Nějak tomu nemůžu uvěřit. Jak mi to dítě tak rychle mohlo vyrůst? Zavřu oči a vybavím si to malé pidi miminko, které v pusince žmoulalo dudlík, který byl skoro větší, než ona sama :-) A teď tu sedí vedle mě, má vlastní názor, který se nebojí použít a .... mastí karty! Jo, karty jsou teď u nás ze všech her nejoblíbenější. A tak bych Vás ráda seznámila s tím, co teď doma hodně boduje a s čím si hrajeme prakticky pořád. Možná je všichni dobře znáte, nejsou to žádné alternativní, vysoce umělecké a sofistikované karty, ale nám se prostě líbí O:-)
Batapuzzle od Djeca mi doporučila jedna moc milá slečna prodavačka v Hračkotéce. To jsem takhle jednou šla do města a úplně náhodou natrefila na tento nádherný obchůdek, kde zaměstnávají tělesně postižené a byla jsem naprosto okouzlena. Snad nikdy jsem se někde necítila tak dobře. Personál úžasně milý, ochotný, paní prodavačka si vyhrála s dětmi, zatímco my rodiče jsme nakupovali a já měla pocit, že se skoro zastavil čas a nechtělo se mi domů. Ale zpět k těm kartám!
Jedná se vlastně o přebíjenou. Hráči si rozdají karty a vylosují obrázek, který budou skládat. Postupně karty otáčí, kdo má vyšší číslo, vyhrál kolo a může si některou z karet vzít, pokud mu sedí do jeho obrázku. Kdo obrázek (puzzle) složí nejdřív, vyhrává. Nelinku na tom baví právě to skládání puzzle, ale zároveň si na tom trénujeme i čísla a učíme se, které je vyšší a které nižší. No a já miluju tu jejich grafiku, ty obrázky jsou prostě boží.
Když už jsme u těch klasických karet, hodně teď hrajeme i Černého Petra. Hru asi nemusím dlouze představovat, všichni ji určitě z dětství znáte, žádná novinka. Rozdají se karty a hráči si postupně tahají jeden od druhého po jedné kartě a skládají páry. Komu nakonec v ruce zůstane Černý Petr, prohrává. U nás jsem to obvykle já. Nelinka mě pak lituje a slibuje, že v dalším kole určitě vyhraju a ono zase nic :-D Trochu ji teda podezírám, že za oblíbeností této hry stojí hlavně to, že máme karty s motivy Ledového království. Elsa, Anna, Olaf.. to je naše!
Teď se dostáváme k naší úplně nejoblíbenější hře, což je Dobble. Objevili jsme ji někdy v létě na Dolní Moravě a Nelinka si ji zamilovala. Dá se hrát na více způsobů, ale princip je v podstatě stejný. Na každé kartě je 8 různých obrázků a zároveň každé dvě karty mají společný (stejný) právě jeden obrázek. Takže karty se rozdají mezi hráče, poslední karta se nechá lícem nahoru a hráči začínají hledat stejný obrázek s jejich první kartou. Kdo ho najde nejrychleji, položí svou kartu na tu volnou a hráči hledají dál. Vyhrává ten, komu se nejrychleji podaří zbavit všech svých karet. Děti se tak učí postřehu a snaží se co nejrychleji najít společný obrázek. Musím říct, že Nelči jde ta hra snad líp, než nám, takže většinou vyhraje, aniž bychom jí nějak pomáhali.
No a poslední stálicí naší zábavy je hra Hádanky dráčka Fráčka. Není to tedy klasická karetní hra, ale u nás je neméně vyhledávaná. Nelinka totiž miluje nejrůznější rébusy, hádanky, šifry, bludiště.. Hádanky jsou psané formou rýmu, což je mi sympatické a jsou samozřejmě jednoduché tak, aby je děti v pohodě uhádly. Na druhé straně je vždy obrázek slova, které se hádá. Když hráč slovo uhádne, může si položit barevné kolečko na svého dráčka. Kdo má nejrychleji posbírané všechny barevné kolečka, vyhrává. My jsme si tuhle hru brali i k moři (jenom ty karty) a hráli ji i opačně. Tedy Nelinka nám dávala hádanky sama. Samozřejmě ještě neumí číst, takže se vždycky podívala na obrázek a pak se ho snažila popsat vlastními slovy, což mi přišlo skoro ještě lepší, protože krásně rozšiřuje slovní zásobu a učí se věci správně popisovat.
Na všech karetních hrách je fajn, že je můžete pohodlně vzít na cesty. S námi už letěly letadlem, válely se na pláži na lehátku, jely vlakem, cestovaly autem a pravidelně se nosí v baťůžku do školky. A vždy jsme si s nimi užili kopec zábavy.
A mě zajímá, co hrajete rádi Vy? Máte nějaký fajn tip na další karetní (i nekaretní) hru?
Lucka
Žádné komentáře
Okomentovat