2 roky s blogem aneb 10 toho nej, co se událo + SOUTĚŽ

Blog oslavil na konci května druhé narozeniny. Sice jdu trošku s křížkem po funuse O:-), ale dnes tu pro Vás mám konečně malou rekapitulaci toho, co se všechno za ty dva roky událo. Aneb z čeho jsem měla největší radost, proč byly i chvíle, kdy jsem s tím chtěla seknout, jaké je vůbec zákulisí blogování, spolupráce, ale třeba i to, jaký článek měl u Vás největší úspěch :-). Tak pojďte se mnou trochu nahlédnout pod tu blogovou pokličku O:-).

Začnu asi tím, proč jsem si vůbec před 2 lety založila blog a ještě před tím Instagram? Když se najednou ocitnete z kanceláře plné lidí doma, potažmo v cizím městě, bez přátel, rodiny a pomoci, cítíte se sami. Nebo alespoň já se tak cítila. Strašně sama. A protože moc nejsem typ na dětské kroužky nebo ta, co by si sedla v parku na lavičku a začala se seznamovat se slovy: "Jee, dobrý den, Váš Ferda támhle asi žere písek, mimochodem já jsem Lucka a chtěla bych se s Vámi kamarádit.", založila jsem si Instagram :-D. Bavilo mě to a blog z toho tak nějak přirozeně vzešel (možná to bude i tím, že jsem se spřátelila s hodně blogerkama a postupně se odhodlávala do toho světa vstoupit taky O:-)).

1. Největší přínos blogování

Přátelství! Největší bonus blogování, který se prolíná i do mého reálného života. Protože lajky a srdíčka jsou sice krásné, ale nikdy nahradí ten pohled z očí do očí, vůni kávy a přátelské povídání. Ač člověk občas tomu virtuálnímu světu trochu podlehne a přikládá mu větší váhu, než ve skutečnosti má, ten reálný život je prostě nejvíc. Díky blogu jsem poznala strašně moc nových, inspirativních lidí a někteří z nich se, troufám si říct, stali opravdu skutečnými přáteli.

2. Co mě na blogování nejvíc baví

Jeeejeee, toho je :-D. Ale když bych to měla shrnout, pak to, že neustále překonávám a posouvám svoje hranice. Co se psaní, focení, úpravy fotek týče.. Během těch dvou let se učím lépe psát, uchopit témata zajímavější formou, učím se obsluhovat naší zrcadlovku a považuju za opravdu velký úspěch, že jsem se byla schopná posunout z režimu automat do manuál :-D. A že jsem si konečně stáhla Lightroom a když mám čas, po večerech ho studuju :-).

3. Největší problém v souvislosti s blogem

Soukromí! Ono se o tom totiž moc nepíše.. Proč? Někteří dělají, že to nevidí, některým to nedochází a někteří nad tím přemýšlejí až moc :-). Sama sebe bych zařadila tak nějak do té třetí kategorie.. Jsou blogerky, které se rozhodnou svoje děti neukazovat, některé jen zcela výjimečně a některé dávají v podstatě soukromí svých dětí všanc sociálním sítím.. Je to strašně těžký! Sama s tím bojuju. Děti už mám větší, zakrývat obličej jim úplně nejde a skrývat je taky ne, protože jsou mojí součástí. A tak jsem se rozhodla, že na blogu budou. Ale že blog nebude výhradně jen o nich. Ovšem vybalancovat to a stanovit si tu hranici, kam ještě jo a kam už ne, to je oříšek. Pro některé máme až moc hezké "vystajlované" fotky, ale já se rozhodla, že nebudu svoje děti fotit zapatlané, uslintané nebo s plnou plínkou. Aby se jednou, po letech, nemuseli stydět.. Více jsem o tom psala třeba TADY.

Mimochodem jsem zrovna včera četla krásný postřeh k zamyšlení na tohle téma na IG. Zněl asi takto:

Kde je ta doba, kdy jsme si psali do deníčků a byli naštvaní, že je někdo přečetl.. Dnes píšeme veřejně a jsme naštvaní, když to nikdo nečte :-D..

4. Moje nejhezčí spolupráce

Všechny! Možná to bude znít jako klišé, ale musím říct, že za tu dobu, co bloguju, jsem nevzala opravdu nic, za čím bych si nestála a s čím bych se nějak neztotožňovala. Vážím si toho, že jsem měla možnost spolupracovat se značkami jako Bugaboo, Stokke, L´occitane, La Roche Posay, Dior make up, DM, French Connection nebo Baťa.

Osobně proti reklamě na blozích nic nemám a beru to jako přirozenou součást. Každá blogerka ví, kolik je za tím práce a možnost něco otestovat nebo dělat reklamu něčemu, čemu opravdu věříte, je takové malé ohodnocení toho, že to děláte hezky a dobře.

Přesto je tak cca 70% nabídek, které odmítám. Nechci dělat reklamy na prací prášky ve stylu Horsta Fuchse, ale ani testovat každý týden xy hraček a dělat z mých dětí nosiče reklamy. Beru tak jen to, k čemu mám vztah, co mě baví, čemu fandím nebo s čím mám dobrou zkušenost. V souvislosti s tím ale nemůžu nezmínit kuriozitu, která se stala kamarádce, blogerce. Dostala totiž nabídku na jednu kosmetickou proceduru.. Dámy a pánové - omlazení vagíny :-D. Ano, i takové nabídky občas chodí :-D.

Vím, že je reklama velké téma. Budu moc ráda, když mi třeba do komentářů napíšete, jak to vnímáte vy???

5. Nejčtenější článek

Článků jsem napsala za tu dobu skoro 170, pááni :-).. Obecně jsou vždy nejčtenější články osobní. A to ví vlastně každá blogerka :-). Pro čtenáře je zajímavé, když vám můžou tak trochu nakouknout pod pokličku, dozvědět se nějaké ty "pikantnosti z osobního života", problémy, které řešíte nebo radosti, které sdílíte. Na druhé straně psát jen osobní články taky nejde :-). Jsou věci, chvíle a zážitky, které patří jen nám a které tu sdílet nemůžu nebo nechci (i když toho teda sdílím hodně).

Absolutně nejčtenějším za celé dva roky se stal článek s názvem Láska manželská aneb 7 příběhů před a po dětech. Ale bavily vás třeba i (Ne)splněné sny, vyznání mému muži k narozeninám s názvem O lásce a jiných maličkostech, Kariéra versus dítě nebo hodně intimní články, které se mě osobně psaly nejhůř, a to Můj předčasný porod, Můj malý velký příběh o kojení nebo O čem se těžko píše a ještě hůř mluví o tom, čím jsme si prošli minulý rok..

6. Největší blogové zklamání

Jsem obecně hodně férový a poctivý člověk (ne nebojte, nechci se tu chválit :-D). Chci tím jen říct, že pak to stejné automaticky očekávám od okolí.. A stejně tak v blogování. A najednou jsem po nějaké době sundala ty růžové brýle a zjistila, že ne všechno je tak, jak je to  kolikrát prezentováno. Že se kupují sledovatelé, lajkují a odlajkovávají profily, píšou články, které vzbuzují emoce, byť nejsou pravdivé, zkrátka, že se spousta lidí tváří v tom virtuálním světě úplně jinak, než pak v reálu. A čtenáři to kolikrát neprokouknou. Byla i chvíle, kdy jsem z toho všeho byla natolik znechucená, že jsem s tím chtěla seknout a postrádala v tom jakýkoliv smysl. Proč dávám na odiv naše soukromí v tom povrchním světě? Proč to vlastně dělám, po nocích, ve chvílích, kdy bych mohla být raději s dětmi? Jaký to má smysl?

Myslím, že si tímhle čas od času projdeme každá blogerka. Najednou člověk ztratí chuť, nápady a na nějakou chvíli se odmlčí.. Aby mu blog začal chybět a zase do toho blogového kolotoče nastoupil. Ono je to jako všude jinde v životě, blogové prostředí není výjimkou.

7. Nejlepší čísla

Tento bod vlastně dost souvisí s tím předcházejícím. Skoro každý říká, že čísla moc neřeší.. Ale věřte mi, že po dvou letech jsem poznala, že čísla řeší úplně každý :-D.  Poslední dobou tohle pozoruju na IG opravdu dost často. A ono se vlastně není čemu divit. Blog je takové další malé dítě, které si v bolestech porodíte, učíte ho pomalu lézt, sedět a chodit. A prostě tak nějak chcete, aby se v životě neztratilo. A velice snadno se vám může stát, že těm číslům propadnete a můžete se jimi i trápit. Zvlášť po tom, co třeba IG změnil pravidla a uspět tam je tak mnohem, mnohem těžší.

Ano, i já jsem si přála vyšší čísla, jako všichni. Ale musím říct, že s různými životními milníky v našich životech jsem poznala, že čísla jsou sice hezká, ale opravdu nejsou zárukou spokojeného a naplněného života. A že je vlastně jedno, jaké číslo kde budu mít, mnohem důležitější je, že na blog chodí čtenáři i já rádi a že je nám tu tak nějak fajn. :-) Ať je nás 500 nebo 5000. Protože jediný efekt je v tom, že dostanete možná o pár spoluprací víc, ale kvůli těm blog nedělám.

8. Největší dilema v souvislosti s blogováním

Blog Vás dokáže docela slušně pohltit. Byly doby, kdy jsem si řekla, že se blogu budu věnovat více, že ho chci někam posunout, ale pak jsem si uvědomila, že většinu času nedělám nic jinýho než přemýšlím nad blogem. Že bych psala o knížkách, který ani nestíháme číst nebo si oblíbit, o oblečení, který nestíháme nosit, protože většinu času trávíme v teplákách na pískovišti a o výletech, kam jezdíme primárně proto, abych o tom pak mohla napsat O:-). Že si pravidelným postováním vytvářím jen bič sama na sebe, kdy mám pak pocit, že "musím" postovat článek a jsem nervózní, podrážděná, mám stále pocit, že nestíhám a doopravdy si neužívám ty chvíle s dětmi. To byl ten moment, kdy jsem si řekla, že za každou cenu postovat prostě nemusím a že náš rodinný život je mnohem důležitější.

9. Největší mýtus o blogování

„Bloguju, jen když děti spí/nepracuju nebo když jsem sama!" Občas někde zahlédnu povzdech z řad čtenářů na adresu blogerky v duchu „Jak ty to všechno stíháš? Já nemám blog a i tak nestíhám vůbec nic".

Odpověď je jednoduchá.. Pokud se blogu opravdu věnujete, je to práce, jako skoro každá jiná a vlastně pořád :-).  Píšete, fotíte, upravujete, postujete, komentujete, odpovídáte, vyřizujete maily.. Zabere to strašně moc času a když to chcete dělat opravdu pořádně a se vším všudy, pak blogování hodně zasahuje do vašeho osobního, potažmo rodinného života.

Jinými slovy, nezdá se to, ale když chcete skutečně vybudovat čtený blog, je to práce na minimálně poloviční úvazek :-). Takže já osobně se přiznávám k tomu, že občas večer postnu článek nebo vyřizuju mail, když se děti hádají o to, čí je to lego.. A taky k tomu, že můj blog zřejmě nikdy nebude patřit k těm top nejlepším :-)..

10. Největší výzva!

„Mamii, je tam, ve schránce!", volá Nelinka a já ji rychle běžím odemknout. Z velké černé igelitové obálky pak vyndávám časopis. Listuju rychle a srdce mi buší jako o závod. Je tam! Opravdu tam je! Koukám na článek, který se na mě směje ze stránky časopisu a mě pomalu začíná docházet, že se to fakt stalo. Když jsem byla po dvou letech blogování oslovena, jestli nechci občas přispívat do časopisu Story, váhala jsem. Do toho časopisu, který jsme si s mamkou vždycky kupovaly k odpolednímu kafíčku? Zvládnu to? Psát si na blog a psát na stránky oblíbeného časopisu, to je sakra rozdíl. Nakonec jsem se odhodlala. Je to přece příležitost, která se nemusí opakovat a já se zase něco naučím. A tak se to vážně stalo! Vyšel nám už třetí článek! A já z toho mám vždy trochu stažený žaludek :-). Největší výzva, ale zároveň ten nejlepší pocit. Vlastně tak trochu splněný sen. A já moc děkuji za tuto příležitost a důvěru, kterou ve mně vložili! I kdyby ten třetí článek měl být tím posledním, byla to obrovská zkušenost jsem za ní vděčná.

A protože mi z redakce poslali krásné přání k druhým blogovým narozeninám, nejde ho tu nesdílet :-) Čtěte dále, protože jsme si pro vás připravili i soutěž!

SOUTĚŽ

Mám tu pro vás ve spolupráci s časopisem Story soutěž o tři půlroční předplatné časopisu Story! Co pro to musíte udělat??

1. Dát To se mi líbí naší stránce The Hubs na Facebooku (pokud jste tak již dřív neudělali, tak ZDE)
2. Napsat mi do komentářů SEM (v tom případě nezapomeňte připojit svůj mail a jméno, pod kterým nás sledujete na Facebooku!) nebo pod tento soutěžní post na Facebooku: Cokoli :-) Jaká témata vás na blogu baví nejvíc nebo co byste zde třeba uvítali nebo četli častěji, jak vnímáte svět blogů.. Nechám to na vás :-)
3. Nepovinné - kdo bude tento soutěžní post na Facebooku sdílet, toho můžeme zařadit do slosování ještě jednou (POZOR, sdílet musíte veřejně, jinak to neuvidíme :-))!!!
4. Nepovinné - a pokud do odpovědi na FB ještě označíte někoho, komu byste výhru také přáli, zařadíme Vás do slosování potřetí :-).

Soutěž končí v neděli 1.7.. v 18:00, hned poté vylosujeme výherce :-) !

Přejeme hodně štěstí!

Lucka