OOTD #6

Neli, usměj se! Počkej, ne takhle naštvaně, ale hezky, jakože se těšíš třeba na zmrzlinu.. Přiznávám bez mučení, že se Nelinka ne úplně ráda fotí. A tak jsem neměla vůbec v plánu fotit dětské outfity a dělat z dětí malé modelky. A ejhle! Je tu první z nich. Původně měl být jen o mně, ale Neli mi dovolila, že ji můžu vyfotit taky. Ano, dovolila. Ona se totiž většinu času dost nerada fotí a dělá pózy. A já to respektuju, takže ji fotím jen když sama chce a pokud se zatváří, že se jí to nelíbí, nechám toho a nenutím ji. Což z našeho focení dělá vlastně dlouhý proces, kdy si hrajeme, občas něco vyfotíme, pak si zase hrajeme, jíme, krmíme labutě, fotíme se zase jinde, hrajeme karty, procházíme se :-D

Jako jeden srpnový páteční podvečer, kdy jsme se vydali na Náplavku a starý železniční most. Vznikly tak fotky, ze kterých mám opravdu radost. Takže teď jen budu tajně doufat, že až se na ně bude dívat Nelinka za dvacet let, nepošle mě do háje, že jsem jí oblíkla stejné bílé kraťasy, jako mám já a dělala z ní modelku pro svůj vlastní blogovací koníček O:-) Věřte mi, že najít tu hranici, kde jo a kde už ne je sakra těžký.

A co říci k outfitu? Když jsem objevila tyhle dětské kraťásky ve slevě v Zaře, neváhala jsem ani minutu, přestože vím, že čisté vydrží akorát na tohle focení a pak už nikdy :-D Kabelku chtěla Nelča obrázkovou, ale nakonec jsme udělaly kompromis, kabelku bez obrázku a v HM jí pořídím Elsinu korunku k šatům, co má doma. Ano, není to výchovné :-D No a já si tuhle svou pocákanou košili opravdu oblíbila, takže pořád přemýšlím, jestli ji nepotřebuju i v šedé (ne, nepotřebuju). A běhat v srpnu v kotníčkových botech je sice velká "frajeřina", ale celkem dost nepohodlná, abych pravdu řekla :-D

Tak snad se Vám naše malá fashion story bude alespoň líbit..

Lucka