Bedřichov a rodinný penzion UKO

2.3.17


Letošní zima byla plná sněhu. Normálně bych řekla, že byla naprosto parádní, ovšem my jsme ji skoro celou promarodili doma :-(. Nedá se nic dělat, jsou horší věci na světě. Ovšem i přesto se nám podařilo v mezidobí, kdy jsme zrovna nepodávali Nurofen, navštívit hory. Nabalili jsme 3 děti (včetně mého brášky) a vyrazili na pololetní prázdniny na prodloužený víkend do Bedřichova.

Do rodinného penzionu UKO jsme se chtěli podívat už před 2 lety v létě, ale tehdy nějak zvítězila Dolní Morava. Když jsem teď vybírala ubytování (na poslední chvíli samozřejmě) a vybafl na mě v nabídce penzion UKO, neváhala jsem. Asi znamení, že měli volno, protože jinak je tento rodinný poklad stále plný. 

A není divu, místo je to opravdu moc příjemné, pro rodiny s dětmi jak dělané. Měli jsme čtyřlůžkový pokoj (jediný volný) a trochu se báli, jak zvládneme společné spaní, když děti měly každé krapet jiný režim. Ale šlo to. On je totiž čerstvý vzduch vždy tak zmohl, že usnuly na první dobrou. A my s nimi :-D. U pokoje byla navíc kuchyňka, takže bylo možné si i vařit nebo ohřát jídlo.

Penzion se skládá z několika budov, my byli zrovna v té, ve které nebyl ani bazén, ani restaurace, takže jsme museli docházet. Je to ale opravdu kousek. Restaurace je příjemná, nachází se tam dětský koutek, takže se můžete v klidu najíst a po večerech si hned vedle zahrát bowling (mají i dětskou dráhu!). Jídlo bylo na náš vkus spíš průměrné a ceny teda trochu pražské :-(. Možná je lepší zaplatit si polopenzi, protože dát skoro 170 Kč za řecký salát, kde najdete něco jako balkán, nejlevnější zelené olivy a papriku, a to vše posypané sušeným kořením, to fakt není nic moc :-(. Ale pro děti měli těstoviny s omáčkou (a pizzu), takže ty byly maximálně spokojený :-D.

Wellness bylo moc fajn. Bazén měl teda trochu studenější vodu (já jsem stará zimomřivka, takže na mě je 25-26 stupňů v zimě málo O:-)), ale dětem to jaksi nevadilo. Hugouš se šel vysaunovat, Nelinka nechtěla opustit vířivku a Adam na sebe po sauně hrdinně vylil kádě plné studené vody (otužilec). 


Bedřichov se nachází kousek od Liberce a my jezdili lyžovat na Ještěd. Kluci chtěli trochu větší svahy a pro Nelinku jsme tam našli lyžařskou školku. Pán si ji dokonce vyzvedl ráno na našem penzionu, takže jsme ušetřili i čas a mohla tak lyžovat déle. První den se přidala do kurzu s více dětmi, další den (v sobotu) měla svého instruktora, protože kurzy o víkendu nebyly. A já musím pana instruktora ocenit! Když jsem totiž dopoledne dorazila na svah, marně jsem hledala svoje dítě. Až pak jsem si všimla, že kdosi, kdo vypadá jako Nelinka, sedí v té jejich provizorní maringotce a má na sobě úplně jiný oblečení. Až pak mi bylo vysvětleno, že naše dítě mělo po cestě nehodu (my jí totiž ráno v tom spěchu zapomněli dát na záchod a ona to chudinka nevydržela a nestačila si říct- rodiče roku). A pan instruktor nelenil, zavolal svojí ženě a ta dovezla oblečení po jejich vnoučatech. No a vhledem k tomu, že to byli kluci, Neli měla na sobě klučičí trenky, trička s akčním hrdinou, punčochy a nějaký provizorní oteplováky (měla totiž mokrý úplně všechno). No, byla jsem ráda, že jí nenechali sedět v tom mokrým a nakonec si i zalyžovala O:-).

A šlo jí to víc, jak skvěle. Nezískala k tomu odpor, naučila se zatáčet, pluhem sjede celý svah a sama zvládne vyjet pomou nahoru, šikula naše! A když tam měli závěrečné závody a ona si to frčela z kopce dolů, zatáčela kolem tyček a nakonec projela kovovou brankou v cíli za povzbuzujícího křiku všech rodičů, co stáli dole, nefalšovaně jsem bečela jako správná hrdá matka :-D. 


No a když už jsme byli na tom Ještědu, to bych nebyla já, abych je nedonutila vyšlápnout si to nahoru :-D. Byli nadšení a hrozně se jim chtělo, že :-D. Ale když jsme si pak v restauraci dali za odměnu buchtičky s krémem a šulánky s mákem, věřím, že mi to odpustili O:-). Navíc se nám po cestě zpět naskytl opravdu nádherný pohled na večerní Liberec.


Ještě před odjezdem jsem stihli i nějakou tu kulturu. A na tu je potřeba se posilnit. Na netu jsem našla (dle hodnocení) výbornou restauraci Black horse a nezbývá, než ji doporučit všemi deseti! Jídlo naprosto dokonalé a k tomu ještě velmi milá obsluha, která tolerovala i trochu rebelujícího Hugouška O:-).

Áďa se chtěl podívat do IQlandie, muzea vědy a techniky, kde se to jen hemží unikátními exponáty, které si můžete osahat a zábavnou formou se tak dozvědět spoustu nového z oblasti biologie, fyziky, chemie.. (všechno to, co mi ve škole nešlo :-D). Strávili jsme tam víc jak 3 hodiny a zdaleka neprošli všechno, je to skoro na celý den. Že bude Áďa nadšený, to jsem tušila, ale že si to maximálně užije i Nelinka, to bylo překvapení. A konec konců byl spokojený i Hugoušek, nejvíc ho zaujalo v rohu odložené koště (to nebyl exponát) a jal se s ním běhat po točitém rondelu nahoru a dolů a zametat muzeum. 

Je to fakt bomba. Pokud máte starší děti, určitě se tam vypravte, věřím, že se jim tam bude líbit (a Vám samozřejmě taky). 


Co napsat závěrem? Boží výlet! V Liberci a okolí se nám strašně líbilo a věřím, že jsme tam nebyli naposledy a brzy se vrátíme. Minimálně proto, abych navštívila všemi opěvovanou kavárnu Mikyna. Jen doufám, že příště nám při projíždění města opět nespadne kus sněhu na auto, nerozbije přední sklo a nepromáčkne kapotu (true story, bohužel) :-(.

Byli jste na některém z míst? Jak se Vám tam líbilo? A  máte tip na další fajn místo pro rodiny s dětmi?

Lucka
  

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Neli je šikula! Jinak stejná nehoda se stala i mně když jsem instruktorovala :-) holčičku jsem tenkrát taky musela celou svléknout, věci jsme daly sušit na sušák na přezkáče a zabalila jsem ji do bundy. Po zbytek lekce jsme si malovaly princezny ve věži :-). Náhradní lekci měla další den, takže to nakonec vyšlo dobře, protože ten první den stejně lilo jako z konve.

    OdpovědětVymazat