Život po 30: čím dál lepší

12.3.17


Tak jo, je to tady. Zase jsem o rok starší. Dnes je mi 32 let. Ještě tak před 15 lety bych dnes sama sebe považovala za starou, nudnou a za zenitem. A já si přijdu všechno na světě, jen ne stará, nudná teda jen občas a za zenitem snad ještě dlouho ne :-D. Ovšem my máme doma takovou tradici- můj muž je totiž o půl roku mladší než já, což v praxi znamená to, že se mi od března do srpna směje, že jsem stará a že mám doma zajíčka :-D.

Moje máma mi vždycky říkala, že od 30 je to nejlepší. Nechápala jsem proč, ale dnes jí musím dát za pravdu. Maminky totiž mají (vždycky) pravdu, že O:-). Už jsem dost stará na to, abych věděla, co je v životě důležitý, co má cenu a co ne, ale na druhou stranu stále ještě mladá. 

Vyspěla jsem. A teď nemyslím to, že mi od 13 narostly prsa (no moc se ten nahoře nepředal :-D), ale spíš jsem tak nějak dospěla. Přiznám se, že se úplně moc nevyžívám v různých motivačních článcích a tématech jako "cesta k poznání sebe sama" apod. Na druhou stranu ale musím uznat, že jsem pochopila, že nejdůležitější vztah v životě je opravdu ten, který má člověk sám se sebou. A někdy je to sakra kus cesty, než člověk dojde k tomu, kdo opravdu je a kam chce jít dál.


Trvalo mi, než jsem si to přiznala. Bez namlouvání si opaku a bez všech příkras. A přijala se, se všemi pozitivy, ale i se všemi neduhy.. Což neznamená, že bych na těch slabých stránkách nechtěla pracovat, ale už se z nich tak nehroutím a mám sama sebe o trochu víc ráda O:-). Být šťastná sama se sebou beru jako základ pro to, aby mohli být šťastní i ti kolem mě.

Přestala jsem tolik řešit, co si kdo o mně myslí. Jasně, že když o Vás někdo řekne, že jste kráva nebeská, asi Vám to není úplně jedno, ale už nepodmiňuju mojí vlastní spokojenost spokojeností těch ostatních. Zkrátka nedělám věci proto, aby ostatní uznali, že jsem dobrá či něco umím (či abych jim něco dokazovala), ale primárně proto, aby mi to dělalo radost a byla jsem s tím spokojená hlavně já (což je teda leckdy i složitější :-D). 


S tím souvisí i to, že jsem mnohem míň přestala řešit i sebe, resp. svou postavu. Smířila jsem se s tím, že nikdy nebudu mít hrudník Pamely Anderson (pokud si ho teda nepřifouknu), pusu Angeliny Jolie a nohy Gisele Bundchen. Že moje břicho po dvou porodech vypadá jak vodní postel a zadek jako kráterové území. Ale že díky tomu mám dvě úžasný děti a že každý dolíček stál za ten výsledek. Neříkám, že nebudu a nechci cvičit (chci), ale při pohledu na o generaci mladší modelky mi ten cupcake v puse už tak moc nezaskočí :-D.

Mnohem méně se srovnávám s ostatními. A přišla jsem na to, že čím míň se srovnávám, tím víc jsem v pohodě. Jo, každý jsme jiný, máme jiné předpoklady (psychické, fyzické i materiální) a co zvládne jeden, jiný prostě nemusí. S tím souvisí i to, že dokonalost neexistuje, byť se tak hodně lidí tváří. A čím dřív se člověk za tou dokonalostí přestane toužebně honit, tím lépe.

Víc žiju z maličkostí. Né, že bych to předtím neuměla, ale ve 20 člověk víc potřebuje jakýsi "wow efekt", velké zážitky, cestování, pařby apod. Dnes jsem maximálně nejvíc šťastná, když sedím v parku na lavičce, koukám na svoje děti, jak po sobě hází písek a sluníčko nás hřeje do tváře (pokud teda nedostanu úpal :-D). Vrcholem štěstí jsou momenty, kdy si večer lehnu do postele, přitulím se k Nelince, chytnu Hugouše za ruku a slyším, jak klidně oddechují (protože když spí, člověk je miluje ještě o setinu víc, že O:-)).


Předsevzetí si nedávám, ale je pár věcí či přání, které bych si chtěla plnit:
  • Víc cestovat (s tím souvisí i víc šetřit :-D) - znáte to, když si koupíte nové boty, radujete se chvíli, ale pak to tak nějak zevšední a vy začnete toužit po něčem jiném, zážitky z cestování ale nezevšední nikdy (a já z nich pak čerpám energii v momentech, kdy se mi řvoucí Hugouš válí na hřišti po zemi, že nechce domů :-D).
  • Víc číst (knížky, ne posty na FB) - nestíhám, nezvládám a hrozně mě to mrzí, dřív jsem byla hodně nadšený čtenář a ráda bych se k tomu vrátila (potřebovala bych, aby měl den tak 50 hodin :-D).
  • Víc spát - jo, spím málo, po večerech doháním resty a ráno mě pak zas na oplátku dohání únava (a moje kosmetická taštička začíná přetékat přípravky na kruhy pod očima :-D)
  • Víc cvičit - potřebuje to komentář? O:-) Netoužím být miss fitness, úplně by mi stačilo, kdybych se víc zpevnila a přestaly mě bolet záda (takže jen tak druhá vicemiss :-D).
  • Víc se pracovně realizovat - nástup do práce se blíží, na jedné straně se těším, na té druhé se ho začínám nefalšovaně bát (ale o tom až někdy jindy).
  • Zlepšit svůj time management - i když jsem nad sebou už chtěla zlomit hůl, jsem v tomhle děsná a pozdní příchod je mé druhé (a třetí) jméno :-(.
  • Být víc offline - protože to je realita, skuteční lidé, skutečná přátelství, skutečné emoce.. Ve virtuálním světě je fajn, ale nesmí tomu člověk moc podlehnout.
Cítím se tak nějak líp. Vyrovnaněji. Ta třicítka a výš má prostě něco do sebe O:-). A já mám teď navíc doma hotovýho zajíčka (minimálně do srpna) :-D :-D..

