Šťastné a veselé

Miluju Vánoce! Už od dětství je to pro mě ten nejhezčí čas v roce. A není to klišé. Teď už sice dítě nejsem a nechodím mamince tajně šmírovat do šuplíku, co mi Ježíšek přinese.. Stále ale pro mě mají to nezapomenutelné kouzlo a na tenhle magický čas se těším celý rok. Proč?

Soutěž o matku roku

Tuhle jsem byla v čekárně našeho pediatra a čekala na pravidelnou kontrolu v 18 měsících. Zatímco náš Hugouš likvidoval hračky a jezdil po čekárně se židličkou v domnění, že se jedná o kočárek, vyslechla jsem si hovor naší doktorky s jinou maminkou, která tam šla se synem na stejnou kontrolu. "Mluví?" "Ano, samozřejmě, umí máma, táta, ahoj, pápá a skoro všechny zvířátka."

GIVEAWAY: LOOWFAT KIDS

Možná jste již zaznamenali, že milujeme pandy :-). A ne jen tak ledajaké, ale ty od LoowFAT KIDS. Zuzka s manželem, kteří za touhle cool značkou stojí, jsou úžasně talentovaní a plní si tak jeden ze svých snů. A já těmto skvělým nápadům hrozně fandím. Poprvé jsem jejich věci zaznamenala u Verči na blogu a byla jsem nadšená.

Advent u nás doma

Třetí adventní neděli jsme strávili doma. Já měla resty s výzdobou, úklidem a taky pečením (ono totiž z minulého víkendu skoro nic nezbylo O:-)). A tak jsme si udělali ryze rodinný, pohodový den. Ráno jsme si hodně přispali, Nelinka vstávala až v 10! (zajímalo by mě, kdy půjde spát) a vrhli se na přípravu snídaně. Ta se natolik protáhla, až se z ní v podstatě stal oběd :-D.

Víkend na Moravě + tipy na výlet

Možná jste před 14 dny zaznamenali, že jsme trávili rodinný víkend na Moravě (pokud nás sledujete na Instagramu na Instastories, tak tam bylo i pár videí). A nezůstali jsme jen na jednom místě, ale za ty 4 dny si pěkně pocestovali :-). Začali jsme u tchýně a tchána v Brně, kde jsme vlastně poprvé oslavili Nelinčiny narozeniny.

Oblečení pro dobrou věc

Blíží se Vánoce. Čas, který je, alespoň pro mě, tak nějak citlivější. Pokaždé, když stojíme u štědrovečerní tabule, děkujeme za to, že jsme se zase ve zdraví sešli. Je to doba, kdy nejen, že jsme obdarováváni, ale především rádi obdarujeme. Svoje děti, partnery, rodiče, prarodiče, kamarády, ale třeba i Ty, které neznáme, ale jsou nám nějakým způsobem blízcí. 

Nelinka slaví 4 roky!

To tak letí. Dnes jsou to 4 roky. Přesně tolik let od chvíle, kdy jsem na to malinkatý, černovlasý miminko koukala přes sklo inkubátoru a hledala ty správné pocity. 4 roky od doby, kdy se nám život obrátil vzhůru nohama a všechno nabralo ty správné grády. 4 roky plné radosti, občas i nějakých starostí, ale především lásky.

Příběh jménem Noire + GIVEAWAY

Sedím v kavárně, je sobota ráno a já si vychutnávám svůj ranní šálek výborné kávy a banánovou bábovku. Naproti mně sedí Petr a Vojta, jedni ze zakladatelů projektu NOIRE. Připomínají mi nás, mě a moje spolužáky, když jsme se plni snů a výzev vrhali kdysi na vysoké do nového projektu, budovali tým a nic naše nadšení nemohlo zastavit.

