středa 3. srpna 2016

O lásce a jiných maličkostech


Láska. Ne, nezbláznila jsem se, vím, že není První máj ani Valentýn. Přesto mám chuť o ní psát právě teď (na závěr pochopíte proč). Já tu svoji potkala ve školní knihovně. Šla jsem psát diplomku, on spíš předstíral, že píše diplomku :-D Já ho oslovila první, prý kdybych to neudělala, asi bychom spolu dnes nebyli.. Celou dobu jsem mlela pantem, vykládala o všem možném a on mlčel a jen se na mě hezky usmíval. Já jsem si myslela, jak je nesmělý a jak ho asi zajímá, co mu říkám a on měl jen normální kocovinu po předešlé párty :-D Martin. Od té doby jsme spolu.. 3,5 roku rodiče, 4 roky manželé a hlavně 7 let partneři.


Každý jste to asi někdy zažil. Ten pocit, kdy na toho druhého musíte myslet 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Jste nervózní, když jdete na rande a pak se jen tak přiblble culíte a nesměle vodíte za ruku. Usmívám se ještě teď, když si na to vzpomenu, jak jsme se jeden před druhým styděli. Jak mi něco vyprávěl a já dělala, že mě to zajímá a přitom jsem ve skrytu duše přemýšlela jen nad tím, kdy už mi dá konečně pusu :-)


Po těch 7 letech už to nejsou motýli v břiše. Už se ani neculím, ani nestydím, když přijde po práci unavený domů :-D Náš vztah se posunul. Každý, kdo má děti, asi ví, jak moc. 90% času řešíte provozní věci typu: „Kde má Nela nějaký čistý ponožky?“, „Hugo se zas pos…., přebalíš ho ty?“, „Koupil bys prosím cestou domů mlíko?“, „Mohla bys mi dát oblek do čistírny?“, „Kdo dnes čte pohádku, čistí zuby, koupe..?“, „Hugouš má teplotu, dones prosím Nurofen.“ a asi tisíc dalších. Povinností přibývá a přiznávám, že najít si na sebe kousek volného času (zvlášť, když chci ještě taky občas přispívat na blog nebo se Martin učí na zkoušky a babičky po ruce nejsou) je těžší a těžší. I přes všechen ten každodenní humbuk ale vím, že tam pořád jsme. Já a on, my dva, partneři, milenci, kamarádi, spřízněné duše. Že se milujeme, stejně, jako na začátku, nebo spíš ještě mnohem víc. Za tu dobu už jsme si totiž leccos zkusili, prožili a víme, že se na sebe můžeme 100% spolehnout. Už to nejsme jen my dva, ale my dva a naše děti, jedině tak jsme kompletní a šťastní. Jen si to občas nestíháme v tom letu říct. A přitom je tolik věcí, za který bych mu chtěla a měla poděkovat..


Takže,

děkuju za to, že mi uvaříš čaj (vlastně nekonečně moc čajů) a nosíš mi kapesníky vždy, když jsem nemocná, protivná a stěžuju si na celý svět,

děkuju za to, že jsi mě celé těhotenství říkal, jak jsem hezká, i když jsem byla všechno na světě, jen ne hezká (a už vůbec ne milá),

děkuju i za to, že jsi mi nosil do nemocnice všechny ty Elle, Harper´s Bazaary a Marianne, i když jsem si o ně ani neřekla a vím, co si o nich myslíš O:-), 

děkuju za to, že jsi mě držel při porodu za ruku a říkal mi, jak jsem šikovná, že jsi tam vůbec chtěl být a já tě o to nikdy nemusela prosit,

děkuju za to, že jsi mi trpělivě vozil odsávačky, lahvičky, kloboučky atd. a nikdy mi neřekl, abych se na to kojení vykašlala,

děkuju za to, že jsi sám od sebe sedl večer do auta a sháněl mi před odjezdem do Kodaně novou nabíječku k počítači, když mi do té staré vylil Hugouš vodu,

děkuju vlastně i za to, že jsi neřekl ani slovo, že jsem ho víc nehlídala a nechala si tam tu vodu nalít,