Jak jste na tom s věkem Vy? Berete ho taky jen jako číslo nebo Vás děsí ze spaní?

Lucka

P.S. Za ten nejkrásnější dort a vynikající cupcaky moc děkuji CupCakes Veronika








You Might Also Like

12 komentářů

  1. Ahoj Lucko, prvně vše nejlepší k narozeninám, buďte všichni zdrávi! A za druhé svatá pravda, zase jsi to napsala krásně, srdečně, upřímně!
    Snad bych už poznala, kdo to napsal, i kdybys pod tím nebyla podepsaná, máš svůj nezaměnitelný styl..
    S pozdravem Klára :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klári, moc děkuji za přání k narozeninám :-) A taky za všechno ostatní, za každý komentář, že si sem chodíš číst, za podporu.. Vážím si toho, opravdu (to už jsem Ti určitě psala). Velké DĚKUJI!! ♥

      Vymazat
  2. Haha, já mám taky o půl roku mladšího zajíčka. Pro změnu se mi směje od srpna do února :)
    Jinak všechno nejlepší.
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hihi, zajíčci jsou nejlepší :-D A moc děkujii!

      Vymazat
  3. Luci, moc mě Váš článek "namotivoval", jelikož bohužel i měta 30 dohání velmi rychlým krokem :D A nespalo se náhodou dříve na obalech Marianne, že život začíná ve 30? :) Něco na tom bude. Přeji opožděně všechno nej :) H.
    http://beautybookbyhana.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, proč bohužel? ♥ 30 není žádná tragédie, je to super věk. Člověk je stále mladý, ale zároveň už dost starý a zkušený..Čeká Vás spousta krásného, je třeba si to užít a nesmutnit ♥ A když to píšou v Marianne, musí to být pravda :-D ♥ Moc děkuji za přání!

      Vymazat
  4. Luci, gratuluju k narozeninám. Opět naprosto krásně a trefně napsané. pod spoustu z toho bych se mohla také rovnou podepsat. Jinak musím říct, že z Tebe na všech fotkách sálá děsná pohoda a klid, takže to, co píšeš výše Ti opravdu věřím. I za sebe můžu říct, že si ten život teď po 30. užívám úplně jiným způsobem a přijde mi, že mi je daleko líp. víc věcí beru s nadhledem, občas se tedy v zrcadle rozčiluju nad některými výše zmíněnými nepříjemnostmi, ale když si to pak promítnu tak nějak celkově, cítím se prostě poměrně spokojeně. samozřejmě k tomu hodně pomáhá zázemí, rodina, prostě nejbližší. vše si užívej plnými doušky a ať jsou ty další roky minimálně stejně krásné. Hlavně Ti přeji to cestování a čtení :) a pokud budeš psát pak nějaký článek o návratu do práce, tak na ten se moc těším.
    zdravím, Peťule

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti, moc děkuji za přání a milý komentář ♥ Je fakt, že člověk vybírá jen ty povedené fotky :-D Občas vypadám i dost "neklidně" :-D.. Ale celkově jsem tak nějak spokojená ♥ Úplně souhlasím s tím, co jsi/jste napsala :-) Ten nadhled a vnitřní klid a spokojená rodina je stěžejní, i když věřím, že to jde ruku v ruce..

      No já se právě návratu do práce celkem bojím.. Toho, že najednou budu děti vídat jen po večerech a u toho řešit domácnost a jiné povinnosti..Že je už nebudu mít celý den pro sebe a u sebe.. Nějak moc rychle to uteklo :-/

      Krásné jarní dny přeji ♥

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Moc Vám děkuju za přání, Maruško ♥♥♥

      Vymazat
  6. Všechno nejlepší k narozeninám, Lucko❤Mně ta 32 čeká v červenci:-) Vidím to všechno hodně podobně, jen pořád čekám na to, až se mi ten život po třicítce začne opravdu líbit, protože pontenciál tu rozhodně je:). Já mám ale poměrně značné komplikace v podobě těžce nemocného manžela a mámy s rakovinou...nějak jsem si ten život představovala jinak, ale je fakt, že i úplné maličkosti si člověk užívá mnohem víc s vědomím toho, že všechno je to jen na chvíli a není možné ztratit ani vteřinu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neee, Jani, to mě strašně moc mrzí! :-( Moc bych přála, aby jste byli všichni zdraví a zažívali už jen a jen šťastné dny ♥♥ Ale úplně přesně, člověk si ty okamžiky pak užívá o to intenzivněji (ne nadarmo se říká, že zdravý člověk má tisíce přání, nemocný jen jedno). Přeji, ať můžete mít všichni tisíce krásných přání a společně si je plnit..Myslíme na Vás a posíláme pusu ♥

      Vymazat