Můj předčasný porod

Dnes jsou to 4 roky a já si to stejně pamatuju, jako kdyby to bylo včera. Zdvižené obočí mého gynekologa, když se kouká na ultrazvuk a znepokojeně mi říká: "Nelíbí se mi to, raději Vás pošlu do nemocnice, pravděpodobně si Vás tam nechají". Sedím v autě, sotva popadám dech, přes slzy skoro nevidím a volám vyděšeně Martinovi, který tou dobou pracuje v Praze a jezdí domů do Brna jen na víkendy.

Instagram realita

„Ježišmarjá, ty párky ještě nejez!“, vyhrknu na mého muže zrovna v momentě, kdy se snaží poprvé zakousnout do součásti své anglické snídaně. „Ještě mi nedonesli kafe.“ „Co má tvoje kafe společnýho s mýma párkama?“, otáže se překvapeně Martin. „No s tím kafem to bude na fotce hezčí, víš!“

A little bit of pink

Víte, jak to mám s barvami O:-). Kdo nás sledujete déle, asi jste si všimli, že u nás prostě vede šedá, černá a bílá. Nelinka to zatím bere statečně a většinou s tím ani nemá moc problém. Když však výběr oblečení nechám na ní, hádejte, co zvítězí? Samozřejmě, že růžová! V obchodě se zastaví u všeho, co je růžové, kytičkové, s flitry a nebo (a to je úplně nejlepší) s Elsou, Hello Kitty (to je moje noční můra) nebo princeznou Sophií.

Legoland, baby

Doteď si pamatuju na to malý miminko s tmavými vlásky, koukali jsme na něj doma místo televize. Dnes má můj brácha 11, miluje youtubery a čtyřicetiletý člověk je pro něj důchodce (což za chvíli budu i já :-D). Dokud jsme bydleli v Brně, trávili jsme spolu hodně času, nyní nás bohužel dělí 200km vzdálenost a nevídáme se tak často, jak bychom si všichni přáli. Proto jsem ráda za každou příležitost, kdy můžeme být spolu.

6 věcí, které mě na blogování překvapily

Bloguju už nějakou chvíli. Ne tak dlouho na to, aby ze mě byla zkušená blogerka, ale zase už celkem dlouho na to, abych mohla napsat, v čem mě blogování překvapilo, ať už více či méně pozitivně. Dnes tedy pár věcí, o kterých se moc nemluví, občas děláme, že to tak není nebo se k tomu nevyjadřujeme.. Ale jsou tu a já se Vám dnes pokusím popsat to tak, jak to vnímám já.

Právě teď a právě tady

Je to pár dnů, kdy mě nad ránem Hugoušek probudil, že má hlad.. Intuitivně jsem se otočila na Martina a chtěla do něj dloubnout, jestli by ho nechtěl ukonejšit, ale zjistila jsem, že tam není.. Našla jsem ho u Nelinky, jak tiše spí a drží ji za ruku. Myslela jsem si, že v noci asi plakala a mě to neprobudilo.

Shopping in Stockolm // New in

Další díl seriálu ze Stockholmu je tu :-). Tentokrát to bude čistě materialistické a zaměřené na nakupování. Jak jsem již psala minule, na nakupování, resp. chození po obchodech jsme měli vyčleněný jen jeden den.

Stockholm travel diary

Do Stockholmu jsme se měli původně vydat už minulý rok. Dostala jsem od Martina lístky na mé milované U2, a to právě sem. Jenže jsem v té době (září 2015) ještě kojila a představa, že budu obě děti vláčet až do Stockholmu kvůli jedinému koncertu, nebyla úplně lákavá. Navíc bychom ještě museli někoho požádat, aby jel s námi a v době koncertu nám ty děti pohlídal, že. Co se dá dělat, koncert jsme vzdali a lístky prodali.

Naše rodinné podzimní ladění

Podzim. Dřív jsem tohle období nesnášela. S podzimem totiž vždy končily prázdniny, začala škola a taky spousta povinností, dlouhé vysedávání v přednáškových místnostech, učení na zkoušky, čtení povinné literatury, dlouhé pracovní porady v zasedacích místnostech, když venku už byla zima a tma a já měla pocit, že jsem za ten den vůbec nic nestihla.

Cesta za pokladem

Znáte geocaching aneb hledání schránek v přírodě na základě souřadnic GPS? Přiznám se, že já tím byla naprosto netknutá, dokud jsem nepoznala Martina. Spolu se svým bráchou chodili lovit "kešky" docela často a dokonce i nějaké kešky obhospodařovali :-). Když jsme spolu poprvé jeli na výlet a on se vydal s GPSkou někam mezi keře a trpělivě hledal, koukala jsem na něj jak na blázna :-D.

Lepší pozdě, nežli nikdy..

Snažím se silou vůle držet oči otevřené a koncentrovat se na silnici před sebou. Tyhle silnice x. třídy nemám ráda. Zatáčky, ze kterých může každou chvíli vyjet nějaký blázen.. Stromy kolem cesty, evokující obrázky dopravních nehod, které nemívají šťastné konce. Vymleté díry.  Já tudy ale teď musím.

OOTD #7: White blazer

Ráda bych napsala, že jsem hned po tomto focení utíkala někam do baru nebo na romantickou večeři (když už jsem obula ty podpatky!), ale pravda je taková, že jsem si přezula tenisky, sako vyměnila za mikinu a šla s dětmi na dopravní hřiště :-D. A právě to asi nejvíc charakterizuje styl oblékání, který preferuju.

11 věcí, které o mně nevíte

Dnes to bude o mně, jenom o mně. Podělím se s Vámi o to, co nemám ráda, co naopak miluju, co mi jde a taky co mi vyloženě děsně nejde.. V čem se musím zlepšit a v čem se naopak zlepšovat nemusím ani trochu.. Ale věřte mi, jsem to 100% já. Tak tady je, 11 věcí, které o mně (pravděpodobně) ještě nevíte.. Jsem zvědavá, jestli jste na tom v některém bodu podobně, jako já?

Jak si užít Toskánsko s dětmi

Když se řekne Toskánsko, představím si hned kamenný dům stojící uprostřed vinic, bazén, ve kterém se odráží sluneční paprsky, dobré víno v orosené skleničce a těžká romantika při zapadajícím slunci. Tak nějak jsem si vybájila naši dovolenou, když můj muž poprvé vyslovil nápad zvaný Toskánsko.

Siena a naše fashion story

Siena, krásná Siena! Byli jsme tam vůbec poprvé a byli jsme okouzleni. Vydali jsme se na výlet v rámci naší toskánské dovolené a Hugouška jsme pro tentokrát nechali doma (resp. s babi a dědou na hotelu). Prďola by si to pravděpodobně moc neužil, ale hlavně jsme chtěli strávit jeden den jen s Nelinkou.

(Ne)splněné sny

Neděle ráno. Z hlubokého spánku mě probouzí řev z dětské postýlky, asi jako když najednou zapnete rádio a volume máte na maximum. Má hlad. Sakra, vždyť jedl před chvílí. My jsme ho totiž ještě neodnaučili se v noci probouzet na jídlo. Horko těžko odlepuju víčka od sebe a vidím, že mám druhé dětské koleno asi centimetr od mého nosu.

Naše oblíbené karetní hry

Nějak tomu nemůžu uvěřit. Jak mi to dítě tak rychle mohlo vyrůst? Zavřu oči a vybavím si to malé pidi miminko, které v pusince žmoulalo dudlík, který byl skoro větší, než ona sama :-) A teď tu sedí vedle mě, má vlastní názor, který se nebojí použít a .... mastí karty! Jo, karty jsou teď u nás ze všech her nejoblíbenější. A tak bych Vás ráda seznámila s tím, co teď doma hodně boduje a s čím si hrajeme prakticky pořád. Možná je všichni dobře znáte, nejsou to žádné alternativní, vysoce umělecké a sofistikované karty, ale nám se prostě líbí O:-)

Batapuzzle od Djeca mi doporučila jedna moc milá slečna prodavačka v Hračkotéce. To jsem takhle jednou šla do města a úplně náhodou natrefila na tento nádherný obchůdek, kde zaměstnávají tělesně postižené a byla jsem naprosto okouzlena. Snad nikdy jsem se někde necítila tak dobře. Personál úžasně milý, ochotný, paní prodavačka si vyhrála s dětmi, zatímco my rodiče jsme nakupovali a já měla pocit, že se skoro zastavil čas a nechtělo se mi domů. Ale zpět k těm kartám!

Jedná se vlastně o přebíjenou. Hráči si rozdají karty a vylosují obrázek, který budou skládat. Postupně karty otáčí, kdo má vyšší číslo, vyhrál kolo a může si některou z karet vzít, pokud mu sedí do jeho obrázku. Kdo obrázek (puzzle) složí nejdřív, vyhrává. Nelinku na tom baví právě to skládání puzzle, ale zároveň si na tom trénujeme i čísla a učíme se, které je vyšší a které nižší. No a já miluju tu jejich grafiku, ty obrázky jsou prostě boží. 

Když už jsme u těch klasických karet, hodně teď hrajeme i Černého Petra. Hru asi nemusím dlouze představovat, všichni ji určitě z dětství znáte, žádná novinka. Rozdají se karty a hráči si postupně tahají jeden od druhého po jedné kartě a skládají páry. Komu nakonec v ruce zůstane Černý Petr, prohrává. U nás jsem to obvykle já. Nelinka mě pak lituje a slibuje, že v dalším kole určitě vyhraju a ono zase nic :-D Trochu ji teda podezírám, že za oblíbeností této hry stojí hlavně to, že máme karty s motivy Ledového království. Elsa, Anna, Olaf.. to je naše!

Teď se dostáváme k naší úplně nejoblíbenější hře, což je Dobble. Objevili jsme ji někdy v létě na Dolní Moravě a Nelinka si ji zamilovala. Dá se hrát na více způsobů, ale princip je v podstatě stejný. Na každé kartě je 8 různých obrázků a zároveň každé dvě karty mají společný (stejný) právě jeden obrázek. Takže karty se rozdají mezi hráče, poslední karta se nechá lícem nahoru a hráči začínají hledat stejný obrázek s jejich první kartou. Kdo ho najde nejrychleji, položí svou kartu na tu volnou a hráči hledají dál. Vyhrává ten, komu se nejrychleji podaří zbavit všech svých karet. Děti se tak učí postřehu a snaží se co nejrychleji najít společný obrázek. Musím říct, že Nelči jde ta hra snad líp, než nám, takže většinou vyhraje, aniž bychom jí nějak pomáhali.

No a poslední stálicí naší zábavy je hra Hádanky dráčka Fráčka. Není to tedy klasická karetní hra, ale u nás je neméně vyhledávaná. Nelinka totiž miluje nejrůznější rébusy, hádanky, šifry, bludiště.. Hádanky jsou psané formou rýmu, což je mi sympatické a jsou samozřejmě jednoduché tak, aby je děti v pohodě uhádly. Na druhé straně je vždy obrázek slova, které se hádá. Když hráč slovo uhádne, může si položit barevné kolečko na svého dráčka. Kdo má nejrychleji posbírané všechny barevné kolečka, vyhrává. My jsme si tuhle hru brali i k moři (jenom ty karty) a hráli ji i opačně. Tedy Nelinka nám dávala hádanky sama. Samozřejmě ještě neumí číst, takže se vždycky podívala na obrázek a pak se ho snažila popsat vlastními slovy, což mi přišlo skoro ještě lepší, protože krásně rozšiřuje slovní zásobu a učí se věci správně popisovat.

Na všech karetních hrách je fajn, že je můžete pohodlně vzít na cesty. S námi už letěly letadlem, válely se na pláži na lehátku, jely vlakem, cestovaly autem a pravidelně se nosí v baťůžku do školky. A vždy jsme si s nimi užili kopec zábavy. 

A mě zajímá, co hrajete rádi Vy? Máte nějaký fajn tip na další karetní (i nekaretní) hru? 

Lucka

My dva a Řím

Kdo nás sledujete pravidelně, asi jste zaznamenali, že jsme se před týdnem vrátili z dovolené v Itálii. Byli jsme tam společně s Martinovými rodiči a ti nám nabídli, že bychom se mohli na nějakou chvíli "zdekovat" a využít tak volný čas jen pro sebe. Vybírali jsme mezi Florencií a Římem a volba padla nakonec na hlavní město. Pro Martina to byla premiéra, já tam byla naposledy na dámské jízdě před pár lety (a dětmi). Původně jsme chtěli jet na dva dny a přespat tam, ale nakonec nám bylo líto přijít o čas s dětmi u moře a zkrátili jsme to jen na jeden den. A nakonec jsme, myslím, stihli docela dost!

Do Říma jsme přijeli vlakem z Grosseta, kde jsme byli poblíž ubytovaní. Ráno jsme jeli velmi brzo normálním vlakem, navečer jsme se kolem 19h vraceli rychlíkem (který teda měl klasicky zpoždění :-D). Cesta nás stála dohromady cca 70 eur, což teda není úplně málo, ale zase nemusíte řešit, kde zaparkovat auto. Navíc, jak jsme poté zjistili, Řím byl ten den celkem dost přelidněný (rozumějte více, než obvykle).

Naše první kroky z nádraží Termini směřovaly do půjčovny skútrů Bici & Baci, která byla nedaleko. Říkali jsme si, že ten výlet pojmeme stylově a půjčíme si rovnou Vespu. Zapůjčení stálo cca 65 eur, nejlevnější skútr pro dva byl myslím  za 50 eur, počítejte ještě s tím, že po Vás budou chtít depozit a na kartě Vám zablokují cca 700 eur!

Dostali jsme mapku a vyrazili jsme! Můj muž naštěstí skútr vlastní, takže pro něj nebyl problém proplétat se římskými uličkami a bojovat s rušnou dopravou. Lákal mě, ať si zkusím zařídit, ale já nechtěla riskovat, že bychom se někde sbírali ze země a přišli o těch 700 eur :-D Pán v půjčovně nám poradil takovou menší okružní jízdu, kterou jsme začali přímo u nejznámější římské památky, Colossea. A věřte nebo ne, měli jsme štěstí, první neděli v měsíci je totiž do Colossea a Fora Romana vstup zdarma! Nevýhodou však je, že toho chtějí využít všichni, že :-D Ale nakonec jsme nad frontami vyzráli. Koupili jsme si za 5 eur na osobu komentovanou prohlídku a tím pádem tak prolezli dovnitř mnohem kratší frontou za necelých 15 minut! Takže myslím, že to stálo za to. Ono totiž stát více jak hodinu a půl na přímém slunci v asi 35 stupních není nic moc :-( A paní průvodkyně byla milá, popovídala nám něco o historii, konání her a vůbec celé konstrukci amfiteátru, bylo to zajímavé.

Od Colossea jsme se vydali přímo na Forum Romanum, což bylo v dobách antického Říma centrum veřejného dění. Dnes tam najdete zbytky antických sloupů a chrámů. Martin byl trochu zklamaný, že to jsou opravdu jen zbytky, ale podle mého tam na Vás opravdu dýchne historie. Pokud ho celý projdete a vyjdete ven, můžete se rovnou podívat na památník Viktora Emanuela II, který sice není z antické doby, ale určitě stojí za to vyjít nahoru a udělat si fotku (my to nestihli).

Odtud jsme pokračovali na skútru na vrch Aventin, kde se nachází snad nejslavnější klíčová dírka na světě, kterou je vidět kopule baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Jako takto, bylo to zajímavé, ale určitě bych to podruhé vidět nepotřebovala. Musíte vyšlapat/vyjet nahoru, vystát frontu a pak se tam 3 vteřiny díváte na něco, co znáte a vyfotit to pořádně prostě nejde :-D. Po tomhle zážitku jsme se rozhodli projet alespoň kolem Vatikánu a udělat pár fotek. To jsme ale teprve zjistili, že tento den se uskutečnilo svatořečení Matky Terezy, celý Vatikán byl pro dopravní prostředky uzavřen a všude byla asi miliarda lidí. Takže to jsme vzdali, neměli jsme tolik času a vlastně chuť prodírat se davem. Po cestě jsme tedy aspoň vyfotili hrad Sant´Angelo, původně mauzoleum, později papežskou pevnost. Až třetímu turistovi, kterého jsme požádali, se povedlo vyfotit nás ostře a s námi i hrad, i když ne celý :-D Prostě se zrcadlovkou je vždycky sranda..

No a pak už jsme se vydali do města, zaparkovali jsme u začátku hlavní ulice Via del Corso, protože dál už je to jen pro pěší. Celý den jsem lákala Martina, jak si dáme zmrzku a posedíme na Španělských schodech (trochu blbý nápad v pravé poledne v tom největším vedru), ale oni je mají zavřené a opravují je :-D Ale tak aspoň máme fotku bez davů turistů. Poté jsme se v jedné z přilehlých uliček stavili na oběd, popravdě žádný zázrak, spíše průměr, který hřeší na to, že je v turistickém ráji. Ale i tak nám bylo fajn..

Kopla jsem do sebe víno a už jsme pěšky mířili k Fontáně di Trevi. Jak bych to jen popsala. Abyste pořídili jednu použitelnou fotku, musíte mít ostré lokty a velkou dávku trpělivosti, je tam totiž nepopsatelně moc lidí a celkem strkanice :-( Takže jsme se radši přemístili do zmrzlinárny naproti a dali si pár kopečků zmrzky, která nás ale opět trochu zklamala. Poté, co jsme u moře objevili nepřekonatelnou malou zmrzlinárnu, kde zmrzlinu přímo vyráběli a servírovali z kovových nádob, tahle nás prostě jen mohla zklamat :-( Ale tak v tom vedru osvěžení bodlo.

Kousek odtud se nachází i Pantheon. Monumentální kruhový chrám, který je vůbec jednou z nejvíc zachovalých antických památek, které nebyly nějak zvlášť přestavovány. Určitě běžte dovnitř (vstup je zdarma, opět je nutné vystát menší frontu) a pokochejte se pohledem na mohutnou kupoli nahoře s velkým, v průměru devět metrů velkým otvorem, aby se tak mohlo vzhlížet k Bohům, kterým byl chrám původně zasvěcen. 

No a my se už odtud vydali zpět vrátit motorku a stihnout vlak (na nádraží Termini mají Victoria´s secret, což byl můj jediný shopping v Říme). Musím říct, že jsme si to opravdu užili, i když by samozřejmě bylo lepší strávit v Římě tak 3 dny, projít si vše ještě ve větším klidu, navštívit Vatikán, dát si kávu, prostě víc relaxovat. Ale i tak, byli jsme chvíli jen my dva, celý den a vlastně celých 12h v kuse jsme si povídali a rozebrali tolik témat. To se nám stalo naposledy.... naposledy .... už nevím kdy :-D Takže pokud čas a babi s dědou dovolí a bude správná konstelace hvězd, nebylo to snad naposledy O:-) 

Byli jste v Římě? Chystáte se tam? Co je ještě dobré vidět a zažít?

Lucka