OOTD #4

Tento víkend jsme strávili v Praze. Ti z Vás, co nás sledují na Facebooku už ví, že důvodem byl bazar oblečení pro nadaci Pink Bubble. Moc si vážím každého člověka, který věnuje svoji energii a volný čas pomoci druhým. A to nezištně a hlavně s láskou. A takových lidí jsem měla možnost v sobotu poznat hned několik. Skvělá atmosféra, příjemné prostředí cafe Letka a ti nejmilejší organizátoři učinili ze soboty jeden z nejhezčích dnů poslední doby. Odcházela jsem s úsměvem na rtech a jsem ráda, že se vybraly potřebné peníze. Děkuju moc, že jsem tam mohla být. Pokud i Vy chcete pomoct na konkrétní projekty nebo splnit přání onkologicky nemocným dětem a mladým dospělým, mrkněte na jejich stránky. Jako rodina se snažíme pomáhat často, ale to jsou věci, o kterých by se nemělo dlouze mluvit (ne-li vůbec) a měly by se prostě dělat.

A teď k outfitu, i když to v kontextu výše uvedeného zní dost povrchně :-( Dnes se trošku ochladilo, a tak jsem honem vytáhla svůj svetr z Kodaně, než se zase začnu v horku rozpouštět. Zjišťuju, že mi ze skříně pomalu, ale jistě mizí všechny barvy a zůstává jen černá, šedá, béžová a bílá :-D Tak snad Vás to nebude nudit, ale takto se prostě cítím nejlíp. Jinak jsme fotili na starém nádraží a nebyli jsme sami, co měli takový nápad. Kousek od nás fotil fotograf dvě polonahé slečny. Jsem ráda, že Martin udržel hledáček foťáku na mně :-D 

sweater - American Vintage // shorts - Levi´s // sandals - Balenciaga // hat - Urban outfitters (old)

bracelets - Momo, Joshijewels

Jedu, jedeš, jedeme

Já a kolo. To je kapitola sama pro sebe :-D K radosti z kola mě vlastně přivedl až Martin. Do té doby jsem sice na kole uměla jezdit, ale naposledy vlastnila kolo tak v 15ti letech a nijak zvlášť mi nechybělo. A pak jsem se zamilovala.. Do Martina, samozřejmě :-D A on na kole jezdil, jezdil dokonce orienťáky na kole. Tak nějak jsem doufala, že mě z toho vynechá, ale nestalo se. Na jedny moje narozeniny jsem od něj dostala krásnou krabičku na šperky. Se zatajeným dechem jsem rozbalovala a očekávala nové náušnice nebo třeba zásnubní prstýnek a on tam byl závodní čip! Prý abych mohla jezdit ty orienťáky s ním :-D V tu chvíli mi došlo, že holt před tím zásnubním prstýnkem se na tom kole budu muset fakt naučit :-D Na prvních závodech jsem se ztratila a do cíle dojela s tekoucí řasenkou po tváři zrovna v momentě, kdy sklízeli cílové stanoviště (prý si mysleli, že v lese už nikdo není). Postupem času to bylo trochu lepší (už jsem byla schopná i dojet do cíle, který ještě stál), nicméně závodník ze mě teda fakt nikdy nebude. Ale co je důležitější, začalo mě to bavit! Téměř každý víkend v sezóně jsme trávili na kole. A co je hezčího, než celý den makat na kole a pak se zastavit a dát si beztrestně zasloužený párek v rohlíku a malinovku? :-)

S příchodem dětí se naše výlety dost omezily. S Nelinkou v cyklosedačce jsme začli jezdit, až bylo jaro/léto a jí vlastně už rok a půl. Vydržela tam bez protestu tak cca 1,5 až 2 hodiny, pak bylo nutné zastavit někde na hraní a jídlo.  Pořídili jsme cyklosedačku Hamax, která se dá polohovat a ona si tam dost často i zdřímla. A protože jí u toho lítala hlavička všemi směry, koupila jsem jí takový ten relaxační límec (používá se hodně v autě, letadle..), našila zapínání a hlavička jí v tom lépe držela. Nikdy jsme tedy neměli cyklovozík, protože jsme chtěli jezdit i v terénu (a pak jsme v něm stejně moc nejezdili :-). Jsem zvědavá, jestli a jaké s ním máte zkušenosti?

Minulé léto jezdil Martin s Neli sám v cyklosedačce a letos už ji zdědil Hugo a Nelča je na kole. Tedy, ona na kole ještě úplně neumí. Zvládá first bike, kolo s přídavnými kolečky, ale samotné ne. Chtěli jsme jet na trošku delší trasu a tak jsme přemýšleli, jak to vymyslet, abychom mohli jet všichni. Nelča už navíc sedět v cyklosedačce nechce. A tak jsme pořídili vodící tyč Trailgator. Protože musela být na mém kole, dost jsem se bála, jak to zvládnem, ale šlo to kupodivu dobře (teda do kopce moc ne :-D). Vyjeli jsme na nejbližší cyklostezku, Nelča seděla, šlapala, Martin jezdil za námi a kontroloval ji a dvě hodinky jsme takto v pohodě ujeli. Samozřejmě pod příslibem, že svou cestu zakončíme na hřišti. Jsem zvědavá, jak se nám bude dařit dál, protože cyklosezóna konečně začala i nám :-)

Máte rádi kolo? Jak jste na tom s dětmi a kolem Vy?

Lucka

P.S. Když Martin zjistil, že celou dobu vozil v baťohu moje špenátové smoothie ve skleničce, málem mě zabil O:-)

Těhotenství, nejkrásnější období?

Když jsem na těhotenském testu poprvé uviděla dvě čárky, dost jsem se lekla. Nejen, že to bylo v době, kdy jsem těhotná být vůbec neplánovala, ale já navíc ani pomalu nevěděla, co jsou to plodné dny, nikdy jsem se o to nezajímala :-D Martin se mé naivitě dodnes směje. No, v první moment jsem to obrečela, nevěděla jsem, co s tím. Pak jsem se vzpamatovala a z počátečního šoku se začala radovat a těšit na to nejkrásnější období v životě ženy. Všude o tom tak psali a já měla naprosto jasnou představu. 

Budu krásná, ano, v těhotenství jsou ženy přece krásné. Smějí se na mě z každého druhého časopisu o mateřství, spokojeně si hladící svoje zvětšující se břicho. Budu se hezky oblékat, nabídka těhotenské módy sice není nic moc, ale já si to období s pupkem prostě užiju a budu se oblékat moderně a stylově. Budu chodit na těhotenskou jógu, hezky se protáhnout, rozjímat s ostatními nastávajícími maminkami a vnímat každý svůj pohyb i pohyb miminka. Budu trávit hodně času s Martinem, užijeme si prostě ty poslední týdny, kdy jsme jen my dva, na maximum. Budem chodit na večeře, válet se u televize, ale i navštěvovat kino a divadlo, cestovat, chodit na dlouhé, romantické procházky, prostě paráda. Bude mi zkrátka děsně dobře. Budu si dopředu chystat pomaloučku všechny věci pro miminko, po večerech sjíždět internet a vybírat a vybírat. Jo a taky budu chodit na předporodní kurzy a koupím si zajímavé knížky o těhotenství, porodu. Budu rodit bez jakékoliv medikace, hezky přirozeně, miminko mi hned přiloží k prsu a já budu kojit..

Ha, zní to krásně, že? Možná je zde i spousta z Vás, které to štěstí měly a všechno tohle zažily. No, moje realita, žel, byla zcela jiná :-D

První týdny jsem střídavě objímala záchodovou mísu nebo prosila Martina se slovy, ať mi SAKRA nějak pomůže. Připadala jsem si všelijak, jen ne krásně. Pleť se zhoršila a přišla permanentní únava (hihi, to jsem ještě neměla páru o tom, že ta pravá únava se teprve dostaví po porodu). Měla jsem teda štěstí, že jsem nepřibrala nějak extrémně moc, za to břicho začalo neuvěřitelně tvrdnout a táhnout. Boulilo se, jako by uvnitř něj probíhala třetí světová válka mezi miminem a armádou mých vnitřních orgánů. Navíc začala pálit žáha, bolet záda a vůbec se ze mě stala menší, nepříjemná a otrávená koule. Co si vezmu na sebe mi bylo postupem času šumák, byla jsem ráda, když jsem na sebe navlékla něco, do čeho se ještě vejdu a přežiju v tom relativně bezbolestně celý den. Ha, cvičení, od 20tt zakázán jakýkoliv pohyb, doporučen klidový režim a omezení práce. Takže žádné procházky, večeře, kina, divadla.. No a dokonce ani čas strávený s Martinem, protože začal od podzimu pracovat v Praze (my bydleli ještě v Brně) a domů jezdil jen na víkendy. Takže jsem se u té televize válela sama a moje největší cestování byla návštěva nedaleké Billy, kam jsem se s největším úsilím dohrabala a nákup nesla těch 100m asi půl hodiny a u toho funěla jak po maratónu. Porodila jsem předčasně, takže jsem nestihla nakoupit žádnou výbavičku, měli jsme jen objednaný kočárek. Nestihla jsem ani koupit, natož přečíst, jedinou knížku o těhotenství či porodu (což je možná dobře :-D) a z předporodního kurzu jsem stihla první lekci. Rodila jsem s epidurálem, který mi vnutili, že prý bude porod rychlejší a malé se dostane dříve pomoci. K prsu mi ji samozřejmě nepřiložili, protože ji okamžitě odnesli do inkubátoru, já ji ani neviděla, v první moment jsem totiž ani nevěděla, jestli žije.

Druhé těhotenství jsem při zhoršeném nálezu raději proležela de facto celé v posteli. A když píšu proležela, myslím opravdu PROLEŽELA. 5 měsíců jsem strávila střídavě na gauči v obýváku a v posteli a má nejdelší procházka byla na toaletu a zpět. Dokonce i postel jsme měli zvednutou a každou noc tak s Martinem viseli hlavou dolů jako dva netopýři (au, moje kyčle). Za tu dobu jsem viděla nespočet tupých seriálů, přečetla několik detektivek, probdila desítky nocí, snědla stovky mandlí v čokoládě a posmrkala tisíce kapesníků. Modlila jsem se, aby už byl konec března, miminko bylo venku a mému utrpení byl konec. Když jsem pak skutečně rodila, pocítila jsem, že mi na těle snad nezbyl ani jeden funkční sval (no není tam dodnes).

Výsledkem toho všeho jsou dvě krásné, zdravé a úžasné děti. Ale cesta k nim byla trnitá a ne zrovna příjemná. Při pohledu na vysmátou nastávající maminku v časopise, která si v luxusním spodním prádle hladí své dokonale tvarované a lesknoucí se bříško, mám občas zvláštní pocity i dnes. Jsem šťastná za každou maminku, která měla krásné těhotenství a užila si ho. Tímto článkem bych ale chtěla podpořit ty, pro které těhotenství prostě nebylo (či není) procházkou růžovým sadem. Nemusíme se za to cítit divně nebo být smutné. V tomto případě je důležitý výsledek, nikoli cesta k němu.

Jak říká moje dobrá kamarádka: "Kdyby se děti daly hotové kupovat v supermarketu, pořídím si ještě další tři". :-D

Jak jste to měly vy? Je tu někdo, kdo si prožil něco podobného? 

Lucka

P.S. Za fotky děkuju Helence Szmigielové

My tři a nové Bee 3 Diesel Rock

Naše první a snad ne poslední malá fashion story. Aneb máme nový kočárek! Martin ze mě teda trošku šílí, protože je to asi pátý kočárek v řadě :-D Tenhle u nás ale určitě zůstane. A to k nám neměl vůbec jednoduchou cestu. Po Nelči máme doma McLaren BMW, ale je dost malý a hlavně mám pocit, že se na něj nedá přidělat ten skate (jestli jo, tak prosím pssst!, jinak budu mít doma peklo). A taky potřebuju řídit kočárek i jednou rukou, protože v té druhé obvykle táhnu kolo, koloběžku, odrážedlo či něco podobného :-D Takže jsem začala pokukovat po golfkách, které by neměly ty "beraní rohy", či jak se tomu říká.. No a když mě kamarádka pozvala na předváděcí akci nové limitované edice Bugaboo Bee 3 by Diesel Rock, neváhala jsem ani minutu. A to jsem neměla dělat. Byla to láska na první pohled! Když jsem pak večer přišla domů a otevřela dveře, ani jsem nestačila otevřít pusu a Martin ihned hlásil: "Na to zapomeň! Golfky už máme!" :-D Přesto jsem tak nějak na tajňačku sondovala v obchodech, jestli ho ještě mají. Nemají! Bylo jich jen pár kusů a vyprodaly se prý do pár minut a další nebudou. No, byla jsem zklamaná, ale říkala jsem si, že mi není souzen (a navíc ušetříme!!). Jaké bylo moje překvapení, když si tak lyžujem po pár týdnech na horách, Martinovi zvoní telefon, chvíli anglicky hovoří, zavěsí a pak říká: "V Berlíně na nás čeká jedno Bee na prodejně!". Nechal mě chvíli vydusit a pak mi ho sháněl po celé Evropě, až měl štěstí v Německu. Byla jsem nadšená. Jela jsem si pro něj pak s holkama a navíc z toho byla ještě skvělá dámská jízda! 

Takže tady je! Na recenzi je ještě brzo, nemáme ho pořádně oježděný a ještě stále jezdíme i s Cameleonem. Ale sladit jsme se k němu museli, to přímo vybízelo. Takže jsem děti trochu podplatila (Nelču příslibem hodinového házení kamínků do vody a Hugouše piškotama) a vznikly fotky, ze kterých mám fakt radost. Sice Hugoušovi je úplně putna, v jakým kočáře sedí (nejlíp kdyby neseděl v žádným a mohl prozkoumávat terén), ale mamince ne O:-)

Jak se Vám líbí? 

Neli:      jacket, t-shirt - Lindex // leggings, cap - LoowFat Kids // sneakers - Converse

Hugo:    t-shirt - Lindex // pants - LoowFat Kids // sneakers - Converse

Lucka:   jeans - Replay // top - IRO // leather jacket - All Saints // sneakers - Converse 

Stroller: Bugaboo Bee 3 by Diesel Rock

Nákupy v Kodani

Už jsem sice dávno zpátky, ale dnes Vás naposledy vezmu alespoň virtuálně do Kodaně, tentokrát na nákupy! Na úvod se Vám svěřím s jedním svým nešvarem. Vždycky si na dovolenou beru velký kufr s tím, abych jako měla hodně místa, když si případně (téměř vždy) něco přivezu. Jenže čím větší kufr si vezmu, tím víc si do něj sbalím :-D Já totiž neumím balit efektivně. Dokud kufr nepraská ve švech, cpu ho věcma typu "co kdyby". Co kdyby byla zima (bylo vedro), šup tam svetr (nebo aspoň 3). Co kdyby mi promokly tenisky (nepršelo), šup tam další. Co kdybychom šly večer do baru (ne, nešly jsme), šup tam lodičky. Co kdybych si chtěla vyžehlit vlasy (ne, nechtěla jsem), šup tam žehličku :-D Takže ten kufr naplním až po okraj a pak řeším, kam ty nakoupené věci dám. A tak jsem do Kodaně přijela s jedním kufrem a kabelkou a odjížděla s kufrem o pár kilo těžším, mega velkou igelitovou taškou Disney (kde byla půlka původního kufru), papírovou taškou, 3 taštičkama s čokoládkama a dárkama a kabelkou narvanou elektronikou (počítač, foťák, nabíječky, mobil a tak), takže měla asi 10 kilo. Sranda byla, když pak té Disney tašce na nádraží praskly uši a já s tím vším musela dobíhat vlak poté, co jsem půl hodiny stála na špatném nástupišti :-D

Z výše uvedeného vyplývá, že jsem toho v Kodani dost pokoupila. Ono se totiž v Kodani naprosto dokonale nakupuje. Mám strašně moc ráda severskou módu a bytový design, ale to, co mě čekalo v Kodani, ještě předčilo mé očekávání. Spousta značek, které jsem znala jen virtuálně nebo neznala vůbec. A ten design! Příště bych si tam zajela nakoupit alespoň dodávkou. A kdybych měla zařizovat bydlení, tak aspoň kamionem. Prostě paráda!

Jedním z hlavních nákupních center pro mě bylo náměstíčko, kde se nachází nejen tahle fontána Storkespringvandet, ale i Hay house, ze kterého jsem ji fotila. Je to dánská značka, vyrábějící bytové doplňky a nábytek a mají prostě krásné věci, které si tam můžete i zakoupit. Určitě stojí za to vyšlápnout ty schody do 2. a 3. patra.

Ač miluju módu, tohle bylo asi poprvé, kdy mě snad víc zaujaly obchody s nábytkem a doplňky do domácnosti. Naproti se totiž nachází ještě větší obchodní dům Illum a Illum Borghius. Zatímco v prvním z nich najdete oděvní luxusní značky typu YSL, Valentino, Chloé, v tom druhém pak nábytek a doplňky od značek jako Design Letters, Normann Copenhagen, Hay, Kahler, Muuto, Ferm Living, Bloomingville.. Všechno to, co vždy obdivuju na jednom českém eshopu pohromadě a ještě mnohem víc. Navíc měli i malé oddělení doplňků pro děti, resp. do dětských pokojíčků. No, byla jsem tam asi 3 hodiny a ještě se musela vrátit, je to ráj. Nemohla bych si odvézt třeba jídelní stůl? Nebo pustili by mě do letadla třeba s novým gaučem? Nebo aspoň jednu židličku!

Přes náměstí taky vede jedna z hlavních nákupních tepen, ulice Strøget. Najdete zde obchody jako COS, Topshop, Pandora, HM, And other stories, Monki, Gucci, Louis Vuitton, Zara, Weekday nebo třeba dánský Moss Copenhagen či Tiger of Sweden. A taky Disney, kde mě zachránili, protože úkol z domu zněl jasně: "Sežeň šaty s Elsou". Pan prodavač byl ze mě krapet zoufalý, protože tam měli asi 5 typů šatů s Elsou a já se nemohla rozhodnout, které doma sklidí ten největší úspěch. Je lepší víc třpytek nebo delší vlečku? Nakonec vyhrály ty s našitým čudlíkem, který zahraje Let it go :-D Mrkněte na náš Facebook, kde jsou zvěčněny i s majitelkou.

Na náměstí Kongens Nytorv (což je kousek odsud) se pak nachází mega velký obchodní dům Magasin du Nord, kde můžete při vybírání mezi regály i zestárnout. Já byla nadšená, všechny mé oblíbené značky jako Acne, Hunkydory, Levis, Filippa K., Ganni, Maison Scotch, Gestuz, Samsoe Samsoe.. Navíc dole celé patro věnované kosmetice..

Jediné, co mě mrzí je, že jsem minula concept store Norr, o kterém jsem četla, že je taky skvělý. V přilehlých uličkách se určitě nachází taky spousta menších butiků, které stojí za to. Já ale prostě nemohla stihnout vše a navíc se tak trochu sekla při vybírání váz. No a v neposlední řadě chtěla poznat město a ne jen dřepět ve zkušební kabince :-D Tak příště! Do Kodaně prostě stojí za to se vrátit! A nejen kvůli nákupům!

A co jsem si přivezla? No pár těch bytových doplňků pro sebe i rodinu. Krásné Kahler vázy, ty se převáží opravdu bezvadně, voňavé svíčky a polštářky OYOY dětem do pokojíčku (i když větší nadšení vyvolala Elsa, to je jasné :-D)  

V Magasin du Nord jsem objevila můj oblíbený American Vintage, odkud mám tyhle olivové kraťásky a příjemné černé letní šatky jsou značky Selected. Espadrillky Billi Bi (místní dánská značka) a tyhle zajímavé naušnice opět dánské značky Pilgrim (mají celkově moc hezké a ne úplně typické šperky, resp. kvalitnější bižu) jsem kupovala v obchodech na Strøgetu.

No a tyhle kraťasy Levis, to byla náhoda. Zkoušela jsem v kabince v Magasin du Nord úplně něco jiného a slečna je přišla vrátit s tím, že je nekoupí a hodila na hromadu vyzkoušených věcí. Mrkla jsem na ně s tím, že to asi nebude moje velikost. A hádejte co, byla! No tak to bylo znamení, že jo :-D Zde jsem taky pořídila oversize svetr opět od American Vintage a krajkové tričko značky Erbs. Pak tu mám další espadrillky značky Shoe//Design (kupovala jsem v obchodě na Strøgetu tuším) a někde v centru jsem našla ještě značku IRO, odkud mám poslední top (trošku takový, ehm, rozervaný).

No a jako tečka COS. U nás už ho v Praze najdete, ale co tam nenajdete je dětské oddělení (no spíš minioddělení). A právě tam jsem Neli pořídila tyhle letní šatky s nabíranými rukávky a pruhované plavky. Jsem zvědavá, jestli to bude nosit, ta moje Elsa :-D

Takže já mám pokoupeno na celé léto. Jen ty plavky, které nutně potřebuju, stále nemám. No co, tak se asi v létě budu koupat nahá :-D Hlavně, že mám nový svetr! Ten v létě užiju :-D Já prostě nakupuju bez jakékoliv logiky..

Jak jste na tom vy s balením? Umíte to efektivně? Nebo umíte efektivně nakupovat? A nemáte tip, kde sehnat prima plavky na léto? :-)

Lucka

OOTD #3 z Kodaně

Jako správná fashion blogerka (hahaha, taky se smějete, jako já? :-D) jsem si řekla, že v Kodani vyfotíme nějaký ten outfit. Tak jsem si do kufru pěkně nachystala pár variant (díky kterým jsem pak nazpátek vezla půlku kufru v igelitové tašce, protože jsem toho dost pokoupila). Jenže já neměla čas si to doma ani zkusit (takže ne, nejsem žádná fashion blogerka, potvrzeno)!! Ovšem to, co se zdálo v mé hlavě jako super nápad, ve finále až tak super nebylo :-) Třeba, že jsem považovala barvu tílka a kalhot za úplně totožnou nebo to, že v těch bílých džínách (který na pár fotkách vypadají jako elasťáky) vypadám fakt neodolatelně a mám nožky jako laňka :-D Jo a ty třásně od toho tílka dělají vzadu takovou roztomilou bouličku, že (trochu jako Ferda Mravenec). No nic, alespoň jsem stihla vyfotit mé nové tenisky, které jsou vážně bezva, a to ještě předtím, než budou jak čuně po pár návštěvách pískoviště..

Taky si občas vybájíte, jak Vám to v něčem bude slušet a po oblečení přijde prozření?

Lucka

jacket - All Saints // cardigan - Urban Outfitters (old) // top - Anine Bing // jeans - Topshop // sneakers - New Balance // bag - Chloé // sunnies - Dior