úterý 14. února 2017

Láska manželská aneb 7 příběhů před a po dětech


Sedíme s mým mužem na gauči, koukáme na biatlon (resp. na večerní opakování) a zatímco můj muž si otevře zcela neromanticky plechovku s pivem, já zase buransky bojuju s otvíráním nechutně mastných brambůrek. Výsledek už předem víme (od čeho máme idnes.cz, že :-D), ale přesto unaveně koukáme. Ještě před pár lety bychom dělali všechno možný na světě, jen ne koukali na televizi O:-). Teď pro nás představuje vrchol sobotní zábavy :-D.

S příchodem dětí se ostatně dost věcí změnilo. Romantiku nechme pro tentokrát stranou. 

Příběh první: Jedemeee

Když jsme spolu začali chodit, tak se výlet v našem ČISTÉM autě rovnal romantickému dobrodružství. Poslouchali jsme naše nejoblíbenější songy od U2 či Coldplay, povídali si o nesmrtelnosti chrousta, nesměle po sobě pomrkávali a zastavili si na kávičku pokaždé, kdy se nám chtělo. Zkrátka i cesta byla cíl.

S dětmi máme v autě jediný cíl, přežít! Když pominu to, že naše auto často vypadá jako pojízdná popelnice, kde občas v nějaké kapsičce najdete lehký banánový shake nebo zbytek chleba, kterým by se dalo vysklít přední okno v případě havárie, v CD přehrávači už dávno nezní Bono Vox, ale Zdenda Svěrákůj a se svými "krávy, krávy, jakou máte řeč" se nám snaží vybučet díru do hlavy. No a na můj dotaz: "Miláčku, chce se mi čůrat, nemohl bys prosím zastavit?" odvětí  Martin s hrůzou v očích: "Ses zbláznila, ne? Děcka spí, musíš to vydržet."


Příběh druhý: Rande

Večeře při svíčkách. Sklenička vína. Plánování a debaty o tom, kam pojedeme na další dovolenou. Intelektuální kino. Relax v sauně a v bazénu. Projížďka na kole. Badmintonové utkání. Procházka kolem přehrady. Výlety do neznáma. To vše jsme si dopřávali. Jen já a on. My dva, ruku v ruce. 

Večeře. Sklenička nealka (řídím domů, hlídání máme jen do 10). Debaty o tom, jestli už asi děti spí a kde je asi schovaný ten zatracený dudlík. Snění o tom, kam bychom jeli na dovolenou (nejlépe bez dětí). Spánek v kině. Sauna, co to je? Máme vůbec ještě někde badmintonové rakety? Procházka k autu. Výlety na nákup či do dětského parku. To vše zažíváme teď, občas ruku v ruce, občas za ruku s dalšíma ručičkama.

Příběh třetí: Sportem ku zdraví

Před dětmi jsme společně nebo každý sám dělali hodně sportů: plavání, kolo, squash, badminton, vodní pólo, posilka, power plate, zumba, pilates, jóga, běhání.. Nebyl víkend, aniž bychom ho nějak netrávili aktivně. Dokonce jsme byli schopni ráno si přivstat a ještě před prací stihnout jeden trénink.

Co provozujeme nyní? Obvykle se to jmenuje "ležing", lidově řečeno "gaučing" :-D. Ráno si už přivstaneme maximálně tak na to, abychom se stihli nasnídat a večer se už nezmůžeme na nic jinýho, než na tu plechovku s pivem a mastný brambůrky, fuj blé.. Sportovním vrcholem týdne se stává dojít do školky či na dětské hřiště, táhnout Nelču na bobech v jedné ruce a probíjet si cestu sněhem s kočárkem v druhé ruce nebo 5km cyklovýlet, který trvá kratší dobu, než rozsáhlá příprava na něj.


Příběh čtvrtý: Láska prochází žaludkem

Kde jsou ty doby, kdy jsme v ledničce neměli zhola nic a o víkendu se rozmazlovali v restauraci? Anebo ji měli naopak plnou těch největších laskomin, vyvářeli si italská rizota a steaky a zvali návštěvy na raclette..

Nyní je v lednici malá přehlídka tvaroháčků a dětských sýrů s kravičkou (či jiným veselým obrázkem). Při každém nákupu nesmí chybět rohlík, který je vzápětí rozdrolen po autě, čokoládové vajíčko s překvapením, které často končí rozkouskované pod gaučem nebo křupky, jejichž zbytky doluju z dětských kapsiček nebo ještě líp seškrabávám z podlahy (a to je jó chuťovka). Na večeři se často odbýváme tím, co nedojedl Hugouš k obědu a na náš racleťák už sedá prach O:-).


Příběh pátý: Kdy přijdeš?

Kdysi dávno (snad před sto lety) jsem stála v našem prvním pronajatém bytě o velikosti krabičky od sirek, v sexy kostýmku jsem zdobila čokoládovou pěnu ve skleničce jahodami a nenápadně se vyptávala, kdy přijde můj muž domů a modlila se, aby to bylo co nejpozději a já ještě stihla v lednici nachladit šampíčko.

Dnes mému muži už v 17.00 "nenápadně" volám se slovy "Jak to dnes vidíš?". To abych mu pak mohla v "sexy" uslintaném kostýmu uklízečky již mezi dveřmi radostně předat obě děti a s časopisem v ruce se alespoň na chvíli zašít na záchodě :-D.


Příběh šestý: Mobilní komunikace

Ach, srdce se mi chvěje, když si vzpomenu na tu tunu zamilovaných smsek. Dlouhé telefonáty ve večerních hodinách. Tisíce zpráv na Facebooku a ICQ (jen při vzpomínce na to si dnes připadám jako internetový dinosaurus) plné těch nejroztomilejších smajlíků. Každá věta s flirtujícím podtextem. Hypnóza displeje mobilu a ti motýli v břiše, když konečně zapípá.

Abychom byli úplně objektivní, otevřeli jsme naši poslední sms komunikaci a řezali jsme se u toho smíchy. Stálo tam tohle:

"Hovezi zadni aspon 0,5 kila, smetana, 10 rajcat, 3 mrkve, 2 cukety, kuch pap, detsky kap na zad....".
"Volej servis". "Jo". "Jakou mame SPZ?"
"Jsem zaneprazdnen, volejte pozdeji prosim". "To je vtip? Proc mi to neberes?"
"Stojim v zacpě". "Ok, kup po ceste pampersky".
"Hubci, vem pls male snehule, rano sla v gumakach O:-)".
"Odesilatel teto zpravy se Vam pokousel 10.2. v 16:58 2x dovolat".
"Nemuzu uz hodinu najit tu plastenku sakra!!!". 


Příběh sedmý: Sex po rodičovsku

Před dětmi: "Miláčku?" "Anoooo?" O:-)
Po dětech: "Miláčku?" "Chrrrrrr pšíííííííííííí, chrrrrrrrrrrr pšíííííííííííí.."
A docela oblíbené se u nás staly i věty typu: "Zhasni radši." nebo "Hlavně potichu, děti spí." :-D

Člověk by si z výše uvedeného výčtu skoro řekl, že to s dětmi stojí za prd :-D. Ale opak je pravdou. Troufnu si mluvit za nás za oba, že bychom to nevyměnili ani za badmintový turnaj, ani za měsíční dovolenou v Austrálii (počkat, moment...., né asi fakt né:-D). Sice máme pár kilo a šedin navíc, o to víc ale svého muže miluju. Kromě toho, že je tím nejlepším chlapem, partnerem, milencem, kamarádem či spřízněnou duší, stal se zároveň i tím nejlepším a nejúžasnějším tátou pro naše děti. A navíc doma zažíváme tolik legrace, jako nikdy předtím. No řekněte, kdy jste si naposledy sedli v autě do zbytku jogurtu? :-D

A jak to máte Vy? Vidíte se v nějakém z příběhů? Snad nejsme jediní pod Sluncem O:-).. Jinak si zítra kupuju permanentku do fitka :-D..

Lucka



SHARE:

21 komentářů

  1. Pecka:D Ano,ano, jak by řekl klasik,příběhy,které napsal sám život. Ale souhlas,i přesto to s dětmi stojí za to! A zítra kupuji permici též;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-D Jj, život s dětmi je jedna velká, nekončící zábava a neustálý zdroj inspirace :-D. Člověk se občas "hroutí", ale vlastně se hroutí dobrovolně a strašně rád :-D Jsou to miláčci ♥

      P.S. Já si tu permici kupuju asi poslední dva roky O:-) Tak snad to někdy i klapne O:-) :-D

      Vymazat
  2. Tohle je nejlepší :D asi po desátý musím napsat, že miluju, jak píšeš!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Domčo moc moc děkuju, jsi strašně hodná ♥ A těší mě to o to víc, že blog rád čte i někdo, koho tyhle rodičovské slasti a strasti teprve čekají.. že mu to má co říct.. to je super ♥♥

      Vymazat
  3. Milá Lucko,

    už měsíce čtu každý váš článek bez toho, aniž bych ho okomentovala, ačkoli si pokaždé říkám jediné: "To je naprosto dokonalé. Jsem dojatá/Směju se jako pitomec/Boží outfit...a tak podobně". Otázka zní: Kde jste byla celý můj život? Jako bych si povídala s nejlepší kamarádkou.
    Máte obrovský dar psát, pokoru, nadhled a hodnoty seřazené tak, že by vám kde kdo mohl závidět:)
    Získala jste si celé mé srdce, moc bych vám přála spousty spokojených čtenářů, jako jsem já;-)
    Děkuji!❤ ( A na IG mě potkáte pod jana.moseswife)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani, strašně moc děkuju za Vaše řádky, opravdu ♥ To mě dojalo, vážně se tady nad tím monitorem culím ♥ Jsem moc ráda, že si k Vám blog (a moje výplody mysli O:-)) našel cestu a Vy k němu ♥ Pro mě je tohle vlastně ta největší odměna. Právě kvůli tak krásné zpětné vazbě a lidem jako Vy stojí za to blog psát.

      Věřím, že bude někdy určitě příležitost potkat se osobně a popovídat, určitě Vás moc ráda poznám osobně ♥

      Jo a Jani, já Vás sleduju na IG už dlouho! Jste krásná a já bych si někdy přála umět se alespoň z poloviny tak úžasně nalíčit, jako Vy ♥

      Ať se Vám moc daří, Lucka

      Vymazat
  4. To je tak úžasný článek! :) Svižný, milý a neskutečně vtipný! :) Já na tvůj blog narazila teprve nedávno, ale už se vracím pravidelně :).

    Jinak je vtipný, že já dnes taky psala o manželství. Ale jsme svoji teprve třičtvrtě roku a je v tom daleko víc patosu :D. Měj se krásně, Tereza.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Terko, moc moc děkujuuu ♥ Věřte, že s dětmi to manželství dostane ještě lepší grády a užijete si další jedinečné chvíle. Za sebe můžu říct, že být rodičem bylo to nejlepší rozhodnutí v životě, stejně jako to, že se vdám za svého muže :-)

      P.S. A článek máte krásný ♥ My si stále nepřipadáme jako zodpovědnější, pořádnější a dospělejší, a to už bychom snad jako rodiče měli :-D Ale je to jedna velká párty (žádný nudný, dospělácký život), o tom teda žádná :-D

      Mějte se moc fajn a ať to Vám to tak krásně klape, jako doposud ♥
      L.

      Vymazat
  5. Moc hezky se to čte, je to všude stejné, nebojte :-D A to ještě máte tu výhodu, že jste se seznámili svobodní , bez závazků. My s mým mužem jsme byli oba v manželství, s dětmi, takže naše začátky byly každý víkend nějaké dítě/děti (buď moje nebo jeho, pěkně na střídačku, naše bývalé polovičky se domluvili, jak nám to co nejlépe "zpříjemnit" ), a když se nám to konečně podařilo soudně nastavit na všechny děti po 14 dnech víkend s námi, tak se narodilo miminko a bylo po volných víkendech zas :-D . I tak to bylo super, adrenalin jak blázen (pro mně zrychlení z jednoho mazánka na 4-5) a k tomu spoustu legrace. Neměnila bych ani za nic, i kdybych dopředu věděla co úsilí a někdy i slz to bude stát.... Aspoň pak bude v důchoďáku na co vzpomínt, ne ;-) ? Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Míšo! Moc děkuju za komentář a Váš "příběh". Klobouk dolů a smekám, jak jste to zvládli a zvládáte! Nám stačí jen 2 děti a už nám jde občas hlava kolem a co teprve 5 dětí :-D Máte můj nejhlubší obdiv ♥ Dokážu si představit, jak náročné musí být vybalancovat všechny rodinné vztahy a k tomu si najít i nějaký ten čas pro sebe ♥ Ale přesně, jak píšete.. Myslím, že jednou na to budeme všichni s láskou vzpomínat a přát si, aby šel vrátit čas a my zas aspoň na chvíli přebalovali ty pokakaný plínky, uklízeli bordel v autě a četli před spaním pohádky ♥♥

      Mějte se moc fajn a přeji jen to nejlepší, celé Vaší rodince ♥

      Vymazat
  6. Milá Lucko, moc krásný článek! ♥ My se na svatbu teprve v létě chystáme, tak jsem zvědavá, co všechno se změní a jak bude náš život vypadat za pár let, třeba s dětmi...no těším se moc! :)) Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuji ♥ Můj nejupřímnější názor je, že svatbou se nezmění vůbec nic, dětmi úplně všechno :-D Ale je na co se těšit, věřte mi ♥ Stojí to za to, každý moment s nimi ♥

      Moc si užijte svatební přípravy a vůbec celé tohle kouzelné období. A ať se vše povede dle Vašich představ a do toho společného manželského života přeji jen to nejlepší ♥

      Vymazat
  7. Milá usměvavá Lucko, tak tohle je naprostá pecka a strašně se mi líbí, jak píšeš upřímně (ne jen v tomto článku). Úplně jsem se našla ve většině těch příběhů před a o tom jak to bude vypadat po mám tak nějak podobnou představu, ale těším se. Tedy už se těším. Podle mě je důležité si to před užít dostatečně a pak bude člověk naprosto v pohodě s tím, co přijde po tom, protože už mu to "před" ani nebude stačit. jste mi jako rodina děsně sympatičtí a věřím, že vám to perfektně klape a zažíváte spoustu legrace, lásky, zážitků a přeji ať to takto je co nejdéle :-) těším se na další Tvé příspěvky, jsi opravdu dobrá a na hodně věcí mám podobný názor a pohled, takže Tě budu dál sledovat :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Peťule :-) Moc moc děkuju za tak krásný komentář ♥ Pravda je, že jsme před dětmi hodně cestovali a žijeme z těch zážitků dodnes.. A už se moc těšíme, až povyrostou a my si to zas zopakujeme ve vší parádě :-D. Ale neměnila bych dnes vůbec nic. To, že nám život přinesl dvě úžasný děti považuju za ten největší dar (byť to zní jak klišé), jaký jsme mohli dostat ♥

      A děkuju, za nejdůležitější věc v našem manželství považuju to, že máme stejný humor a děsně rádi si ze sebe děláme legraci. O smích a zážitky u nás fakt není nouze (byť je to někdy spíš k pláči:-D)..

      Budu se snažit, aby Tě blog i nadále bavil! ♥ Přeji jen to nejlepší a ať se Ti/Vám daří ♥ L.

      Vymazat
  8. Lucinko, opět a zase skvělý článek:-)))vždycky se tak skvěle pobavím a pokaždé najdu kus sebe...jako i tentokrát, opravdu v každém odstavci, byt s malým odchylkami! A přiznám se že mám tak trochu škodolibou radost, že v tom nejsem sama:-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, tak to moc děkuju, Leonko ♥ No to já taky, věřte mi O:-) Jsem fakt ráda, že více či méně řešíme všichni to stejné O:-) A nejlepší na tom je, že by to neměnil nikdo z nás ♥ Ať se Vám tu i nadále líbí a hlavně- mějte se moc fajn a ať se daří ♥ L.

      Vymazat
  9. Mila Lucie, vtipne, uprimne a pravdive napsane!:) U zasiti na WC s casopisem jsem se musela smat, zda se mi, ze co mame deti, trvaji nase potreby podezrele dele a odchod na tuto mistnost si oba s manzelem vypocitave naplanujeme na dobu nejvetsiho chaosu, pripadne kdyz je treba prebalit dceru.. :)) Take rada vzpominam, jak to bylo pred detmi jine. Ale zarovem jsem stastna za to, co prave prozivame. Zrovna vcera vecer jsem se muze ptala, jak jsme mohli v zime chodit parit- cekat pak na rozjezd a proste pohybovat se v zime venku po 20 hodine!! :)) Mluvite mi v plno vecech z duse, i se spankem. Jak jsem driv milovala navstevy a premlouvala at jeste neodchazi ze noc je mlada.. dnes presne naopak, navecer si je domlouvame jen vyjmecne. Co nam s muzem pomaha prezit ty narocne obdobi je, ze se dokazeme zasmat nasi obcasne neschopnosti a taky asi uprimnost, nehrajeme si na tvrdaky a prizname sve pocity.. Deti nam prevratily zivot o 360 stupnu, ale stoji to za to a ja jsem vdecna osudu, ze je mam a hlavne s kym je mam! Dekuji za krasny clanek!! Mejte se moc hezky. Zdravi Nina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, moc děkuji, Nino, za Vaše milá slova! Mám radost, že se článek líbí a pobavil (a taky to, že v tom nejsme sami O:-)). S tím WC to máme úplně stejně :-D. Já už tam mám pěkně velký komínek nastřádaných časopisů a můj muž tam zásadně odchází s mobilem v ruce a výmluvou, že to bude na dlouho :-D.

      Smysl pro humor považuju za jednu z těch nejdůležitějších věcí v manželství, obzvlášť teď :-D. Když už je úplně nejhůř, umíme se tomu všemu zasmát a udělat si ze sebe legraci navzájem. A taky máme tu výhodu, že jsme oba celkem splachovací a nevydržíme být "načučení" dlouho.

      Já myslím, že jednou na tyhle všechny momenty budu vzpomínat úplně nejradši a celé tohle období považovat za to nejkrásnější v mém životě.

      Takže vzhůru do boje, já jdu likvidovat zbytky oběda z podlahy :-D..

      Mějte se fajn a ať Vám to stále takto krásně a ve zdraví klape ♥ L.

      Vymazat
  10. Tak teda, nemá to chybu! Je to tak, mám to stejně, nyní teda už 3 děti.. Platonicky vzpomínám na ty "volné" chvíle před nimi, kdy nic nebyl problém. Ten článek je úplně skvěle napsaný, málem mě rozbrečel..Opravdu skvělé!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, moc moc děkuji! I já se občas zasním, jaké by to bylo, kdybych přišla po celém dni domů a mohla se jen natáhnout, odpočívat nebo si číst :-D. Místo toho koupu, krmím, vařím, uklízím, čtu pohádky a uspávám :-D. Ale neměnily bychom ani jedna. Jsou nejvíc, co v životě máme. A Vy dokonce ještě o jedno víc, smekám! :-)

      Vymazat
  11. Úžasné! Luci, děkuji. Krásně napsané a jak pravdivé. Smála jsem se u každého bodu (mám to s dětmi úplně stejně). Jste skvělá. Těším se na další Vaše články.

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig