Kariéra versus dítě?

Koukám na tu paní v kostýmku, která se na mě směje ze stránky jednoho ženského časopisu a ujišťuje mě, že se dá kariéra v pohodě skloubit  s mateřstvím. Je to jen otázka dobrého plánování a správného time managementu. Byla jsem přesvědčená, že to půjde hladce.Dokonce jsem nechápala některé ostatní maminky, které měly z návratu do práce strach. Pche, to zvládnu!
Zvládla to ta paní v kostýmku, která má úžasnou kariéru a ještě k tomu chodí evidentně na manikúru a pilates, zvládnu to taky! No pár týdnech si říkám jediné: „Kde udělali soudruzi z NDR sakra chybu?" :-D

A teď nemyslím to, že bych snad měla pocit, že mi po pár letech na mateřské nefunguje mozek. Pravda, rozjet ho na plný obrátky dá zabrat a zjišťuju, že třeba s koncentrací je to mnohem horší (nebude to tím, že na mateřské děláte každých 5 minut jinou činnost?).  Mám spíš na mysli to, že sedím jedním zadkem na dvou židlích a mám v podstatě dvě práce za cenu jedné. A k tomu jako bonus neustálý pocit, že ani jednu z nich nedělám dobře :-D. No neberte to!

Přiznám se, že jsem nikdy nebyla ta maminka, co by se na mateřské dovolené supr trupr realizovala a měla dojem, že nic lepšího na světě není. Zcela dobrovolně se prásknu, že mě nebaví hrát hodiny ty stejné hry dokola, stavět kostky a do nekonečna je bourat nebo dělat 158 bábovku za hlasitého skandování: „Bábovička udělala bác!". Nemyslím, že jsem pro to špatná, jen mám prostě kromě mateřství i jiné ambice a vím, že nejsem zdaleka jediná.

Na návrat do práce jsem se strašně těšila! A ač nejsem ještě zdaleka full time, jako předtím, pracuju teď docela dost. I když zhlediska všeobecné míry to ještě není ani těch 8h. Do práce přijdu až po 9 (protože předtím rozvážím děti) a z práce chodím kolem půl 4, protože pro ty děti zase musím zpět. Přijde mi, že organizace téhle srandy je kolikrát horší, jak organizovat vlastní svatbu :-D. A to nemluvím o tom, že jdeme vybírat věci na focení a kolegyně/šéfová/kamarádka v jednom (ahoj Alenko :-D) mi říká: „Hele, my to vezmem do dámskýho a klenotů, ty běž prosím do dětskýho a do hračkárny, ty MÁŠ TY DĚTI" :-D. Děti je evidetně nálepka, které se jen tak nezbavíte. Vtipný je, že mi Alenka nedávno píše: „A víš, že já občas zapomínám, jak vlastně fajn a vtipná jsi, já tě mám furt zaškatulkovanou jako MATKU". :-D.

Ale pak je tu i jiný problém. Pracujete a pracujete a najednou jsou skoro 4 a vy musíte všeho nechat, omluvit se všem zúčastněným v týmu a nechat je v té hromadě práce samotné, protože frčíte do školky. Nebo víte, že pracují o víkendu, bez Vás, protože vy jedete s dětmi lyžovat. A cítíte se blbě.. „No jo, ty MÁŠ TY DĚTI, tak utíkej", slyšíte najednou stále častěji. A co teprve, když přijdou chřipky, laryngitidy, neštovice a jiné lahůdky... A pak se přistihnete, že se snažíte všem vymluvit, že děti nejsou překážka a přislíbíte práci přesčas, po večerech atd., až najednou lapáte po dechu, jste unavení, skoro nespíte a usínáte s dětmi u Večerníčku. Navíc doběhnete do té školky s jazykem na vestě a vidíte ty smutný a naštvaný oči říkající: „Proč jsi pro mě dnes nepřišla po o?" A máte to tam! Neustálý pocit, že děláte všechno, ale nic z toho pořádně a dobře.. A nakonec si to uvědomíte i vy: "No jo, do prčic, JÁ MÁM FAKT TY DĚTI!" 

A to je myslím přesně ten moment, kdy se my holky musíme rozhodnout. Budeme v té práci přesčas, budovat kariéru, budeme nejlepší v tom, co děláme, ale na druhé straně najmeme babičku/chůvu a děti uvidíme půl hodiny před spaním? Nebo budeme odcházet v ty 3, strávíme aktivní odpoledne s dětmi v parku (no dobře, tohle teda vyčerpá taky  a někdy o dost víc :-D), ale za cenu toho, že v té práci třeba nikdy nedosáhneme toho, čeho bychom si přály nebo jaké jsme měly kdysi ambice?

Neříkám, že jedno nebo druhý je správně či špatně! Myslím, že každá máma ví nejlíp, co je pro ni a její děti a rodinu to nejlepší, v rámci zachování vlastního štěstí a rodinné pohody. Jen si dovoluji říct, že dva zadky pro ty dvě židle prostě nevlastním. A myslím, že ani ta paní v kostýmku ne.. Vždycky je něco na úkor něčeho..

Já svoje představy značně přehodnotila. Měla jsem tisíc ambicí, ale najednou zjišťuju, že mi vlastně bude stačit, když budu dělat něco, co mě baví a jakž takž mě to uživí :-D.. A když budu v té školce do těch 4 :-).

Jak to máte vy? Jaký je váš návrat do práce? Nebo máte z této nové životní etapy obavy?


Lucka

P.S. Anebo mě klidně vyveďte z omylu! Možná fakt existuje práce s astronomickým výdělkem a neuvěřitelnou dávkou seberealizace, kterou lze dělat od 8 do 3..

P.P.S. Kdyby se Vám zdálo, že vypadám na fotkách nějak jinak, pak vězte, že je to proto, že jsem se ráno nestihla namalovat :-D. Protože kdyby jo, to bych do té práce nedorazila asi už nikdy :-D.

P.P.P.S A to už vůbec nemluvím o tom, jak to aktuálně vypadá u nás doma :-D.. To byste si mysleli, že jste snad v uprchlickým táboře :-D.