čtvrtek 21. června 2018

Bojím se, bojím..Zvládneme to?



Včera večer jsem ležela v posteli, z každé strany jeden ten náš oddechující cvrček a já ne a ne zabrat. Je to vůbec možný, že tu za chvíli bude ještě další dítě? Malinkatý miminko, který bude zase v noci vstávat každé 2 hodiny, přes den se chovat v náručí do roztrhání těla, plivat první přesnídávky a naše skříňky se opět zaplní zásobou dětských plenek?

Přijde mi to vlastně dost neuvěřitelný. Nějak jsme si zvykli, že děti trochu povyrostly, že se samy oblečou, dojdou si na záchod, nají se a najednou nám to začne všechno zase znovu :-). 

Strašně se těším. Přes to, že to bude náročné. Na tu vůni, na ty malinkatý ručičky a nožičky, na vlasatou hlavičku a modrý kukadla. Na to, že to bude opět vydařená kopie mého milovaného muže :-D. Na druhé straně mě ale občas zachvátí i trocha strachu. A teď nemyslím jen to, abych byla zdravotně v pořádku a dotáhli jsme to spolu s mrňouskem alespoň do 37tt.. Myslím strach z toho, co bude potom..



Zvládnu 3 děti? Nebudou Neli a Hugo žárlit? Budeme se jim schopni věnovat všem stejně, aby ani jeden z nich neměl pocit, že je odstrčený? Dost často totiž slyším, že nejhůř na tom bývá ten prostřední.. Navíc, každý z nich bude v jiném věku, mít jiné záliby, požadavky, bude nás zkrátka potřebovat jinak.. Vybalancujeme to? 

Ono totiž nejde o to, udělat si xy dětí, vyfotit je krásně na Instagram a napsat, jak úžasně naplňující pocit to je. Jde o to, že tu budou tři malí prcci a každého jednoho z nich musíme vychovat a postavit do života. Každému z nich se věnovat tak, jako ostatním dvěma. Každý den, každou hodinu, každou minutu..


A aktuálně řešíme ještě spoustu dalších, praktických věcí.. Třeba to, že potřebujeme větší bydlení.. A nové auto, protože do toho současného se dozadu nevejdou 3 autosedačky vedle se.. A taky to, že jestli chceme v zimě na dovolenou, budeme si už muset pronajmout někde celou chatu, protože do hotelového pokoje se už skoro nevejdeme :-D.. A pokud jo, budeme na to potřebovat výhru ve sportce :-D. A bude to pro nás ještě vůbec dovolená? 2 dospěláci na 3 děti, ti nejmenší prostě budou značně v převaze :-).

Je spousta věcí, o kterých každý den přemýšlím.. Přesto nelituju ani minutu! Jediné, čím jsem si totiž naprosto a 100% jistá je, že mateřská láska se naštěstí nedělí,  ale násobí. A já už teď vím, že je miluju a budu milovat všechny tři stejně!



Jak jste to měli vy? Potýkali jste se taky chvíli před narozením prvního/druhého/třetího nebo x-tého dítka s nějakým strachem či obavou?


Lucka
SHARE:

7 komentářů

  1. Luci,ja mam zatim dve, ale zmen bylo hodne. U prvniho klucika zadne obavy,tak mozna o muj komfort :)po roce jsem otehotnela znovu,musime prodat byt,prisel agent z realitky,my nasli kupce na byt.Ten den jsem potratila. Kdyz jsem prisla z nemocnice, balila jsem byt. V podnajmu jsem otehotnela znovu. Do toho nas strasili,ze mala bude nemocna.Testy a testy,do toho rekonstrukce noveho bytu.Narodila se zdrava holcicka,prisla jsem z porodnice, truhlar dodelaval skrine. Chci tim rict,ze to vse kolem bylo uplne sumak,ty moje deti byli prioritou, i kdybychom bydleli na stavenisti. Zvladnete vse.
    A i kdyz nemam tri deti....ja jsem treti dite. Mamka s rocnim brachou zacala delat skolu,pak se v prvaku narodila segra,ja mesic po zkouskach neplanovane treti. Nemeli jsme skoro prachy, maly byt, ale ja si nepamatuju zadne stradani, jen krasne detstvi,brachu,co me hlidal,segru,ktera byla pro me vzor a rodice,co s nama jezdili pod stan,jedli jsme z esusu,parada!
    Nasi nas maji radi a ja jsem to citila a citim furt. To je nejdulezitejsi ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No paaaani, vy jste to tedy meli opravdu jako na horske draze.. Slusna jizda :-). Ale! Velky obdiv, jak jste to vsechno zvladli!!! Vlastne cloveku asi ani nic jineho nezbyde O:-). Vnimam to stejne, proste nejak to bude. Presne, jak pisete, deti jsou nejvic na svete a zbytek se proste nejak udela :-).. A dekuji za tu sdilenou zkusenost z detstvi! To je uplne nejvic super! A doufam, ze moje deti budou jednou na sve detstvi vzpominat stejne, jako vy! Mimochodem, stan a esus uz mame :-)

      Vymazat
  2. Zvládnete to a je to skvělé mít tři. I když já mám první dva kluky, každý úplně jiný, jako jing a jang, třetí holčička, víla , princezna, vím co myslíte tím balancovanim. Je to možná na první pohled těžké, ale mateřská láska nezná hranic a teď s těmi třemi vím, že je to láska bez podmínek, ta nejvíc spravedlivá, pro každého ji mám ležatou osmičku,jak říká mladší syn, a prave ta láska to všechno vybalancuje 😉❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, moc děkuji za komentář!!! Přiznám se, že už teď cítím trochu změnu. Změnu v tom, jak se cítím, jak se těším a mám pocit, že s těmi 3 prostě přijde maximální naplnění.. Budeme komplet :-) Moc se na to těším! Zbytek se holt nějak udělá nebo přežije :-D..

      Vymazat
  3. super článok :) ja som ešte ďaleko pred narodením vôbec prvého dieťaťa :D:D ale už sa na to teším

    My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers

    OdpovědětVymazat
  4. Nádherný článek a krásné fotografie k tomu.Chápu Vás, že se bojíte.Přeji Vám, aby děti byly zdravé a nic kolem už pak není složité a těžké, i když to na první pohled tak vypadá. Hlavě se moc poručit nedá a vždy budete přemýšlet o spoustě věcí, ale pokuste se o nich přemýšlet až když na ně přijde čas. Máte krásnou rodinu. S pozdravem, Lenka.

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig