pátek 23. prosince 2016

Šťastné a veselé


Miluju Vánoce! Už od dětství je to pro mě ten nejhezčí čas v roce. A není to klišé. Teď už sice dítě nejsem a nechodím mamince tajně šmírovat do šuplíku, co mi Ježíšek přinese.. Stále ale pro mě mají to nezapomenutelné kouzlo a na tenhle magický čas se těším celý rok. Proč?

Protože miluju jejich vůni. Vůni jehličí, vanilkových rohlíčků, teplého svařáku, skořice..

A vůbec, protože miluju cukroví všeho druhu. Byť jich tolik nepeču a do Štědrého dne máme všechno fuč, ten rituál pečení mě nepřestává bavit. Teď s dětmi je to obzvlášť legrace.

Protože miluju ty krásná, přátelská setkání před Vánoci, kdy jsou všichni tak nějak svátečně naladěni a je nám dobře.

Protože miluju pohádky (obzvlášť Zlatovlásku, Třetího prince a Šíleně smutnou princeznu), zachumlat se do deky s voňavým čajem a miskou dobrot (byť těch okamžiků je s dětmi stále méně :-D).

Protože miluju vánoční trhy, tu atmosféru a taky trdelník (já jsem holt na to sladký :-D)!

Protože miluju pozorovat mého muže, kterak se každý rok tak hezky rozčiluje při rozmotávání světelného řetězu na stromeček.

Protože miluju ten tajemný čas před, který je s dětmi ještě umocněn věčnými dotazy na Ježíška a rozpravami o tom, co asi letos přinese.

Protože miluju vidět jejich rozzářené očička, když poprvé spatří pod stromečkem dárky.

A taky protože miluju jejich pištění a smích, když ty dárečky společně rozbalujeme.

Protože miluju, když se celá rodina sejdeme u jednoho stolu, pozvedneme skleničky a popřejeme si jen to nejlepší.

Protože miluju bramborový salát, který dělá moje milovaná babička, která mi vždy s láskou odpustí, že toho kapra prostě nejím O:-).

Protože miluju půlnoční mši, na kterou jsme vždy s tátou chodili.

Protože miluju ty večery, kdy si doma zapálíme tuny svíček, posloucháme koledy a za okny řádí zima a tma.

A protože miluju všechny ty vánoční písničky hrající v rádiu, které po zbytek roku nemůžu ani slyšet :-D. 

Protože miluju to večerní, vánoční ticho, která obestírá celou krajinu, všichni jsou doma a spolu.

A taky protože miluju ty vánoční rána, kdy nikam nespěcháme, sejdeme se s dětmi v jedné posteli, válíme se, lechtáme a pusinkujeme.

A vůbec, protože miluju ty, díky kterým jsou každé Vánoce těmi nejkrásnějšími! Mé malé šmudlíčky, mého drahého muže, moje milované rodiče a brášku, naší nejúžasnější babičku, ale i celou Martinovu rodinu.. Protože v tento čas si více než kdy jindy uvědomím, jaké mám štěstí, že je všechny mám. Takže žádné zvláštní přání pro Ježíška nemám, nejvíc si přeju to, abychom se zase na další Vánoce ve zdraví sešli. Abychom se radovali nad štědrovečerní tabulí a byli opět tak trošku dojatí, jak to uteklo a jak nám ty děti zase trochu povyrostly :-)

Přeji Vám všem ty nejkrásnější Vánoce, prožité ve zdraví, v klidu a pohodě s těmi, kteří jsou Vašemu srdci nejbližší a nejdražší. Protože o tom jsou Vánoce především, být spolu.

Lucka




 
SHARE:

neděle 18. prosince 2016

Soutěž o matku roku


Tuhle jsem byla v čekárně našeho pediatra a čekala na pravidelnou kontrolu v 18 měsících. Zatímco náš Hugouš likvidoval hračky a jezdil po čekárně se židličkou v domnění, že se jedná o kočárek, vyslechla jsem si hovor naší doktorky s jinou maminkou, která tam šla se synem na stejnou kontrolu. "Mluví?" "Ano, samozřejmě, umí máma, táta, ahoj, pápá a skoro všechny zvířátka." "A co jídlo?" "Miluje ho, sní skoro všechno, ovoce, zeleninu, maso.." "A co nočník?" "No ano, jistě, umí, chodí na něj a umí si říct, že chce čůrat. Skoro nepotřebujeme plínky." Zůstávám stát jako přikovaná, oči vyvalený a mám co dělat, abych neměla ještě otevřenou pusu. Jak to sakra dělá?? Náš Hugouš umí doteď jen dvě slova. Při troše štěstí mě tituluje buď tatá (táta jsou všichni, i paní ve frontě na rohlíky) nebo otó (čti auto). V jídle je natolik vybíravý, že někdy musím maso ještě pomixovat, aby ho snědl a nakrájené ovoce (kromě banánu) mu nic moc neříká. A nočník?? Chachá! Na ten si sedá zásadně v tepláčcích a bere to jako švandu. A když už mu ty tepláky náhodou sundám, radostně vyskočí a jde se vyčůrat vedle (nejlépe na koberec). No tak to jsem asi jako matka úplně selhala.. Nebo ne?


Ano, porovnáváme, srovnáváme a někdy tak trochu soutěžíme O:-). O kom je řeč? No přece o nás, mámách! Ruku na srdce, která z Vás si občas neřekla, že nějaká jiná má hodnější a šikovnější děti, víc toho stíhá, má lesknoucí se domácnost a vždy plnou ledničku, pracuje, seberealizuje se atd. My neporovnáváme a nesoutěžíme jen v kategorii "děti", ale i v kategoriích "domácnost", "práce", "péče o sebe sama", "móda" a řadě dalších. 

Ani já se tomu občas nevyhnu, byť kategorie děti mě nechává již celkem chladnou. Vzhledem k tomu, že Nelinka se narodila předčasně, museli jsme první rok všechno dohánět (vždy byla opožděná ve vývoji) a já se tak naučila s nikým ji nesrovnávat a respektovat její tempo. Ale taková kategorie "domácnost", "vaření", "práce".. To už je jiná :-D. Ač nemám pocit, že bych seděla doma a nudou koukala do stropu, stejně si myslím, že to všichni ostatní zvládají mnohem líp než já. Mají víc naklizeno, chutněji uvařeno, stíhají k tomu práci a nejlíp ještě o jedno dítě navíc. 


A úplně nejlepší jsou v tomhle diskuze na internetu. Mateřská fóra jsou úplně top. Vůbec neříkám, že je to špatná věc! Naopak, je to v mnohém zdroj informací a inspirace. Už jsem však bohužel narazila i na diskuze, kdy si jedna něšťastnice spravovala ego na jiné a obráceně, a to pak vyústí ve velmi nepříjemnou diskuzi, leckdy i plnou urážek. Ale ono se dá často něco podobného zachytit i na jiné sociální síti. Minule jsem byla svědkem nepříjemné debaty na Facebooku, kdy se jedna maminka pozastavovala nad tím, proč o sebe některé ostatní maminky nedokážou na mateřské dovolené pečovat :-(. Či nedávná diskuze zase na Instagramu, kdy se vášnivě rozebíralo, jak uspávat děti, na jedné straně označené "biomatky", co spí s dětmi v posteli, na druhé straně "krkavčí matky", které nechají děti brečet. Téma očkování je raději lepší ani neotevírat O:-).

Ale ono to někdy nemusí být ani naplno vyslovené, stačí takové ty narážky typu: "No to je mi líto, že se nestihneš ráno nasnídat. Já to teda stíhám každý den a o víkendu si ještě dopřáváme hody.." Cítíte to? Vždycky si říkám, proboha proč?


Proč se neustále srovnáváme? Neznáme kolikrát jedna druhou, nevidíme pod povrch, do samého nitra. Nevíme, co koho trápí. Neobuly jsme něčí boty a neprošly v nich celý jeho život, abychom pochopily..

Navíc jsme každá jiná a máme jiné priority. A pojem "ZVLÁDÁM TO" znamená pro každou z nás něco jiného. Pro někoho znamená zvládat vyhrát si s dětmi, dělat s nimi moře aktivit a už vůbec neřešit, že je doma nepořádek a k večeři je studený párek. Pro někoho to znamená, že má perfektně uklizeno, navařeno na týden dopředu a dítě si holt hraje většinu času samo. Pro někoho to znamená realizovat se v práci a mít k ruce chůvu a paní na úklid. Pro někoho to znamená dělat úplně všechno na světě na 100%, a proto o sobě nikdy nemůže říct, že něco zvládá (a to je můj případ :-D). A já vůbec netvrdím, že je nějaká z těchto variant špatně či dobře. Někdo potřebuje dělat tisíce věcí a zvládá spát 6h denně, někdo toho musí dělat o polovinu méně a spát hodin 12. Každá máme jiné psychické, fyzické či finanční možnosti.

Kolikrát si říkám, proč nestojíme vždy při sobě? Jsme přece na jedné lodi, tak proč mezi sebou často bojujeme? Proč si dokazujeme, která je lepší, šikovnější, zvládá toho víc? Proč máme potřebu častovat jiné narážkami a radami. Proč?

Protože dneska se nenosí říkat, že mi něco nejde. Že nejsem 1000% výkonný stroj, který zvládá všechno na světě. A pod tíhou pocitu vlastního selhání pak máme potřebu srovnávat se s ostatními tak, abychom z toho alespoň trošku vyšly vítězně ("no ta to zvládá líp, protože má přece chůvu, to já kdybych měla chůvu, tak...").


Ale já si myslím, že se není za co stydět. Věřím, že každá z nás děláme maximum v rámci svých možností pro to, abychom byly šťastné jak my, tak celá naše rodina. Že děláme vše podle svého nejlepšího vědomí. Byť to každá děláme jinak. Byť máme každá jiné metody, jak toho dosáhnout. Vím, že zvládat všechno to, co je na nás nakládané ze všech stran, čili být 100% matkou, zaměstnankyní (či podnikatelkou), kuchařkou, uklízečkou, módní stylistkou, fitness trenérkou a ještě mít několik úžasných koníčků, to prostě nejde. Ne, to OPRAVDU NEJDE! Tak proč se tak tvářit? Tu soutěž o matku roku totiž nejde vyhrát O:-). Ale hlavně, vysvědčení o tom, jak dobré jsme mámy nám nevystavují ostatní, ale naše děti. A ty mají úplně jiná kritéria.

A tak jsem posbírala všechny Hugouškovy roztahaný hračky, který za tu chvíli stihl vykramařit po celé čekárně a paní doktorce v ordinaci s úsměvem sdělila, že náš Hugouš sice nic z toho neumí, ale zato je šťastný jak blecha. A po cestě domů, kdy mi asi 50x řekl, že jsem táta, jsem mu vlepila obrovskou pusu.


Nebo? Jaký na to máte názor Vy?

Lucka


SHARE:

středa 14. prosince 2016

GIVEAWAY: LOOWFAT KIDS


Možná jste již zaznamenali, že milujeme pandy :-). A ne jen tak ledajaké, ale ty od LoowFAT KIDS. Zuzka s manželem, kteří za touhle cool značkou stojí, jsou úžasně talentovaní a plní si tak jeden ze svých snů. A já těmto skvělým nápadům hrozně fandím. Poprvé jsem jejich věci zaznamenala u Verči na blogu a byla jsem nadšená. Pořídili jsme tak super legínky a kšiltovku pro Nelinku a tepláčky pro Huga, které jste mohli vidět třeba ZDE. Z podzimní kolekce jsem dětem vybrala skvělé čepice a Hugovi žlutou mikinku, které opravdu budí pozornost a nejednou se mi stalo, že jsem byla dotázána, kde jsem je kupovala O:-). Když mě tak Zuzka oslovila, zda bychom neuspořádali soutěž o jedno z "pandích" triček, neváhala jsem. Mně osobně se v tom děti strašně moc líbí O:-). Včera jsme tak s Nelinkou zavítaly do Vnitroblocku a pořídily tyhle fotky v jejím novém pandím tričku (má velikost 4-5 roků a měří cca 107cm). A jedno můžete vyhrát i Vy!  Stačí mrknout níže! 


GIVEAWAY


Vyhlašujeme předvánoční soutěž s LoowFAT KIDS o jedno z těchto úžasných cool triček pro děti. Můžete si vybrat barvu a samozřejmě i velikost. Prohlédnout si je můžete ZDE.

Pravidla soutěže jsou následující:

1. Být fanouškem FB stránky Loowfat kids ZDE
2. Být fanouškem FB stránky The Hubs ZDE
3. Napsat pod post s tímto článkem na FB do komentáře, jaké tričko byste si vybrali a velikost      (nepište prosím do komentáře sem)
4. Kdo bude příspěvek na FB veřejně sdílet, může být do slosování zařazen 2x :-)

Soutěž bude ukončena v neděli 18.12.2016 ve 12h a večer vylosujeme výherce tak, aby výhra stihla dojít do Vánoc :-). 

Tak hodně štěstí!!

Lucka


SHARE:

neděle 11. prosince 2016

Advent u nás doma


Třetí adventní neděli jsme strávili doma. Já měla resty s výzdobou, úklidem a taky pečením (ono totiž z minulého víkendu skoro nic nezbylo O:-)). A tak jsme si udělali ryze rodinný, pohodový den. Ráno jsme si hodně přispali, Nelinka vstávala až v 10! (zajímalo by mě, kdy půjde spát) a vrhli se na přípravu snídaně. Ta se natolik protáhla, až se z ní v podstatě stal oběd :-D. Nevím jak Vy, ale já snídaně miluju, odjakživa, ne jen proto, že teď jsou v módě brunche. Představuje to pro mě nejdůležitější jídlo dne, na které se těším už večer předtím. Ráno mám totiž pocit, že si můžu dát cokoliv, protože to přece přes den vyběhám :-D. 


A tak jsme se dnes trochu rozmazlovali. Udělali jsme si naše oblíbené jablečné lívanečky s ovocem, které miluje především Hugoušek a jal se jíst hned, jak jsem je položila na stůl. Nelinka má tradičně nejradši jogurt s ovocem a "křupítkama", ale dnes tedy ochutnala i párek O:-). A Martinovi jsem se, myslím, trefila do noty s anglickou snídaní, kde nechyběly fazole a houby, mňam. No a já si udělala ještě avokádový chléb s vajíčkem, na který jsem měla už několik dní velkou chuť.


Milujeme sedět kolem našeho velkého stolu. Byla to jedna z nejlepších investic, protože u něj trávíme opravdu hodně času. Dokonce i s návštěvou téměř nikdy nesedíme v obývacím pokoji, ale jsme u stolu (protože je na něm jídlo, že O:-)). Děti mají svoje STOKKE Tripp Trapp jídelní židličky, které jsou nejen super praktické, ale taky rostoucí, takže se dají posouvat dle toho, jak dítě roste. Časem tak možná poputují k pracovnímu stolu v dětském pokojíčku. Nelinčinu oranžovou jsme kupovali již před téměř 4 lety a papala v ní od malička (nejdřív v newborn setu a když už uměla sedět, pak v baby setu, dnes už nic z toho nepotřebuje). Pro Hugouška jsme chtěli tu stejnou, jen v jiné barvě. Když mě tak před pár týdny oslovili ze STOKKE s nabídkou spolupráce, neváhala jsem. Je to něco, co máme dobře vyzkoušené a čemu věřím a tak jsme vybrali novou Tripp Trapp i pro Hugyho, tentokrát v barvě white wash. A co víc! Nyní už si můžete (přes www.stokke.com) na židličku nechat vyrýt jméno Vašeho malého strávníka! No uznejte, není to boží? Hugy je v tom jak filmový režisér :-D. A ty doplňky! Sehnat jí můžete na oficiálních stránkách Stokke TADY nebo na některém z českých eshopů (např. Vanda store). 


Po snídani (no spíš, obědě) jsem se konečně vrhla na nějakou tu vánoční výzdobu. Tak dlouho se na to chystám (v hlavě, samozřejmě), až nakonec klasicky nic nestíhám a kupuju dekorace na poslední chvíli v přeplněném městě O:-). Ale co už, ve finále jsem celkem spokojená a považuju tím mé vánoční dekorační úsilí za uzavřené (teď už zbývá jen pořádně uklidit a umýt ty okna- já vím, babi :-D). Jo a nedá mi to, abych Vám neukázala Hugyho plakát, který jsem vyhrála v soutěži na Instagramu (poprvé, co jsem se někam přihlásila, přísahám a hned vyhrála O:-)). Je parádní, je na něm vše podstatné o jeho narození a bude viset v novém dětském pokojíčku, na který se po Vánocích chystáme (snad). A aby to Nelince nebylo líto, objednala jsem druhý i pro ni.


Hned poté jsme se s dětmi vrhli na ty naše banány (rozumějte vanilkové rohlíčky). Minulý víkend jsme jich udělali plnou krabici a pak jsme je všechny co, no sežrali :-D. Takže druhé kolo! Tentokrát nám asistoval i Hugoušek, který kontroloval kvalitu a pojídal u toho linecké kolečka :-D. Ale tímto asi pečení fakt končí. Když dojde cukroví, pustíme se zřejmě do Lindt krabičky plné čokolády, kterou jsme dostali jako vánoční dáreček O:-).


No a máme stromeček! Když pro něj Martin šel, zadání bylo jasné- něco malého, stejně nebudeme na Štědrý den doma, ale na Moravě. No a on donesl tenhle ooobrovitánský strom s tím, že hezčí menší už nebyl :-D. Nevadí, těch našich pár baněk se na něm sice skoro ztratí, ale Nelince to radost nezkazilo a utíkala hned věšet dekorace. A ve finále je krásný, je různorodý, ale hlavně, je náš!


Jak jste na tom s přípravami Vy? Už máte napečeno, nachystáno a ozdobeno? Jaké barvy u Vás letos vyhrávají? Jsem zvědavá!

Přejeme krásný, třetí, adventní večer v klidu a pohodě s těmi, co máte nejradši :-)

Lucka



SHARE:
Blog Design Created by pipdig