OOTD// Jak se učím být víc vděčná

Sedíme u večeře a Nelinka mě zcela zaskočí svou jednoduchou otázkou. Je tak jednoduchá a jasná, přesto mi skoro vyrazí dech. "Mami, co se ti na dnešním dni líbilo ze všeho nejvíc?" On to totiž nebyl úplně nejlepší den.. Jsem unavená, nestihla jsem všechno, co jsem chtěla, Martin je pryč a navíc se na mě valí jeden nepříjemný problém, který budu muset řešit atd atd.. Přesto se zamyslím a snažím se na tom dni najít něco hezkého. A najdu!
"Nejvíc se mi líbilo, jak jsem vás vyzvedla ze školky a pak jsem se dívala, jak skotačíte v parku." "A pak se mi taky moc líbilo, jak jsme šli na zmrzku a smáli jsme se, když jste byli oba dva čokoládoví od hlavy až k patě".  

Od té doby to děláme každý večer (je to už pár týdnů). Sedneme si a u večeře si navzájem povíme, co se nám na celém dni líbilo ze všeho nejvíc.. A já se stále učím.. Učím od těch svých nejmenších.. Koukat se na tu sklenici z poloviny plnou, nikoli prázdnou.

Často jsem byla na mateřské frustrovaná a teď se za to vlastně i stydím. Že toho mám moc, že jsem na vše sama, že děti zlobí, že nemůžu víc pracovat a taky mít víc svých peněz, že mě nikdo neocení, že selhávám, že nejsem dokonalá máma.. Že...

Neříkám, že být mámou je brnkačka.. Pro mě osobně je to vůbec ta nejtěžší a nejzodpovědnější práce na světě! Na druhé straně ale ta nejkrásnější!! Tak proč jsem si to často kazila tím, že jsem o sobě jako o mámě pochybovala, že jsem si stěžovala, litovala se? Byla málo vděčná za všechny ty kouzelné chvilky?

Uvědomila jsem si to přesně v momentě, kdy jsem začala v lednu intenzivně pracovat. Najednou se můj život scvrknul do práce, rychlého vyzvednutí dětí ze školek, nákupu, úklidu, vaření a naprostého padnutí večer do postele. Zjistila jsem, že s nimi najednou trávím mnohem míň času a jak strašně mi to chybí. Ty dny, kdy jsem chodila na pískoviště.. Popíjela kafe, zatímco Hugo spal spokojeně v kočárku v parku.. Potkávala se s kamarádkami na dece v trávě, zatímco naše děti všude kolem trousily křupky. Dny, kdy jsme podnikali výlety i ve všední den, četli nejen před spaním a pořád se mazlili (a ano, i ty dny, kdy se vztekali a já lezla zoufalstvím po zdi :-D).. Přestože jsem nikdy nebyla a nebudu mámou, co se seberealizuje jen a jen díky dětem.

Teď si říkám, že to všechno nechám plavat.. Myslím tím všechny ty svoje pochybnosti. Ten čas, který s nimi můžeme trávit utíká tak neuvěřitelně rychle. A byť je to někdy těžké, budu na to s láskou vzpomínat. Budu mnohem více vzpomínat na to, jak jsme se smáli, když se zapatlali celí od čokolády než na to, jestli se mi tehdy v roce xy povedl nějaký projekt v práci, byť tu práci k životu nutně potřebuju, abych mohla být opravdu šťastná.

Nejsem dokonalá a nikdy nebudu. Zřejmě napáchám i spoustu mateřských chyb, ale proč se tím vším neustále trápit a nechat si utéct ty hezké chvilky mezi prsty? Teď si tu mateřskou chci opravdu víc užít, bez zbytečných výčitek, pochybností a nejistoty..

Snažím se být prostě ještě víc vděčná. Vděčná za každou hezkou chvilku, kdy je mi/nám dobře.. A že jich za ten den vůbec není málo!

Lucka

 džínová bunda - Zoe Karssen // tričko - Anine Bing //

džíny - HM Maternity //

 boty, kabelka - Gucci // brýle - Bershka //

hodinky - Daniel Wellington