neděle 30. října 2016

6 věcí, které mě na blogování překvapily



Bloguju už nějakou chvíli. Ne tak dlouho na to, aby ze mě byla zkušená blogerka, ale zase už celkem dlouho na to, abych mohla napsat, v čem mě blogování překvapilo, ať už více či méně pozitivně. Dnes tedy pár věcí, o kterých se moc nemluví, občas děláme, že to tak není nebo se k tomu nevyjadřujeme.. Ale jsou tu a já se Vám dnes pokusím popsat to tak, jak to vnímám já.

Takže o co se jedná? Jdeme na to!

1. Žrout času. Ano, blogování je časově náročný koníček, to už jste asi slyšeli. Já věděla, že článek nevznikne za 5 minut s prstem v nose :-D. I mě ale překvapilo, jak vlastně moc času mi to zabere. 

V prvé řadě musím mít nápad a věřte mi, že to bývá leckdy ta nejtěžší část, protože chcete psát o tom, o čem ještě nikdo moc nepsal, objevit místa, kde ještě nikdo moc nebyl a vyfotit fotky, které ještě nikdo moc neviděl, že :-D. Dál napsání textu, samotné focení (což je s dětmi sakra zábava, o tom už jsem několikrát psala), úprava fotek (kterou zatím moc neumím), vložení toho celého díla do bloggeru (či jinam), kde se obvykle ještě něco omylem (přeloženo, mou vlastní blbostí) rozhodí či smaže a propojení článku se sociálními sítěmi. Navíc ještě děláte obsah na Instagram a Facebook (nejlépe každý jiný) a i focení fotek sem a jejich úprava stojí čas. Pokud děláte blogování s láskou a vážíte si každého komentáře, ukrojí i odpovídání na ně a další maily část Vašeho rodinného času. 

Můj blog není nijak zvlášť známý a přesto s ním mám čím dál více práce. Dělám to hrozně ráda, přiznávám, že mě to vlastně i trochu pohltilo a bere mi hodně času. Pomalu se učím, kdy si už říct ne a věnovat se jiným věcem :-). A s tím souvisí i další bod.. 
  

2. Zásah do rodiny. Už nejsem ve věku, kdy bych po škole měla fůru času na svoje koníčky. Nemůžu jít před přednáškou v ideálním světle s někým fotit a nemám hodiny na to, abych se namalovala. Což znamená, že pokud chci hezké (a taky použitelné :-D) fotky, musíme je ideálně fotit o víkendu, musím zaměstnat děti a manžela (ze kterého už se vlastně stal můj dvorní fotograf, neptejte se mě, jak moc je rád :-D).

Lucie zkrátka občas místo toho, aby uklízela, sedne k počítači a píše. Občas místo toho, aby vnímala děti, odepisuje na komentáře. Občas místo toho, aby šla na hřiště, trčí na starým nádraží a fotí outfit. A občas místo toho, aby s mužem večer vedla debaty o nesmrtelnosti chrousta nad sklenkou vína, sedí a upravuje fotky.. I to je realita! Protože ač se tvářím, že to všechno dělám jen výhradně v době, kdy všichni spí, doma je uklizeno a navařeno, věřte, že to prostě není časově možný (pokud chci tedy i někdy spát :-D). S tím souvisí i to, že v blogování musí mít člověk oporu partnera, protože kdyby mě v tom nepodporoval, dělat bych to fakt nemohla. 

A to ani nemluvím o tom, že veřejně vystavujete svoje nejmilovanější pozornosti cizích lidí, aniž by si oni sami řekli, jestli to tak chtějí, nebo ne (a to je téma samo o sobě a na dlouhé diskuze). 
  

3. Konkurence. Dneska je tak trochu přeblogováno. Blogy se píšou téměř o všem, na co si dokážete vzpomenout. Byla jsem opravdu překvapená, kolik jich je. Jen v oblasti „mama“ blogů je nás dle poslední ankety oblíbenosti asi přes 50, teď už zase více. 

