OOTD: Zima je tady a Vánoce se blíží

Koukám do zpětného zrcátka a vidím je tiše oddychovat. Spinkají, oba dva. Hlavičky mají opřený o autosedačku, každý na jinou stranu a plují někde v říši snů. Já taky pluju, ale sen to není. Pluju po dálnici D1 z Brna do Prahy a snažím se maximálně soustředit. Mám pocit, že vždycky, když jedu s dětmi sama, vychytám tu nejlepší možnou cestu.
Vydatně prší a na Vysočině se k tomu všemu přidává sníh. Stěrače pracují tak aktivně, že mám skoro strach, aby to přežily. Z reproduktorů se tiše nese moje oblíbená hudba, kterou si pouštím přes Spotify a přemýšlím. 

Jak jsme se vrátili ze Sardinie, mám nějaké zkreslené představy o čase. Pořád žiju v domnění, že je teprve tak půlka října, bude ještě hezky a my si uděláme pár těch kouzelných víkendů v přírodě a budeme skotačit mezi nádherně barevnými popadanými listy.

S první spadenou vločkou mi ale někde uprostřed dálnice D1 dochází, že podzim skončil a já bych spíš měla myslet na stavění sněhuláka, bruslení na našem malém kluzišti kousek od domu a věčně zmrzlé prsty. A na Vánoce!! "Ježišmarjá, vždyť za měsíc a kousek jsou Vánoce!", probleskne mi hlavou. 

Vánoce miluju! Jako dítě jsem se jich nikdy nemohla dočkat. Babiččino cukroví, desítky pohádek, válení se v posteli, vůně linoucí se z kuchyně. Ten nejlepší bramborový salát. Táta smažící kapra. Maminčin nádherně prostřený stůl a všechny ty mini "serepetičky" (tak říká ozdobám :-)) na něm. A ten její nejkrásnější stromek...

Jenže já už nejsem malý dítě, ale máma. Takže to znamená, že všechny tyhle věci teď pro své děti zajišťuju já. A každý rok mám pocit, že to musí být dokonalý. Že musí být uklizeno, vyžehleno, nazdobeno, dekorováno, zásobeno, uvařeno, nakoupeno, zabaleno, zkrátka zajištěno. A ta představa mě vždycky tak trochu znervózňuje. To s sebou totiž nese miliony hodin strávených u kýblu s vodou (v lepším případě u žehličky :-D), nad sporákem a hlavně v obchodech, kde je mimořádně narváno a tak se běžný nákupní úkol stává skoro bojem o život. Každý rok si říkám, že se na to vyprdnu a každý rok se stejně nervuju, abych všechno stihla a všechno bylo.

A zrovna, když v duchu přemítám nad tím, jestli by se Hugovi hodil stolek s nářadím nebo radši autodráha, dostává auto přede mnou smyk. Je to MiniCooper a najednou vypadá jako malá kulička jezdící od jednoho okraje vozovky k tomu druhému. Jako kdyby do ní někdo cvrnknul a ona se odrážela sem a tam.. Snažím se pomalu přibržďovat a v duchu myslím na všechny ty Besipy a rady typu nešlapejte prudce na brzdu. Držím pevně volant a v hlavě mi rezonuje jediná myšlenka: "Proboha, ať to ten člověk zvládne!". Po pár vteřinách, během kterých se mi myslím zastavil dech, to zvládnul. Najednou mi srdce začalo mlátit tak, jakoby si chtělo probít cestu ven z mého těla. Uvědomila jsem si, co by se stalo, kdyby dostal hodiny nebo kdyby třeba v levém pruhu jely zrovna auta. A došlo mi, jak jedna vteřina mohla změnit úplně všechno.

Vím, že se tyhle věci prostě stávají často, obzvlášť v zimě, ale když to najednou vidíte před sebou, tak nějak se Vás to dotkne víc než obvykle. Člověk na vlastní kůži pocítí, jak moc je život křehký.

A tak si říkám, že letošní Vánoce to prostě hrotit nebudu. Dáme si každý 1-2 dárečky, upečeme 1-2 druhy cukroví, potkáme se s rodinou a nejmilejšími přáteli, seženu asi někoho na úklid a nebudu šílet z vánoční výzdoby (zvlášť, když jí budou plné výlohy a Instagram O:-)). Zkusíme to bez všeho toho shonu a nervů, napíšu si seznam a budu pomalu odškrtávat.. A tentokrát dodržíme tradice jako lití olova.. Stejně mám pocit, že se ten původní záměr Vánoc pomalinku, ale jistě vytrácí pod tíhou veškeré té komerce a honu na dárky a zážitky. Přitom když nad tím tak přemýšlím, ten nejhezčí dárek pro mě přece je, že budeme všichni spolu..

Co Vy a Vánoce?? Těšíte se? Máte je rádi nebo byste raději někam odjeli?

Lucka

P.S. Jsem zvědavá, jak dlouho mi tohle moje přesvědčení vydrží, protože minimálně plánuju vánoční bazar :-D..

P.P.S. Na sobě mám nový a úžasně příjemný vlněný svetr z French Connection, který nosím poslední dobou hodně často. Vybrala jsem si ho, protože se mi strašně líbil ten detail zavazování. A navíc miluju camel barvu O:-). Zkombinovala jsem ho s kabátem, který mám už tak 4. rokem a stále je super (možná je to i tím, že snad obsahuje 60% vlny, aspoň podle cedulky). No a tyhle čepky, to je láska. Byť podle mé rodiny vypadám jako průvodčí :-D. Jsem zvědavá, jak se Vám bude líbit O:-).

coat - Mango (old) // sweater - French Connection // jeans - J Brand // boots - Isabel Marant //
 hat - Tonak // bag - Gucci