čtvrtek 29. září 2016

11 věcí, které o mně nevíte


Dnes to bude o mně, jenom o mně. Podělím se s Vámi o to, co nemám ráda, co naopak miluju, co mi jde a taky co mi vyloženě děsně nejde.. V čem se musím zlepšit a v čem se naopak zlepšovat nemusím ani trochu.. Ale věřte mi, jsem to 100% já. Tak tady je, 11 věcí, které o mně (pravděpodobně) ještě nevíte.. Jsem zvědavá, jestli jste na tom v některém bodu podobně, jako já?
SHARE:

neděle 25. září 2016

Jak si užít Toskánsko s dětmi


Když se řekne Toskánsko, představím si hned kamenný dům stojící uprostřed vinic, bazén, ve kterém se odráží sluneční paprsky, dobré víno v orosené skleničce a těžká romantika při zapadajícím slunci. Tak nějak jsem si vybájila naši dovolenou, když můj muž poprvé vyslovil nápad zvaný Toskánsko.
SHARE:

středa 21. září 2016

Siena a naše fashion story


Siena, krásná Siena! Byli jsme tam vůbec poprvé a byli jsme okouzleni. Vydali jsme se na výlet v rámci naší toskánské dovolené a Hugouška jsme pro tentokrát nechali doma (resp. s babi a dědou na hotelu). Prďola by si to pravděpodobně moc neužil, ale hlavně jsme chtěli strávit jeden den jen s Nelinkou.
SHARE:

neděle 18. září 2016

(Ne)splněné sny


Neděle ráno. Z hlubokého spánku mě probouzí řev z dětské postýlky, asi jako když najednou zapnete rádio a volume máte na maximum. Má hlad. Sakra, vždyť jedl před chvílí. My jsme ho totiž ještě neodnaučili se v noci probouzet na jídlo. Horko těžko odlepuju víčka od sebe a vidím, že mám druhé dětské koleno asi centimetr od mého nosu.
SHARE:

čtvrtek 15. září 2016

Naše oblíbené karetní hry


Nějak tomu nemůžu uvěřit. Jak mi to dítě tak rychle mohlo vyrůst? Zavřu oči a vybavím si to malé pidi miminko, které v pusince žmoulalo dudlík, který byl skoro větší, než ona sama :-) A teď tu sedí vedle mě, má vlastní názor, který se nebojí použít a .... mastí karty! Jo, karty jsou teď u nás ze všech her nejoblíbenější. A tak bych Vás ráda seznámila s tím, co teď doma hodně boduje a s čím si hrajeme prakticky pořád. Možná je všichni dobře znáte, nejsou to žádné alternativní, vysoce umělecké a sofistikované karty, ale nám se prostě líbí O:-)


Batapuzzle od Djeca mi doporučila jedna moc milá slečna prodavačka v Hračkotéce. To jsem takhle jednou šla do města a úplně náhodou natrefila na tento nádherný obchůdek, kde zaměstnávají tělesně postižené a byla jsem naprosto okouzlena. Snad nikdy jsem se někde necítila tak dobře. Personál úžasně milý, ochotný, paní prodavačka si vyhrála s dětmi, zatímco my rodiče jsme nakupovali a já měla pocit, že se skoro zastavil čas a nechtělo se mi domů. Ale zpět k těm kartám!

Jedná se vlastně o přebíjenou. Hráči si rozdají karty a vylosují obrázek, který budou skládat. Postupně karty otáčí, kdo má vyšší číslo, vyhrál kolo a může si některou z karet vzít, pokud mu sedí do jeho obrázku. Kdo obrázek (puzzle) složí nejdřív, vyhrává. Nelinku na tom baví právě to skládání puzzle, ale zároveň si na tom trénujeme i čísla a učíme se, které je vyšší a které nižší. No a já miluju tu jejich grafiku, ty obrázky jsou prostě boží. 


Když už jsme u těch klasických karet, hodně teď hrajeme i Černého Petra. Hru asi nemusím dlouze představovat, všichni ji určitě z dětství znáte, žádná novinka. Rozdají se karty a hráči si postupně tahají jeden od druhého po jedné kartě a skládají páry. Komu nakonec v ruce zůstane Černý Petr, prohrává. U nás jsem to obvykle já. Nelinka mě pak lituje a slibuje, že v dalším kole určitě vyhraju a ono zase nic :-D Trochu ji teda podezírám, že za oblíbeností této hry stojí hlavně to, že máme karty s motivy Ledového království. Elsa, Anna, Olaf.. to je naše!


Teď se dostáváme k naší úplně nejoblíbenější hře, což je Dobble. Objevili jsme ji někdy v létě na Dolní Moravě a Nelinka si ji zamilovala. Dá se hrát na více způsobů, ale princip je v podstatě stejný. Na každé kartě je 8 různých obrázků a zároveň každé dvě karty mají společný (stejný) právě jeden obrázek. Takže karty se rozdají mezi hráče, poslední karta se nechá lícem nahoru a hráči začínají hledat stejný obrázek s jejich první kartou. Kdo ho najde nejrychleji, položí svou kartu na tu volnou a hráči hledají dál. Vyhrává ten, komu se nejrychleji podaří zbavit všech svých karet. Děti se tak učí postřehu a snaží se co nejrychleji najít společný obrázek. Musím říct, že Nelči jde ta hra snad líp, než nám, takže většinou vyhraje, aniž bychom jí nějak pomáhali.


No a poslední stálicí naší zábavy je hra Hádanky dráčka Fráčka. Není to tedy klasická karetní hra, ale u nás je neméně vyhledávaná. Nelinka totiž miluje nejrůznější rébusy, hádanky, šifry, bludiště.. Hádanky jsou psané formou rýmu, což je mi sympatické a jsou samozřejmě jednoduché tak, aby je děti v pohodě uhádly. Na druhé straně je vždy obrázek slova, které se hádá. Když hráč slovo uhádne, může si položit barevné kolečko na svého dráčka. Kdo má nejrychleji posbírané všechny barevné kolečka, vyhrává. My jsme si tuhle hru brali i k moři (jenom ty karty) a hráli ji i opačně. Tedy Nelinka nám dávala hádanky sama. Samozřejmě ještě neumí číst, takže se vždycky podívala na obrázek a pak se ho snažila popsat vlastními slovy, což mi přišlo skoro ještě lepší, protože krásně rozšiřuje slovní zásobu a učí se věci správně popisovat.


Na všech karetních hrách je fajn, že je můžete pohodlně vzít na cesty. S námi už letěly letadlem, válely se na pláži na lehátku, jely vlakem, cestovaly autem a pravidelně se nosí v baťůžku do školky. A vždy jsme si s nimi užili kopec zábavy. 

A mě zajímá, co hrajete rádi Vy? Máte nějaký fajn tip na další karetní (i nekaretní) hru? 

Lucka
SHARE:

neděle 11. září 2016

My dva a Řím


Kdo nás sledujete pravidelně, asi jste zaznamenali, že jsme se před týdnem vrátili z dovolené v Itálii. Byli jsme tam společně s Martinovými rodiči a ti nám nabídli, že bychom se mohli na nějakou chvíli "zdekovat" a využít tak volný čas jen pro sebe. Vybírali jsme mezi Florencií a Římem a volba padla nakonec na hlavní město. Pro Martina to byla premiéra, já tam byla naposledy na dámské jízdě před pár lety (a dětmi). Původně jsme chtěli jet na dva dny a přespat tam, ale nakonec nám bylo líto přijít o čas s dětmi u moře a zkrátili jsme to jen na jeden den. A nakonec jsme, myslím, stihli docela dost!

Do Říma jsme přijeli vlakem z Grosseta, kde jsme byli poblíž ubytovaní. Ráno jsme jeli velmi brzo normálním vlakem, navečer jsme se kolem 19h vraceli rychlíkem (který teda měl klasicky zpoždění :-D). Cesta nás stála dohromady cca 70 eur, což teda není úplně málo, ale zase nemusíte řešit, kde zaparkovat auto. Navíc, jak jsme poté zjistili, Řím byl ten den celkem dost přelidněný (rozumějte více, než obvykle).

Naše první kroky z nádraží Termini směřovaly do půjčovny skútrů Bici & Baci, která byla nedaleko. Říkali jsme si, že ten výlet pojmeme stylově a půjčíme si rovnou Vespu. Zapůjčení stálo cca 65 eur, nejlevnější skútr pro dva byl myslím  za 50 eur, počítejte ještě s tím, že po Vás budou chtít depozit a na kartě Vám zablokují cca 700 eur!

Dostali jsme mapku a vyrazili jsme! Můj muž naštěstí skútr vlastní, takže pro něj nebyl problém proplétat se římskými uličkami a bojovat s rušnou dopravou. Lákal mě, ať si zkusím zařídit, ale já nechtěla riskovat, že bychom se někde sbírali ze země a přišli o těch 700 eur :-D Pán v půjčovně nám poradil takovou menší okružní jízdu, kterou jsme začali přímo u nejznámější římské památky, Colossea. A věřte nebo ne, měli jsme štěstí, první neděli v měsíci je totiž do Colossea a Fora Romana vstup zdarma! Nevýhodou však je, že toho chtějí využít všichni, že :-D Ale nakonec jsme nad frontami vyzráli. Koupili jsme si za 5 eur na osobu komentovanou prohlídku a tím pádem tak prolezli dovnitř mnohem kratší frontou za necelých 15 minut! Takže myslím, že to stálo za to. Ono totiž stát více jak hodinu a půl na přímém slunci v asi 35 stupních není nic moc :-( A paní průvodkyně byla milá, popovídala nám něco o historii, konání her a vůbec celé konstrukci amfiteátru, bylo to zajímavé.

Od Colossea jsme se vydali přímo na Forum Romanum, což bylo v dobách antického Říma centrum veřejného dění. Dnes tam najdete zbytky antických sloupů a chrámů. Martin byl trochu zklamaný, že to jsou opravdu jen zbytky, ale podle mého tam na Vás opravdu dýchne historie. Pokud ho celý projdete a vyjdete ven, můžete se rovnou podívat na památník Viktora Emanuela II, který sice není z antické doby, ale určitě stojí za to vyjít nahoru a udělat si fotku (my to nestihli).


Odtud jsme pokračovali na skútru na vrch Aventin, kde se nachází snad nejslavnější klíčová dírka na světě, kterou je vidět kopule baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Jako takto, bylo to zajímavé, ale určitě bych to podruhé vidět nepotřebovala. Musíte vyšlapat/vyjet nahoru, vystát frontu a pak se tam 3 vteřiny díváte na něco, co znáte a vyfotit to pořádně prostě nejde :-D. Po tomhle zážitku jsme se rozhodli projet alespoň kolem Vatikánu a udělat pár fotek. To jsme ale teprve zjistili, že tento den se uskutečnilo svatořečení Matky Terezy, celý Vatikán byl pro dopravní prostředky uzavřen a všude byla asi miliarda lidí. Takže to jsme vzdali, neměli jsme tolik času a vlastně chuť prodírat se davem. Po cestě jsme tedy aspoň vyfotili hrad Sant´Angelopůvodně mauzoleum, později papežskou pevnost. Až třetímu turistovi, kterého jsme požádali, se povedlo vyfotit nás ostře a s námi i hrad, i když ne celý :-D Prostě se zrcadlovkou je vždycky sranda..


No a pak už jsme se vydali do města, zaparkovali jsme u začátku hlavní ulice Via del Corso, protože dál už je to jen pro pěší. Celý den jsem lákala Martina, jak si dáme zmrzku a posedíme na Španělských schodech (trochu blbý nápad v pravé poledne v tom největším vedru), ale oni je mají zavřené a opravují je :-D Ale tak aspoň máme fotku bez davů turistů. Poté jsme se v jedné z přilehlých uliček stavili na oběd, popravdě žádný zázrak, spíše průměr, který hřeší na to, že je v turistickém ráji. Ale i tak nám bylo fajn..


Kopla jsem do sebe víno a už jsme pěšky mířili k Fontáně di Trevi. Jak bych to jen popsala. Abyste pořídili jednu použitelnou fotku, musíte mít ostré lokty a velkou dávku trpělivosti, je tam totiž nepopsatelně moc lidí a celkem strkanice :-( Takže jsme se radši přemístili do zmrzlinárny naproti a dali si pár kopečků zmrzky, která nás ale opět trochu zklamala. Poté, co jsme u moře objevili nepřekonatelnou malou zmrzlinárnu, kde zmrzlinu přímo vyráběli a servírovali z kovových nádob, tahle nás prostě jen mohla zklamat :-( Ale tak v tom vedru osvěžení bodlo.


Kousek odtud se nachází i Pantheon. Monumentální kruhový chrám, který je vůbec jednou z nejvíc zachovalých antických památek, které nebyly nějak zvlášť přestavovány. Určitě běžte dovnitř (vstup je zdarma, opět je nutné vystát menší frontu) a pokochejte se pohledem na mohutnou kupoli nahoře s velkým, v průměru devět metrů velkým otvorem, aby se tak mohlo vzhlížet k Bohům, kterým byl chrám původně zasvěcen. 


No a my se už odtud vydali zpět vrátit motorku a stihnout vlak (na nádraží Termini mají Victoria´s secret, což byl můj jediný shopping v Říme). Musím říct, že jsme si to opravdu užili, i když by samozřejmě bylo lepší strávit v Římě tak 3 dny, projít si vše ještě ve větším klidu, navštívit Vatikán, dát si kávu, prostě víc relaxovat. Ale i tak, byli jsme chvíli jen my dva, celý den a vlastně celých 12h v kuse jsme si povídali a rozebrali tolik témat. To se nám stalo naposledy.... naposledy .... už nevím kdy :-D Takže pokud čas a babi s dědou dovolí a bude správná konstelace hvězd, nebylo to snad naposledy O:-) 

Byli jste v Římě? Chystáte se tam? Co je ještě dobré vidět a zažít?

Lucka



SHARE:

čtvrtek 8. září 2016

Na výletě Cyklohráčkem


O Cyklohráčku jsem před časem někde četla a měla v plánu ho zkusit. Když jsem ho pak ještě zahlédla u Míši na blogu, bylo rozhodnuto. Jeden srpnový víkend jsme se tak vydali na malý a nenáročný rodinný výlet v dětském vláčkovém ráji :-) Ten den se to zrovna více než hodilo, oba jsme se s Martinem probudili s nějakým šíleným bolehlavem (a ne, nebyla to kocovina :-D) a hledali jsme něco poklidného, kde se děti zabaví a my "přežijeme". Cyklohráček jezdí z Masarykova nádraží v Praze od 25. března do 30. října. Zastavuje v celkem 17 zastávkách, my jsme se rozhodli jet až na konečnou, tedy do Slaného. 

Vlak má celkem tři vozy určené pro děti a hraní a jeden pro kola. V prvním najdete různé stavebnice, vláčkodráhy, lego a dětské knížky o vláčcích určené pro nejmenší pasažéry, v druhém pak desítky kuliček a ve třetím deskové hry a vůbec zábavu pro trochu větší děti. My jsme tedy na cestu tam zvolili první vůz a na cestu zpět pak ten druhý. Hned po nástupu se nás ujala paní průvodčí v "dresu" Cyklohráčku, která nám poskytla veškeré informace, dětem rozdávala k zapůjčení hry a dostali jsme i mapku hry o poklad, která nás čekala ve Slaném. Musím říct, že těm našim kulihráškům se asi nejvíc líbily kuličky, ale v prvním voze jsme si zase celkem dost vyhráli s legem, Nelča stavěla, Hugo bořil :-D. Ve druhém voze Nelču naprosto nadchla společenská hra Elfíkova cesta. Házely jsme kostkou, počítaly políčka a nakonec mě samozřejmě vždy porazila se spikleneckým úsměvem na rtech. S sebou jsme ještě měli i vlastní karetní hry (více o nich napíšu v některém z dalších článků). 

Ve Slaném jsme hledali podle mapky slíbený poklad. Hra spočívá v nalezení různých místních budov a pamětihodností a u nich pak zodpovězení záludných otázek a vyplnění tajenky. Řekla bych, že je to spíše pro starší děti, protože se musí počítat, resp. sčítat, odečítat, násobit.. Neli to ale hrozně bavilo, hrdě nosila mapu a jásala, když se podařilo najít budovu, která byla nakreslena na mapce. Finální destinace byla v místním infocentru, kde si za správné vyplnění tajenky mohou děti otevřít truhličku a odnést nějaký ten poklad domů (rozumějte lízátka, sušenky, čokoládové mince atd.).

Průvodčí ve vlaku nám doporučila zkusit místní cukrárnu Venezia, kde dělají výbornou domácí zmrzku a zákusky a jako pasažéři Cyklohráčku jsme dostali i malou slevu. Dali jsme si Sacher dortík, kafe a makovou zmrzku (Nelinka teda klasicky čokoládovou) a musím říct, že byla opravdu skvělá a poctivá. Jak jsem pak vyčetla, pan majitel absolvoval jednu z nejvyhlášenějších italských zmrzlinářských škol :-)

Pokud tedy plánujete nějaký milý, klidný, rodinný výlet, kde se děti zabaví, dozví něco o vláčcích a vy si pak dopřejete něco dobrého na zub, Cyklohráček je ideální volba!

Více info o Cyklohráčku a jízdních řádech najdete ZDE.

A já se těším na Vaše tipy na další hezké rodinné výlety O:-) Kde se Vám o prázdninách líbilo?

Lucka



SHARE:

neděle 4. září 2016

OOTD #6


Neli, usměj se! Počkej, ne takhle naštvaně, ale hezky, jakože se těšíš třeba na zmrzlinu.. Přiznávám bez mučení, že se Nelinka ne úplně ráda fotí. A tak jsem neměla vůbec v plánu fotit dětské outfity a dělat z dětí malé modelky. A ejhle! Je tu první z nich. Původně měl být jen o mně, ale Neli mi dovolila, že ji můžu vyfotit taky. Ano, dovolila. Ona se totiž většinu času dost nerada fotí a dělá pózy. A já to respektuju, takže ji fotím jen když sama chce a pokud se zatváří, že se jí to nelíbí, nechám toho a nenutím ji. Což z našeho focení dělá vlastně dlouhý proces, kdy si hrajeme, občas něco vyfotíme, pak si zase hrajeme, jíme, krmíme labutě, fotíme se zase jinde, hrajeme karty, procházíme se :-D 

Jako jeden srpnový páteční podvečer, kdy jsme se vydali na Náplavku a starý železniční most. Vznikly tak fotky, ze kterých mám opravdu radost. Takže teď jen budu tajně doufat, že až se na ně bude dívat Nelinka za dvacet let, nepošle mě do háje, že jsem jí oblíkla stejné bílé kraťasy, jako mám já a dělala z ní modelku pro svůj vlastní blogovací koníček O:-) Věřte mi, že najít tu hranici, kde jo a kde už ne je sakra těžký.

A co říci k outfitu? Když jsem objevila tyhle dětské kraťásky ve slevě v Zaře, neváhala jsem ani minutu, přestože vím, že čisté vydrží akorát na tohle focení a pak už nikdy :-D Kabelku chtěla Nelča obrázkovou, ale nakonec jsme udělaly kompromis, kabelku bez obrázku a v HM jí pořídím Elsinu korunku k šatům, co má doma. Ano, není to výchovné :-D No a já si tuhle svou pocákanou košili opravdu oblíbila, takže pořád přemýšlím, jestli ji nepotřebuju i v šedé (ne, nepotřebuju). A běhat v srpnu v kotníčkových botech je sice velká "frajeřina", ale celkem dost nepohodlná, abych pravdu řekla :-D

Tak snad se Vám naše malá fashion story bude alespoň líbit..

Lucka


Neli:                                     shirt, shorts, bag - Zara kids // sneakers - Geox
Lucka:              shirt - Zara // t-shirt - American Vintage // shorts - Zoe Karssen // bag - Gucci  
           sunnies - Dior // bracelets - Kat jewellery, Re.za // necklaces - Kat jewellery, 
Re.Za, family treasures // shoes - Isabel Marant // bra - Love Stories



SHARE:
Blog Design Created by pipdig