I tak si ale myslím, že prostor tu je. Tím, že je ale velká konkurence, musíte vynaložit dvakrát takové úsilí, aby zrovna Váš blog byl jiný, jedinečný. Zkrátka najít „díru na trhu“. Psát a fotit tak, jak nepíše a nefotí nikdo jiný, a to je sakra těžký. I tak ale není vyhráno. Lidé o Vašem blogu musí vědět, a to bývá často kámen úrazu. Jak nejlíp propagovat svůj blog? To já teda nevím :-D. Stále tajně doufám, že pokud to člověk dělá dobře a s láskou, čtenáře si to najde, i když to bude trvat déle..

S tím souvisí i časté přispívání. Na jednom kurzu nám říkali, že pro úspěšný rozjezd blogu je potřeba přidávat články alespoň 4x týdně! Proboha, kde bych na to všechno vzala čas? To bych musela začít preferovat kvantitu před kvalitou nebo čas strávený s blogem nad časem tráveným s rodinou, a to zkrátka nechci. I tak musím hodně zvažovat, kdy psát a kdy ne, aby se nás to jako rodiny dotklo co možná nejméně a neokrádala jsem děti o jejich čas s mámou.
  

4. Rivalita. Ne, nemyslela jsem si, že si blogerky vráží kudly do zad (i když jsem slyšela už různé historky). Prostředí „mama“ blogů mě ale strašně mile překvapilo a já si v něm vůbec nepřijdu osamocená. Nečekala  jsem, že se seznámím s tak fajn holkama, že se z nás stanou kamarádky, děti si spolu budou hrát na pískovišti a budeme společně plánovat dětské oslavy nebo i jiné akce.. 

Ale pozor! Tím nechci říct, že by mezi námi nebyla vůbec žádná rivalita. Jsou věci, o kterých se v souvislosti s blogem moc nebavíme, projekty, články a čísla, které moc neprobíráme. Pořád si ale myslím, že je to zdravá a přátelská rivalita a že je ku prospěchu věci. Kdyby nám každé na svém blogu nezáleželo a nechtěly jsme ho někam posunovat, zakrněly bychom všechny. A ač děláme blogy primárně pro radost, jakou radost bychom měly, kdyby je nikdo nečetl? 


5. Negativní komentáře. Všichni víme, že to k tomu patří, všichni říkáme, že se nad to umíme povznést, ale věřte mi, že když přijde první takový, vždycky nás srazí na kolena. Ne, často to člověk neumí přejít s úsměvem. I mně se to stalo, ač jsem za celou dobu blogování dostala jen jeden (což je vlastně hodně milé překvapení a teď doufám, že jsem si to nepřivolala! :-D). Já měla ze začátku tendence to analyzovat a ptát se sama sebe proč někomu vadím. Pak jsem ale pochopila, že je to zbytečné. Kdo Vám chce ublížit, vždycky si něco najde. Sama vidím, co se třeba občas děje na některých jiných (např. fashion) blozích a nelíbí se mi ani ty hanlivé komentáře, ale leckdy ani ty reakce na ně typu: „Když se ti to nelíbí, proč sem teda lezeš“. Asi jsem na to už dost stará, ale preferuju mezi lidmi nějakou základní slušnost.

Nevadí mi konstruktivní kritika (i když je taky občas potřeba ji rozdýchat, ale člověk si z ní něco může vzít), ale hanlivé a urážlivé komentáře na blog nepatří. Jednou nám na kurzu blogování říkali: „Blogování je, jako kdybyste někoho pozvali k Vám domů na návštěvu. Sdílíte s ním svoje soukromí, svoje názory, radosti i starosti. Tak proč byste si měli do obývacího pokoje pustit někoho, kdo si tam v klidu udělá potřebu?“. Jinými slovy, ty opravdu urážlivé komentáře je prostě lepší mazat. A neodpovídat. Věnovat lidem, kteří Vám chtějí ublížit, jen tolik času, kolik oni věnovali času napsání takového komentáře.


6. Reklama. A to je taky hodně propírané téma. S rozrůstajícím blogem prostě jednoho dne, dřív nebo později, přijde. A čtenáři ji nevidí moc rádi, s čímž často souvisí i bod 5 (a to mě překvapilo hodně). Obecně jsem nikdy nebyla proti reklamě, která zapadá do konceptu blogu, blogerka/bloger propagují něco, čemu věří, s čím mají zkušenosti, hezký projekt, kterému fandí. Blogování člověku zabere hodně času a energie a teď ruku na srdce, kdyby Vám pak dal někdo možnost mít za to něco nazpět, ať už v podobě produktu, který máte rádi, peněz nebo dárku pro čtenáře, odmítli byste to? 

Ale pozor! Tady, možná více než jinde, platí, všeho s mírou. Sama za sebe musím říct, že jsem většinu věcí dosud odmítla, naposledy třeba nabídku jednoho nadnárodního módního řetězce napsat článek s jejich produkty, kde bych ale neměla uvádět, že jde o reklamu. A já Vám lhát opravdu nechci. Pokud se tu reklama objeví, poznáte to a já se k tomu přiznám. Věřte mi ale, že na tomto našem blogování se fakt vydělat na živobytí nedá :-).  

Jsem zvědavá, jak vnímáte blogy Vy? Souhlasíte se mnou, nebo máte třeba úplně jiný názor? Budu ráda, když se o něj podělíte!

Lucka

P.S. Abyste si nemysleli, takhle u psaní článků většinou nevypadám. Dost často jsem třeba v pyžamu, nebo tak něco :-D.

P.P.S. A stále budu moc ráda za podporu a Váš hlas v anketě Blogerka roku. Pokud nás rádi čtete a jsme Vám nějakým způsobem sympatičtí, hlasovat můžete ZDE.




SHARE:

čtvrtek 27. října 2016

Právě teď a právě tady



Je to pár dnů, kdy mě nad ránem Hugoušek probudil, že má hlad.. Intuitivně jsem se otočila na Martina a chtěla do něj dloubnout, jestli by ho nechtěl ukonejšit, ale zjistila jsem, že tam není.. Našla jsem ho u Nelinky, jak tiše spí a drží ji za ruku. Myslela jsem si, že v noci asi plakala a mě to neprobudilo. Když jsem se ho ráno ještě rozespalá ptala, co se v noci dělo, k mému překvapení řekl, že vůbec nic. „Chtěl jsem ji jen obejmout“, zněla jeho odpověď. Za chvíli mi donesl svůj telefon a ukázal mi smsku, která mu v noci přišla. Od někoho, kdo je nám hodně blízký. Srdce mi poskočilo a něco uvnitř mě se pevně a nekonečně sevřelo, žaludek se obrátil. Špatná zpráva. Jedna z nejhorších, jaké si lze představit.

Sedím na té posteli, mžourám očima a čtu stále dokola. S každým dalším slovem si přeju, aby to nebyla pravda, aby se mi to jen zdálo, aby mě za chvilku někdo probudil.. Chtěla bych odepsat tisíce slov, ale vím, že ani jedno nepomůže. Chtěla bych obejmout, ale nemůžu. Chtěla bych se pomodlit, ale nemám ke komu. Chtěla bych.. Prostě bych chtěla nějak pomoct, ale jsem bezmocná. Jediné co mi zbývá a v co doufám je, že se stane zázrak a bude zase dobře. 

Najednou mi nevadí, že Nelinka je ráno protivná a vzteká se. Nezuřím, ani když Hugo rozsype v kuchyni mouku po zemi a začne se v ní přehrabovat. Nejsem nervózní, když nestíhám domluvenou schůzku. Nic z toho prostě není důležitý..

