OOTD: Na matějské..

Když nemůžeš, tak přidej víc, zakřič prostě z plných plic.. Že slovo nejde neexistuje, slovo nejde neexistuje.. Znáte tu písničku od skupiny Mirai? U nás teď docela dost frčí a musíme ji pouštět hooodně často :-D. Ale proč to píšu? Protože přesně tyhle slova tak nějak vystihují mě..

Já jsem takový malý životní kaskadér.. Spoustu věcí řeším na poslední chvíli, na spoustu věcí neumím říct ne, spoustu věcí neumím odhadnout dopředu a na všechno mám odpověď ve stylu "to nějak dám".. A ono se pak jednoho dne stane, že už to prostě nedám. Že pohár přeteče a já zjistím, že už opravdu nemůžu.

Přesně to se mi stalo teď. Věděla jsem, že to tady bez Martina (a babiček) bude přes týden náročný. Zvlášť, když se snažíte pracovat. Ale prostě jsem si myslela, že to nějak dáme. Že to já nějak dám. A po pár měsících zjišťuju, že jsem byla zas a znova naivní. Po kolikáté už?

V jeden takový moment, kdy jsem doma ráno křičela na děti, ať pospíchají, jinak tu školku nestihneme, jsem přistihla sama sebe. Jako bych najednou celou situaci viděla někde shora a uvědomila si, že ty děti za to fakt ale nemůžou. Že kdybych dřív vstala a vzbudila i je, tak to stihnem. Nebo že kdybych nebyla poslední týdny tak ze všeho vyšťavená a frustrovaná, tak bych na ně nikdy nemusela křičet...

Vygradovalo to teď před víkendem, na který jsme se strašně těšili a který jsme měli trávit někde mezi šumavskými lesy. Výsledek je, že jsme naložili věci do auta a zjistili, že Nelinka má teplotu, což skončilo několika hodinami na dětské pohotovosti a výslednou diagnózou - zápal plic.. A tak je venku nádherně a my sedíme v Praze, zavření v bytě (už druhý týden) a já mám pocit, že míra mojí frustrace dosáhla asi maxima (ještě, že mám Alenku, která mě dnes aspoň na chvíli vytáhla ven)..

A to jsou přesně ty momenty, kdy mi došlo, že takhle to dál nejde. Že slovo nejde existuje, já nemám neomezené možnosti a sílu a že je potřeba si přiznat, že na to všechno prostě nestačím..

A tak jsme tu naši zapeklitou situaci začali opravdu aktivně řešit. A já zjistila, že místo výčitek, že na to nestačím a že nejsem dost dobrá se mi paradoxně naopak ulevilo. A najednou mi vůbec nevadí, že k nám chodí někdo jednou za 2 týdny pořádně uklidit.. Že mám tetu na hlídání, která mě zastoupí, když někam chci jít. Protože už snad konečně vidíme světlo na konci tunelu.. Všichni, celá rodina.. Tak nám držte palce, ať to všechno dobře dopadne!

A abych vám ještě něco napsala k outfitu :-D. S tímto letním počasím jsem si strašně oblíbila vzdušné šaty. Takové, které jsou pohodlné a ve kterých můžu zároveň i s dětmi na hřiště. A tyhle jsou naprosto perfektní. Byť jsou oversize a vypadám v nich tak trochu větší O:-). A to se ptám mého muže: "Nevypadám v těch šatech taková, noo, těhotná?" A odpověď mého muže mě jako vždy pobavila: "Ne, těhotná ne, ale trochu tlustá". Tak tady to máte milé dámy, po 9 letech vztahu už si vzájemně opravdu nebereme žádné servítky :-D. No stejně ho miluju! A ty šaty taky! :-)

Lucka

šaty - French Connection // džínová bunda - Levi´s // kabelka - Gucci // tenisky - Converse x Comme des garcons // brýle - Celine // náramky - Katdot jewelry, Joshi jewels, Maria Pascual 

A na závěr jedna bonusová.. :-) Focení za přítomnosti dětí je vždy něčím vykoupené.. Tentokrát to byly tyhle supr trupr plastový brýle asi za 2 stovky :-D. Ale jinak jsme si matějskou letos opravdu užili!