úterý 13. listopadu 2018

6 věcí, které bych si poradila být zase prvorodičkou


Často dostávám dotaz, jaké to je mít 3 děti. Jestli je to náročnější a jak moc. No, nejsem sice trojmámou buhví jak dlouho, ale musím říct, že mám naopak až teď pocit určitého vnitřního mateřského klidu. Nejsem ze všeho tak strašně vykulená a vystresovaná jako poprvé, ale už o sobě jako o mámě ani tolik nepochybuju, jako podruhé (kdy jsme navíc bojovali se vzdorem). Jinými slovy, mám pocit, že teď si to užívám fakt ze všeho nejvíc. Myslím, že kdybych věděla určitě věci už poprvé, ušetřila bych si mnoho nervů a stresu.
A co by mi bývalo pomohlo, co bych si poradila?



1. Kojení není samozřejmost

Když jsem rodila poprvé, automaticky jsem prostě počítala s tím, že budu kojit. Že to tak nějak samo naskočí a bude. A ono to nešlo. Kolik nocí jsem kvůli tomu probrečela a vyvíjela tlak sama na sebe! Všichni přece o kojení neustále mluví, kojit se musí, kojení je samozřejmost. Není! Kojení je dar. Někomu to jde, někomu to nejde. I když myslím, že základ toho všeho máme ve většině případů ve své hlavě, někdy se to prostě vlivem všech okolností nezadaří. A není potřeba se z toho hroutit. Žena není o nic míň mámou, když nekojí. Myslím, že kdybych tohle tehdy věděla nebo si uvědomila, ušetřila bych se alespoň v začátcích velkého stresu a první půlrok svého mateřství zvládla v mnohem větším klidu. Více o tom v mém tehdejším článku ZDE.




2. Pláč není konec světa

Miminko pláče. To jsem jako věděla, ale v momentě, kdy začalo brečet to moje a nebylo k utišení, byla jsem na pokraji zoufalství a brečela taky. Měla jsem pocit, že jsem k ničemu. Miminko brečí, nejčastěji ze 3 důvodů - má hlad, něco ho bolí (bříško, zuby), je unavený.. Když se pokusím to vše eliminovat, ono brečet přestane. A zároveň, když občas brečí, není to konec světa a nevypovídá to nic o tom, jaká jsem máma. Obecně mám pocit, že čím klidnější jsem já, tím klidnější a spokojenější je prcek. Možná proto je Bertík zatím ze všech 3 dětí nejvíc pohodový miminko :-).




3. Nečti rady na internetu

Na internetu se dá najít ledasco. A ano, i hodně užitečného, to každopádně nezpochybňuju. Jen já se pak dostala do fáze, že jsem každý pšikanec a prdík chodila hledat na internetu, kde jsem už s hrůzou v očích viděla všemožné diagnózy a stresovala tak jen sama sebe, potažmo miminko. Dnes už vím, že nejlepší je spoléhat se na nějaký svůj přirozený selský rozum a především na odborníka v podobě dětského lékaře. Žádný anonymní účastník diskuze na internetu nezná vaše dítě tak, jako vy samy.


4. Nesrovnávej se

Ježišmarjá a ona stíhá miminko a k tomu ještě práci? A ona má pořád uklizeno a navařeno? A tahle je zase stále šik a namalovaná? A já tu sedím v poblitým tričku, koukám na prach na podlaze a make up jsem neviděla dobrý měsíc? Ale ono je dost možný, že ona stíhá práci, protože má hlídací babičku. Tahle stíhá úklid a vařit, protože má na to všechno hospodyni a tahle je sice namalovaná, ale v koupelně má hromady nevypraného prádla. Tím chci říct, že pod pokličku nikdy nevidíme a tudíž se ani nemůžeme s nikým srovnávat v plné šíři. A srovnávat jen kousky, útržky - to nemá smysl. Každý to děláme, jak nejlépe umíme, za svých daných podmínek. Plést na sebe tenhle ten bič je úplně zbytečné.




5. Nový člen rodiny ovlivní vztah

A je to úplně normální :-). Jak s oblibou říká moje kamarádka: "Vztah musí být postaven na hodně silných základech, aby přežil dítě":-D. Poprvé jsem z toho byla hodně vykulená. Najednou jsme se oba ocitli v úplně jiné životní roli. Z toho společného cestování, sportování, nekonečných debat o nesmrtelnosti chrousta, večeří, káviček, randíček apod. jsme se dostali do fáze, kdy hlavním tématem dne byla frekvence a tuhost stolice našeho dítěte :-D. Místo degustačních večeří  jsme se odbyli rohlíkem a rande jsme zásadně absolvovali s kočárkem v parku. Hlavně, aby spala! Samozřejmě, že je to krásný období a za nic bychom ho nevyměnili! Ale časem jsme pochopili, že stejně, jako je důležité věnovat se Nelince a být s ní, je extrémně důležité být i občas bez ní. Využili jsme možnost hlídání babičky a vyrazili někam jen sami dva.. Abychom se zase o to raději vraceli domů k ní..




6. Užij si každý moment

Zní to jako klišé, ale je to tak. Ona ta naše mláďata rostou před očima a jsou momenty, které se nebudou nikdy opakovat. Zkusme si je vychutnat, každý jeden vrýt hluboko do paměti, odkud ho zase za pár let můžeme vytáhnout a zavzpomínat. Žijeme teď a tady, nic jiného není. Tak se netrapme zbytečnostmi a pochybnostmi a vychutnávejme plnými doušky to, co je teď.




A co vy? Jak jste za dobu svého rodičovství vyzráli vy? Které věci jste předtím řešili a teď už vůbec? V čem se to změnilo s příchodem dalšího člena rodiny nebo jen postupem času?



Lucka

P.S. Za ty nejkrásnější fotky a zachycení těchto nejkouzelnějších a neopakovatelných chvilek opět moc děkujeme Nicole Kotrbové. Vždycky žasnu nad tím, co dokáže během té chvilky a toho chaosu, který u nás doma panuje, vykouzlit za fotky! Tohle je ta nejhezčí památka! 

A v té souvislosti mě i napadlo, že Nicole dělá taky dárkové vouchery na focení!! Takže pokud chcete někomu udělat radost třeba na Vánoce, s láskou doporučuji! Protože Nicole už se nejen, že stala naší rodinnou fotografkou, ale hlavně mojí spřízněnou duší, kterou mám moc ráda! 


SHARE:

5 komentářů

  1. Luci,skvele! Sice nemam tri deti,ale uz ted u toho druheho cítím změnu (k lepšímu). Ale asi to tak ma byt...je treba si k tomu dojit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuu! V tom je ten život fér, zkušenosti jsou nepřenosné a některé věci se prostě musí odžít.. Zpětně mě to někdy mrzí, že jsem s Nelinkou byla dost ve stresu, ale naučilo mě to tehdy hodně, nejen o mateřství, ale především o sobě samotné..

      Vymazat
  2. Ja nejvic nedavam prave ten plac, ale co plac miminek, ale pak tech vetsich, tomu prvnimu se clovek venuje a jen co slysi plac, uz to resi a ejhle, prijde druhe a neni cas, protoze se koji, utira zadek, hasi pripaleny obed apod. a najednou to dite breci a nekdy i dve naraz a nejtezsi je prijmout fakt, ze to tak proste je a nejde mit den bez toho, aby aspon jeden jednou nezaplakal. Verim, ze mit tri znamena, ze neni skoro chvilka, kdy by nekdo nerval :-D a ze vas to hodi do uplne jine dimenze, kdy se opravdi resi jen to podstatne a tak to ma asi byt. A to srovnavani jsem uz davno hodila za hlavu, protoze kazdy ma jina kriteria, pro nekoho je nepredstavitelne mit 2 dny nevyprazdnenou mycku a pro druheho, ze je s detmi jen hodinu za den venku a nekdy ani to ne, nemuzete se zavdecit vsem a proto se zavdecuju jen svym vnitrnim kriteriim :-) jsou totiz dny, kdy vrchol dne je, ze se decka ve 3 odpoledne prevlecou z pyzam a maji v zaludku i neco jineho nez rohlik :-D a vsechna, opravdu vsechna vychovna predsevzeti jdou v takove dny D stranou :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni, děkuji za komentář! Ono s tím pláčem to u nás bylo stejné. Když se narodil druhý Hugo, tak Nelinka měla 2 roky a procházela tehdy dost silným obdobím vzdoru. Co pláč, ale hysterické scény, kdy se válela po zemi, byly u nás na denním pořádku. Bylo to strašně těžké a vyčerpávající. Ale naučilo mě to mnohému a hodně věcí jsem tehdy přehodnotila.. Teď vlastně asi taky oba brečí, občas se vzteknou, ale v tom počtu tří už to asi tolik nevnímám a nehroutím se z toho, jako tehdy :-).

      A s tím srovnáváním souhlasím úplně! Líp bych to nenapsala! Oni se lidi často srovnávají, ale právě jak píšete, každý máme jiné kritéria! Někdo napíše, že nestíhá, protože není 3 dny utřený prach, někdo řekne, že stíhá levou zadní a vůbec mu nevadí, že žije mezi kopami prádla.. Každý to máme jinak :-)

      Vymazat
  3. Ahoj Luci, gratuluju k úspěchu co se týká Elle ♡ super! Dotaz mimo, promiň. Prodáváš oblečení na vinted? Děkuju a měj se hezky.

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig