Jak jsme se tak trochu ztratili a zase našli
19.6.17
Tohle jaro bylo docela šílené. Myslím, že jsem tu už někdy psala, že se Martin učil na zkoušky, už třetím rokem. Takže v reálu to vypadá tak, že už třetí rok od února do června leží v knihách, po večerech sedí u našeho velkého stolu obložen papíry a s kalkulačkou v ruce cosi stále počítá.. Všechno v angličtině, tisíce vzorců a vždy 5 několika set stránkových bichlí, které musí přelouskat.. A já? Snažím se stíhat (neříkám, že stíhám!) domácnost, děti, práci, blog a svoje kamarády.. Dělám dětem program, jsem s nimi sama o víkendu, trochu se hroutím a modlím, aby už byl červen :-D.
Několik měsíců jsme teď žili v takové divné bublině. Práce, děti, povinnosti a spát (asi tak ve 2h ráno). Předávali jsme si informace mezi dveřmi, než ráno odcházel do práce, případně po telefonu a večery u telky s vínem v ruce se staly (nedej bože večery v restauraci či v kině) stejně nedosažitelné jako to, že někdy snad zpevním ten rosol, co mám na břiše :-D. Vzájemná frustrace nabývala za intenzitě, Martin byl naštvanej, podrážděnej, potřeboval se učit, já naštvaná, podrážděná a potřebovala jsem, aby víc fungoval a vzájemně jsme se občas zahrnovali výčitkami všeho druhu.
Máme ale tři obrovské výhody! Trvalo to jen omezenou dobu, náš vztah je (řekla bych) postaven na fakt pevných základech a hlavně, umíme si o tom spolu promluvit. Ale proč to všechno píšu? Uvědomila jsem si, jak hrozně snadné je ve vztahu (obzvlášť s malými dětmi) spadnout do únavného, někdy až vyčerpávajícího stereotypu, omezit komunikaci jen na povinné informace týkající se zajištění chodu domácnosti a jak moc z toho člověk může být frustrovaný. Protože na vztahu se musí pracovat, to všude píšou a ona je to samozřejmě pravda. Už se ale moc nepíše, jak máte pracovat na vztahu, když jste oba časově zaneprázdnění svými věcmi, unavení a navíc máte doma dvě fakt malé děti, které Vás neustále potřebují a babičky hodně daleko..
Pamatuji na tu fakt nejlepší radu, kterou jsem dostala v náš svatební den. „Pamatuj na tento den, na to, jak moc se milujete, proč jste se rozhodli jít na té životní cestě spolu a jak moc jste teď šťastní. A vzpomeň si na to ve dnech, kdy Vám nebude nejlíp." Vzala jsem si toho úplně nejlepšího chlapa na světě a zároveň úžasnýho tátu pro naše děti. A to je myslím víc než dostatečný důvod, aby nám ta práce na vztahu za to stála.. Teď, za rok, za dva, za deset..
Lucka
OOTD: jacket - All Saints // shirt - Gant // skirt - Zara // bag - Gucci // sunnies - Dior // sneakers - Tosca Blu
6 komentářů
Tyjo, Luci, já strašně obdivuju, jak otevřeně píšeš. Bomba ♥
OdpovědětVymazatLucinko, jelikož jsem byla tak trochu u tohoto vašeho "náročného" období tak tě o to více obdivuji!! Již druhým rokem, vím i o loňském roku. Jsi strašně silná ženská, máma, manželka a kamarádka :-* Chtělo by to i článek očima tvého muže, věřím, že i on tebe maximálně obdivuje a vzhlíží tobě :-* Nyní si tě jistě nosí na rukou <3 Takže udejte děti prarodičům a koukejte dohnat co jste "ztratili", nejlépe s lahvinkou vína :-) Mám tě ráda kočko, Veru Hranolka
OdpovědětVymazatSuper, krásný článek. Já si tohle vůbec nedokáži představit, i když mam věk už na vdavky a děti, tohle je pro stále docela vzdálená reality. Vůbec si nedokáži představit, jak se s něčím takovým člověk pere a zvládá to :)
OdpovědětVymazatŘekla bych, že tohle je realita života manželství, jen se o tom nemluví :/ V jednom mém oblíbeném filmu (Fireproof) to vyjádřili moc hezky, sňatek je jako maturita, po ní ale musíš pokračovat dál a získávat i další tituly, abys na sobě pracoval. A to si myslím, že funguje v manželství na 100%, pokud chceme mít pevné základy, tak na nich musíme neustále pracovat a nevzdávat to, abychom překonali takové chvíle. Navíc, s dětma, přestože jsou neskutečným požehnáním, je ta práce ještě mnohem těžší...
OdpovědětVymazatJo a teda btw - měla bys sukně nosit častěji!! :)
OdpovědětVymazatSkvele tipy a velmi pekne je aj vase stolovanie a prestieranie. Radost papat pri takej nadhere.
OdpovědětVymazat