Sardinie s dětmi II: Jižní pobřeží a vnitrozemí

Dnes tu máme pokračování našeho malého sardinského road tripu s dětmi O:-). Tentokrát Vás vezmu na jižní pobřeží a přes kousek vnitrozemí dojedeme až na východ, kde bude naše cesta pokračovat příště. Když jsme tu byli před 5 lety jih jsme tehdy úplně vynechali. Teď už vím, jaká to byla škoda, ale tehdy prostě nebyl čas.
Na jihu totiž najdete jedny z vůbec nejkrásnějších pláží. Pokud bych ho měla srovnat s východem, kam se nejčastěji jezdí, tak mi přijde, že východ, resp. severovýchod je prostě tak trošku posh, zatímco na jihu máte pocit, že jste skoro v Chorvatsku :-D. Né vážně, co jsme projeli, tak tady nenajdete tolik x hvězdičkových hotelů a většina z nich jsou staršího data. Na druhé straně je i tady možnost využít nepřeberné množství bytů a apartmánů. 

Když jsme si dělali ještě v teple domova průzkum a plánovali, vyšla nám z toho oblast městečka Villasimius jako ideální. V blízkosti ty nejkrásnější pláže, ale zároveň i zázemí, obchody a supermarkety. A líbilo se nám tam moc, ač jsme nakonec dali přednost ubytování necelou půl hodinu od města. Jednak proto, že jsme (klasicky) hledali ubytko na poslední chvíli a druhak proto, že jsme nakonec našli úžasné místo v městečku S.Isidoro. 

Pokud někdy budete na Sardinii, opravdu doporučujeme se alespoň jednou ubytovat u místních, ideálně v nějakém agriturismu. Jsou to vlastně takové menší farmy, kde mají ubytování, servírují domácí jídlo a jste maximálně v kontaktu s přírodou. Naši hostitelé z agriturisma Pasadi měli k dispozici jen 3 pokoje, takže nakonec jsme tam byli jen my a naši hostitelé Claudia a Federico. Byli neuvěřitelně milí, Federico nám ráno nosil čerstvé fíky ze zahrádky (to byla dokonalost a těm v našich supermarketech se to nepříblížilo ani na kousek) a děti nechal krmit oslíky a kozy, Claudia nám zase vařila domácí jídlo a vyprávěla, kam se vyplatí zajet na pláže. 

Shrnuto, byli jsme nadšení! Děti byly u vytržení ze zvířátek, já z přírody a zeleně kolem a bazén, tak ten jsme nevyužili ani jednou O:-).

Jako první jsme vyrazili na pláž Porto Giunco. Naprostá dokonalost! Až na ty turisty, jistě, ale ti jsou všude a tím, že už bylo září, nebylo tu tak přecpáno a ve vodě jste byli skoro jediní (neumím si teda představit situaci v srpnu O:-)). Dlouhatánská pláž, světlý písek, pozvolný vstup do moře, téměř žádné vlny, pro děti naprosto ideální včetně plážového baru, kde prodávali zmrzlinu, že :-D. A za pláží bylo ještě jedno menší jezírko a v něm plameňáci O:-).

Druhý den trochu foukalo, tak nám Claudia doporučila jet na Cala Sinzias a opět nádhera. Myslím, že tady, ať jedete kamkoliv, nenarazíte na ošklivou pláž. A to je jedna z věcí, která nás na Sardinii tak nadchla, nádherné pláže, čisté moře a pro děti písek, ze kterého mohou stavět hrady nebo se nechat zahrabat. 

Nelinka sice ještě neumí sama úplně plavat (jen splývá pod vodou), ale tady jsme neměli strach a nechali ji klidně bez rukávků čvachat u břehu a potápět se (samozřejmě jsme byli u ní :-D). Myslím a doufám, že příští rok už bude plavat obstojně sama. Tak se vlastně nabízí otázka- kdy mají děti umět samy plavat? Jakou máte zkušenost?

Odpoledne jsme se vydali na prohlídku Villasimiusu a k našemu "překvapení" tam nic velkolepého není :-D. Prostě přímořské městečko no.. Ale! Našli jsme tam prodejnu domácí zmrzliny, na které jsme ujížděli minulý rok v Toskánsku! A představte si, že mají tři pobočky, tady, v Grossetu (Toskánsko) a Cagliari a my navštívili všechny z nich (štamgasti) :-D. Jestli tu někdy budete, zajeďte si na náměstí a dejte si jejich domácí pistáciovou či mandlovou a slibuju, že nebudete litovat. Nejlepší, jakou jsem kdy jedla!

Další den a další těžká dřina na pláži :-D. Tentokrát jsme jeli na jihozápad na pláž Chia. Teda podle průvodce jsme pochopili (no dobře, já pochopila), že je to jedna pláž a objížděli to tam skoro hodinu, až pak jsme zjistili (no dobře, můj muž zjistil), že je to prostě oblast pláží u tohoto města. Opět pohádka! Navíc trochu adrenalinu, protože se odsud dá doplavat na nedaleký ostrůvek a vylézt nahoru. Ano, hádáte správně, náš tatínek to musel hned zkusit a táhl s sebou i Nelinku O.-). 

Hugy se minulý rok s mořem moc nekámošil. Představa, že by se mu nohy smáčely v moři ho vyděsila až k pláči a my pak rezignovali a pokaždé mu vyhloubili malý bazének u lehátka O:-). A letos? Milostpán se vrhal do vln a kolikrát jsem si říkala, že pud sebezáchovy nejspíš nechal minulý rok v  tom Toskánsku :-D. Tvářil se, že ani ty rukávky nepotřebuje a maminka se pro něj stala potřebnou jen v momentě, kdy mu měla donést zmrzlinu. Jinak preferoval tatínka a skákání ve vlnách :-D. A přestože jsem se snažila o totéž, bylo mi vysvětloveno, že "táta kákat vjny!" a hotovo!

Večer jsme se pak vypravili obhlídnout Cagliari a jak to tak s námi bývá, dojeli jsme pozdě, marně hledali klasickou pizzerii, až jsme nakonec skončili v nějaké veganské, což mi myslím můj muž nemůže zapomenout ještě dnes :-D. Spěchali jsme totiž na noční prohlídku botanické zahrady, která začínala v 8h. Milá Claudia to s námi určitě myslela dobře, ale jaksi zapomněla, že její děti mají 15 a naše v průměru 3 a italský výklad o leknínu bělostném asi nebude ta nejlepší pohádka na dobrou noc O:-). Ovšem děti dostaly do ruky baterky a my byli zachráněni, protože zatímco parta italských seniorů poslouchala výklad o kaučukovníku, Neli a Hugo pořádali souboje ve stylu Darth Vadera a hvězdných válek.

Výstižně to shrnul můj muž a na dotaz, jestli si nepamatuje, co jsme tam viděli pravil: „Hubčo, já netuším, co to tam bylo za strom, jediný, co vím je, že jsem tam šel 2x s dětma sr...". Konec citace :-D.

No a další den jsme zabalili a vydali se na cestu na východ. A abychom jen neseděli v autě, vymysleli jsme si po cestě 2 zastávky za kulturou :-D.

Jako první jsme se zastavili u Su Nuraxi di Barumini. Minule jsem Vám o nurázích psala, ale tento je největší, nejvíc zachovalý a také jako jediný tady zapsán na seznam kulturního dědictví Unesco. Už jen proto stojí za to ho vidět. Je to fakt obrovský komplex, dá se vyjít až nahoru a pak přímo do samotného nitra, kde najdete studnu a několik zachovalých místností. 

Co z toho měly naše děti netuším, ale našly si tam německou kámošku a mezi těmi šutry si hrály na zbojníky :-D. Hugovi se asi moc líbila, dokonce tak moc, že se jí 2x pokusil odcizit ty fajnový modrý brýle :-D.

No a naše poslední zastávka byla v horském městečku Orgosolo. Bývalé banditské centrum. Atmosféra tu na Vás opravdu dýchne a vše je to ještě umocněné tím, že téměř každý dům v centru je tu umělecky pomalován. To měl takhle jeden učitel z umělecké školy nápad a zadal svým studentům školní projekt - vymyslet malby, které by zdobily zdejší domy. Nápad se ujal a nyní jich tu najdete desítky, každá má svůj význam. Najdete tu vyobrazený boj za nezávislost, komunismus, 11.září apod. Berte to jako uměleckou výstavu a kochejte se. Ovšem ideální je se kochat odpoledne mezi 2 a 5 tuším, protože to je tu zákaz jezdit autem. Pak se z místní hlavní ulice stane závodiště a Vy trnete hrůzou, kdy Vás kdo zajede :-(. A po setmění se tu schází starousedlíci a já si chvílemi připadala jako ve filmu Kmotr O:-).

No a večer jsme už ulehali v malém hotýlku poblíž Golfo di Orosei a čekalo nás další dobrodružství. Mimo jiné výlet lodí na ty nejluxusnější pláže (kde nechala Nelinka zcela originální suvenýr:-D) nebo třeba výšlap na Su Gorropu, zvaný evropský Grand Canyon. Ale o tom až příště! Budu se na Vás těšit O:-).

Lucka