V kůži (mama)blogerky aneb 6 mýtů o blogování

31.10.17


„Dobrý den, vzala bych si jednu tuhle kytičku, prosím", oznamuji panu prodavači, ke kterému si pravidelně chodím na farmářský trh kupovat každý týden květinky. Pán se usměje, řekne cenu a začne kytičku balit do papíru. Když v tom mi to dojde! „Ježiš, nezlobte se, strašně se omlouvám, mohla bych ji ještě vyměnit?" ptám se zbrkle a zatímco ji pán vymotává z onoho papíru, podávám mu jinou, do žluta laděnou kytici. Pán si myslí, že jsem se asi zbláznila! A dost možná jo, vykládat mu o tom, že se mi zrovna růžová kytka nehodí do feedu na Instagramu mu radši nebudu O:-). Beztak myslím ani neví, co je Instagram, natož nějaká potrhlá blogerka :-D.

Ano! Tohle všechno s Vámi může udělat sociální svět a blogování. Pomaličku polehoučku se Vám vkrádá do života, až Vás v jeden moment může zcela pohltit. A tak tam stojím uprostřed toho trhu, koukám na tu kytku a říkám si, jestli jsem si ji fakt koupila pro sebe nebo pro tu fotku a přemýšlím, jestli jsem se fakt už dočista nezbláznila?


Pokud nejste aktivním přispěvatelem na sociální sítě či neblogujete, může se Vám spousta věcí zdát zcela jinak, než je tomu ve skutečnosti. Ono za každou fotkou a především za každým článkem je hrozně moc práce, která není a nebude vidět a co víc, moc se o ní nemluví. A ono to pak vypadá, že nejdřív se namaluju, uvařím, uklidím, pohraji s dětma a pak jen tak v mezičase, když mám volnou chvilku, odkliknu článek na blog :-). Ale jaká je realita?

1. „Bloguju, jen když děti spí!!" Pro mě asi největší klišé.. Pamatuju, jak jsem ho ze začátku prohlašovala v marné naději, že to tak jako fakt bude fungovat! A ono je to skoro naopak O:-). Mně tedy určitě nejde blogovat, jen když děti spí, a to bych neřekla, že bloguju nějak hodně. Blog totiž není jen o tom napsat článek.. Blogujete vlastně už ve chvíli, kdy vůbec nápad na onen článek hledáte. Ať už to je knížka, výlet, outfit, cokoli, vždy zabere nějaký čas, než ten koncept vymyslíte a případně danou věc seženete. Pak to musíte nafotit, což není záležitost 5 minut, fotky stáhnout, upravit barevně, velikostně, nahrát, napsat text, zkontrolovat, postnout, propojit se sociálními sítěmi a napsat text i tam. Kromě toho postovat další fotky na IG, FB, odpovídat na komentáře, soukromé zprávy a rovněž na maily, kterých chodí denně hned několik.. Ještě máte pocit, že to jde dělat zásadně a jen, když děti spí? Můj muž totiž třeba někdy chce, abych se s ním večer i bavila O:-).. A tak dost často postuju článek, když se mi zrovna dítě motá kolem nohy nebo zveřejňuju fotku na IG uprostřed hádky o to, čí je ten plyšový králík..


2. „Kam pojedeme dnes na výlet?", ptal se mě nedávno můj muž.. A já začala v duchu přemýšlet- hmm, tam nemůžeme, o tom už někdo psal, tam taky ne, o tom psal zase tenhle, hezký by to bylo třeba tam, ale to zase nebude fotogenický, tam by to bylo krásný, ale to zase nebude bavit děti, tam jsme už byli.. Ha!  Ono to totiž vypadá, že většina věcí vznikla jen tak mimochodem, ale často jde o přesně stanovený plán O:-). Dost často se stává, že blog řídí náš rodinný program.. A můj muž už se vlastně vůbec nediví, když v batohu zas a znova vidí přibalenou zrcadlovku a náhradní boty, protože budeme kromě toho všeho po cestě fotit ještě outfit post :-D.. Foťák je s námi stále.. A já se přiznám, že jsem několikrát z úst našich dětí slyšela, že se nechtějí fotit a na výrazu svého muže poznala, že on nechce fotit nás.. Občas musíme přesvědčovat, prosit anebo taky nefotíme vůbec, protože to prostě nejde (no, jak je vidět z počtu mých příspěvků, tak to nejde dost často :-D).


3. „No víš, ty nejsi úplně mamablogerka". Tuhle větu jsem slyšela už několikrát, ale co je to vlastně mamablogerka? Je někde nějaká přesná definice? Nějaká tabulka s měřítky, podle kterých bych poznala, jestli tam zapadám nebo ne? A vůbec, je potřeba spadat do nějaké přesné kategorie? Jsem máma. Máma, co miluje svoje děti a možná se liším tím, že články na našem blogu nejsou vždy jen a jen o dětech. Vlastně ani já taková nejsem. Jsem ráda, že chvilku můžu ze svého mateřského stereotypu vykročit, abych se do něj pak zase a o to raději vracela. Miluju svoje děti! Ovšem rozhodnutí, že budu mít blog bylo moje, ne jejich. Jsou moji součástí, jsou to nejlepší, co mám, ale to neznamená, že chci blog stavět jen na nich. Neznamená to, že je chci fotit každý den, ve všech možných situacích a se všemi možnými reklamními předměty. Blog je a vždy bude moje rozhodnutí a já se snažím vybalancovat soukromí mých dětí a můj blogovací koníček. Ono se mi taky totiž jednou stalo, že jsem takhle Nelinku fotila ze všech možných úhlů, jak hraje nějakou hru, až se na mě podívala a povídá: "Mami, já už nechci, abys mě fotila! Já bych chtěla, aby sis tu hru se mnou fakt zahrála!"..


4. „Dokonalé fotky znamenají dokonalý život." Možná si říkáte, že to není Váš případ, že možná zrovna Vy za těmi dokonalými fotkami kohokoliv vždy hledáte nějaký ten reálný příběh, který má k dokonalosti daleko. Ale ruku na srdce, myslím, že se to občas stane každému z nás. Koukáme na něčí fotku/fotky/články a říkáme si, jaký má ten dotyčný perfektní život a v tu chvíli si sami připadáme nějak míň hezcí, míň chytří, míň zcestovalí, míň styloví, no prostě míň všechno.. Jenže! Život na sociálních sítích není 100% reálný život. Je to jen ta jeho hezká část. Ať se chceme zlobit či nadávat, že by se měla ukazovat realita, on tu realitu nikdo moc vidět nechce.. Nebo Vy byste sledovali profil někoho, kdo by na každé fotce ukazoval bordel v koupelně, ulepenou zem po dětech nebo naštvaný selfíčka? Jako všude jinde i tady platí, jaká je poptávka, taková je nabídka :-). Blog, sociální sítě slouží jako inspirace, ovšem k realitě to má někdy dost daleko..


5. „Postuj pravidelně - nejlíp každý den a sleduj čísla". Věta, kterou Vám řeknou na každém kurzu o blogování a ono na ní fakt něco bude. S jediným háčkem. V momentě, kdy se tím fakt budete řídit do puntíku, stane se z milovaného koníčku povinnost, nebo spíš lépe řečeno práce na minimálně poloviční úvazek. S jediným rozdílem, že blogem se jako v práci neuživíte. Ale ponechme stranou peníze. Jde o to, že jakmile si začnete všímat čísel a psát jen to, co čtenáři nejvíc čtou, pak se v tom najednou můžete ztratit a za chvíli zjistíte, že to dost možná už tak trochu nejste Vy. Kde je ta hranice, kdy blog přestává být osobní deníček a stává se z něj de facto práce?

6. „Čím víc postuju, tím víc žiju!" Dost často to tak vypadá, ale já zjistila, že v mým případě je to přesně naopak O:-). To se takhle moje kamarádka (blogerka) kdysi v červenci asi na 14 dnů odmlčela ze sociálních sítí a já ji po pár dnech vyděšeně psala, jestli se jí náhodou něco nestalo, že o ní nic nevím. A nebyla jsem jediná, těch dotazů jí přišlo víc. A víte, co mi odpověděla? „Jee, vůbec nic, máme se strašně hezky, jen teď nějak nemám chuť to se všemi sdílet, je mi takhle dobře." Ano, tak prosté.. Ale ono to navenek vypadalo, že snad umřela nebo sedí doma a nudou kouká do stropu :-D.. Nepíše, tak asi nemá o čem, nemá žádný zážitky.. Za tu dobu, co mám blog jsem zjistila následující - čím míň tu jsem, tím víc mám těch reálných zážitků, reálných setkání, reálných radostí a úsměvů. Naopak čím víc bloguju, uzavírám se do jakési sociální bubliny a přestože je na blogu najednou víc článků, já mám v reálném životě čas akorát tak na ten blog a je mi smutno..


A teď si možná říkáte, tak proč teda vlastně bloguje? :-D Hihi.. Blog je úžasná věc! Blog mi umožnil, že se tu v Praze po pár letech cítím víc jako doma. Blog mi umožnil se seberealizovat, zatímco se můj svět točil jen kolem plínek a dětských příkrmů. Blog mi umožnil naučit se spoustu nových věcí a poznat spoustu inspirativních lidí. Blog mě naučil trochu fotit a pomohl zjistit, že mě to opravdu baví. Blog mi přinesl řadu krásných komentářů a zpětné vazby, od Vás! Blog mě ale taky naučil, že spousta věcí v životě není tak, jak je to kolikrát prezentováno. Že cesta na vrchol je dlouhá a pád může být rychlý. Blog mě naučil, že těch opravdových přátel máte jen pár a o to víc si jich važte a hýčkejte je. Blog mi pomohl víc si vážit sama sebe a znát svou cenu. Blog mi dokázal, že sama taky něco dokážu (především na něčem vytrvale a konstantně pracovat :-D).

Ovšem je potřeba občas stát nohama na zemi a nenechat se tím vším strhnout až moc. Žít především ten skutečný život. S těmi, které máte nejradši.. Takže poslední dobou si užívám čas s těmi nejmilejšími, aniž bych to potřebovala fotit ze všech úhlů a slibuju, že příště si koupím tu růžovou kytku a vyprdnu se na feed :-D.



Jsem zvědavá, jak vnímáte ten blogovací fenomén Vy? Napadlo Vás někdy založit si blog?


Lucka






You Might Also Like

14 komentářů

  1. Krásny článok, ja som si naivne myslela, že až budem s malym na materskej budem mať čas písať blog. A tak si tam leží už vyše mesiaca v tom internetovom priestore s nepostnutým článkom 🙈 Hold ešte neprišla tá správna chvíľa. 😉
    Nicolette

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, milá Nicolette! Věřím, že všechno má svůj čas.. Tak třeba jednou spatří světlo internetového světa.. Anebo taky ne.. Ať tak či tak, důležitý je, že jste šťastná a Vaše rodina též ♥♥♥

      Vymazat
  2. Jééj, toto som potrebovala počuť...

    OdpovědětVymazat
  3. Inspirativní článek. S myšlenkou založit si blog si pohrávám už nějakou dobu. Když pominu časové možnosti, tak si dost často říkám, že už se snad o všem píše / psalo. Takže stále hledám nějaké téma o čem psát. Koncept zhruba mám vymyšlený, ale přijde mi, že teď bloguje akoro každý a tak neni o čem psát, abych se odlišila. Ať se daří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za komentář ♥ Přesně, jak píšete/píšeš.. Blogů je strašná spousta a odlišit se je dost těžký.. Ovšem já vždycky věřím v to, že když to člověk dělá srdcem a upřímně, vždy si to svoje místo najde a čtenáři si najdou jeho ♥ Moc držím palce a hodně štěstí! P.S. Kdyby cokoli, kdykoli napiš/te, ráda s čímkoli pomůžu, pokud budu vědět :-)

      Vymazat
  4. Moc hezký článek. Já jsem si blog nedávno založila a naprosto souhlasím, že to není úplně jednoduché. Je za tím spousta práce, ale ve chvíli, kdy vydám hotový článek, mám neuvěřitelnou radost a každý kladný ohlas mě nabíjí pokračovat ve psaní dál. Teď čekám miminko a jsem sama zvědavá, jaké to bude, až se narodí. Opravdu obdivuju blogerky, které dávají denodenně posty z uklizeného bytu v období šetinedělí a jsou načesané a namalované! Myslím, že je důležité psát blog hlavně pro sebe a být taková, jaká jsem, i za cenu toho, že to nemusí všem sedět, ale uvidíme za nějaký ten čas. :-) PS. Přítel už někdy nemůže slovo blog a instagram ani slyšet. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gabii, moc děkuji za komentář! V prvé řadě gratulujiiiii k očekávanému miminku ♥ Máš moc krásné fotky a opravdu bezva blog! Je teda pravda, že blogovat ve 20, kdy člověk studuje a má víc času na koníčky, ale i kamarády, co tě třeba fotí je trochu jiný level, než se dvěma dětmi, kamarádkami, které jsou na tom podobně a manželem, který sedí do večera v práci :-D. Je to prostě obrovská výzva :-D Ale zase je to krásný koníček, který třeba mě osobně pomohl zůstat i na mateřské v "centru dění", socializovat se a seberealizovat :-)..

      Myslím, že ten dokonale uklizený byt a načesané vlasy nemáme každý den žádná, to tě můžu úplně uklidnit dopředu :-D..

      Ať se daří, držím palce! ♥♥

      Vymazat
  5. Luci, ještě nedávno bys mi mluvila z duše. Pak jsem ale řekla dost. Stresu a termínů mám dost v práci, blog prostě musí být jen zábava :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo Káji, přesně ♥ Blog je koníček, ale pravda je, že když do toho člověk hodně spadne, vytváří si tak trochu bič sám na sebe :-D. Ale stejně to tady mám ráda ♥ Jen už některý věci beru trochu víc s nadhledem a s nohama na zemi..

      Vymazat
  6. Vždycky je lepší mít blog o životě a ne život o blogu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je krátké, přesné a dokonale výstižné ♥ Na druhé straně myslím, že si některými těmi fázemi prošla většina blogerek.. Po čase však člověk trochu vystřízliví, naštěstí :-D

      Vymazat
  7. Je fajn, když je blog koníčkem, ale trochu se obávám, že je to někdy i dost svazující, nebo spíš, jak si to kdo nastaví...ale z některých cítím, že přes fotky, které se budou hodit do feedu, místa, která jsou in atd. trochu uniká život...tak, jak ti Nelinka sama řekla...lepší než tisíc fotek šťastné rodiny je to, když si na chvíli sednem, nemyslíme o čem psát a hrajeme si...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adélko a to je přesně ono, to o čem píšu.. Ono když chce mít člověk čtený blog a něco pro to dělá, může ho to docela dost pohltit.. A pak zjistí, že skoro nežije ničím jiným.. Je potřeba se zastavit a uvědomit si, že je to jen koníček, který má přinášet radost, ale zároveň neokrádat o ty nejhezčí chvilky s těmi nejmilovanějšími ♥

      Vymazat