V tu chvíli mi vlastně přijde nepodstatný skoro všechno. Přemýšlím nad tím, jak se dokola za něčím ženeme, po něčem toužíme, chceme dosáhnout úspěchu, zažít nemožné, zkusit nepoznané, získat obdiv.. Prostě obstát, což je v dnešní době čím dál tím těžší.. Ano, i já. Miluju svůj blog, ale přiznám se, že jsem s tím teď trochu bojovala. „Do prčic, ty si tu plácáš o nakupování a o tom, jestli je lepší šedá nebo černá šála, zatímco někdo Tobě blízký musí řešit úplně jiné otázky?“, říkala jsem si v duchu. Jaká je přidaná hodnota tohohle počínání? Nebylo by lepší jít místo psaní spát/hrát si s dětmi/povídat s manželem?

Neumím být vůči takovým věcem imunní. Když se někdo z mých blízkých trápí, trápím se s ním. Když je naštvaný, jsem naštvaná s ním. Když se raduje, raduju se ze srdce taky. Tak to mám, jinak to neumím. A teď jsem prostě smutná. Ale o mě tu vlastně vůbec nejde. Já v tomhle příběhu nejsem důležitá. 

Často se u nás na hřišti potkávám s jedním tatínkem. Je to černoch, Američan (doma mu říkáme roztomile „černoušek“), zkušený a taky hodně věřící pán. Mám ho moc ráda, zvlášť když se vždycky zazubí od ucha k uchu a pronese směrem k Nelince: "Hey sweetie, how are you today?" a ona, ač mu vůbec nerozumí, zazubí se taky (i bez těch svých předních zubů) a hlásí: "Jééé, gůůd, majlou bajlou šéš" (to je totiž její představa o angličtině :-D). Občas vedeme filozofické debaty, zatímco děti po sobě patlají písek (teda spíš on, já jsem víc posluchač O:-). Tuhle mi povídá: „Proč se lidi pořád za něčím ženou? Proč neustále řeší, co bude zítra, až zapomínají žít tady a teď? Vždyť dnešek je to jediné, co máme. O zítřek se můžeme starat přece až zítra.. Care about tomorrow when tomorrow comes“.

Vím, neobjevila jsem Ameriku O:-). Přesto mi teď jeho slova zní v uších. Jsou to všechno věci, které tak nějak podvědomě vím, ale přiznám se, že i já na ně prostě často zapomínám (a bohužel mi to vždy musí připomenout nějaká špatná událost). Možná proto, že člověk potřebuje mít nějaké cíle, sny, cestu, po které chce jít.. Bavil by nás život, kdybychom neměli po čem toužit, co si přát, co ještě zkusit?  Jen se u toho nesmí zapomínat stát nohama na zemi a žít. Právě teď a právě tady, každý okamžik, s těmi, co máme nejradši. Obejmout je, říct jim, jak moc je máme rádi. Aby nám ten život tak nějak neprotekl mezi prsty. Na ničem jiným totiž vlastně až tak nezáleží. 



jacket - All Saints // cardigan - Acne studios // t-shirt - Ragdoll LA // vest - Ravn // jeans - Topshop // boots - Geox // bag - Balenciaga  
SHARE:

neděle 23. října 2016

Shopping in Stockolm // New in


Další díl seriálu ze Stockholmu je tu :-). Tentokrát to bude čistě materialistické a zaměřené na nakupování. Jak jsem již psala minule, na nakupování, resp. chození po obchodech jsme měli vyčleněný jen jeden den. A to bych nebyla já, abych si nevychrupkávala až do půl jedné, takže jsme se do města dostali až po obědě a na chození a sbírání inspirace tak nezbylo tolik času, kolik jsem si původně představovala (smůla pro mě, výhra pro Martina :-D).

Vzhledem k našemu krátkému pobytu se proto zaměřím na hlavní nákupní centra a značky, které mě ve Švédsku oslovily. Většina z nich je místních nebo ze Skandinávie. Bohužel jsem neměla čas obcházet zapadlé vintage obchůdky a hledat poklady. To je věc, na kterou se vždy do každého města těším a ve finále ji vůbec nerealizuju :-(. Tak snad mi to odpustíte..


Vystoupili jsme na stanici metra T-Centralen v Norrmalmu a byli hned opravdu v centru dění. Poblíž je obchodní dům Ahléns, vedoucí švédský obchodní řetězec, kde na jednom místě najdete všechny zdejší populární módní značky, ale i mé oblíbené American Vintage, Levi´s, kabelky od Marca Jacobse nebo kosmetiku Kiehl´s. Mají také vlastní značku oblečení (zvlášť to pro děti je super) a nábytku.


Odtud jsme se vydali na ulici Hamnagatan, kde se nachází další obchodní dům NK. Je o něco "luxusnější, než Ahléns. Najdete tam stejné značky, navíc ještě mou oblíbenou Anine Bing, IRO, Rag and Bone, Isabel Marant, Birkenstock, Byredo, Current/Elliott, celé "džínové oddělení a další. V přízemí jsou pak i luxusní obchody jako Hermés, Celine.. Interiér obchodního domu je opravdu krásný, už jen ten stojí za nakouknutí dovnitř :-).


Na Hamnagatanu najdete i obchodní dům Illums Borghius, který teda není švédský, ale dánský (pamatuju si ho z Kodaně), ovšem plný toho nejhezčího interiérového designu. Takže pokud byste si chtěli pořídit něco skandinávského do bytu, nemiňte ho.


Dále jsme pokračovali na ulici Birger Jarlsgatan, něco jako naše Pařížská v Praze. Takže tady jsme jen okukovali výlohy obchodů jako Chanel, Gucci, Zadig and Voltaire, Louis Vuitton, Mulberry (které je tady dost populární) nebo concept store Natalie Schuterman, kde najdete krásné kousky od Chloé, Celine, Valentina.. No, bezpečnější bylo přesunout se o ulici vedle na Biblioteksgatan, kde je moje oblíbené And other stories, Urban Outfitters, Diesel a opět celá řada zdejších značek.


Když píšu o zdejších značkách, které naleznete opravdu téměř na každém kroku, mám na mysli např. švédské Tiger of Sweden, J. Lindeberg, Acne (ve světě módy již hodně profláknuté, jejich oversize věci jsou teď hodně v kurzu a najdete je pomalu na každé světové blogerce), Hope (mrkněte třeba na jejich grand sweater), Filippa K (která má opravdu krásné a příjemné materiály a mně se tam líbily i jedny tenisky), Hunkydory (kdybych mohla, koupím si všechno :-D), Whyred, COS (který patří pod HM a najdete ho už i v Praze, hurá), Gina Tricot, která mi zase cenově připomíná HM nebo Lindex, o něco dražší než Gina Tricot je pak Cheap Monday (začínali jako malý second hand na stockholmském předměstí a nyní patří pod HM) no a v neposlední řadě HM samotné včetně jejich flagship storu, o kterém snad ani nemusím psát :-). 


Za zmínku stojí i dánské značky By Marlene Birger (na mě už trochu moc "klasické" věci), Ganni (ach, tam jsem v rámci rozpočtu už musela nechat jednu super šedou oversize mikinu), Samsoe Samsoe (teď mají celou řadu hezkých, střihově jednoduchých svetrů), Gestuz (opět bezva svetry v podzimních barvách). Norsko pak zastupuje třeba cenově dostupnější Bik Bok. 


A co jsem ve Stockholmu ulovila já? V podstatě bych řekla, že už jsem si udělala Vánoce O:-). Hodně dlouho jsem toužila po těchto kožených kotníčkových botkách od Acne a sen se mi teď podařilo splnit. Jsou pohodlné, mají jednoduchý tvar, ale přesto jsou díky špičce zajímavé. Tak snad se nebudu bát je s dětmi nosit :-).


Druhým a opravdu posledním úlovkem od Acne je tento krásný vlněný svetr. Barva je taková starorůžová, což na fotce tak nevynikne, ve skutečnosti je mnohem hezčí a hlavně - není ani trochu šedý! :-D


Džíny typu klasických Levi´s 501 jsem sháněla dlouho. Originály mi prostě nějak neseděly, tak jsem pátrala jinde. Přesto jsem v obchodním domě NK našla naprosto dokonalé levisky z edice re/done (tedy staré, upravené džíny). Jenže ta cena! Dát skoro 8.000 Kč za staré levisky se mi opravdu nechtělo :-(. Našla jsem ale bezva náhradu v Denim and supply, byly se 40% slevou, takže cena byla velmi příjemná a ani mi nebude vadit, že je pravděpodobně dole trochu ustřihnu O:-).

Vedle nich je pak jednoduchý kašmírový svetřík ze Samsoe Samsoe, který se hodí prostě úplně ke všemu a takový mi v šatníku chyběl (pravděpodobně bych přežila i bez něj, ale je krásný, no :-D).


Kdo mě sledujete dlouho, asi víte, že jedna z mých oblíbených blogerek a vlastně už i značek je Anine Bing. Pořídila jsem si v NK tuto hedvábnou košilku, která je v kombinaci s vlněným svetrem nebo sametovým sakem prostě super!


Posledním úlovkem je tato příjemná, šedá, vlněná šála z Whyred, která je tak měkoučká, že byste v ní chtěli spát a olivová čepka Hope (je to fakt olivová barva, to je daň za focení na podzim a večer :-D).


Tak to je vše. Jsem zvědavá, jestli máte také nějakou oblíbenou švédskou či skandinávskou značku? Nebo zaujala Vás některá? 

Lucka

P.S. Zajímavých značek jsem tam našla opravdu spoustu, dost z nich se už do článku nevešlo, tak třeba někdy udělám další pokračování :-).
SHARE:

středa 19. října 2016

Stockholm travel diary


Do Stockholmu jsme se měli původně vydat už minulý rok. Dostala jsem od Martina lístky na mé milované U2, a to právě sem. Jenže jsem v té době (září 2015) ještě kojila a představa, že budu obě děti vláčet až do Stockholmu kvůli jedinému koncertu, nebyla úplně lákavá. Navíc bychom ještě museli někoho požádat, aby jel s námi a v době koncertu nám ty děti pohlídal, že. Co se dá dělat, koncert jsme vzdali a lístky prodali. 

Když měl Martin letos narozeniny, říkala jsem si, že bychom tomu Stockholmu mohli konečně dát druhou šanci :-). Babička s dědou se nabídli, že pohlídají, tak bylo zpečetěno. Do chvíle, než mi Martin oznámil, že v původním termínu nemůže kvůli práci a my ještě přehazovali letenky. Ale vyšlo to!

O tom, že odjezd byl už téměř nutný, protože jsme tak trochu padali únavou, jsem Vám již psala. Rozhodli jsme se proto, že si alespoň zaplatíme nějaké hezké ubytování, kde se opravdu kvalitně vyspíme :-D. Původně jsme chtěli Airbnb, ale nabídka nás neoslovila, protože ceny bytů, které se nám líbily, byly téměř shodné s hotelem a navíc všude nabízeli jen 1,5 lůžko (já myslela, že jsou Švédi velcí)! Jako nebylo by špatný se v noci tisknout jeden na druhého, ale můj muž je prostě kus chlapa a představa, že mu budou čouhat nohy z postele :-D.. Nakonec jsme tedy zvolili zcela neromanticky a nehipstersky hotel Courtyard Marriot v Kungsholmenu, který byl kousek od metra a dvě zastávky do centra.


Snídani jsme si zaplatili jen jednou a byla to dobrá volba. Byly "jen" do 11 hodin, a to byl čas, kdy jsme většinou teprve vstávali :-D. Hned první den jsme se odbyli buchtou ze supermarketu a vydali se do města. Jako první jsme se zastavili u Stockholmské radnice. Dovnitř se jít, myslím, dá (ale my jsme nešli), pořádaly se tam bankety u příležitosti předávání Nobelových cen. Budova je krásně červená, celá z cihel, má hezké nádvoří a procházka kolem vody, odkud je super výhled na město, je více než příjemná.


Na pozdní oběd jsme vybrali zcela náhodně nějaké bistro z průvodce a při příchodu jsme zjistili, že už tam dávno není, ale je místo něj jiné s názvem NEWT. A byli jsme více než spokojeni. Já si dala velký salát, kde bylo skoro všechno od jablka, melounu, salátu až po falafel a Martin zkusil polévku s krevetami. A to vše za celkem přijatelnou cenu, rozumějte, ve Švédsku je jinak jídlo v restauraci docela drahé a dát tak cca 450 Kč za salát se nám zdálo fajn :-).


Odtud jsme pokračovali do čtvrti Gamla Stan, neboli do starého města. Vyfotili jsme kostel Riddarholmskyrkan, kde jsou pohřbeni místní monarchové a který je jednou z nejstarších památek ve Stockholmu. A já si opět musela nadávat, že jsem si ještě nesehnala jiný objektiv, než pevnou padesátku, protože pak se Vám stane to, co mně. Žádná památka se Vám nevejde celá na jednu fotku, ledaže půjdete kilometry daleko :-(. 


Staré město je ale opravdu krásné, stojí za to projít uličky (které občas připomínají ty v Praze), pokochat se a nasát místní atmosféru. Co nás ale trošku zklamalo je královský palác. Prostě hezký, ale nic zajímavého na něm není, máme hezčí.. Snad mi Švédsko odpustí O:-)..


Před setměním jsme se ještě vydali do čtvrti Södermalm, která je na druhém břehu. Objevili jsme hezkou vyhlídku Katarinahissen, kam prý dříve vedl i výtah, který ale kvůli bezpečnosti zavřeli, takže od té doby se tam dostanete jen pěšky. Kvůli téhle fotce se ale opravdu vyplatilo tam jít, Stockholm jak na dlani :-).


V této čtvrti najdete taky hodně obchodů, mně bylo dovoleno vejít jen do pár z nich, protože na obchody byl vyčleněn jiný den :-D.. Na večeři jsme se opět spolehli na průvodce a hledali co možná nejblíže nějakou hezkou kavárnu či restauraci. Nakonec jsme skončili v kavárně StringCož o to, bylo to fakt hezké místo, ale spíš přes den a na kávu, ne na večeři.. Ale nakonec ty lasagne ani plněná brambora nebyly tak špatné a cena dobrá :-).


Druhý den, tedy pátek, byl holčičí den :-D. Martin mi slíbil, že jeden celý den se mnou vydrží chození po obchodech a nakupování. Jeho nadšený a odhodlaný výraz demonstruje foto níže. Trochu ho podezírám, že ten den mě nechal schválně vyspat až do půl jedné, takže než jsme se dostali do centra dění, bylo už něco po 2. hodině odpoledne a mně na nakupování zbylo JEN 5 hodin.. Chápete to? Tak málo :-D.. Nicméně i tak si těchto pár hodin zaslouží samostatný článek, včetně toho, co se mi povedlo za tu dobu ukořistit O:-). 


Na večeři nám pak dala tip slečna prodavačka z místního obchodního domu v Östermalmu. A my si K25 hned zamilovali. Jedná se vlastně o velkou jídelnu (food court), podél které máte malé stánky/restaurace, které nabízí nejrůznější světovou kuchyni, od mexické, italské až po asijskou, navíc za přijatelné ceny. Fajn je, že si každý můžete dát něco jiného a sednout si pak společně k jednomu stolu. Že je místo opravdu hodně oblíbené svědčilo i množství kravaťáků, kteří sem po práci chodí na jídlo a drink :-).  


V sobotu jsme se konečně vypravili do Skanzenu! Těšili jsme se na to vlastně nejvíc z celého Stockholmu. Nachází se tam i místní ZOO, takže zpočátku to spíš vypadalo jako výlet do pražské Tróji a mírné zklamání. Tedy ne, že bych neměla ráda zvířátka, ale s dětmi máme po ZOO nachozeny kilometry a ve volném čase bychom chtěli zažít i něco jiného, než potápějící se lachtany. Ale za fotku Martina, který se trochu bál kolem procházejících hus, to fakt stálo :-D.


To nejlepší ale mělo teprve přijít! Ten opravdový Skanzen. Spousta malých domečků, do kterých se dalo nakouknout a zjistit, jak dříve lidé ve Švédsku žili. Lékárny, pekárna, sklárna, tiskárna, kovářství, konzum.. A všude uvnitř byli lidé v historických kostýmech, kteří danou profesi představovali a ukazovali, co a jak se dříve dělalo. Zvěčnila jsem Vám i jednoho švédského pekaře, trochu se teda styděl, když jsem ho prosila o fotku O:-). Celkově to bylo naučné, roztomilé, plné starodávné atmosféry a pro nás opravdu zážitek. Myslím, že tady by se jednoznačně líbilo i dětem!


Trošku nám vyhládlo a protože žaludek už by cestu do města asi nevydržel, najedli jsme se přímo v jedné útulné malé restauraci ve Skanzenu. Tentokrát jsem neodolala a dala si švédské masové kuličky. Byly skoro stejně tak dobré, jako v Ikei :-D. Kecám, byly lepší, byly fakt domácí..


Ze Skanzenu jsme pak ještě pospíchali do Vasa muzea. Oni totiž zavírali v 5 hodin! To byla pro nás výzva. Vasa byla válečná loď, která vyplula v roce 1628 ze švédského přístavu a po pár desítkách metrů se celá potopila :-D. Nikdy tedy do pořádné bitvy nedoplula. Na druhé straně, kdyby se nepotopila, nebyli by ji asi zachránili, vyzvedli z vody, celou opravili a dnes by netrůnila v obřím muzeum a nestala se tak jednou z hlavních atrakcí ve Stockholmu. Určitě doporučujeme vidět, je to zážitek. A mrkněte i na film, který tam o ní promítají, stojí za to :-).


Na večeři jsme se zcela konzervativně vrátili do K25 a šli na kutě. Druhý den Martin pracoval na hotelu, já ještě pospíchala do města pro poslední dárečky pro rodinu a děti a odpoledne už jsme se přesunuli na letiště a vyrazili zpět, směr domov.


Stockholm je krásný a má toho hodně, co nabídnout. I když, pokud bych to měla srovnat s Kodaní, ta se mi asi líbila o kousek víc. Možná tím, že byl květen, teplo, jezdila jsem na kole, možná tím, že je to menší, útulnější město s víc rodinnou atmosférou, nevím.. 

Kdybych to ale měla shrnout, byly to báječné 4 dny. Odpočinuli jsme si, vyspali se do růžova, poznali Stockholm (a spoustu toho ještě nestihli) a popovídali jsme si tak, jak už dlouho ne. Probrali jsme život od A do Z a pořád se smáli a dělali si ze sebe legraci. Prostě taková manželská terapie, která je jednou za čas opravdu potřeba :-). 

Byli jste ve Stockholmu? Láká Vás tohle město?

Lucka

P.S. Abych nezapomněla, velké poděkování patří babi a dědovi, kteří v době našeho Stockholmského dobrodružství hlídali ty naše dva rarachy. Děti se měly jak v bavlnce a babi s dědou přežili bez újmy, za což jim patří medaile na krk a oslavné zpěvy :-).







SHARE:
Blog Design Created by pipdig