Kariéra versus dítě?

6.2.18


Koukám na tu paní v kostýmku, která se na mě směje ze stránky jednoho ženského časopisu a ujišťuje mě, že se dá kariéra v pohodě skloubit  s mateřstvím. Je to jen otázka dobrého plánování a správného time menagementu. Byla jsem přesvědčená, že to půjde hladce. Dokonce jsem nechápala některé ostatní maminky, které měly z návratu do práce strach. Pche, to zvládnu! Zvládla to ta paní v kostýmku, která má úžasnou kariéru a ještě k tomu chodí evidentně na manikúru a pilates, zvládnu to taky! No pár týdnech si říkám jediné: „Kde udělali soudruzi z NDR sakra chybu?" :-D

A teď nemyslím to, že bych snad měla pocit, že mi po pár letech na mateřské nefunguje mozek. Pravda, rozjet ho na plný obrátky dá zabrat a zjišťuju, že třeba s koncentrací je to mnohem horší (nebude to tím, že na mateřské děláte každých 5 minut jinou činnost?).  Mám spíš na mysli to, že sedím jedním zadkem na dvou židlích a mám v podstatě dvě práce za cenu jedné. A k tomu jako bonus neustálý pocit, že ani jednu z nich nedělám dobře :-D. No neberte to!

Přiznám se, že jsem nikdy nebyla ta maminka, co by se na mateřské dovolené supr trupr realizovala a měla dojem, že nic lepšího na světě není. Zcela dobrovolně se prásknu, že mě nebaví hrát hodiny ty stejné hry dokola, stavět kostky a do nekonečna je bourat nebo dělat 158 bábovku za hlasitého skandování: „Bábovička udělala bác!". Nemyslím, že jsem pro to špatná, jen mám prostě kromě mateřství i jiné ambice a vím, že nejsem zdaleka jediná.


Na návrat do práce jsem se strašně těšila! A ač nejsem ještě zdaleka full time, jako předtím, pracuju teď docela dost. I když zhlediska všeobecné míry to ještě není ani těch 8h. Do práce přijdu až po 9 (protože předtím rozvážím děti) a z práce chodím kolem půl 4, protože pro ty děti zase musím zpět. Přijde mi, že organizace téhle srandy je kolikrát horší, jak organizovat vlastní svatbu :-D. A to nemluvím o tom, že jdeme vybírat věci na focení a kolegyně/šéfová/kamarádka v jednom (ahoj Alenko :-D) mi říká: „Hele, my to vezmem do dámskýho a klenotů, ty běž prosím do dětskýho a do hračkárny, ty MÁŠ TY DĚTI" :-D. Děti je evidetně nálepka, které se jen tak nezbavíte. Vtipný je, že mi Alenka nedávno píše: „A víš, že já občas zapomínám, jak vlastně fajn a vtipná jsi, já tě mám furt zaškatulkovanou jako MATKU". :-D.

Ale pak je tu i jiný problém. Pracujete a pracujete a najednou jsou skoro 4 a vy musíte všeho nechat, omluvit se všem zúčastněným v týmu a nechat je v té hromadě práce samotné, protože frčíte do školky. Nebo víte, že pracují o víkendu, bez Vás, protože vy jedete s dětmi lyžovat. A cítíte se blbě.. „No jo, ty MÁŠ TY DĚTI, tak utíkej", slyšíte najednou stále častěji. A co teprve, když přijdou chřipky, laryngitidy, neštovice a jiné lahůdky... A pak se přistihnete, že se snažíte všem vymluvit, že děti nejsou překážka a přislíbíte práci přesčas, po večerech atd., až najednou lapáte po dechu, jste unavení, skoro nespíte a usínáte s dětmi u Večerníčku. Navíc doběhnete do té školky s jazykem na vestě a vidíte ty smutný a naštvaný oči říkající: „Proč jsi pro mě dnes nepřišla po o?" A máte to tam! Neustálý pocit, že děláte všechno, ale nic z toho pořádně a dobře.. A nakonec si to uvědomíte i vy: "No jo, do prčic, JÁ MÁM FAKT TY DĚTI!" 


A to je myslím přesně ten moment, kdy se my holky musíme rozhodnout. Budeme v té práci přesčas, budovat kariéru, budeme nejlepší v tom, co děláme, ale na druhé straně najmeme babičku/chůvu a děti uvidíme půl hodiny před spaním? Nebo budeme odcházet v ty 3, strávíme aktivní odpoledne s dětmi v parku (no dobře, tohle teda vyčerpá taky  a někdy o dost víc :-D), ale za cenu toho, že v té práci třeba nikdy nedosáhneme toho, čeho bychom si přály nebo jaké jsme měly kdysi ambice?

Neříkám, že jedno nebo druhý je správně či špatně! Myslím, že každá máma ví nejlíp, co je pro ni a její děti a rodinu to nejlepší, v rámci zachování vlastního štěstí a rodinné pohody. Jen si dovoluji říct, že dva zadky pro ty dvě židle prostě nevlastním. A myslím, že ani ta paní v kostýmku ne.. Vždycky je něco na úkor něčeho..

Já svoje představy značně přehodnotila. Měla jsem tisíc ambicí, ale najednou zjišťuju, že mi vlastně bude stačit, když budu dělat něco, co mě baví a jakž takž mě to uživí :-D.. A když budu v té školce do těch 4 :-).


Jak to máte vy? Jaký je váš návrat do práce? Nebo máte z této nové životní etapy obavy?


Lucka

P.S. Anebo mě klidně vyveďte z omylu! Možná fakt existuje práce s astronomickým výdělkem a neuvěřitelnou dávkou seberealizace, kterou lze dělat od 8 do 3..

P.P.S. Kdyby se Vám zdálo, že vypadám na fotkách nějak jinak, pak vězte, že je to proto, že jsem se ráno nestihla namalovat :-D. Protože kdyby jo, to bych do té práce nedorazila asi už nikdy :-D.

P.P.P.S A to už vůbec nemluvím o tom, jak to aktuálně vypadá u nás doma :-D.. To byste si mysleli, že jste snad v uprchlickým táboře :-D. 

You Might Also Like

5 komentářů

  1. Luci náhodou ti to sluší i nenamalované, to já bych se rozhodně takhle "na přírodno" vyfotit nemohla. Nebo teda mohla, ale rozhodně bych tu fotku nemohla publikovat :-D
    Já sice zatím děti nemám (to co je na cestě tak nějak ještě nepočítám), ale jen chci říci, že tě obdivuju už teď. Zvládáš dvě děti, práci, blogování, já myslím že jsi super máma a doufám, že to mateřství budu zvládat aspoň z poloviny tak dobře jako ty :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Luci, mám to úplně stejně :) Dokonce jsem to myslím o v nějakém článku psala, že mě taky nebaví stavět hodiny a hodiny kostky, ale když dojde na lámání chleba, představa, že děti uvidím jen půl hodiny večer mě děsí, takže já mám v tomhle jasno. Ale udělám si i čas sama na sebe :) ne na budování kariéry, ale na to co mě baví a u čeho se odreaguji (od těch dětí :D) Myslím, že to zvládneme, ty už to podle mě dobře děláš :) Hlavní je, být spokojený. Pokud je někdo spokojený v práci, je to stejně tak v pořádku, jako když je spokojený doma s dětmi :)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek Luci, já teď v září stála před stejným problémem. Opravdu je těžké najít takovou práci, která vás bude naplňovat a zároveň být tady pro ty naše děti, protože co si budem povídat, ony tááák rychle rostou a kdy jindy než teď nás nejvíc potřebují. Nakonec jsem našla práci, která tedy není úplně dle mých představ, ale časově je báječná. Takže kariéru teď odkládám na několik let a těším se z těch mých prcků.

    OdpovědětVymazat
  4. super článok :) síce deti ešte nemám, ale veľa krát som sa zamýšľala, aké budú pre mňa prirority, keď náhodou prídu..nie je to asi jednoduché skĺbiť prácu a rodinu...tiež asi nikdy nebudem tá, ktorej bude stačiť doma sedieť pri deťoch..nič no, musím si užívať, že to zatiaľ riešiť nemusím :P

    My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím Lucko, jsem asi už o trošku dál (co se týče věku dětí i mně X:), ale vlastně stejně jako ty (můžu tykat?) a taky jsem se rozhodovala jestli práci na full time nebo něco na part time. Pro mně to je pořád trochu skličující, že už nejsem ta, co si umí na sebe vydělat. Na druhou stranu, díky tomu že mám manžela, který se o nás luxusně stará si můžu "hrát" že pracuji a mám čas i na rodinu a i trochu na sebe. Dostala jsem se ale až tak daleko, že z vděčnosti za to vše jsem brala vše kolem dětí hlavně na sebe a to byla chyba. Taxikařila jsem po kroužkách (ano, ani já nejsem ta hravá mamá), mezitím ideálně nakoupit bez dětí, protože s nimi to dá 2x tolik práce i času a ten jsem potřebovala ušetřit! Vlastně jsem manžela taky trochu šetřila, že proč ho zatěžovat k náročné práci (často i služebky mimo ČR), když je spokojený jak to zvládáme a nikdy mi nic nevyčetl. Nicméně nakonec mi došlo, že toho času pro sebe má víc než já a že ho trávime vlastně víc s kamarády než spolu sami my dva. Konečně jsem se tedy probudila a vlastně zjistila, že v jeho nabité pracovní době se najde čas aby zašel se synem na judo ve tři hodiny odpoledne a v pátek odpoledne měl obě děti od 17hod. na zodpovědnost a bylo jedno jestli jsem já pracovala nebo ne... Nechci a ani nemůžu hodnotit jak to doma máte domluveno a jak fungujete, ale post vyznívá, že si spokojenost dětí bereš hlavně na sebe... tak jenom jestli by ti to taky nepomohlo k tomu co máš ráda a aby si se mohla posunout X:).
    Doufám, že z toho nevyznělo, že manžel do té doby jenom přihlížel, vždy byl dobrej táta a čas s nimi trávil a děti jsem mu mohla bez přípravy nechat na víkend a jet se zrelaxovat s kamarádkami...
    Tak držím palce ohledně správnych rozhodnutí a při plnění snů!
    M.

    OdpovědětVymazat