S dětmi na horách v Korutanech

Dnes tu mám ještě jeden restík z léta O:-). I když to tak úplně nevypadá, protože v době, kdy jsme pobývali v Korutanech bylo tak kolem 10-17 stupňů, a to byl červenec :-D. Vydala jsem se tam s dětmi, našima a bráškou :-). Martin už neměl dovolenou, tak jsme tatínka nechali týden v klidu pracovat a vypravili se užívat horského vzduchu.

Jako destinaci vybral táta jezero Turracher See, které se nachází na rozhraní Korutan a Štýrska. A já až na místě zjistila, že je to odsud asi 20 km do Bad Kleinkirchheimu, kde jsme byli letos v březnu na horách (více ve článku ZDE O:-). Z Prahy je to sem něco přes 500 km a 6 h jízdy. Z Brna je to asi o 100 km a 1 h kratší. Po pravdě, my jsme to stejně jeli celý den O:-). Nikam jsme nepospíchali a ve finále nám posledních asi 200 km propršelo a cesta se zdála být nekonečná. Klobouk dolů před mým tátou, který nás v bezpečí dovezl na místo, přestože mu ještě za hlavou řvali ti naši divočáci :-).

Ubytovali jsme se v hotelu Hochschober přímo na kraji jezera Turracher See. Jedná se o velký hotelový komplex a my jsme tam byli opravdu jak v pohádce. Každé ráno jsme začínali den bohatou snídaní a přejedli se tak, že na oběd už jsme zvládli většinou jen polévku O:-). Měli jsme sice polopenzi, ale k obědu hotel nabízel každý den polévku, saláty a výběr ze dvou hlavních jídel v ceně, což jsme s dětmi rádi využívali. Uvnitř byl kromě spa s výhledem na jezero také dětský koutek s hlídačkou (tam jsme byli asi 3x). Nově bylo postaveno jedno křídlo s takovou čínskou pagodou, kde probíhaly masáže a yoga, nutno říct, že tam jsem nebyla ani jednou :-D.

Hotel nabízel i šlapadla, na které se těšil především brácha a zatímco se mnou a Neli pořádal závody na jezeře, naši stáli na balkóně s Hugym a trnuli hrůzou, abychom se nepřevrátili. On byl totiž Adam na tom šlapadle poměrně dost rychlej a během chvilky uprostřed jezera O:-). Šlapadla a lodičky je možné si půjčit na více místech a stojí za to projet se a pozorovat okolní hory, je to takový balzám na duši (pokud zrovna nevezete dítě :-D). Kolem jezera se dá jít i na procházku, ovšem není moc velké, takže obejité jsme ho měli s dětmi max za hodinku. Výhodou je, že trasa se dá ujít i s kočárkem :-).

Co mě osobně okouzlilo byla možnost koupání se přímo v jezeře. Ráda bych napsala, že jsem takový otužilec a vlezla jsem do těch tak max 18 stupňů v bikinách místo neoprenu, ale pravda je taková, že u hotelu bylo v jezeře vybudováno vyhřívané přírodní koupaliště. Takže voda tak 26-28 stupňů, pro Martina by to bylo kafe, ve kterým se nedá plavat, pro mě tak akorát :-D. I s těma bikinama :-D. A tak jsem si 2 dny přivstala a ráno se kochala výhledem a božským klidem (děti spaly :-D). A jedno ráno tak trochu přemluvila tatínka, aby mě vyfotil. Chudáka jsem ho v županu a v zimě štelovala na mole, abychom vychytali ten nejlepší záběr. Tímto mu ze srdce děkuji za jeho odvahu, popral se s tím skvěle (a asi si začíná zvykat, že jeho dcera blogeří O:-)).

Pokud se někdy budete nacházet poblíž tohoto místa, určitě se zastavte v Turracher Hohe na Pamaromabahn. Lanovka Vás totiž vyveze přímo ke startu jedné z největších a nejdelších bobových drah široko daleko - Nocky Flitzer. Viděli jsme jich už hodně, ale tuhle můžu směle prohlásit za tu fakt nejlepší! Místy to frčelo skoro padesátkou a v podstatě to kopíruje svah se sjezdovkou. Neuvěřitelný zážitek! A pro mě jedno velké překonání se, protože tatínek byl jaksi doma a tak na tu bobovku musela s Nelinkou maminka, že (a ne jednou, ani dvakrát, ale asi desetkrát :-D). Děti od 3 do 8 jen v doprovodu dospěláka, od 8 let můžou samy O:-).

Ale nahoře není jen bobovka a bezva restaurace se sýrovými špeclemi, kterými jsme se tam několikrát ládovali. Co určitě stojí za návštěvu je Země zajíčka Nockyho (jak se to jmenuje v originále nevím, tak jsem to pojmenovala já O:-)). Jedná se v podstatě o ne moc dlouhou stezku s několika stanovišti, kde si děti můžou hrát nebo plnit malé úkoly. Na některých stanovištích je pak možné získat štípanec na takovou kartičku, kterou dostanete dole u lanovky. Když se Vám podaří vyplnit všechny úkoly, za odměnu děti dostanou.. Něco.. :-D. Já se totiž přiznám, že my to sice prošli všechno a ne jednou, ale pro tu odměnu jsme tuším jít zapomněli O:-).

Nicméně je to skutečně skvělý způsob, jak strávit odpoledne na horách a ještě skvěle zabavit děti. Ty naše byly nadšené, bez rozdílu věku, každý si tam našel svoje. Ať už pískoviště, prolízačky, vodní svět nebo časomíru, která měřila sprinty a kterému zvířátku se v rychlosti podobáme. Zapojili se s nadšením všichni včetně dědy a babičky :-).

Nahoře od lanovky vede několik turistických tras. My měli v úmyslu absolvovat jednu z nich, ale po pár desítkách metrů nám bylo jasné, že to s dětmi nedáme. Tak jsme se vrátili a nakonec šli lehčí trasu jen kousek ke druhé lanovce, která končí nad Panoaramabahn. Cestou jsme potkali i kravičky. No takhle, nebyly to kravičky, ale spíš mega obří krávy, které měly s veselým výrazem proslulé Milky jen pramálo společného. Chvílemi se mi svíraly půlky, protože jsem šla s dětmi a ty krávy byly fakt dost blízko a představa, že se jedna trochu rychleji pohne.... :-D.

Upřímně nevím, jak je to v okolí s cykloturistikou. Táta si s bráchou půjčovali elektrokolo s tím, že jsou všude dost kopce a já dětem táhla odrážedlo a kolo, který jsme pro jistotu myslím ani nevytáhli z auta :-(. To byla jediná škoda. Vynahradili jsme si to ale tůrou, která se myslím jmenovala 3 jezera. Skutečně jsme viděli 3, jen nám jaksi nikdo neřekl, že u toho jednoho vykutali místo cesty potrubí a my ho museli obcházet a cestu si tak docela prodloužit ne zrovna přátelským terénem. S dětmi jako když najdete :-D.

Ale jinak to byl naprosto parádní výlet. Vyrazili jsme od Turracher see a vrátili se zpět přímo k hotelu asi tak za 3 hodinky (pokud nepočítám pauzu na jablečné knedlíčky v chatě Sonn Alm po cestě O:-)).

Kousek od hotelu bylo i velké a krásné muzeum s minerály, krystaly a drahokamy. Některé z nich se daly i zakoupit, bylo jich tam prý nepřeberné množství. Záměrně píšu prý, protože dovnitř jsme vyslali jen babičku, poněvadž mi bylo jasné, co by se s těmi všemi krystaly, minerály a drahokamy stalo, kdybych tam vzala naše děti O:-). Ty se naopak maximálně zabavily venku, kde se dalo rýžovat zlato a obsluhovat bagr. Tím jsme nakládali hromady kamenů, mezi kterými byly ukryty i krystalky, které jsme si po vytřídění mohli odnést domů.

Přiznám se, že jsem hned první den u kasy Panoramabahn posbírala všechny možné letáčky s místními zábavními parky a atrakcemi pro děti, ale nebyli jsme v podstatě nikde O:-). Bylo nám tu totiž tak strašně dobře a kombinace hory, lanovka, bobovka, tůry a welness nás natolik "zaměstnala", že se nám nechtělo sedět zase v autě a trávit den jinde.

Co mě ale zaujalo? Asi hodinu jízdy odsud se v Klagenfurtu nachází park Minimundus. V podstatě jde o zmenšený svět plný modelů nejznámějších staveb světa v měřítku 1:25. A otevřený by měl být snad i v zimě.

V merku jsem taky měla 1. Karntner Erlebnispark, který je u Pressegger see, asi 1,5 h jízdy odsud. Řekla bych, že je to něco mezi malým Mirakulem a Fajn parkem po rakousku :-).

Nejblíž (asi 20km a 25 minut) se nachází Salaš Heidi neboli Heidi Alm Falkert. Na poznávací cestě se můžete setkat s postavami ze známého knižního příběhu (který jsem teda v životě nečetla O:-)) a dozvědět se, proč se Heidi a jejím přátelům na salaši tak líbilo. A je tu i malá ZOO, která je domovem pro kozy, králíky nebo ovečky. Teď je mi skoro líto, že jsme tam nebyli, bylo to fakt kousek :-).

A doporučit samozřejmě můžu i Bad Kleinkirchheim, kde se nachází termální lázně, které jsou také vyhlášené široko daleko a kde jsme byli i v zimě. Ono se sem totiž jezdí nejen v létě, ale především v zimě. Okolí Turracher See čítá na 14 lanovek a 38 kilometrů širokých sjezdovek v nadmořské výšce kolem 1700 m. Je tu i dětský fun park, sjezdovka, sáňkařská dráha a další zajímavosti. Více třeba ve článku ZDE nebo ZDE.