6 věcí, které mě na blogování překvapily

30.10.16



Bloguju už nějakou chvíli. Ne tak dlouho na to, aby ze mě byla zkušená blogerka, ale zase už celkem dlouho na to, abych mohla napsat, v čem mě blogování překvapilo, ať už více či méně pozitivně. Dnes tedy pár věcí, o kterých se moc nemluví, občas děláme, že to tak není nebo se k tomu nevyjadřujeme.. Ale jsou tu a já se Vám dnes pokusím popsat to tak, jak to vnímám já.

Takže o co se jedná? Jdeme na to!

1. Žrout času. Ano, blogování je časově náročný koníček, to už jste asi slyšeli. Já věděla, že článek nevznikne za 5 minut s prstem v nose :-D. I mě ale překvapilo, jak vlastně moc času mi to zabere. 

V prvé řadě musím mít nápad a věřte mi, že to bývá leckdy ta nejtěžší část, protože chcete psát o tom, o čem ještě nikdo moc nepsal, objevit místa, kde ještě nikdo moc nebyl a vyfotit fotky, které ještě nikdo moc neviděl, že :-D. Dál napsání textu, samotné focení (což je s dětmi sakra zábava, o tom už jsem několikrát psala), úprava fotek (kterou zatím moc neumím), vložení toho celého díla do bloggeru (či jinam), kde se obvykle ještě něco omylem (přeloženo, mou vlastní blbostí) rozhodí či smaže a propojení článku se sociálními sítěmi. Navíc ještě děláte obsah na Instagram a Facebook (nejlépe každý jiný) a i focení fotek sem a jejich úprava stojí čas. Pokud děláte blogování s láskou a vážíte si každého komentáře, ukrojí i odpovídání na ně a další maily část Vašeho rodinného času. 

Můj blog není nijak zvlášť známý a přesto s ním mám čím dál více práce. Dělám to hrozně ráda, přiznávám, že mě to vlastně i trochu pohltilo a bere mi hodně času. Pomalu se učím, kdy si už říct ne a věnovat se jiným věcem :-). A s tím souvisí i další bod.. 
  

2. Zásah do rodiny. Už nejsem ve věku, kdy bych po škole měla fůru času na svoje koníčky. Nemůžu jít před přednáškou v ideálním světle s někým fotit a nemám hodiny na to, abych se namalovala. Což znamená, že pokud chci hezké (a taky použitelné :-D) fotky, musíme je ideálně fotit o víkendu, musím zaměstnat děti a manžela (ze kterého už se vlastně stal můj dvorní fotograf, neptejte se mě, jak moc je rád :-D).

Lucie zkrátka občas místo toho, aby uklízela, sedne k počítači a píše. Občas místo toho, aby vnímala děti, odepisuje na komentáře. Občas místo toho, aby šla na hřiště, trčí na starým nádraží a fotí outfit. A občas místo toho, aby s mužem večer vedla debaty o nesmrtelnosti chrousta nad sklenkou vína, sedí a upravuje fotky.. I to je realita! Protože ač se tvářím, že to všechno dělám jen výhradně v době, kdy všichni spí, doma je uklizeno a navařeno, věřte, že to prostě není časově možný (pokud chci tedy i někdy spát :-D). S tím souvisí i to, že v blogování musí mít člověk oporu partnera, protože kdyby mě v tom nepodporoval, dělat bych to fakt nemohla. 

A to ani nemluvím o tom, že veřejně vystavujete svoje nejmilovanější pozornosti cizích lidí, aniž by si oni sami řekli, jestli to tak chtějí, nebo ne (a to je téma samo o sobě a na dlouhé diskuze). 
  

3. Konkurence. Dneska je tak trochu přeblogováno. Blogy se píšou téměř o všem, na co si dokážete vzpomenout. Byla jsem opravdu překvapená, kolik jich je. Jen v oblasti „mama“ blogů je nás dle poslední ankety oblíbenosti asi přes 50, teď už zase více. 

I tak si ale myslím, že prostor tu je. Tím, že je ale velká konkurence, musíte vynaložit dvakrát takové úsilí, aby zrovna Váš blog byl jiný, jedinečný. Zkrátka najít „díru na trhu“. Psát a fotit tak, jak nepíše a nefotí nikdo jiný, a to je sakra těžký. I tak ale není vyhráno. Lidé o Vašem blogu musí vědět, a to bývá často kámen úrazu. Jak nejlíp propagovat svůj blog? To já teda nevím :-D. Stále tajně doufám, že pokud to člověk dělá dobře a s láskou, čtenáře si to najde, i když to bude trvat déle..

S tím souvisí i časté přispívání. Na jednom kurzu nám říkali, že pro úspěšný rozjezd blogu je potřeba přidávat články alespoň 4x týdně! Proboha, kde bych na to všechno vzala čas? To bych musela začít preferovat kvantitu před kvalitou nebo čas strávený s blogem nad časem tráveným s rodinou, a to zkrátka nechci. I tak musím hodně zvažovat, kdy psát a kdy ne, aby se nás to jako rodiny dotklo co možná nejméně a neokrádala jsem děti o jejich čas s mámou.
  

4. Rivalita. Ne, nemyslela jsem si, že si blogerky vráží kudly do zad (i když jsem slyšela už různé historky). Prostředí „mama“ blogů mě ale strašně mile překvapilo a já si v něm vůbec nepřijdu osamocená. Nečekala  jsem, že se seznámím s tak fajn holkama, že se z nás stanou kamarádky, děti si spolu budou hrát na pískovišti a budeme společně plánovat dětské oslavy nebo i jiné akce.. 

Ale pozor! Tím nechci říct, že by mezi námi nebyla vůbec žádná rivalita. Jsou věci, o kterých se v souvislosti s blogem moc nebavíme, projekty, články a čísla, které moc neprobíráme. Pořád si ale myslím, že je to zdravá a přátelská rivalita a že je ku prospěchu věci. Kdyby nám každé na svém blogu nezáleželo a nechtěly jsme ho někam posunovat, zakrněly bychom všechny. A ač děláme blogy primárně pro radost, jakou radost bychom měly, kdyby je nikdo nečetl? 


5. Negativní komentáře. Všichni víme, že to k tomu patří, všichni říkáme, že se nad to umíme povznést, ale věřte mi, že když přijde první takový, vždycky nás srazí na kolena. Ne, často to člověk neumí přejít s úsměvem. I mně se to stalo, ač jsem za celou dobu blogování dostala jen jeden (což je vlastně hodně milé překvapení a teď doufám, že jsem si to nepřivolala! :-D). Já měla ze začátku tendence to analyzovat a ptát se sama sebe proč někomu vadím. Pak jsem ale pochopila, že je to zbytečné. Kdo Vám chce ublížit, vždycky si něco najde. Sama vidím, co se třeba občas děje na některých jiných (např. fashion) blozích a nelíbí se mi ani ty hanlivé komentáře, ale leckdy ani ty reakce na ně typu: „Když se ti to nelíbí, proč sem teda lezeš“. Asi jsem na to už dost stará, ale preferuju mezi lidmi nějakou základní slušnost.

Nevadí mi konstruktivní kritika (i když je taky občas potřeba ji rozdýchat, ale člověk si z ní něco může vzít), ale hanlivé a urážlivé komentáře na blog nepatří. Jednou nám na kurzu blogování říkali: „Blogování je, jako kdybyste někoho pozvali k Vám domů na návštěvu. Sdílíte s ním svoje soukromí, svoje názory, radosti i starosti. Tak proč byste si měli do obývacího pokoje pustit někoho, kdo si tam v klidu udělá potřebu?“. Jinými slovy, ty opravdu urážlivé komentáře je prostě lepší mazat. A neodpovídat. Věnovat lidem, kteří Vám chtějí ublížit, jen tolik času, kolik oni věnovali času napsání takového komentáře.


6. Reklama. A to je taky hodně propírané téma. S rozrůstajícím blogem prostě jednoho dne, dřív nebo později, přijde. A čtenáři ji nevidí moc rádi, s čímž často souvisí i bod 5 (a to mě překvapilo hodně). Obecně jsem nikdy nebyla proti reklamě, která zapadá do konceptu blogu, blogerka/bloger propagují něco, čemu věří, s čím mají zkušenosti, hezký projekt, kterému fandí. Blogování člověku zabere hodně času a energie a teď ruku na srdce, kdyby Vám pak dal někdo možnost mít za to něco nazpět, ať už v podobě produktu, který máte rádi, peněz nebo dárku pro čtenáře, odmítli byste to? 

Ale pozor! Tady, možná více než jinde, platí, všeho s mírou. Sama za sebe musím říct, že jsem většinu věcí dosud odmítla, naposledy třeba nabídku jednoho nadnárodního módního řetězce napsat článek s jejich produkty, kde bych ale neměla uvádět, že jde o reklamu. A já Vám lhát opravdu nechci. Pokud se tu reklama objeví, poznáte to a já se k tomu přiznám. Věřte mi ale, že na tomto našem blogování se fakt vydělat na živobytí nedá :-).  

Jsem zvědavá, jak vnímáte blogy Vy? Souhlasíte se mnou, nebo máte třeba úplně jiný názor? Budu ráda, když se o něj podělíte!

Lucka

P.S. Abyste si nemysleli, takhle u psaní článků většinou nevypadám. Dost často jsem třeba v pyžamu, nebo tak něco :-D.

P.P.S. A stále budu moc ráda za podporu a Váš hlas v anketě Blogerka roku. Pokud nás rádi čtete a jsme Vám nějakým způsobem sympatičtí, hlasovat můžete ZDE.




You Might Also Like

14 komentářů

  1. Boží článek a hned bych se pod něj podepsala. Souhlasím hlavně s tím, jaký je to žrout času, ono jenom ty fotky upravit a naházet do bloggeru zabere notnou dávku času a co ještě když k tomu člověk musí vymyslet nějaké originální téma. A co třeba když chceš ještě občas zajít na nějakou akci s blogem spojenou, že ano :-)
    Musím říci, že tě obdivuji, že to všechno s dětmi tak krásné zvládáš. Já mám co dělat sama se sebou, teď třeba mám depresi z toho, kolik mám v blogovém mailu nepřečtených zpráv (asi tak 150) a že to nikdy nemůžu zvládnout přečíst a hlavně všem odepsat :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, moc děkuju!! Myslím, že jsme na tom podobně, ty jsi celý den v práci, já s dětma, ale narozdíl od tebe můžu třeba psát, když mi Hugo spí, nebo když si chvilku vystačí s Legem O:-) Takže spíš obdiv Tobě (nebo třeba i Ejvi), že zvládáte dělat blog tak super a ještě k tomu máte full time job :-)

      S těmi maily to znám, mívala jsem to tak v práci O:-) V blogovém mailu jich sice tolik nemám, ale i tak horko těžko hledám čas. Tak držím palce, nejhorší je se odhodlat a začít O:-)

      A ještě jednou- moc ráda jsem Tě poznala! Já věděla, že budeš skvělá ženská, i když jsem Tě ještě neznala osobně a doufám, že se někdy zase uvidíme, třeba nad tou kávou :-)

      Vymazat
  2. Můj hlas máš! :-) ač ještě děti nemám a donedávna jsem četla pouze beauty a food blogy, ( mama blogy mi nic neříkaly :D ), tvůj blog byl první "maminkovský", který jsem začala pravidelně číst :-) i když mám na děti dle mého ještě chvíli čas, tvé články čtu moc ráda a ( tak,jak už jsem tady jednou psala) doufám, že až ten čas příjde, budu stejně stylová maminka,jako jsi ty :-) alespoň tak na mě působíš a jsi mi strašně sympatická. Mějte se moc krásně, přeji spoustu úspěchů, ať už blogerských, tak hlavně v životě :-) Natálie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Natálko, moc děkuju! Těší mě to o to víc, že nás čteš, i když třeba ještě nemáš děti :-). Věř mi, že mít děti neznamená, že by se člověk o sebe neměl starat nebo neměl mít styl. Takže věřím, že až budeš mít děti Ty, budeš stylová maminka, ale co je víc, hlavně spokojená sama se sebou. Protože ač to zní jako klišé, to je fakt nejdůležitější, cítit se dobře! Ať je to v teplácích a teniskách, nebo v podpatcích, to můžeme mít každý jinak :-). I Tobě jen to nej a hezký den!! L.

      Vymazat
  3. Ahoj Lucie,
    můj hlas máš už od minulého týdne.. ani jsem snad nepřemýšlela, že by ho dostala jiná.. :)
    Seš dobrá, moc dobrá! Odvádíš skvělou práci, fandím ti a mám tě ráda.. i když tě vlastně neznám.. :)
    Ať se daří, s pozdravem Klára :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, moc děkuju! Opravdu moc, za všechna slova a podporu! Nejde o hlasování, ale o to, že díky lidem jako Ty píšu opravdu moc ráda :-) Hezký den, L.

      Vymazat
  4. Naprosto s tebou souhlasím Luci! Ačkoliv (a možná i díky Bohu :-D) jsem v jiném odvětví a články máme diametrálně odlišné, pod tvůj text bych se podepsala. Opravdu jsem si nedovedla představit, kolik času dokáže zabrat jeden článek, fotky a jejich úprava k němu, odpisování na komentáře... Když se dostanu pod pět (!) hodin, tak si tleskám. Na druhou stranu si myslím, že když je to dělané s vášní, čtenáři to ocení. ;-) Občas i já nevnímám syna a kontroluji instagram, občas místo úklidu píšu článek a místo vaření fotím, ale nabíjí mě to a to je myslím to hlavní. ;-)

    Také jsem musela rozdýchávat svůj první negativní komentář a modlím se, aby byl zároveň i poslední. Což je naivní, jsem si toho vědoma :-)) Já jsem se s rivalitou zatím nesetkala, dokonce naopak. Asi jsem měla štěstí na holky, se kterými jsme to dali dohromady :-D

    Reklama a spolupráce je dnes velké téma a přitom podle mě úplně zbytečně. Nemám ráda, když někdo tvrdí, že jsem dostala něco "zadarmo". Protože právě ty fotky se sami nenafotí, článek se sám nenapíše a blog se sám nezpropaguje. Takže jaké vlastně zadarmo? ;-) a to ani nemluvím o doplňcích na focení, soft boxech, novém foťáku...

    Tvůj blog je skvělý a strašně ráda se k němu vracím! Hlasovala jsem pro tebe v objevu btw - ten můj jeden hlas už mě nevytrhne :-D a zrovna ty si to zasloužíš. Pěkné texty, hezké fotky a hlavně, jsi nad věcí ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luciii, moc děkuju, za všechno! Člověk si to úplně všecko neumí představit, dokud nezačne blogovat a nevidí reálně, kolik času mu to bere. Zvlášť, když to chce dělat fakt pořádně a nespokojí se s jakoukoliv fotkou či textem.. Na druhou stranu, umí to pohltit, dobíjí to úžasně baterky a motivuje k tomu, aby se člověk neustále něco nového učil a někam posouval. A to ani nemluvím o té krásné zpětné vazbě od čtenářů. Už jen kvůli tomu to za to všechno stojí. Obrovsky si toho vážím, na druhé straně to vlastně beru i jako závazek nepolevit a neustále na sobě pracovat.

      S reklamou souhlasím, věřím, že když se dělá fakt upřímně, neměla by nikomu vadit.

      Ještě jednou moc děkuji!!

      Vymazat
  5. Hezký článek, vlastně všechny tvoje články jsou takové :) ráda je čtu a už se moc těším na ten z disneylandu, takové články jsou pro mě prostě bomba, asi proto, že mám taky dvě děti a ráda se nechám inspirovat, co s dětmi podniknout. Taky už jsem ti hlas dala, je to asi to nejmenší, jak ti můžu vyjádřit poděkování za super články:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Verčo, děkuju! Těší mě moc, že jsi tu ráda :-) Je strašně moc hezký číst od čtenářů takovou milou zpětnou vazbu a vědět, že si tu nepíšu jen sama pro sebe, ale že to někdo opravdu rád čte O:-)

      Slibuju, že článek o Legolandu (Disneyland jsme ještě neabsolvovali, ale je to dobrý tip!) bude brzy! Moc jsme si to užili :-)

      Krásný týden přeji! L.

      Vymazat
  6. Luci, krásně jste to napsala. Ke komentáři č. 5 - negativní komentáře většinou píší lidé, kteří mají vlastně problém sami se sebou, jen se jej snaží promítnout mimo svou hlavu či srdce. Vím, že i přesto je těžké se s nimi vyrovnat, sama na ten svůj premiérový teprve čekám, ale jak píšete sama - není kritika jako kritika :)

    Přeji Vám mnoho zdaru na cestě, kterou jste si zvolila, moc hezky se mi u Vás čte :)

    Kamila

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kami, moc děkuju za hezký komentář! A vůbec za to, že si sem chodíte ráda číst, to mě moc těší :-)

      Souhlasím, že většinou jsou to lidé, kteří nějak nejsou spokojení sami se sebou. Myslím, že je lepší je prostě nechat být (kdo ví, jaké problémy si sami musí řešit) a nereagovat, i když je to sakra těžký. Protože jak jsem psala, nelíbí se mi pak ani protiútoky, kdy mají zase ostatní potřebu onoho pisatele taky ponížit.

      A věřte, že Vám třeba nikdy nepřijde! To bych si moc přála! Aby té zloby bylo mezi lidmi minimum..

      Hezký večer a krásné, podzimní dny! L.

      Vymazat
  7. Bez oslovení
    nevím ani jak začít....tak asi takto, nedávno jsem při prohlížení nějakého instagramu narazila na Vás a rozklikla odkaz na Váš Blog.
    Upřímně a ze srdce musím napsat , že tak příjemné čtení a fotografie jsem dlouho postrádala u různých blogerek, )jsem takový (panic) jelikož Facebookem nepolíbena a Instagram znám cca pů roku naštěstí v mém věku 43, mám 8let syna který mě zaučuje :-))
    Váš styl psaní je dokonalý , jak vše dokážete vyjádřit , jak jste milá a normální a Váš blog není jen plný fotek drahých kabelek a vyumělkovaného malování . Moc děkuji , že mohu listovat vaším blogem ,já milovnice mody a cestování oceňuji jak nevtíravě dokážete předvest jakýkolli úlovek do šatníku a jak jsem již zmiňovala Vaše psané slovo je balzám, takže moc děkuji že se mohu ponořit do čtení na blogu do pozdních nočních hodin...omlouvám se že jsem se tak rozepsala , ale myslím že vaše práce si zaslouží jen a jen CHVÁLU ... hodně zdraví a síly na psaní přeje Blanka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Blanko, ani netušíte, jak jste mě dojala! Čtu poctivě každý komentář tady, moc si jich vážím a snažím se vždy odpovědět a ten Váš mě hodně chytl za srdce O:-). Myslím, že tohle je na blogování to opravdu nejhezčí, právě tahle zpětná vazba. Že vím, že si tu nepíšu jen tak do větru, ale že můžu opravdu někomu něco hezkého předat. Že to moje "pytlíkování" a snažení někdo ocení. Píšu věci tak, jak je cítím. Ano, i já mám ráda hezké věci a ráda si něco pěkného koupím, ale není to zase středobod mého života, takže ač měl být blog původně hlavně o módě, stal se z něho vlastně lifestylový, o mém/našem životě a jsem za to ráda, jinak to psát neumím.

      Ještě jednou velké DĚKUJI a slibuju, že se budu i nadále snažit, aby se Vám tu líbilo :-)

      Mějte se krásně a přeji v životě jen to nejlepší!

      L.

      Vymazat