„Mami, plosím Tě, budeš tu chvíli se mnou? A dáš mi luku?" Jestli si něco z celého dětství vybavuju nejvíc, pak to byly momenty, kdy se mnou moje máma ležela v postýlce, držela mě za ruku, zatímco já jsem se otočila zády, přitiskla její ruku až k bradě, cítila se v bezpečí, lebedila si v těch teploučkých peřinách a spokojeně usnula..
„Mamíí, budeš tu se mnou spinkat až do lána? Dej mi luku a šklabkej mě na zádičkách plosííím.." Přesně tohle mi říká moje dcera o nějakých 30 let později. Chytne moji ruku, otočí se zády, čelem ke stěně, nechá se škrabkat na zádičkách a usíná tak nějak s úsměvem na rtech..
Máma.. Už dávno nejsem ta malá holčička, která se otočí ke zdi a mačká ruku těsně u bradičky, ale ta, která tu ručku pevně drží, vypráví pohádky, pusinkuje, ochraňuje, fouká bolístky, ale taky vychovává či občas zvýší hlas O:-).
Mohla jsem v životě mámě leccos vyčítat a kolikrát na ní byla i naštvaná za to či ono.. Ale nikdy jsem netušila, jak těžká tahle role vlastně je.. Do té doby, než jsem poprvé uviděla svoje dítě a najednou mi došlo, že už nejsem jen já.. Že mám za někoho zodpovědnost, že je to "povolání", které trvá 24h denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, celý život.. Že na to nemám žádnou školu ani znalosti, že neexistuje žádná 100% příručka, která by mi řekla jak na to.. Že se často budu učit metodou pokus omyl a jestli se mi to povedlo, uvidím možná až za 20 let, když z mých dětí budou dospěláci.. Že poznám, co je to opravdový strach a že se budu bát dost často.. A taky (jak se říká), že kus mého srdce bude už navždy chodit mimo moje tělo..
Být máma je práce náročná, ale zároveň ta nejkrásnější na světě.. Věřím tomu, že každá máma, pokud je to jen trochu v jejich možnostech, dělá maximum proto, aby bylo její dítě šťastné.. Byť to dítě o tom má často jiné představy :-D. Ale my mámy to prostě jinak neumíme, děláme to jak nejlíp umíme, každopádně s láskou.
Nejsem dokonalá máma dle dnešních přísných měřítek.. Ale stačí mi, když budu tou nejlepší možnou mámou pro svoje děti. Když je budu milovat celým svým srdcem, bezvýhradně a napořád. Když z nich vychovám slušné, láskyplné, šťastné a pokorné človíčky, kteří se jednou postaví na vlastní nohy a vyletí do světa, ve kterém si budou umět poradit.. Stejně tak, jako vychovala moje máma mě. Byť máme občas každá z nás jinou představu o tom, co bychom měly či neměly dělat nebo říkat, stále je to vedle mé dcery nejdůležitější žena v mém životě.
Obejměte dnes svoje maminky, ať už naživo či alespoň po telefonu.. A vlastně nejen dnes, každý den..díky nim jsme takoví, jací jsme..♥
Takže moje milá maminko, děkuju Ti za všechno! Mám Tě ráda! ♥
Lucka
Krásné a dojemné!!!Taky jsem měla spoustu představ o tom, jaká budu máma a skutečnost je zcela jinde...snažím se, aby Linda byla šťastná, i když už mi občas přerůstá přes hlavu:-) Je hrozně vysilující jí neustále stanovovat hranice, ale pevně doufám, že z ní vyroste dobrý, čestný a šťastný člověk.
OdpovědětVymazat