Dovolená v Chorvatsku

24.7.16


První červencový týden jsme vyrazili s dětmi na dovolenou k moři. Minulý rok jsme to oželeli, protože Hugo byl ještě hodně malý, ale letos už jsem se to rozhodla zkusit. Tatínek nám musel zůstat doma (resp. v práci) a tak jsem vyrazila jen já s dětmi, naši a můj bráška. Poměr 3 dospělí na 3 děti sliboval hodně zábavy. Původně jsem si myslela, že si nevydechnu ani na chvíli, natož se opálím, ale posledních pár dnů se nám dokonce podařilo najít docela funkční systém kooperace :-D

Vybrali jsme Istrii (už podruhé), protože je na severu, tedy nejblíž a hotel se opravdu nacházel jen pár kilometrů od slovinských hranic. Já teda obdivuju všechny, kteří jezdí s dětmi přes noc. Když jsme takto naposledy jeli někam s Martinem (ještě bez dětí), zapíchli jsme to oba úplně hotoví ve 3 ráno na odpočívadle. Jeli jsme tedy přes den a věřte nebo ne, těch "pouze" 650 km (z Brna) se zdálo jako věčnost. Museli jsme několikrát zastavit, zpívat, tleskat, hrát různé hry, podávat hračky, tablet, piškoty (ať žijí piškoty!), rohlíky, pitíčka a číst knížky (pro mě, které bývá v autě špatně, je to terno). Po více jak devíti hodinách cesty jsme dorazili dost vyčerpaní, úplně všichni. Písničku "Když jde malý bobr spát" jsem si notovala ještě ve snu :-D Ale co, takové je cestování s dětmi, znáte to. A kdo tvrdí něco jiného, má buď superhodné cestovatelské děti, nebo tak trochu kecá :-D Jet ještě o pár kilometrů dál (či dokonce cestovat celou dovolenou), jsem asi šedivá. Na to jsou ještě opravdu malinkatí a neužili by si to ani oni a nakonec ani já.

Ale zpět k místu, Istrie je opravdu nádherná. Bydleli jsme v hotelu Kempinski Adriatic, který disponuje moc hezkou kamínkovou pláží (od hotelu cca 10 min chůze), bazénem, brouzdalištěm, dětským koutkem (kde je i možnost hlídání) a velkým hřištěm, takže o zábavu bylo postaráno. Navíc kousek odtud je městečko Umag, kde se nachází drogerie DM, takže víte jak :-D.


Místo bylo tak krásné, že se nám z něj moc nechtělo pryč. Jeden den jsme se ale přesto "hecli" a jeli se podívat do cca 1 hodinu vzdáleného města Rovinj. Pokud se někdy budete vyskytovat poblíž, určitě navštivte. Nádherné kamenné uličky a architektura, no a ta atmosféra a jídlo.. Pro děti teda žádná extra zábava (resp. spíš žádná zábava), ale dali to oba, nicméně další den už pro jistotu zase brouzdaliště :-D. Tříleté a roční dítě zkrátka nemá velkou zálibu v historii, preferuje spíš kyblík a konvičku.


Nevím jak u  vás, ale já se vždycky co nejdřív snažím na dovolené najít nějaký pravidelný režim, který by nám všem vyhovoval. Přiznám se, že tady mi to pár dní trvalo, ale nakonec se zadařilo. A bylo to tak bezva, že mi to umožnilo mít i nefalšovanou a poctivou hodinku a půl jenom PRO SEBE! Ráno snídaně, svléknout, natřít, obléknout, pobalit a vyrazit k brouzdališti. Tam jsme si pod slunečníkem přes hodinku hráli ve stínu. Hugouš teda chtěl neustále lézt ven, takže jsem tahala z paty, čím vším ho tam zabavit (s bagrem mu to vydrželo rovných 5 minut :-D). Neli už si celkem vyhraje, dostala vodní pistolku a pak taky chodila plavat do velkýho bazénu a dle svých slov se "vůbec nebála a ještě si i lehala na vodu". Když začal největší pařák, sbalili jsme se a šli na pokoj. Oba dostali oběd, Hugo šel s dědou spát (hlídání spícího Huga je totiž to nejlepší, co může být) a Nelča si šla nadšeně na hodinu a půl hrát do dětského koutku. A já? Já se šla opalovat a vykoupat do moře (normálně se cítím skoro provinile, když to píšu :-D). Beztak se těmi logistickými přesuny hodina a půl zkrátí na hodinu, ale i tak ÚSPĚCH! Pak honem vyzvednout Neli, kterou v dětským koutku vystřídal Hugo s babi a my dvě měly čas jen pro sebe a pro moře. Když u něj byla naposledy (měla rok a půl), zdaleka ji tak nebralo, ale teď už se nebojí, s vestičkou nebo rukávkama si chce sama "plavat" a baví ji to. Potom se k nám přidal i Hugo, který první dny moře totálně bojkotoval (viz foto). Až po pár dnech, za zpěvu písniček a pomalého (chápejte asi 15 minut trvajícího) vstupu se odhodlal. Že by z toho ale měl kdovíjaké potěšení, to říct nemůžu. Po koupání zpět na hotel (když byl čas, tak ještě dětské hřiště), večeře a spinkat. 

Upřímně jsem moc nechtěla, aby Hugo trávil v tom největším pařáku čas na sluníčku. I Nelča šla k moři později. Když jsem v pravé poledne viděla sedět jednu maminku s úplně malým kojenečkem na pláži na tom nějvětším slunci, trochu jsem nechápala. Holčička brečela, ona se ji snažila utišovat, tatínek fotil a já přemýšlela, proč si lidi prostě dovolenou u moře s takto malinkatými dětmi nemohou odpustit. Je to totiž dovolená jen pro ně, pochybuju, že pro takto malý miminko to má nějaký přínos, nehledě na možná rizika.

Dost moralizování, dovolená to prostě byla parádní, zvládli jsme to bez nemoci a já chci moc poděkovat mým rodičům, za pomoc a vůbec za všechno, bez nich by jsme si to totiž nemohli takto bezvadně užít (minimálně já s Nelinkou, Hugoušovi to asi bylo ještě všechno šumák :-)

Chystáte se letos k moři? Jak děti zvládají cestu? Máte nějaké zaručené cestovatelské tipy?

Lucka

P.S. Ale jeden velký úspěch na dovolené Hugo slavil, začal tu totiž chodit! To bude těmi dlouhými hotelovými chodbami a trpělivým dědou, který mu často dělal doprovod :-)  






You Might Also Like

4 komentářů

  1. Krásný, krásný, krásný!!! Mám také 3 a 1 rok (skoro) dětičky a upřímně si teda cestu ani pobyt u moře nedovedu ani představit.. Stačí mi vyjet za humna (rozumněj 2-3 hod cesty) a jsme z toho šílení všichni.. i můj naprosto klidný (nicrozházenivší) manžel. Takže máte můj naprostý obdiv!

    PS.: fotky TOP!!!
    PS.: vtipně napsáno!!
    PS.: gratulace k Hugovo samostatným krokům.. :) mimochodem, Huga jsem si vždycky přála, máme ale Honzíka.. Manžel to zkazil.. :)))

    S pozdravemm Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klarko, moc dekuju za krasny komentar O:-) Cestu bych z te dovolene vzdycky vymazala, kdyby to slo :-D Tam jeste "celkem dobry", ale cesta zpet stala za to, Hugo se rozhodl, ze usne jen na hodinu a zbylych 8 bylo fakt narocnych..Kdyz muzeme, jezdime casto s nasima nebo tchyni a tchanem, cim vic dospelych, tim lip :-) Jee, mam dve kamaradky, co maji Honzika, a to jmeno se mi libi cim dal tim vic, dobre jste vybrali ❤ Preji krasne leto, moc si ho s detmi uzijte! L.

      Vymazat
  2. Luci, fotky krásné! SuperTIP na hotel, vypadá to náramně. Cestování s jedním tříletým už umím zvládat, taky mám sice plné auto pitíček, ovoce, brumíků, křupek, piškotů, čokolády, gumových medvídků a hned za tím vlhčených ubrousků, látkové plíny, sady nebo radši dvou sad náhradního oblečení, kdyby to všechno chtělo ven :D ale teda dvě děti, každé se svým rytmem, které náleží tomu věku, to klobouk dolů! Díky za prarodiče, když fungují a ještě k tomu rádi!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teri, děkuju moc! Ty jsi hodná O:-) Se dvěma je to cestování vlastně stejný, jako s jedním, jen s tím rozdílem, že když jedno usne, druhé je zákonitě vzhůru :-D Nelča už tu cestu celkem dává, ale s Hugem to bylo fakt náročný, tomu fakt nevysvětlím, že ještě chvilku to vydrží a bude se koupat a hrát si na písku :-D Mám jedenáctiletého bráchu, takže naši ještě hodně fungují jako rodiče, ale i tak jsem moc ráda za každou pomoc:-)

      Vymazat