Naše svatba

15.8.16


Kdo nás sledujete na Facebooku nebo Instagramu, možná jste zaznamenali, že jsme teď slavili čtvrté výročí svatby. Zatím každý rok v tuto dobu otevřeme svatební fotky, kouknem na naše svatební video a dojímáme se :-D. Já jsem ten typ člověka, co v danou chvíli prožívá emoce spíš uvnitř a dojímám se až posléze, kdy to všechno úplně vstřebám. Takže teď si u toho popláču pravidelně každý rok :-D A tak mi dovolte, abych na tu naši svatbu zavzpomínala i tady, na blogu.

Chvíli po tom, co jsme spolu s Martinem začali žít, jsem to věděla. Věděla jsem, že si ho chci vzít a mít s ním děti. Věřím, že když najdete pokličku, která perfektně sedí na ten Váš hrnec (jak říká moje babička), tak to prostě poznáte. Jenže Martin mě trochu napínal. O svatbě jsme mluvili, ale on mě pořád znervózňoval tím, že jako teď ještě ne, možná za 2 nebo za 3 roky. Nebo taky vůbec :-D

A pak jsme na přelomu roku 2011/2012 jeli na třítýdenní dovolenou do Austrálie. Jedna ze zastávek byl i kouzelný ostrov Hamilton, kde jsme strávili 3 válecí dny. A tam to přišlo. Kdo ale čeká romantiku u moře při šumění vln či pokleknutí v restauraci při svíčkách a za zvuku živé hudby, toho musím zklamat. Martin mě vytáhl na ten nejvyšší kopec široko daleko, kam jsme lezli přes hodinu, upocení, zadýchaní, já v tom nejhorším oblečení, co jsem s sebou měla (no dovedete si to představit? :-D) a tam mě v tom (mém příšerném vizuálním stavu) požádal o ruku. Ale jo, byla to ta největší romantika, byli jsme to my.

Celý svatební den mám nějak v letu. Člověk se na to chystá tak dlouho, má trému a nervy, aby všechno klaplo a pak je to za chvilinku pryč. Pamatuju si, že ráno pršelo a byla dost zima. Vzpomínám i na to, jak mě táta cestou na obřad v autě držel za ruku. Jak jsme spolu stáli na schodech v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně a čekali, až začne hrát moje písnička od U2 a já měla srdce v krku. Jak jsem scházela z těch schodů dolů, modlila jsem se, abych u toho nehodila kotrmelec a jediný člověk, na kterého jsem se koukala, byl Martin. Jak se mi on trochu vyhýbal pohledem, protože byl dojatý a nechtěl, aby mu ukápla slza. Jak jsme se poprvé (dlouze) políbili jako manželé. Jak nás táta rozesmál při svém proslovu u oběda. Jak jsme se byli fotit na přehradě a já jsem v zapůjčených Crocsech od fotografky Helenky lezla po kamenech přes koryto řeky. Jak mi všude (někdy trochu otravně) vlál můj 3 metry dlouhý závoj. Jak jsme trsali do 5 do rána i přesto, že už jsem měla 4 měsíce v břichu Nelinku. Jak jsme v těch 5 ráno dorazili na pokoj, kde byly všude romanticky rozesety okvětní lístky růží, Martin nadával, že se mu ten „bordel“ lepí na nohy a padli jsme vyčerpáním za vlast :-D

Když to vezmu zpětně, asi je pár věcí, které bych dnes udělala jinak. Možná bychom měli obřad i hostinu na jednom místě, abychom neztráceli čas přesunem. Možná bychom odjeli někam za Brno, pronajali si celý malý útulný penzion a všichni tam i s přáteli přespali. Možná bychom neměli tak nabitou zábavu a místo toho si třeba se všemi stačili popovídat. Určitě bych si dala více záležet na výzdobě a vůbec svěřila se do rukou mé kamarádky Helenky nebo Janinky (proč jsem Vás, holky, poznala až potom??), které jsou úžasně kreativní.  Možná bych měla cupcaky, makronky a nahý dort. Možná by měla svatba nějaké ústřední téma. Možná by byla víc „vintage“. Možná… A možná taky ne. Protože je vlastně jedno, jestli se berete na louce, v kostele, pod vodou nebo na Měsíci, v luxusních šatech nebo v pytli od brambor.. Nejdůležitější je, že si berete toho pravého a nejlepšího parťáka pro život :-).

Jaká byla Vaše svatba? Jak na ní vzpomínáte? A je něco, co byste třeba změnili?



P.S. Fotek jsem vybrala jen pár (na závěr se nelekněte, vypadáme jak dva vyřehtaní koníci :-D), myslím, že video toho řekne mnohem víc. A není tady nahráno celé, protože se sem nevejde, takže pokud chcete mrknout na celé, je TADY

Obřad: Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně
Fotograf: úžasný Štěpán Mikuda a nejmilejší Helenka Szmigielová
Video: mistr Leoš Brabec, Primetime
Účes a make up: Hanka Čihánková
Sladkosti: Kokino
Květiny: Rosebud
Koordinace a výzdoba: EasyWedding


You Might Also Like

3 komentářů

  1. Bože... to je tak hezký.. a to video (kompas), to je nejvíc!
    Moc ráda sem chodím, čtu to tady a nasávám to přátelské "podhoubí".. :)
    S pozdravem Klára.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiš Klári, tak to mě moc těší, mám radost O:-) Jsem šťastná, že je tu někomu příjemně :-) Jinak video tady bohužel není nahraný celý, už jsem tu dala i odkaz na celé video, prostě si s bloggerem nějak nerozumí :-( A ten trik s kompasem nebyl jen tak (museli jsme to různě zespodu magnetizovat), můj muž to doteď považuje za svůj "majstrštyk" :-D :-D :-D

      Vymazat
    2. no toť!! ..máte krásnou vzpomínku na celý život.. my se s manželem brali na tajňáka jen se svědkama (mé dvě kamarádky). A večer jsme pozvali moje a manželovo rodiče (jakože na oslavu narozenin, které měl manžel týden před) a tam jim to oznámili.. noo.. byl to šok.. :) a taky už jsem měla Honzíka v břiše.. :)

      Vymazat