Beskydy aneb tak trochu návrat do dětství

„Káji, nechcete s námi jet někam na společnou dovolenou?", říkám někdy v lednu naší kamarádce. „No my jedeme do Beskyd, nechcete se k nám přidat?" Tak takhle nějak se upekla naše společná dovolená v Beskydech, kam jsme vyrazili na začátku července.
A já do doby odjezdu vůbec netušila, že jedeme skoro na stejné místo, kde jsem několik let po sobě trávila léto u tety na prázdninách (ano takhle nějak vypadá, když si jaksi všechno zjišťujete na poslední chvíli, v tom jsem přímo mistr O:-)). Pro mě nezapomenutelné zážitky, protože teta nás někdy vzala do školy, kterou vedla a my si tak s pra sestřenkou mohly malovat nerušeně po tabulích a hrát na paní učitelky (to mi šlo :-D) a doma pak mohly do nekonečna zkoušet její svatební šaty a hrát si pro změnu na princezny (to mi šlo ještě líp :-D) .V místním papírnictví jsme si pak kupovaly takové ty sranda předměty z kategorie levné ptákoviny a ty se obratem snažily podstrčit strejdovi v domnění, že se určitě lekne O:-). 

Ale zpět k našemu výletu! Kája vybrala ubytování v krásném Babyhousu v Dolní Lomné (u Jablunkova). A jestli máte nějaké představy o baby friendly ubytování, pak věřte, že tohle je určitě splní. Babyhouse disponuje 3 samostatnými byty. My měli ten v prvním patře a byl to v podstatě klasický třípokojový byt s plně vybavenou kuchyní (včetně dětského nádobí), 2 ložnicemi, prostorným obývacím pokojem, ale hlavně s dětským pokojíčkem plným hraček! Tam se nám samozřejmě líbilo nejvíc O:-). 

Po pravdě, většinou jsme stejně venku, a tak nám na vybavení pokoje zas až tak nezáleží. Ale v momentě, kdy jsme všichni dostali jakýsi žaludeční bacil a zvraceli na střídačku dva dny, se nám ty dvě koupelny teda docela šikly :-D. 

Dopadlo to tak, že jsme ani zdaleka nestihli všechny výlety a program, který jsme si plánovali (no dobře, který jsme si chtěli plánovat na místě O:-)), ale i tak to stálo za to. Hodně jsme ocenili krásnou zahrádku, která se u ubytování nachází a poskytuje kromě pískoviště i houpačky, nějaké ty auta a taky domeček, který má nahoře takový malý bunkr, kam se děti mohou schovat v případě, že už je rodiče přestanou bavit. Pro ty je tu zase venkovní gril, posezení, ohniště a pro blogující matky, které potřebují nutně postnout článek i konečně slušně fungující wifi :-D (ta uvnitř mi teda vypadávala).

Jedinou nevýhodu jsme hromadně shledali v poloze. Babyhouse se nachází u silnice, ale zahradu naštěstí odděluje branka, takže děti neměly tendenci utíkat ven.

Po počátečních peripetiích jsme se vydali s dětmi do místního zážitkového centra Ursus. Nebo takhle, já se vydala, Martin odpočíval po krušném ránu O:-). Mně bylo stále ještě ouvej, ale děti potřebovaly trochu vybít baterky. Neli jsem teda vzala kolo v naději, že se lehce projede po cyklostezce a bude to pro ni lepší, než šlapat po svých  a Hugy mezitím usne svým odpoledním spánkem v kočárku. Dopadlo to tak, že do zážitkového centra jsem dolezla s kolem v jedné ruce a nevrlým Hugoušem v druhé a u toho se snažila neobratně uřídit ještě ten kočár O:-). 

Centrum je to maličké, ale nám se líbilo. Venku mají děti možnost poznávat různé předměty z lesa, odpovídat na hádanky, využít prolízačku nebo lovit ryby z mini pidi rybníčku (a rodiče mají možnost ty ryby pak házet zpět, to byla moje funkce :-D). Uvnitř je pak expozice o Beskydech, o rostlinách, které tu mají, zvířátkách, která tu žijí a.. A víc ze mě nedostanete, protože i strašně milá paní průvodkyně po 5 minutách intenzivního snažení naznala, že naše děti k tomu všemu asi komentář nepotřebují, protože Hugouše aktuálně zajímá vystavený netopýr v jeskyňce, kterého překřtil na bubáka a já musela do nekonečna omdlívat z leknutí a Nelinka vysouvala všechny možný zásuvky, které sloužily ke vzdělávání a hrála s nimi podivný druh schovky O:-).

Ovšem naprostý úspěch sklidil dalekohled v prvním patře, kterým se děti mohly dívat na přírodu očima různých zvířat. Trochu teda podezírám Huga, že příčina jeho dlouhého šmírování nebyla v zájmu o zrak puštíka obecného, ale spíš v tom, že někde mezi pohledem rysa a medvěda marně hledal Blesk McQueena O:-).

Druhý jsme již byli nastoupeni celá jednotka a protože bylo hnusně, vydali jsme se na rozhlednu Tetřev :-D. Nejdřív jsme teda absolvovali krátkou rallye s cílem rozhlednu vůbec najít, ale zadařilo se. Po naprosto oslnivém výhledu po okolní krajině (viz foto níže O:-)) jsme radši vsadili na jistotu a přečkali déšť vedle v restauraci a dali si oběd (mimochodem mají tam i dětský koutek). Počasí se pak umoudřilo a my se vydali na procházku po okolí s cílem uspat nejmenší děti a utahat ty větší. Kam jsme šli a kolik kilometrů jsme ušli netuším, řídili jsme se základním rodičovským heslem "tak asi tak sem a už se radši vrátíme"..

Před odjezdem jsme ještě absolvovali povinnou zastávku v Mostech u Jablunkova, kde je dětmi milovaná bobová dráha a trampolíny. A taky tu zažili takový ten veselý moment, kdy v brutálním dešti běžíte s dětmi od bobovky do auta, promoknete všichni až na kost, že musíte z kufru tahat nové outfity of the day :-D a v momentě, kdy za sebou zabouchnete dveře, přestane pršet O:-).

Víc jsme toho v Dolní Lomné a okolí nestihli, ale od Káji tu mám ještě pár dalších tipů na výlety, protože oni tu trávili celý týden a stihli toho podstatně více. Můžete si tu tak udělat výšlap na chatu Kozubová, kde se dá i občerstvit, navštívit Zbojnickou stezku v Dolní Lomné, což je vlastně ze dřeva vyřezávané hřiště pro děti nebo se projít mezi volně pobíhajícími kozami v Zemědělském dvorku (rovněž Dolní Lomná), který mě osobně zaujal hodně. K vidění jsou tu i další zvířátka jako krávy, králíci, slepice, prasátko, ovce, husy či včely a ty kozy Vás prý doslova a do písmene budou okusovat :-D. No, neberte to! Děti budou nadšený :-).

Ač mírně hendikepovaní, užili jsme si to na maximum a našim milým přátelům moc děkujeme za společnost a že nás vzali s sebou (snad ne poprvé a naposledy, protože my se těšíme na opáčko, teda až na tu počáteční epizodku :-D).

Pobyt v Dolní Lomné jsme končili v sobotu a nám se ještě nějak nechtělo domů. Zvlášť, když už nám bylo všem dobře a počasí přálo. Z Jablunkova jsme se tedy přesunuli na druhou stranu Beskyd, konkrétně do Velkých Karlovic. Cesta zabrala něco málo přes hodinu a my se ocitli na místě, které mi již několikrát bylo doporučováno jako bezva pro děti. Čekala jsem teda asi něco jako Dolní Moravu, ale resort Valachy se nám zdál o krapet menší nebo spíš míň vytuněný. Na druhé straně, o to víc času tady s dětmi strávíte opravdu v přírodě.

Do resortu Valachy spadají tři hotely- Lanterna, Horal a Galik. My se ubytovali v posledním jmenovaném, což byla teda spíš ubytovna z let dávno minulých a hotel myslím připomínala jen recepce s milou a stále se usmívající slečnou recepční O:-). V pokoji jen nejnutnější a sprchy a wc na patře, ale za nás dobrý, přijeli jsme jen na jednu noc a plánovali být většinu času venku.

Ta milá usmívající slečna nám na sobotní odpoledne doporučila výlet jménem "Hledej poklad na Galiku". Asi 7km trasa, která vede od hotelu po okolí (včetně rozhledny) a celou dobu plníte malé úkoly a zapisujete čísla, abyste pomocí nich na konci na hotelu mohli otevřít malý trezor s pokladem (a ten poklad málem celý ztopili, protože Hugoušovi se dost blbě vysvětluje "jenom jedno!"). Musím upřímně říct, že tohle nás bavilo hodně. Nelča nás hnala dopředu, jak byla natěšená a Hugy to celé ušlapal hezky sám. Oba jsme motivovali tím, že jsme po cestě sbírali malé jahůdky a borůvky. A zabralo to neskutečně. Oba měli vždycky takovou radost, že spěchali od jahůdky k jahůdce a naprosto gurmánsky ty pidi kuličky vdechovali, ač jahody ani borůvky doma v tomto stavu nikdy nesní. Co vše s dětmi udělá čerstvý vzduch a trocha toho dobrodružství :-D.

V resortu se nachází ještě kratší Kulíškova naučná stezka, která měří jen 2,5 kilometru, má 11 zastavení a absolvovat ji můžete i s kočárkem. 

V neděli dopoledne jsme ještě zavítali do dětského parku Razulák, který je součástí resortu. Já jsem teda čekala takové malé Mirákulum a byla asi trošku zklamaná. Nebo takhle, nebylo to špatný, ale poměr cena výkon za nás horší. Ale děti samozřejmě spokojený. Můžou ony být vlastně nespokojený, když je tam nafukovací hrad, kuličková či tubingová dráha, mini lanové centrum a indiánský stan? Na vyzkoušení všeho nám však stačily ani ne 2 hodinky. Maminka s tatínkem si pak alespoň spravili chuť v místní restauraci, kde nakoupili všechny druhy frgálů a dozvěděli se, že tu pořádají kurzy pečení i pro nejmenší.

Na oběd jsme se pak stavili do wellness hotelu Horal a chutnalo nám tam moc. A to i přesto, že Hugy v podstatě bojkoval jídelní židli a jal se prozkoumávat terasu restaurace včetně všech hostů, kteří tu chtěli nerušeně vychutnávat své frapé. Svoje tažení pak chtěl zakončit skokem střemhlav přímo do wellness centra a byl na mě hodně naštvaný, když jsem mu v tom bránila vlastním tělem O:-).

Sečteno podtrženo, obě místa mají něco do sebe a všude se nám líbilo. O důvod víc se zase někdy vrátit. A tentokrát ty naše kola sundáme i z nosiče a třeba se i projedem (ne, můj muž mi vůbec neříkal, že je zbytečný je tahat a neee, rozhodně na mě nebyl naštvaný, když se s námi úplně zbytečně projeli do Beskyd a zpátky O:-)).

Máte rádi Beskydy? Kam jezdíte Vy? Protože já už si píšu tipy, co vše bych tu příště ještě ráda viděla O:-).

Lucka