Rekapitulace // Náš rok 2018

Tohle jsem už dlouho chtěla udělat. Myslím tím rekapitulaci uplynulého roku! Ovšem tak nějak jsem vždy neměla čas nebo naopak měla pocit, že vlastně není co rekapitulovat. Když se ale zpětně dívám na všechny ty fotky, uvědomuju si, kolik jsme toho zase stihli zažít a jak moc pro nás byl rok 2018 zlomový. Tak pojďte tak trochu zavzpomínat s námi :-). 

Začátek roku 2018 jsme přivítali v Albrechticích s kamarády. Těsně před odjezdem jsem zjistila, že jsem těhotná. Vzpomínám, jak jsme s Martinem ruku v ruce vítali Nový rok a oba si přáli jediné - aby to vyšlo a narodilo se nám zdravé miminko. Děti zatím nic netušily :-).

Celý leden a únor se nesl ve velkém pracovním nasazení. Martin už byl přes týden v Brně, já sama s dětmi a do toho práce u Alenky ve Škole stylu. Zvládla jsem s nimi udělat jeden celý časopis pro obchodní centrum, nafotit řadu fotek na sociální sítě klientů, psát firemní blog a taky tahat xy věcí na focení do aťasu.. těhotná.. O:-) A do toho jsem měla hodně velký nevolnosti. Zpětně nevím, jak jsem to mohla všechno dát :-D.

V zimě jsme rádi jezdili do Liberce, děti se učily v lyžařské školce a my se těšili na zákusek na Ještědu :-D.

Zimní radovánky pokračují dovolenou v Rakousku. Poprvé v životě jsem se odvážila lyžovat.. těhotná! V klidu, s velkou opatrností jsme s Bertíkem v břiše sjeli pár těch sjezdovek :-). A zatímco Hugo se s krásou lyžování teprve seznamoval, Neli už si v klidu sjížděla modré. Více najdete TADY.

Jedno materiální přání splněno :-). Sama sobě jsem si nadělila k narozeninám baťoh, po kterém jsem dlouho toužila. Nutno říct, že od té doby skoro nenosím nic jiného..

Narozeniny jsem oslavila i s holkama - Alenkou a Janičkou. Na jednu blogerskou akci mi donesly dort, balonky a taky poukaz na zájezd do Berlína, kam jsme nikdy nejely :-D..

Na konci března oslavil i Hugo svoje narozeniny.. Třetí! A já byla tak vyšťavená, že jsem neměla sílu dělat velkou oslavu, tak jsme slavili jen v Brně v kruhu rodinném. Letos bych mu to ráda vynahradila O:-).

Velikonoce jsme strávili v překrásném penzionu na Lipně. Děti ještě lyžovaly, jezdili jsme do Krumlova na výlety a bylo to jedním slovem úžasný. Celý fotoreport najdete TADY.

Blogerské akce. Tady v butiku Pařížská 17 jsem poznala svoje oblíbenkyně z Instagramu (zleva Mája, Terka, Verča) a zároveň stále ještě všemožně maskovala svoje rostoucí těhotenské bříško O:-).

Další krásný výlet jsme podnikli na Oslí stezku (článek je TADY). Bylo to tak krásný, takže pokud ještě váháte, musíte na jaře či v létě zkusit.

A naše rodinné jarní focení s nejmilejší Nicole Kotrbovou. Když jsme to spolu domlouvaly, tak ještě vůbec nevěděla, že na focení přijde Lucka s bříškem a těmito krásnými fotkami pak bude chtít svoje těhotenství oznámit :-D. Měla jsem respekt, ne že.. Věřte mi, strašně jsem se bála vytroubit to do světa v tomto článku TADY, abych něco nezakřikla. Skrývat to už ale fakt nešlo O:-).

Jím. Jím hodně. Jím pořád. A jím s velkou chutí :-D..Dokud můžu!

Martinova absence přes týden si začíná vybírat svou daň. Jsem fakt hodně unavená a tak si domluvíme tetu na hlídání, která mi bude až do porodu pomáhat. Babičky jsou holt 200km daleko a nikoho jiného v Praze nemáme. Do toho intenzivně vybíráme bydlení v Brně. U toho se asi x-krát pohádáme, rozvedeme a zase vezmeme, abychom v červnu konečně našli to, co hledáme.

Pája, jedna z mých nejmilejších kamarádek je taky těhotná a takto jsme si vyfotily pupky na festivalu Mini. Je vtipný, že když mi Pája v prosinci oznamovala těhotenství, už jsem musela být pár dnů taky v tom, jen jsem o tom nevěděla. Termín jsem měla 3 týdny po ní :-).

Užívám si těhotenskou módu na maximum. Vůbec si užívám to, že neležím doma s nohama nahoru jako předchozí těhotenství. Jsem šťastná. Do té doby, než mi sdělí, že mám těhotenskou cukrovku a tyhle výborný cupcaky tak už do porodu neochutnám. Co víc, začne šílený boj s ranním cukrem, každodenní píchání do prstu, vážení jídla a jeho pravidelný přísun v přesně stanovených dávkách. Po pár dnech jsem z toho doslova znechucená :-(. 

Nelinka má svou první vernisáž s ateliérem kreativního malování. Bylo to úžasný, já pyšná a zároveň smutná, že nemůže chodit další semestr kvůli našemu stěhování do Brna.

Střihneme si ještě pár těch společných výletů, i když už se to pro mě stává hodně náročným koníčkem. Tehdy v kukuřičném funím jako kůň :-D. Více ve článku TADY (tedy více o tom poli, nikoli o mém funění :-D).

Že budu ještě na prahu 9. měsíce křepčit na festivalu, to by mě teda vážně nenapadlo :-D. Přehrady fest, úžasní Mirai, Uhlíř nebo Chinaski... A s dětmi rozhodně ne naposledy!!

Jdeme do finále. Jsou úplně šílená vedra, já se koupu ve vlastní šťávě, několikrát denně jsem jak sardinka naložená v naší vaně a světe div se, stále řeším to pitomý jídlo. Dala bych království za zmrzlinu či vodní meloun! Jsem nepříjemná, otrávená a Martinovi si stěžuju, že o mě, mé břicho a mé příkoří nejeví dostatečný zájem :-D.

Babyshower a jedno úžasné holčičí odpoledne, to vše v režii mýho Martina, který to celé organizoval. Nemohlo to být kouzelnější a doteď na to vzpomínám s úsměvem na rtech. Více TADY.

Poslední společný focení v režii báječné Lucky Urban. Tak tak jsme to stihli, odložit to ještě o týden, tak máme smůlu :-D. Děti poté odjíždí s babi a dědou na týden do Chorvatska k moři. Náš plán je jasný! Během toho týdne přesvědčit mého mini nájemníka, aby už vykoukl na svět. Můj muž se na to obzvlášť těšil :-D..

No, nemuseli jsme se vůbec snažit :-D. Den poté, co děti odjely k moři jsem večer dostala kontrakce, pán se rozhodl, že už nás chce poznat. 22. srpna se narodil Albert, naše třetí nekonečná láska.

Děti posílají pozdravy z Chorvatska a prý se už těší na bráchu (mezi sjížděním tobogánů a šnorchlováním v moři :-D). 

Jdeme domů! Podruhé jsem rodila v Bradavicích (rozuměj u Apolináře) a nemůžu si stěžovat, vše proběhlo dobře! A na té fotce v autosedačce mi Bertík úplně šíííleně připomíná mého tchána :-D. 

Děti dorazily! Měla jsem hrozné obavy, jak bráchu přijmou, jestli nebudou žárlit, zlobit atd. No překvapily mě neskutečně! Od prvního momentu je jejich! Milujou ho oba dva a chtějí se podílet na všem, co dělám (skoro i na kojení :-D). No, vydrželo jim to tak měsíc, ale zbožňujou ho stále! Fakt :-). 

Naše první a na dlouhou dobu i poslední společná blogerská akce s Bertíkem. Bylo to představení nové vůně Joy by Dior a bylo to krásný! Pamatuju, jak jsem po skončení akce kojila v autě, když mi volala paní učitelka ze školky, že Hugo má horečku :-D.

Následující dny po zotavení jsem trávila dopoledne nekonečnými procházkami po Vinohradech a snažila se potkat všechny svoje kamarádky (vpravo Verča Harnolová), protože stěhování se blížilo mílovými kroky. 

Řeknu vám jedno, nikdy se nestěhujte v šestinedělí. Bylo to šílený, náročný a vyčerpávající. Doteď nevím, jak jsme to všechno zvládli, ale 30.9. jsme za sebou naposledy zaklapli dveře našeho milovaného bytu na Vinohradech. Nebudu lhát, obrečela jsem to. V tom bytě jsme nechali kus svého života, řadu krásných i bolestných vzpomínek a tenhle milovaný výhled na žižkovskou věž. 

Stěhování si vybralo svou daň. Děti dotáhly ze školky 7. dětskou nemoc a jediný dospělák, který to od nich chytil jsem byla já! :-D. Druhý den po nastěhování. Začalo to nevinně pár pupínky na rukách, až jsem dva dny nespala a myslela, že umřu. Nemohla jsem samým svěděním a bolestí chodit a oteklé ruce a nohy jsem měla neustále naložené v ledu. Nemoc odeznívala ještě další týden a po necelých dvou měsících mi začaly slézat nehty. Ano, chuťovka :-(. Jediný štěstí, že Bertík to nechytil a naopak si liboval v kočárku na čerstvém vzduchu, kde prospal klidně půl den. Což se bohužel odrazilo na tom, jak vypadají naše večery a noci :-D. 

Podzim se nesl ve znamení zabydlování se. Děti začaly chodit do nové školky a taky do asi 4 kroužků (včetně plavání). A já pochopila, že následující roky jsem získala novou roli - roli taxikáře :-D.

Na konci listopadu Nelinka oslavila svoje 6. narozeniny. Bylo to krásný! Pozvala kamarádky ze školky a já poprvé cítila, jak je strašně fajn bydlet na vesnici, kde jste součástí komunity. V Praze se všichni po školce rozutekli domů, tady se holky navštěvují doma a je to moc prima!

Nemám na sebe vůbec čas. Začíná na mě doléhat strašná únava a občas mám pocit, že už fakt nemůžu. Ovšem ani to mi nezabránilo kývnout na úžasnou "pracovní" nabídku psát pro online Elle. Je to něco jako splněný sen a byť píšu po nocích, když už na to skoro nevidím, píšu strašně ráda!

Prosincové dny se nesou ve znamení dětí, nekonečných besídek, Mikulášů, návštěv a oslav (a já začínám kynout, což stále neskončilo :-D). Nelinka měla svoje první vystoupení s tanečním kroužkem a Bertík nás v klidu nechal, aby jsme to mohli i vidět (rozuměj celou dobu zaujatě sledoval s námi a ani nekvíknul). 

V prosinci jsem si ještě na chvíli odskočila do Prahy na festival Mini (více ve fotoreportu TADY) a oběd s kamarádkou Kájou. Tyhle výlety mě na jedné straně hrozně psychicky povzbudí (že se na chvíli taky offline socializuju), na druhé straně fyzicky úplně zničí :-D. 

Blíží se Vánoce a na programu je další rodinné focení, tentokrát s úžasnou Katkou z blogu Miluji!  Ty fotky jsou tak kouzelné, že vám je ještě určitě ukážu O:-). Konec konců mají své čestné místo i v rodinném kalendáři na tento rok :-). 

Adventní kalendář se chýlí ke svému konci a jsou tu Vánoce! Tak nějak jsem plánovala, jak si to poprvé v novém a v pěti hrozně užijeme. A asi i užili, jen na mě po tom všem padla tak šílená únava, že jsem měla pocit, že 25 ráno už snad nevstanu z postele :-(. 

Ale vstát jsem musela, protože už jsme měli zaplacený výlet do Budapeště, že :-D. Tam jsme strávili krásné 3 dny s mojí milovanou rodinkou a taky se utvrdili v tom, že cestování se 3 dětmi je náročné jak.. (vy víte co :-D), ale stojí to za to! Takže momentálně tu bradou padám na klávesnici, ale hlavu mám plnou plánů na tento rok :-)..

Tak ať ten rok 2019 stojí za to! Přeji vám, ať ho prožijete ve zdraví, štěstí a obklopeni svými nejmilovanějšími!! A já se na vás budu moc těšit tady na blogu.. Děkuju, že tu jste se mnou!!!

Lucka