středa 27. února 2019

Náš večerní adrenalin aneb uspávání tří dětí


Byly doby, kdy jsme za největší adrenalin v životě považovali třeba seskok padákem. A pak přišly děti. Nejdřív jedno, pak druhé a nakonec naše poslední, třetí. Obrátily nám život vzhůru nohama. Dokonce tak, že v tuhle chvíli za největší adrenalin považujeme třeba večerní rituál, při kterém se je pokoušíme všechny uspat :-D. 


Ono totiž trošku jinak se uspává 1 dítě, na které jsou dva rodiče a pak tři děti, které jsou, ať chcete nebo ne, v převaze O:-). Tak pojďte nakouknout, jak to u nás večer co večer vypadá. Slibuju, že je to všechno na světě, jen ne nuda..

Celý tenhle rituál začíná po večeři koupáním, kolem 19.30. Když spěcháme, dojde jen na rychlou sprchu, když je trochu více času, napustíme vanu. Napustíme vanu, abychom si to za 5 minut zas a znova vyčítali, protože děti jsou schopné vytopit celou koupelnu. V lepším případě, v tom horším se u toho ještě zhádají, Nelča vezme Hugovi gumovou chobotnici, kterou mi chtěl jako správný šéfkuchař podávat dnes k večeři na plastovém talířku. Ten se naštve tak, že po ní hodí onen plastový talíř, čímž ji zasáhne do oka. Začne křičet, že to bolí a přestane až v momentě, kdy potupně vyhrožuji návštěvou místního oftalmologa. Do toho všeho se v této probíhající vodní bitvě snažíme vykoupat Bertíka nebo mu alespoň smočit pozadí v umyvadle (to v případě, že mu při návštěvě vany hrozí zásah gumovou chobotnicí).


Po těchto vždy dost zábavných vodních hrátkách nastává rituál mazání. Protože kdo maže, ten hezky spinká :-). Už rok používáme řadu Lipikar AP+ od společnosti La Roche-Posay. A to nejen čistící gel během koupání, ale i tělové mléko Lipikar Lait proti vysušování pokožky nebo relipidační balzám Lipikar Baume AP+. Mají atest pro ty nejmenší miminka, proto je od narození používáme i na Bertíka.

Naše děti naštěstí (ťuk ťuk) nemají žádné závažné kožní problémy. V podstatě jediné, co nás kdy trápilo byla suchá pokožka, která dostává teď v zimě dost zabrat. A na to nám právě Lipikar zabírá opravdu skvěle. Na světe je však až 20% dětí, které trápí různá forma ekzému. Jeho projevy jako je např. svědění pak narušují kvalitu dětského spánku. La Roche-Posay dělali na toto téma rozsáhlý výzkum při němž se prokázalo, že právě řada Lipikar pomáhá tyto nepříjemné projevy zmírnit. Navíc působí i jako prevence proti atopickému ekzému. Pro nás je to tak aktuálně volba číslo jedna.

Nelinka i Hugo se mažou rádi. Vlastně jim pomáhám natírat jen záda, kam nedosáhnou, zbytek už zvládnou pohodlně sami, navíc díky pumpičce na uzávěru se nestane, že si do dlaně vytlačí půl balení najednou O:-).

Když je čas, pomáhají mi i s Bertíkem. Tuhle fází mám z celého procesu nejradši. Nelinka chystá Bertíkovi ručník, pyžámko a zapíná mu cvočky. Hugy mu zase rád natírá nožičky a u toho na něj dělá ksichtíky a chichotá se. 



Po vyčištění zoubků, kdy konkrétně Huga naháním s kartáčkem po celým domě, se jde na kulturu. Když máme více času, rádi si zahrajeme i nějakou společenskou hru, většinou však skončíme u knížky. Zásobu kvalitní literatury máme velkou, no vybrat něco, co by odsouhlasili oba dva, to se jeví jako čím dál větší problém O:-). A navíc to musí být něco, co se samozřejmě bude líbit i Bertíkovi, protože jinak spustí řev a mně už se párkrát i stalo, že jsem četla knížku doslova za pochodu :-D..



No a pak nastává ta nejtěžší a nejnáročnější fáze - samotné uspávání. S Bertíkem je to fyzicky dost vyčerpávající O:-). Pán se chce chovat a chovat a... chovat! Pochodujeme po bytě, zpíváme a tancujeme v rytmu Eda Sheerana. Toho si totiž Bertík dost oblíbil :-D. Možná tuší, že máma s tátou mají lístek na jeho červencový koncert v Praze a je potřeba, aby trochu natrénovali texty.. Někdy se zadaří a Berťas usne před 22.hodinou, obvykle ale usíná až kolem 23.00, někdy dokonce až po půlnoci. Asi vám nemusím popisovat, jak tedy vypadají naše zcela "romantické" večery s Martinem, kdy hrajeme hru s názvem "Černý Bertík" aneb komu jako poslednímu zbude Bertík v náručí, uspává :-D. Někdy už jsem ve stavu takové nouze, že se kolem půlnoci plížím domem v polospánku a jen se modlím, abych s Bertíkem v náručí nenarazila do nějakého rohu.  

Navíc mám takový neblahý pocit, že za chvíli budu muset navštívit fyzioterapeuta, abych ještě byla schopná ráno vstát z postele :-(.


Nelinka každý večer touží po tom, abychom s ní leželi v její posteli a drželi ji za ručičku. Někdy to vyjde a já jsem za to hrozně ráda, někdy bohužel ne a ona tak usíná sama. Když jsem tam s ní, máme takový svůj rituál. Chvíli si šeptáme, jaký jsme měly obě den, pak si říkáme, jak moc se milujeme (mami, já tě miluju až do Vesmíru, na tu nejvzdálenější planetu") a pak ji pomalu škrábu na zádech- to doslova miluje. Usíná první a celkem rychle a tak se mi většinou podaří tam neusnout a vyplížit se pak v klidu z postýlky ven.

Hugo, to je zcela jiný level. Snaha o to, aby usnul sám tu sice je, no málokdy vyjde. Scénář je většinou stejný. Po přečtení pohádky ho uložím, obejmu, dám pusu, zhasnu světlo, rozsvítím lampičku (kdy mě asi 5x napomene jak moc ji mám nebo nemám rozsvítit) a odcházím do kuchyně. Do 5 minut ho mám u nohy. A pak ještě asi tak 10x. Arzenál výmluv je zhruba následující:

Mami, já chci čůrat."
„Mami, já chci kakat."
„Mami, já mám žízeň."
„Mami, já se tam bojím."
„Mami, já mám pod postelí bubáka."
„Mami, mně se nechce spinkat."
„Mami, já chci spinkat u vás."
„Mami, já mám hlad."
.
.
.



Když jsme doma dva, tak si tam jeden z nás jde lehnout. Proto, když pořizujete dětskou postýlku, vždy myslete na to, abyste se tam vešli a případně byli schopni i chvíli spát. :-D To se totiž děje dost často. Při uspávání Huga totiž, světe div se, většinou nejdřív uspíme sebe. Pán má totiž velkou výdrž a když je vyspaný ze školky, je schopný ponocovat klidně do 22.00, někdy i 22.30. A zatímco vyčerpaní rodiče spí v té malé dětské posteli, Hugo vyleze, chodí po pokoji, hraje si s autíčky, leze po rámu postele, hraje k usínání na kytaru nebo v roli pana doktora kontroluje stav našeho středního ucha. 

Když Hugoušek konečně zabere, musí mě Martin (nebo já jeho) vzbudit, abych se vyplížila a šla umýt. V tom lepším případě. V tom horším mezitím taky někde usnul při uspávání Bertíka a já se tak probouzím kolem 2. hodiny ranní totálně rozlámaná a namačkaná v dětské posteli a zjišťuju, že nemám ani vyčištěné zuby a můžu jít rovnou kojit..  



Uspávání je pro nás zkrátka asi nejsložitější proces z celého našeho momentálního rodičovství. Kromě toho totiž musíte vzít v potaz, že je to večer, kdy jsme i my dva s Martinem za celý den strašně unavení a místo vytouženého odpočinku a chvilky relaxu (třeba i nad skleničkou vína :-D), nosíme, zpíváme, tancujeme, uspáváme a ve finále se snažíme o jediné - jít spát dřív než o půlnoci. A to stane bohužel málokdy.

Jak je to u vás? Taky děti ponocují, nebo máte před Ordinací v růžové zahradě uspáno? To je totiž náš obrovský sen :-D..


Lucka




SHARE:

15 komentářů

  1. U nás to byl taky boj. Takže moc chápu. Občas jsem zoufalstvím brecela... v situaci,kdy večer (po 14 hodinach pece o deti) resim kakani,piti,curani atd atd,uz proste nemuzu... ted uz je to lepsi,ale i tak je to nekdy fuska �� tak snad bude brzy lépe �� Drzte se! Romana

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Romi, hrozně moc děkuju!!! No večery jsou teda krušné. Někdy bych chtěla k té televizi zasednout třeba v 8, sama :-D Nebo teda aspoň jen s manželem :-D. Ale co, vždy si říkám, že jednou na to budeme vzpomínat, jestli se toho dožiju :-D..

      Smazat
  2. Milá Lucie, srdečně zdravím a přeji hodně sil. Mám kapánek starší děti (dcerka 12 a dva kluci 8 a 6 let) a po přečtení článku jsem se úplně vrátila v čase. Jen Vás chci ujistit, že bude líp. Jen pár let vydržet:-)) Opatrujte se. PS: Moc se mi líbí, jak píšete a fotíte, je to velmi inspirující.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jee tak to moc a moc děkuji za podporu! To je skvělé číst. Takže to dáme! My to prostě vydržíme! :-) A jednou mi myslím bude líto, že už s námi nechtějí usínat :-)..

      Smazat
  3. Mám dvě dcery (6 let a 2,5 roku) a momentálně máme pohodové večery s bezproblémovým uspáváním. Ale není to zadarmo - předtím musím tu mladší celý den udržet vzhůru a nenechat jí usnout. Jinak by mě čekala dlouhá a stresující večerní jízda - ona plná energie, usnula by po půlnoci a mezitím by zdatně rušila noční klid v panelákovém bytě. Máme vyzkoušeno - fakt "lahůdka" :-)
    Obě dcery měly kolem dvou let v období vzdoru šíleně rozhozené spaní. Každá z jiného důvodu, ale výsledek byl stejný - usínání mezi 1.00 a 4.00 v noci! To bylo hodně náročný. Já jsem dost velká noční sova, ale tohle bylo i na mě moc! Takže jsem fakt ráda, že tohle období máme za sebou.
    Tvoje večery (snad můžu tykat) taky vypadají hodně náročně. Budu Ti držet palce, ať se to brzy zlepší! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jitu moc děkuji! Je pravda, že Bertík ještě odpoledne spí, třeba od 4 do 5, 6.. Už jsem i zkoušela udržet ho vzhůru, ale pak byl akorát přetažený a usínal zase kolem 10,11.. No, budu doufat, že to časem nějak srovnáme! :-D Jinak je to docela záhul, chodíme pak spát strašně pozdě..Je super, že u vás se to srovnalo! To je naděje :-D

      Smazat
  4. To zní úplně strašně... Já vás obdivuju, mě by hráblo. Do podzimu jsme spali celá rodina v jedné posteli. Teď spí děti ve svém pokojíčku a mají postele přisunuté u sebe, vlastně jakoby manželskou postel, syn to tak chtěl a já se k nim aspoň vejdu. V šest je večeře, v půl sedmé vana, nejpozději v sedm jsem s dětmi v posteli. Přečtu pohádku, ležím mezi nima, jsou hodní a nikam nelezou, tulí se. Ten starší 3,5 roku usne do 5ti minut a mladší 1,5 roku tak do 15 ti. Potom jdu za manželem, udělám si večeři, naleji sklenku prosecca a vegetíme. Držím palce, snad se to věkem zlepší;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji Pavli! Já myslím, že je to i tím, že my obecně chodíme později spát, s manželem. Děti si to tak nastavily taky. Pravda je, že můj muž chodí z práce kolem 8 většinou, takže děti i čekají na něj (a já taky, aby mi pomohl nebo mě zachránil nebo alespoň nalil :-D)..

      Smazat
  5. Dobrý den Lucie, mám velice ráda číst Vaše články, hodně pobaví, děkuji...ale někdy z nich mám obavy mít 3 děti :). Mám zatím jen jedno a dává mi hodně zabrat. Vše je nové a já se teprve učím, být dobrou mámou. Dříve jsem taky s Amel tančila, houpala jsem ji, zpívala a uspávání bylo nekonečné a pro mě šílený stres. Jelikož bez pláče se to neobešlo, někdy až zoufalého. Do té doby než jsem pochopila, ze ona chce usínat u mě, u prsou. Pak mi mamča ještě poradila, abych zkusila houpací míč a ono to zafungovalo. Nevím zda tento pohyb je pro ně jiný, zajímavý než houpání v ruce, ale funguje to a celkem rychle. Poté mi kamarádka půjcila hojdavak, který používám hlavně večer cca 20, kdy je pro Ami asi náročné usnout a poradně zabrat. Uspím ji na míči a pak ji položim do hojdavaku a tam se hloupe do té doby než vidím, že je spanek tvrdý a mohu vyndat a položit do postýlky. Tohle u nás zatím funguje. Držím palce

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani obavy nemějte! u každého je to jinak.. A i přesto, že jsme unavení, tak to nějak válčíme, děti jsou živé a zdravé a my taky :-D Neměnili bychom! Ten Hojdavak si hodně chválí, i přes den na spánek. Uvažovala jsem o něm taky, tak uvidíme O:-)..No je to vždy nějaké období, co mám tak zkušenost, za chvilku to může být jinak a pak vám třeba malá usne i v postýlce..

      Smazat
  6. Dobry den, Lucko, my mame deti 4,5; 2,5; 7 mesicu - a je to u nas jak pres kopirak. Jenom ta nejmladsi je teda zatim zlaticko, po nakojeni kolem pul 8 ji polozim do postylky a ona vetsinou okamzite sama usina (kez ji to zustane!). Ale ti starsi jsou teda presne kopie tech vasich (vcetne povah usinani).Vzdycky me trochu zahreje u srdce a uklidni, ze je to i jinde podobny boj. Tak se drzme, jednou bude lip :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dáši, děkujuuu!! Já myslím, že bude líp.. A pak nás bude jednou mrzet, že už nás nepotřebují a usnou si sami bez toho, aniž bychom je předtím pomazlili.. Tím se teda uklidňuji já. A pak taky skleničkou vína :-D :-D

      Smazat
  7. Zdravim Lucko,
    my mame chlapecka 4,5 mesicu a musim zatukat, ze posledni 3 tydny chodi spat jako hodinky prave pred tou “Ruzovkou” a my mame s muzem cas kazdy pro sebe ci na sebe, film, praci a jine. Je to nase prvni ditko, tak nechci rozdavat rozumy. Ale vidime, ze alfou a omegou byl tvrdy rezim (co se vecera tyce), ve kterem jsme od jeho 5 tydnu neuhnuli a nepozmenili ho a ted to konecne prinasi stabilni ovoce a reknu vam je to raj na zemi. V 17:30 kojeni, v 18:30 koupani, od 19:00 krmeni kasi a kolem 19:30-19:45 po kratkem houpani na rukach usinani. Hlavne, aby se nepretahl - pak je to trapeni pro vsechny.

    Ale jste bajecna a velmi inspirativni rodina ❤️

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc děkujeme!! A máte úplně pravdu! U nás je to i tím, že Bertík ještě odpoledne spinká a kolikrát se probudí třeba v 6 a ožije, že :-D. Zkoušela jsem ho budit, ale to je snad ještě horší. Navíc út, st, čt je to zase úplně jiný režim, protože chodíme na kroužky se staršími a to má rozhozené, třeba ve středu přijdeme domů teprve až v 7 :-( No je to boj, hlavní je ve zdraví přežít :-D Zatím se to daří! :-D držte se a mějte se krásně, rodinko!

      Smazat
  8. Milá Lucko, já tedy mám děti větší - 10 a 7 let. Naštěstí jako malé byli zlaté děti. Nastavili jsme si režim cca kolem 19 hod koupání, pak mlíčko, kaše nebo večera a kolem 20 hod být v posteli. Je pravda, že děti tehdy vstávali kolem 7 hod, ale to mě nevadilo. Od cca 2,5let nespali po o. Když jsem je oba uspávala cca hodinku a oni pak spaly do 15 či 16 hod, tak pak řádili jak černá ruka ještě o půlnoci. Takže pak přestali v poledne spát a bylo vyřešeno. Zato teď je to občas horor. Užívejte si dokud jste doma. Já od 3 let prcka chodím na plný úvazek do práce a o nějakém večerní posezení s manželem si zatím můžu nechat jen zdát. Asi si to dělám sama, ale prostě večer doháním to, co nestíhám odpoledne. Teď máme doma prvnáčka a to je teprve mazec. Ráno já vstávám před 5:30 a děti v 6:00. Rychle se vypravíme, pak do družiny a já do práce. Z práce se většinou vrácím kolem 16 hod. 3x v týdnu jsou děti střídavě na kroužkách, takže domů chodíme až tak kolem půl šesté. Udělat úkoly, večeři, uvařit si oběd na další den do práce, pomoc dětem s hygienou, připravit aktovky a když je naženu do postele v půl deváte tak jsem ráda. Oni pak ještě cca 5x vylezou, že něco potřebují. Já mezitím sesbírám ráno pověšené prádlo a pak se vrzhnu na žehlení. Takže většinou končím kolem 22 hodiny - uklidím kuchyň, narvu pračku novým prádlem a padám do postele. Ale zase si říkám, že za pár let už mě nebudou chtít a já ráda budu vzpomínat na domu, kdy neustále vylézali z postelí a něco po mě chtěli.
    Krásný den L.

    OdpovědětSmazat

Blog Design Created by pipdig