Naše rodinné podzimní ladění

Podzim. Dřív jsem tohle období nesnášela. S podzimem totiž vždy končily prázdniny, začala škola a taky spousta povinností, dlouhé vysedávání v přednáškových místnostech, učení na zkoušky, čtení povinné literatury, dlouhé pracovní porady v zasedacích místnostech, když venku už byla zima a tma a já měla pocit, že jsem za ten den vůbec nic nestihla.
A to prostě nebylo zrovna vzrušující. Podzim pro mě měl takovou šedou barvu a divnou pachuť. Se začínajícím podzimem jsem měla v hlavě jen jedinou nosnou myšlenku- kdy už sakra začne jaro?

S příchodem dětí se vše změnilo. Jo, podzim je stále ve znamení zimy, tmy, deště, bláta a toho věčného pošmourna a stále mám pocit, že za ten den nestíhám.. Teď má ale i jiné barvy.. Žlutou, jako právě padající listí, které s dětmi sbíráme, malujeme na ně, obtiskujeme, nebo z nich skládáme na hřišti obrázky. Oranžovou jako dýně od dědečka ze zahrádky, ze které doma vaříme ty největší dobroty nebo ji dlabeme, abychom se pak večer, až do ní vložíme svíčku, mohli společně v objetí bát. Hnědou jako popadané kaštany, které nosíme domů v baťůžku a pomocí špejlí z nich tvoříme ty nejroztomilejší zvířátka (rozumějte, často to připomíná kde co, jen ne zvířátka). Růžovou, zelenou a modrou, tak je totiž barevný náš drak, kterého jsme minulý rok s Nelinkou samy udělaly (no dobře, nebýt paní vedoucí z dílniček, drak nikdy nevzlítne :-D). Vínovou jako zrovna nalitý horký svařák vonící po skořici a hřebíčku, kterým se občas s mužem zahříváme, když jsme s dětmi dlouho venku a necítíme konečky prstů. Bílou, jako čerstvě napadený sníh, kterého sice v Praze moc není, ale když se poštěstí, vezmeme boby a sjíždíme minikopečky u nás v parku, válíme se po sobě a snažíme se marně postavit sněhuláka. Červenou, jako červené nosy našich dětí, když se zmrzlé, ale o to víc šťastné vracejí po celodenním řádění domů. A taky šedou, jako barva naší deky, do které se společně zachumláme a sledujeme pohádky, zatímco za okny řádí zima a tma.

Na podzim chodíme na lampionové průvody, těšíme se na Mikuláše, vykládáme si o Ježíškovi a každý den rozebíráme, jakou další hračku mu nutně musíme napsat na seznam. Pečeme bábovky, mícháme a patláme po sobě těsto, abych je pak vždycky snědla já, protože u nás jsem vrchní konzument cukrovinek. Děti mě v životě naučily strašně moc věcí. A jednou z nich je i mít ráda podzim.

Co Vy a podzim?

Lucka

P.S. Jo a málem bych zapomněla na outfity :-D. Takhle teď chodíme nejradši, jak jinak, než v černobílé. Fotky vznikly v Brně, v mém rodném městě, takže o to větší radost z nich mám! Tak snad se Vám budou líbit, jsem moc zvědavá O:-)..