děkuju za to, že jsi mě vezl v 5 ráno na letiště (i když sis mohl přispat) a doslova mě dostrčil do letadla,

děkuju za to, že trpělivě snášíš mou nerozhodnost a nezabiješ mě pokaždé, když se mě už po stopadesáté ptáš, kam chci jet a já stále nevím,

děkuju i za to, že se nikdy nezlobíš, když na mě půl hodiny čekáte v autě, protože se ještě maluju (vím, že to v  tobě vře :-D),

děkuju za to, že jsi mi koupil kolo, i když jsem strašně brblala a vůbec,

a děkuju za to, že jsi se mi nesmál, když jsem se na prvním orienťáku v lese ztratila a hrozně mě chválil,

děkuju za to, že vždy po práci na cestě domů zavoláš, jestli nemáš něco koupit, protože víš, že já občas na něco zapomenu a děláš, že tě to vůbec neotravuje :-D,

děkuju za to, že mi OBČAS dovolíš přepnout i fotbal a koukáš se mnou na nějaký stupidní seriál,

děkuju za to, že mi doneseš kytku i ve chvíli, kdy to vůbec nečekám (trochu tě teda podezírám, že máš v těch datech bordel),

děkuju samozřejmě i za všechny ty Sacher dortíky od Erharta (kdybych spočítala jejich ceny za rok, asi by to bylo na dovolenou O:-),

děkuju za to, že jsi mi dal poukaz na kurz blogování a ještě kvůli tomu se mnou jel o den později a v noci na hory, když zrovna vypsali blbý termín,

děkuju za to, že toleruješ ty večery, kdy si sednu k počítači a píšu články na blog a vůbec, že je (někdy) čteš,

děkuju za to, že neztrácíš optimismus a dobrou náladu a zpíváš nám, když už jdeme dvacátý kilometr po horách s dětmi na zádech a mně se chce bolestí brečet,

děkuju za to, že každý večer uklízíš v kuchyni, když já usnu s Nelou při čtení pohádek :-)

děkuju za to, že vždy sníš a pochválíš, co uvařím (i když někdy se to úplně nepovede :-D)

děkuju za to, že jsi trpělivě snášel mé smutnění po tom, co jsme se přestěhovali do Prahy (normální chlap by mě totiž asi zabil),

děkuju i za to, že se mnou v pyžamu ráno v kuchyni tancuješ na moji oblíbenou písničku, zatímco nám děti boří byt :-D,

děkuju za to, že mi nikdy neřekneš ne, když se chci jít večer vyvenčit, 

děkuju za to, že mi popřeješ hezkou zábavu a NIKDY mi nevoláš, i když ti děti doma skákají po hlavě,

děkuju za to a za další MILIARDU věcí......

Zdá se to jako drobnosti, střípky? Jenže láska pro mě není o velkých gestech, drahých věcech a luxusních dovolených. Láska je pro mě mozaika, složená právě z těchto každodenních střípků. A díky nim tak pořád vím, jak moc nás máš rád. 

Děkuju, že tu jsi!


P.S. A vůbec, všechno nejlepší! 

P.P.S. Fotky jsou naše zásnubní, před pár lety a pár kily :-D A děkuju za ně Štěpánovi Mikudovi!


SHARE:

16 komentářů

  1. Krásný článek!

    OdpovědětVymazat
  2. To je tak krasny,uplne se mi zarosily oci!Pekne výroci,preji jeste mnoho (stastnych) spolecnych let!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju hrozně moc, jsem moc ráda, že se článek líbil. A že jsem jím potěšila i svého muže, který měl včera narozky.. O:-) Krásný den a taky krásný zbytek léta s těmi nejmilovanějšími přeji :-)

      Vymazat
  3. Nádherný, dojemný.. :) Ať se daří a jste šťastni!
    S pozdravem Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klári, moc děkuju! Manžel měl včera primárně narozky, ale výročí teď slavíme taky.. Hezky se to sešlo. Lidi by si měli ale tyhle věci říkat častěji, nejen ve sváteční dny, že O:-) Krásný den!

      Vymazat
  4. Mila Lucko, je jedna hodina po pulnoci. Ja dozehlila nikdy nekoncici horu pradla a konecne usedla a v klidu precetla Vasi odu na Lasku. Neskutecne krasne napsano, dojemne a pravdive....co vic dodat??? Laska je pro me smysl byti a mit v zivote to stesti a potkat partnera, se kterym jak se rika muzete doopravdy snaset dobre i zle, v bohatstvi i v chudobe, ve zdravi i v nemoci, je obrovske stesti, ktere je zapotrebi si chranit a pecovat o nej. A to v dnesni hekticke dobe neni uplne jednoduche. My jsme s manzelem letos spolu 18 let a mohu popravde rict, ze sveho muze z celeho srdce miluju, vazim si ho pro milion veci a sdilim s Vami spoustu pocitu, ktere jste tak krasne napsala. Kdyz mi bylo 7 let, tak si Pan Buh( ne nejsem verici) k sobe vzal pro me v te dobe nejdulezitejsiho muze meho zivota, meho Tatinka a ja zustala s maminkou sama. V 18 jsem potkala sveho Petu a dnes s jistotou vim, ze mi toho nejdulezitejsiho muze meho zivota opet vratil, tim ze mi do me zivotni cesty poslal prave jeho. Jsem stastna a spokojena manzelka a maminka dvou zdravych krasnych deti, co vic si prat??? Snad jen umet nekdy na chvili zastavit cas a vychutnat si ty okamziky detske radosti a rodinneho stesti. Moc Vam fandim, mate muj velky obdiv a strasne rada ctu vsechny Vase clanky na Blogu i komenty na instagramu. Umite moc hezky veci pojmenovat pravym jmenem a napsat to tak, jak to dooprvavdy je a pritom vzdy citlive a vzdy velmi vtivne. Kolikrat se smeju od ucha k uchu kdyz to ctu a ja se smeju moc rada. Prosim piste dal a ja budu Vas verny ctenar. Mejte se famfarove( jako v kouzelne skolce), preji krasne vyroci a miliony dalsich nadhernych okamziku ve Vasem manzelstvi a zivote s detickami.
    Dobrou noc nebo dobre rano. S pozdravem zuzka kopfstein

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Zuzko, teď jste mě normálně dojala! Čtu si to pořád dokola O:-)

      Asi jste poznala, že mám moc ráda Váš instagram a vůbec, jste mi moc sympatická, i když se vůbec neznáme. Já z Vás cítím, jak strašně moc milujete svou rodinu, děti, jaký respekt a úctu chováte ke svému manželovi a vůbec, jak pokorně berete život a vážíte si lásky a svého rodinného štěstí. A to jsou všechno hodnoty mně blízké. Je mi moc líto, že jste přišla o tatínka, zvlášť takto brzo, ale věřím, že jste našla tu správnou chlapskou oporu ve Vašem muži. Pro mě je táta vzor a myslím, že jsem některé jeho kvality hledala i u svých partnerů, no nakonec se mi to podařilo O:-)

      Jak píšete, občas by se člověk měl v tom všem shonu zastavit, vydechnout a připomenout si ty nejvzácnější věci na světě, na ničem jiném totiž vlastně vůbec nezáleží..

      Moc děkuju za Váši zprávu (a za všechny komentáře), že si sem chodíte číst, že Vás to baví, ráda se sem vracíte a vůbec za to, že jsem Vás mohla (alespoň virtuálně) poznat :-) Vážím si toho, opravdu a upřímně..

      Přeji hodně zdraví, lásky a společných chvil s Vašimi nejbližšími! Ať se Vám i nadále daří a moc si užijte zbytek léta!

      L.

      Vymazat
  5. Krásné řádky!!! S manželem se známe a jsme partneři o kousek déle, manželé teprve na začátku. Mít vedle sebe toho pravého je zázrak.
    Hodně štěstí a lásky, s pozdravem Kateřina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Katko, moc děkuji za hezkou zprávu! Jak říká moje babička, na každý hrneček existuje někde poklička :-) Jsem ráda, že jsem tu svoji našla a přála bych to každému. I Vám hodně štěstí a lásky do dalších společných let :-)

      Vymazat
  6. Luci, na insta to nestačí, tak ti musím vyseknout pochvalu i tady. Je to moc krásný, osobní, láskyplný, milý ale ne infantilní a přeslazené. Je to život. Fakt si krásně vysekla to, co je na společném životě s muži nejkrásnější. Slečny a paní, které ještě neporodily, nevědí jestli žijí s tím pravým. Protože já myslím, že to se právě ukáže až když ležíš na porodním sále. A i potom, když muži dokáží nezabít vlastního potomka poté, co zase šlápli na lego kostku, zakopli o nevynesený nočník nebo když se museli smířit s tím, že mámy jsou nejprve pro děti a až pak pro tatínky. Moc ti přeju, že tohle máš!!! Přeju to každé ženě, protože mám taky to štěstí a vím jaké to je, žít život s tím, kdo tě vždycky podepře když potřebuješ a nakopne když už máš pocit že nevstaneš! Ať vám to klape a jste takhle šťastní i dál!!! :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Terezko!!! Jednou tě opravdu chci poznat osobně! O:-) Asi jsi poznala, že moc nemám ráda fráze typu "miláčku, miluju tě", snažila jsem se to napsat bez toho, ale přesto tak, aby z toho to hlavní bylo poznat. Můj manžel měl včera narozeniny a chtěla jsem mu tím vlastně i popřát, což se povedlo :-)

      Jak píšeš, s dětmi se vztah posune na jiný level a někdy je těžké, pro oba dva, smířit se s tím, že na prvním místě jsou prostě děti, vše se točí kolem nich.. O to silnější musí být láska, vzájemná úcta, tolerance a respekt mezi těma dvěma.. Jsem ráda, že jsem ve svém muži našla obrovskou životní oporu a že tu pro mě je, v dobrém, ale i ve zlém :-)

      I Vám přeji, ať to takhle krásně klape dál a máte se stále rádi! L.

      Vymazat
  7. Milá Lucko, nádherně napsané. Mluvíte mi z duše. Jsem s přítelem 16 let (od mých 16ti��)a máme 8mi měsíční miminko. Vážím si ho přesně pro ty podobné všednodennosti jako vy. Že mi zajede na benzínu pro sladkost,kdyz mám chuť, že je skvělý táta, že se pořád spolu smějeme. Po letech spolu člověk sice ztratí tu bezhlavou zamilovanost,ale získá úctu a respekt. A vůbec tak nějak kouká ,,jinýma očima". Děkuji,ze jste mi to zase připomněla. Vaše věrná čtenářka Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Báro, moc děkuju za Váš krásný komentář a taky za to, že blog čtete O:-) Je to tak, že nějak podvědomě tyhle věci víme, ale prostě si je často v tom shonu zapomínáme říkat. Důležitý ale je, že to tak cítíme a děláme pro sebe navzájem maximum. A i když už tam nejsou ti motýli v břiše, věřím, že jsme získali mnohem víc (přesně jak píšete!). A já Vám gratuluju, 16 let, to je paráda! Jen tak dál, ať se Vám daří a máte se rádi :-)

      L.
      P.S. Jo a na benzínku jsem zapomněla!! :-D

      Vymazat
  8. Tak to je vážně krásný článek! Skoro jsem se rozbrečela. Až manžel večer příjde domů, budu mu muset taky poděkovat za spoustu věcí, které denně dělá a já je někdy beru jako samozřejmost. V dnešní době je bohužel takových párů málo. Lidi se často ani neberou, vždyť na co by jim byl "ten papír." Přeji vám spolu spoustu krásných dní plných lásky.

    www.heelsandbabypowder.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za milý komentář, Žanet! Občas se člověk musí zastavit, nadechnout a uvědomit si, jaké má vlastně štěstí..I já to tak mám O:-)

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig