Cesta za pokladem

13.10.16


Znáte geocaching aneb hledání schránek v přírodě na základě souřadnic GPS? Přiznám se, že já tím byla naprosto netknutá, dokud jsem nepoznala Martina. Spolu se svým bráchou chodili lovit "kešky" docela často a dokonce i nějaké kešky obhospodařovali :-). Když jsme spolu poprvé jeli na výlet a on se vydal s GPSkou někam mezi keře a trpělivě hledal, koukala jsem na něj jak na blázna :-D. Musím ale uznat, že na tom geocachingu fakt něco je. Především jste v přírodě, na čerstvém vzduchu a zažíváte vlastně takové malé dobrodružství - najdu ji, nenajdu ji.. Pravda, když jsme takhle hledali kešku kdesi v australském středozemí u Uluru, ve vedru, unavení a už dost nachození, byla jsem po hodině hledání trochu mrzutá (trochu víc :-D).. Ale to nadšení, když jsme ji našli a podepsali se do deníčku :-D.

Dnes Vám ale nebudu vykládat o geocachingu jako takovém. Naše děti jsou na něj ještě malé, neumí s GPSkou a potřebují k tomu nějaký příběh. Proto jsme se rozhodli zkusit zážitkovou hru z nabídky Kouzelného světa skřítků. Našli jsme ji na internetu úplnou náhodou, když jsme hledali tip na výlet. Vybrali jsme si hru odehrávající se v Prokopském údolí, a to O mašince, která chtěla do světa. Po zaplacení nám zaslali na mail instrukce ke hře. Je to návod spolu s fotkami, kde se všechny poklady (aneb kešky) nachází. Pro jistotu jsou uvedeny i souřadnice GPS, kdybychom je dle fotek nemohli najít. K fotkám je připojen i příběh, který je dále rozvíjen v jednotlivých keškách. Zároveň v nich najdete také malé razítka, které si vždy děti obtisknou do své tabulky, kterou mají s sebou (vše součástí mailu). 

Vycházka to byla moc hezká, ušli jsme celkem 4 km Prokopským údolím a našli 10 kešek, z nichž v té poslední se ukrýval poklad, který si děti mohli odnést. My jsme ještě pro jistotu s sebou vzali čokoládovou medaili pro případ, že bychom finální kešku nenašli. Nechtěli jsme riskovat dětské zklamání (někdy se totiž může stát, že kešku někdo neseznámený s hrou odnese nebo schová jinam). Nelinka byla do hry dost zapálená, hledali jsme podle fotek na obrázku (samozřejmě jsme jí trochu pomáhali), a to nadšení, když kešku našla! Pak jsme ji otevřeli, přečetli si pokračování pohádky a splnili ještě drobné úkoly, které tam byly zadány (např. bludiště, hledání zvířátek v obrázku apod.), obtiskli razítko, kešku zpět ukryli na původní místo a pokračovali dále. Po nalezení pokladu jsme ještě pěšky došli na zastávku vlaku do Holyně a jeli zpět do Prahy. Což teda nebyla místy úplně bezproblémová cesta pro kočárek, ale zvládnout se to dalo i s naším městským Bugaboo O:-).

Jediné, co bych změnila je příběh o mašince. Trošku se nám zdál nedotažený a pohádku si prostě představuju víc promyšlenou (možná jsem náročná, ale za 250 Kč bych se do toho asi víc opřela :-D). Jinak to byl ale bezva výlet. Takže pokud se chystáte někam do přírody na procházku a chcete ji dětem trochu zpestřit a udělat z ní cestu za dobrodružstvím, zkuste nějakou zážitkovou hru. Budete na čerstvém vzduchu, v pohybu a navíc se děti hezky zabaví :-).

Provozujete geocaching? Nebo zkusili jste někdy nějakou zážitkovou hru?

Lucka



You Might Also Like

2 komentářů

  1. Krásný! Chválím! :)
    S pozdravem Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, Klárko O:-)

      Vymazat