neděle 10. června 2018

7 rozdílů: Těhotenství poprvé, podruhé versus potřetí



Jak se říká, každé těhotenství je jiné.. No jiné tedy opravdu je, a to nejen v přístupu mě samotné, mého partnera, ale i okolí. Pojďte se společně se mnou mrknout na to, jak moc to bylo a je jiné, když čekáte prvního, druhého nebo třetího potomka.. Jdeme na to!




1. Oznámení těhotenství

Poprvé: Přesně si pamatuju, jak moc jsem byla nervózní.. Těhotenský test jsem schovala do takové malé krabičky a netrpělivě čekala, až se Martin vrátí po dvou dnech domů. Když tu krabičku otvíral chvíli myslím vůbec netušil, která bije.. Pak se na mě tak nádherně nesměle a zamilovaně podíval a povídá: To jako vážně?? My budeme mít miminko?"

Podruhé: Vraceli jsme se s našima a Neli z dovolené v Chorvatsku. Jeden den jsme zůstali v Brně a já vytáhla Martina na večeři. Někde mezi grilovaným kozím sýrem a cuketovou polévkou jsem ho přinutila, aby zavřel oči a natáhl ruku, že pro něj něco mám. Když je otevřel a uviděl na dlani ležet těhotenský test, začal se smát a pronesl: Já jsem to věděl!"

Potřetí: Jsou Vánoce a my se vracíme od rodiny z Brna do Prahy. Trochu nervózně mu říkám: Ty jo, já ti nevím, ale už pár dní mám zpoždění, asi si budu muset koupit těhotenský test." Martin mě vysazuje na parkovišti kdesi u brněnské Olympie a zatímco se na místní toaletě dozvídám výsledek, on čeká v autě plném vánočních krámů s našimi dětmi. Vracím se zpět, nasednu, podávám mu pozitivní těhotenský test a směju se na celé kolo: "Houstone, asi máme "problém". On na to chvíli brejlí a pak pronáší něco jako: "No do pr......" :-D..




2. Reakce nejbližších

Poprvé: To probíhalo asi nějak takto: Uaaaaa, jupííííí, jeeeeee, no neeee, to je krásný, uaaaaa, jeeeee, jupiiiii." Občas se objevily i slzy dojetí..

Podruhé: No, to je hezká zpráva, ale není nějak brzy?" To teda budete mít hukot". Není Neli ještě malá, chudinka?" A rozmysleli jste si to pořádně?"

Potřetí: „Nezbláznili jste se náhodou už?" :-D




3. Přístup budoucího tatínka

Poprvé: Joo, to byly časy.. Masíroval mi záda, nohy, nosil domů ty největší laskominy, několikrát denně se ujišťoval, že jsme v pořádku, sledoval těhotenskou kalkulačku, poslouchal první pohyby a dokonce s Nelinkou v břiše i mluvil..

Podruhé: Sledoval občas těhotenskou kalkulačku, nosil mi domů nějaké ty laskominy a především se staral o domácnost, když jsem musela ležet..

Potřetí: Je to tak týden, co mě dostal větou: A v kterém že to měsíci vlastně jsi?" :-D




4. První ultrazvuk

Poprvé: Sedíme v čekárně jednoho brněnského screeningového centra, nervózně si navzájem žmouláme ruce. Při pohledu na ten zrnitý monitor, kde byste při troše představivosti v tom černobílým šumu našli okurku i rajče, má dojatý oči a říká, jak je to miminko krásný.

Podruhé: Sedíme v čekárně a hlavní starostí je, abychom zabavili malou Nelču, která se rozhodla, že si z čekárny udělá vlastní kůlničku na dříví. Při ultrazvuku ji Martin drží na klíně a někde mezi jejími výpady a chvaty směrem ke všem tlačítkům a kabelům se snaží marně brejlit na monitor.. Po skončení se mě ptá: Viděla jsi tam něco?"

Potřetí: A kdy že máš ten ultrazvuk?" Hmm, to nebudu v Praze.." A musím u toho být??" :-D




5. (Ne)vyžádané rady a dotazy

Poprvé: „Jen počkej, až ti to začne." „Spi, dokud můžeš, pak se už nevyspíš nikdy!" „Musíš spát do zásoby!" „To se vám úplně změní život". „Joo, život s dětma, to je jiná." „Měla by ses víc šetřit." „Joo, počkej, až budeš rodit, to je teprve bolest!" „Ty chceš pak pracovat? Hahahahaha" „Těhotenství je nejkrásnější období, to si musíš užít". „Měla bys kojit / pořídit si houpátko / mít tento kočárek / rodit tam a tam / chodit na předporodní kurz / mazat si břicho / šátkovat...." „Bylo to plánovaný?" „A už víte co to bude?" "A kdy bude druhý?"

Podruhé: „Jooo, jedno dítě žádný dítě!" „Mít jedno a dvě, to je strašnej rozdíl!" „No to už se nevyspíš ale fakt nikdy". „Připrav se, bude to masakr." „A už víte, co to bude?" „Bylo to plánovaný?" „A chcete třetí?"

Potřetí: ..... Nic.. A víte proč? Těch kamarádek, co má aktuálně víc dětí, jak já je tak strašně málo, slovy dvě a obě dvě jsou naštěstí natolik solidární, že raději neradí nic :-D.. A když mě někdo nezná a začne nežádaně radit, stačí se jen usmát a pronést: „Já vím, já jsem těhotná už potřetí".. O:-)




6. Moje pocity

Poprvé: Nadšení a euforie. Nicméně pořád jsem to brala v duchu hesla "těhotenství není nemoc" a snažila se dělat všechny ty věci, které jsem dělala i před těhotenstvím, přestože mě varovali. O co větší byl šok, když jsem pak najednou skončila v nemocnici na Jipce a po necelých 2 týdnech náhle předčasně rodila svoje první dítě. Ve strachu a slzách. 

Podruhé: Nadšení, strach a respekt. Po první zkušenosti jsem se strašně bála. A když se mi pak někdy kolem 20tt zhoršily výsledky a paní doktorka doporučila ležet, úzkost byla tak velká, že jsem často nemohla v noci spát. Čas do porodu jsem doslova a do písmene psychicky i fyzicky protrpěla..

Potřetí: Nadšení, euforie, strach a respekt. Možná je to tím, že už dvě děti máme a tohle těhotenství beru po tom všem jako obrovský zázrak. Najednou jsem tak nějak víc v klidu. V hlavě to mám o něco líp srovnané a myslím, že jsem za tu dobu ušla kus cesty. Bojím se stále, to určitě! Ale už se tím strachem nenechám tak paralyzovat. A světe div se, zatím tohle těhotenství probíhá tak nějak nejvíc v pohodě (snad jsem to nezakřikla). Až na tu těhotenskou cukrovku, kterou mi teď diagnostikovali :-(. Ale co, říkám si, že kdyby to mělo být to nejhorší, co se mi tohle těhotenství děje, tak si pískám :-)..




7. Výbavička

Poprvé: Byla jsem přesvědčená, že potřebuju úplně všechno! Kočárek (nejlíp 2), postýlku, kolíbku,  přebalovák, nosítka, šátek, lahvičky, dudlíčky, odsávačky, násadky, houpátko, hrazdičky, dečičky, podložky, polštářky, oblečky, stimulující hračky, knížečky, kousátka... Měla jsem v tomhle jediný "štěstí", Nelinka se narodila dřív a tak jsme nakonec neměli nic a já si vše pořizovala až tak nějak za pochodu a dle toho, co jsme opravdu potřebovali.

Podruhé: Kočárek, postýlku, přebalovák, oblečky, deku.. No, občas se prostě stalo, že chodil Hugy v růžovým bodýčku O:-).

Potřetí: Nemáme zatím aktuálně NIC (vše po dětech jsem dávno rozdala) :-D.. A ve finále jsem zjistila, že stejně budu nejvíc zapotřebí já :-)..


...................................................................................................................................................................

Ač by to snad z výše popsaného mělo vypadat, že si toho málo vážíme, věřte mi, že je to přesně naopak. My se strašně těšíme a svůj požehnaný stav beru jako dar. Zvlášť po tom, co se nám přihodilo minulý rok. Jen už není v záplavě všech povinností tolik času všechny ty věci prožívat tak intenzivně, objevovat. Až je mi to někdy upřímně líto... Co je ale skutečně hodně jiný je to, že už na to nejsme sami. A zatímco Nelinka měla 1,5 roku, když jsem otěhotněla s Hugem a moc se jí to netýkalo, teď je to jiná. Oba to vnímají hodně, dali miminku jméno a hlavně Nelinka se chodí s bříškem často mazlit, nezapomene ho pozdravit a popřát dobré ráno i dobrou noc a občas k tomu strhne i Hugouška.. A to je na tom stejně nejvíc kouzelný :-)..


Jak jste to měli vy??


Lucka






SHARE:

2 komentáře

  1. Luci, uplne stejne...jen s tim rozdilem, ze tehotenstvi je to treti a rodit budu teprve podruhe za mesic...Loni bohuzel na prelomu 3-4. mesice prestalo bit miminku srdicko, takze to vidim jak pres kopirak...tehotenstvi jsem si tak nejak pripustila az po vsech tech testech v 6. mesici, do te doby jen strach, co bude, ptz pan doktor Vlasin v prenatalu vypocital velke riziko na downa, musela jsem na amnio, manzel furt nekde v trapu, doma sviste...co ti budu povidat...at to s tou cukrovkou dobre zvladnes a nemocnici se ted vytehnete ;)...rady me rozesmaly, kdyz nekde reknu, ze chci deti rizhodne tri a tohle neni posledni, tukaji si na celo 😂...jedinej, kdo rekne to je super, jsou kamaradky, co maji taly tri deti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee Veru, strašně moc děkuji! A v prvé řadě přeji už jen zdravíčko a samé hezké chvilky! Ať je vše dobré a za měsíc to všechno jde tak, jak má!! On kdo to nezažije, nepochopí.. Člověk si toho všeho nějak víc váží a uvědomuje i možná rizika (což je tedy někdy spíš na škodu O:-)). Každopádně 3 děti je výzva, ale krásná.. Věřím, že to zvládneme! A vy jednou taky!

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig