čtvrtek 24. srpna 2017

Dublin travel diary


Dublin. Nečekali jsme téměř nic. Dost lidí nám totiž říkalo, že v Dublinu nic moc není a město projdeme za jeden den. Ale víte jak to je, když nic nečekáte, můžete být jen mile překvapeni. A my byli! A to hodně! Dublin nás okouzlil, a to nejen proto, že jsme tu opět viděli naše milované U2.
Je to město, které má neuvěřitelnou atmosféru, milé obyvatele a pivo na každém rohu :-D. Zvu Vás na návštěvu! Tak pojďte společně se mnou mrknout do Irska :-).

Jeli jsme na 4 dny, letenky jsme sehnali přes Ryanair a měli jen příruční zavazadlo O:-). Měla jsem trošku problém se sbalit, protože jsem z Dublinu letěla přímo za dětmi za Chorvatska, kde byli toho času s babi a dědou a do kufru tak musela sbalit dvoje oblečení. Naštěstí u moře mi stačily plavky a tak celý kufr prakticky zabralo teplé oblečení, v Dublinu je totiž chladno. Když se udělá hezky a je takových 25 stupňů, místní už to skoro považují za tropy :-D. Ubytování jsme pak sehnali přes Airbnb.


No a jak jinak začít, než jídlem :-D. To bych ani nebyla já! Jestli je něco na sociálních sítích fajn, tak že se můžete spojit s lidmi, na které byste jinak nenarazili. Když jsem totiž postla první fotku z Irska, ozvala se mi přes IG moc milá Terka, která tu spolu s rodinou žije a poradila nám spoustu super míst na jídlo! Takže Teri, DĚKUJEME! Začali jsme v San Lorenzo´s, italské restauraci, nebo spíš bistru a při pohledu na frontu u dveří nám bylo jasné, že tohle místo je prostě must have :-D. Naštěstí nás usadili během 20 min, být do déle, hlad by nás vyhnal jinam. A byla by to škoda! Menu naprosto úžasné a já můžu jen doporučit jejich vegetariánskou snídani nebo krabí karbenátek.


Pak jsme se vydali na průzkum města. A tady musím zklamat všechny ty, kteří by čekali shopping průvodce, já totiž byla všeho všudy ve dvou obchodech! Ani si nedokážete představit, jak byl Martin nadšen :-D. O trochu míň pak z toho, že se mi v jednom z nich podařilo konečně mu vnutit koženou bundu (byla ve slevě, že jo O:-)).

Kousíček od nákupní třídy Grafton street (nakupovat se dá v uličkách okolo) se pak nachází nejstarší irská univerzita Trinity college. Vevnitř jsme nebyli, ale procházeli se po rozlehlém areálu a nasávali onu studentskou atmosféru, na kterou jsme za těch pár let od ukončení studia úplně zapomněli. Na druhém konci Grafton street pak najdete park St. Stephen´s Green, kde můžete na chvíli posedět, relaxovat nebo pozorovat ptáčky a pos... chodníčky (od těch ptáčků samozřejmě :-D). 


Pak jsme už nasedli na kola a upalovali se na naše ubytko. Paní domácí totiž měla k dispozici kola, což bylo super! Ovšem mělo to dva háčky. V Dublinu to není jak v Amsterdamu nebo Kodani, kde na kole jezdí každý a mají i samostatné pruhy a semafory. Tady to bylo někdy celkem o život. No a ten druhý háček spočíval v těch kolech samotných. Paní domácí totiž měla širokou zásobu kol ještě tak z minulého století. Já si tedy zkusila jet na kovovém kole, které při každém šlápnutí vrzalo na půlku Dublinu, Martin zase vystřídal kolo, který mělo špatný brzdy a brzdit tak musel začít málem v kopci, aby to z kopce na semafor ubrzdil a nerozplácl se o dvoupatrový autobus a pak kolo, který mělo zase rozbitou přehazovačku, takže vyjet kopec bylo téměř nemožné :-D. A to byl můj čas, kdy jsem ho hlasitě při jízdě podporovala "Allez allez Marten", jako kdyby jel Tour de France (pobavila jsem se hodně, on už míň :-D). A ve finále poslední kolo píchnul O:-). No nic, uzavřela bych to tak, že jsme to přežili a ušetřili za MHD :-D.

No a pak už koncert U2!! Na Facebooku už jsem psala, že tahle skupina je moje srdcová záležitost. Provází mě vlastně od mojí puberty a byla se mnou v podstatě u všech mých důležitých životních okamžiků (např. za zvuků With or without you jsem šla k oltáři). Vidět Bona a jeho partu zase naživo byl nezapomenutelný zážitek. A když se u tónů Where the streets have no name nad našimi hlavami objevila 3 letadla a rozprášila barvy ve znaku irské vlajky, byla jsem dojatá :-).



Druhý den jsme opět zahájili jídlem. Tentokrát jsme dali na rady průvodce (mimochodem Lonely Planet je prostě the best, tolikrát nám už pomohl najít tak super místa) a zamířili do kavárny Avoca. Pokud si člověk chce dát naprosto dokonalý avokádový toast nebo borůvkové lívance, musí sem a dole v přízemí ještě může omrknout jejich obchod s nejrůznějšími bytovými doplňky, ten je teda vážně super (skoro jako ten toast :-D)! 


Odsud jsme se vypravili mrknout na Christ Church Cathedral (první fotka) a St. Patrick´s Cathedral (druhá fotka). U druhé zmiňované jsme si pak lehli na chvíli do trávy, koukali na nádherně barevné listy stromu nad námi a rozjímali nad tím, jak je na světě hezky :-). A ne, neměli jsme předtím 10 piv, byli jsme střízliví :-D. Asi stárneme nebo co..


Dublin Castle neboli hrad jsme obhlídli taky, ale kdo by čekal nějakou velkou, majestátnou pevnost, byl by zklamán. Jak to jen popsat. Prostě takový malý hrad z 18 století, z originální anglo-normanské pevnosti tu zbyla jen jedna věž z 13.století. Dovnitř jsme pouze nakoukli, asi nás to nějak nepřesvědčilo o tom, že bychom museli nutně na prohlídku a navíc už zavírali.. Říkejte nám kulturní barbaři O:-).


Pokud si chcete dát dobré pivo, nasát super atmosféru a ještě se dobře najíst, pak je dobré vyrazit do čtvrti Temple bar. Sice je to tam prostě turistický, ale kouzelný. Milion hospůdek, odkud se ozývá živá hudba, spousta lidí postávajících venku s pivem v ruce a fotogeničnost zaručena :-D. 

My si dali večeři v restauraci Boxty, na kterou jsme při procházce narazili. Co jsem to jedla nevím, ale bylo to moc dobrý. Nějaká jejich proslavená Boxty palačinka plná masa ve smetanové omáčce a Martin si dal místní Irish stew, neboli hrnec plný masa se zeleninou a bramborem trochu připomínající hustou polévku.


Na poslední celý den jsem naplánovala výlet. Martin teda moc nadšen nebyl, poněvadž to znamenalo vstávat asi v 5.30 ráno! Na dovolené.. Na dovolené bez dětí :-D.. Ovšem nelitovali jsme. Koupili jsme výlet na Cliffs of Moher, největší přírodní památku v Irsku. Jak uvidíte na fotkách, jsou to obří útesy na západní straně Irska. Jeli jsme s cestovkou a náš průvodce Jim byl vůbec ten nejlepší, jakýho jsem kdy zažila. Hýřil vtípkama a hlavně, mluvil tak hezky srozumitelně anglicky, že jsem mu fakt rozuměla každé slovo (a to je co říct :-D). Letopočty si nepamatuju, za to jsem ale slyšela několik historek o jejich irském fotbalu, příhodu o tom, kterak Jim potkal Bona Voxe nebo skvělý vtip o návštěvě britské královny v Irsku, který někteří v autobuse nepobrali (byli z Velké Británie :-D).


Kolem útesů vede i několik turistických tras, některé z nich jsou třeba na 5h. My měli k dispozici asi tak 1,5 hodiny, takže jsme jen zevlili kolem, fotili ze všech stran ten opar, co se tam vznášel a Martin vtipkoval, že až ho hodně naštvu, vezme mě sem na výlet. Ony tady totiž nejsou žádné zátarasy ani zábradlí, takže když špatně šlápnete..pápá.. :-D.


Po cestě zpět jsme ještě zastavili na vůbec největším vápencovém území v Irsku, které se nachází u pobřeží a pak pokračovali do městečka Galway. Tady jsme okukovali místní malebné uličky a dali si zmrzku. Já se snažila čekat asi 10 minut, než se ten strejda v oranžové košili s tím nadšeným výrazem třeba přemístí jinam, ale nepodařilo se. Tak je za trest zvěčněn na blogu.. Ale uznejte, pózuje mi jako modelka O:-).


Na večeři jsme se opět vydali  na místo, které nám Terka doporučila a my ho pak našli taky v průvodci. Pitt Bros je totiž místo, kam se vyplatí vydat, pokud máte rádi BBQ. Já si dala trhané maso a Martin žebra. Odcházeli jsme, vlastně ne, odlezli jsme napraní jako koule a já měla pocit, že snad už do konce života nemusím jíst :-D. Tažení jsme zakončili v baru u živé muziky a bylo nám dobře.


Poslední den jsme odlítali až navečer, proto jsme ráno ještě stihli navštívit Guinness storehouse aneb muzeum piva. A věřte mi, je to zážitek dokonce i pro blondýny, který pivo nepijou (jako já :-D). Interaktivní výstava plná informací o výrobě piva, historie značky (mě teda nejvíc zaujalo to, že manželka pana Guinnesse měla snad přes 20 dětí, chápete to??) a různé ochutnávky, testování vůní jednotlivých ingrediencí nebo možnost projít školou točení piva. To vše zakončené v posledním patře, kde je bar s výhledem na celý Dublin a v ceně vstupenky tu dostanete jedno pivo zdarma. Tak jsme si ho vyfotili a zase šli :-D. Já pivo nepiju a Martinovi Guinness vůbec, ale vůbec nechutná :-D.


Před odjezdem jsme ještě nakrmili pupky v úžasném bistru Talbot 101 , které nám zase doporučil pan Lonely Planet. A opět skvělý! Restauraci byste teda skoro nenašli, nachází se v druhém poschodí a není nijak výrazně označena, ale o to lepší to bylo. Pohoda, krásné prostředí, výhled na ulici a ta nejlepší kachna s mango omáčkou, jakou jsem kdy jedla (no dobře, kachnu s mangem jsem měla asi tak podruhé v životě a poprvé už si ani nepamatuju kde :-D).


A hurá domů! Byly to krásné 4 dny. A vlastně to nebylo jen Dublinem a U2, ale taky tím, že jsme byli po hodně dlouhé době zase jen sami dva, manželé, nikoli rodiče O:-). A to je prostě občas strašně fajn!

Byli jste v Irsku? Chystáte se? Nebo zaujalo Vás? Jsem zvědavá O:-)

Tak zatím ahooj!

Lucka


SHARE:

2 komentáře

  1. Šmankote, být tam s váma, tak ty vaše dvě piva beru pro sebe, já ho totiž zbožňuju! :D
    Jinak krásné fotky. Byla jsem před pár lety, mám už to trochu rozostřené, ale pamatuji si, že z Irska jsem byla nadšená...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee Blani, tak to byste si fakt pochutnala :-). Mně pivo nejede vůbec, ač jsem fakt snažila dát mu šanci, ale já prostě nemám ráda tu hořkost :-( Za to Cider mi chutnal O:-). Nečekali jsme téměř nic a fakt nás to strašně mile překvapilo. Prostě každé město má svoje kouzlo.. Tak snad se tam ještě někdy vydáme..

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig