pondělí 17. června 2019

V kůži (mama)blogerky // Tak trochu jiná strana blogování


Nad tímhle článkem přemýšlím už dlouho. Byla totiž doba, kdy jsem na sociálních sítích (hlavně teda na IG, tam jsem opravdu nejvíc) pozorovala takovou divnou vlnu. Vlnu nějakého negativismu nebo jak to říct. Jedni nadávají na reklamu a nás, že prezentujeme kde co, jiní nadávají na algoritmus a na to, že čísla nerostou. Dalším vadí, že si někdo dá kafe v plastovým kelímku a jsou schopni ho za to hejtovat. A pak jsou tu i ti, kteří jsou schopni vést dlouhosáhlé vyhrocené debaty o tom, jestli je tato či tato kaše vhodná pro miminko na večeři nebo že je lepek téměř sebevražda. A abych nezapomněla, ještě se nadává na soutěže, kterých se teď vyrojilo jako hub po dešti s cílem získat co možná nejvíc sledujících.


Byla jsem z toho unavená a přišla na mě asi nějaká krize. Myslím, že to zažívá čas od času každý, kdo dává svůj soukromý život tak trochu všanc veřejnosti a snaží se den co den vytvářet pro vás inspirativní obsah. Zkrátka jsem toho byla přesycená.

Nedávno mi přišla zpráva. Jedna z dalších, která mimo jiné také přispěla k tomu, že píšu tento článek. Zněla asi takto:

No jo, ja bych taky testovala takhle drahy plenky, kdyz bych je dostala zadarmo!

A to je právě ono. Zkreslená představa mnoha lidí o tom, co se za tím blogováním a vytvářením obsahu na sociální sítě skrývá. A že toho je. Myslím, že i o tom je potřeba občas mluvit, proto vznikl tento článek. 


Vždyť je to JEN fotka

Tuhle mi přistála v directu na IG nabídka. Od té stejné firmy, už asi potřetí. Chtěli mi poslat nějaký produkt zdarma výměnou za reklamu. Slušně jsem odmítla a pak přišla ta kouzelná věta: " Luci, vždyť o nic nejde, my vám to jen pošleme a budeme rádi za zmínku a fotku!" A to je právě to, ona ta fotka nevznikne za 5 minut.. Mně to třeba někdy trvá i několik hodin, než to vymyslím, připravím, nafotím, stáhnu fotky, upravím a vymyslím text. Včera jsem nad jednou takovou kampaní seděla do 1 do noci.

No jo, ony si lebedí doma na gauči a furt dostávají něco zadarmo. Zkuste popřemýšlet, možná i vás tohle někdy napadlo. Upřímně nesnáším, když se z blogování dělá raketová věda či vesmírný inženýrství. Když máte to nadání a štěstí, je to opravdu krásný a kreativní koníček, zábava. Ale pokud se už dostanete na úroveň, kdy přijímáte spolupráce a třeba si tím něco málo přivyděláváte, je to práce. Je to práce jako každá jiná, která vám sebere moře času. Moře času za krém na ruce, kousátko pro dítě nebo v tom lepším případě za nějaké peníze, které pak zase vesele (často nevědomky) investujete do toho blogování zpět. Protože inspirace něco stojí.

Vždycky, když mému muži řeknu, že se mi povedla nějaká hezká spolupráce, usměje se a pronese: "A teď si miláčku spočítej, kolik věcí a krámů sis kvůli IG koupila, kam ses kvůli tomu chtěla jet podívat apod..!" 

Ano, ruku na srdce, kdybych ten IG neměla, dost bych taky ušetřila O:-).

Spolupráce je fakt práce

Já vím, existují profily, které píšou jen tak, pro radost, bez nějaké spolupráce. Moc jich neznám. Tam, kde se pohybuji já, tam je velká konkurence, asi jako v offlině životě. Chcete se odlišit, být jiní a inspirativní? Pak musíte přicházet stále s něčím novým - nové hračky, výlety, inspirace. A tak se stane, že začnete přijímat i spolupráce. A od toho momentu už to není jen o vás. Máte zodpovědnost i vůči někomu jinému, kdo ve vás vložil důvěru. A tu samozřejmě nechcete zklamat.

Pokud se nebavíme o spolupráci typu pošlu vám kousátko a to někdy dejte do Stories, pak jsou to u mnohých velkých firem zkrátka reklamní kampaně, které mají dané zadaní a přesný timing. Před spoluprací často musíte poslat vaše statistiky, aby se rozhodli, jestli do toho s vámi chtějí jít. A když ano, dostanete zadání, vaše výstupy musíte často před zveřejněním poslat ke kontrole (teď už se z toho stalo vlastně pravidlo), po odsouhlasení je publikovat a poté poslat zpět zase všechny statistiky dosahů. Ne, není to akce na jeden den.

Vlastně bych řekla, že je to takový začarovaný kruh. Lidé chtějí neustálou inspiraci, chtějí, abyste je bavili, chtějí nové a nové příběhy, tipy. Ale na druhé straně jsou schopni vás ukamenovat, když právě z tohoto důvodu taky berete spolupráce. Jenže, ony ty věci a ten náš čas, co do toho investujeme, není zadarmo, pokud se tomu chcete věnovat už opravdu na nějaké úrovni a světu něco předat.

Přišla mi docela nedávno nabídka do directu na IG. Od jedné nejmenované značky zmrzliny. Prý mi pošlou 3 kelímky jejich nové zmrzliny a skoro nic za to nechtějí, prostě jen MINIMÁLNĚ 3 posty ve feedu.. Přiznám se bez mučení, že jak na tohle často nereaguju, tak tady jsem odepsala..Vy taky chodíte do práce za 3 kelímky zmrzliny? 

Luxus jménem offline

A tady se dostáváme k dalšímu kamenu úrazu. Totiž, že v klasické práci/koníčku si můžete vzít dovolenou. Tady ne, jsme pořád online. Každý jeden den sdílíte střípky vašeho života. Chcete si dát pár dnů pauzu? No můžete, ale čísla vám spadnou tak, že se zase skoro 14 dnů budete dostávat tam, kde jste byli. A to je problém, když máte spolupráci. Spolupráci, u které budete zase posílat vaše statistiky a čísla dosahů. Nikdo z nás nechce, aby byly malé. Nikdo.

A tak se může velice snadno stát, že vás to semele. Že zjistíte, že se z toho milovaného koníčku stala někdy až povinnost, že si nemůžete dát oddech, že jste neustále na příjmu. Že i váš muž před příchodem domů přesně ví, co jste celý den dělali, protože to viděl na Stories. Že dokonce vaše rodina nabude dojmu, že nemáte absolutně žádný problém, protože "vždyť jsem na Instagramu viděla ty tvoje krásný fotky, tak co řešíš, máš se přece skvěle". Ale co je na tom úplně nejhorší.. Jste s mobilem v ruce i před dětmi! Natáčíte je a děláte z jejich dětství veřejnou věc, a to ani nemluvím o tom největším klišé ever "bloguju, jen, když děti spí". Blbost. Pokud to děláte už v takovém rozsahu, jste s mobilem/foťákem v ruce i s dětmi. Minimálně proto, abyste je natočili s hračkou, se kterou si musí teď hrát, protože jste ji dostali a slíbili jste přece "jen" tu zmínku a fotku. Zmínku a fotku, která vás stojí celý dopoledne času, který byste jinak mohli trávit úplně, ale úplně jinak.

A pak se to stalo. Najednou jsem dospěla do fáze, že nám u dveří zazvonil kurýr a já se lekla. Lekla, co mi zase kdo poslal a co kde budu muset natočit, nafotit a kolik času nad tím strávím. A to jen proto, aby se nám doma hromadila tuna věcí, který nepotřebujeme, protože to jediný, co moje děti potřebují je pohodová máma, co NEMÁ v ruce telefon a v hlavě milion myšlenek o tom, co má kde nafotit a postovat.



Soukromí vašich dětí

No a tady se dostáváme na docela horkou půdu. Ono totiž o tomhle žádná z nás moc mluvit nechce. Co vám máme říct? Že prodáváme soukromí našich dětí? Že je natáčíme, když ony samy třeba ani nechtějí? O tomhle se mluví dost blbě, že..

Něco vám řeknu, je obrovský rozdíl, když natočím Bertíka, který z toho ještě nemá rozum, nebo šestiletou Nelču, která mi dost často řekne: "Já nechci, abys mě fotila/natáčela!" To je ten moment, kdy strkám telefon do kapsy a zcela upřímně - stydím se sama před sebou.. Protože oni si nevybrali, že je máma blogerka..

A mým cílem je postupně to omezovat a nedělat ze života mých dětí úplné divadlo (no jak se mi to daří, nebo spíš nedaří, to posuďte sami). Protože tady se střetávají dvě věci - soukromí vašich dětí s jakousi autentičností vás samotných. I mně se podstatně hůře ztotožňuje s někým, kdo píše o mateřství, ale dítě vlastně nikdy neukázal. I když jeho důvody chápu a vlastně myslím, že tak je to mnohem lepší. A tady vám chci říct další obrovskou pravdu - ony totiž děti taky fungují. Je to hnusné, ale každá z nás to ví. Ví, že když dá fotku roztomilého dítěte nebo ještě lépe společnou fotku, bude tam víc srdíček, než když jsme tam samy. Ale pozor! Teď přijde ještě něco méně hezkého - děti jen do určitého věku. Jakmile máte už starší děti, ve školce, nebo nedej bože ve škole, jejich "atraktivita" opět klesá. Něco vám řeknu, už když to píšu, je mi z toho strašně blbě a smutno.  Mimochodem ještě funguje těhotenství! Čímž vás ale k ničemu nenabádám! :-D.

A k tomu bych ráda dodala ještě jednu důležitou věc.. Tuhle jsem Nelinku našla, jak sedí v pokojíku na zemi, listuje knížku a vykládá k tomu její obsah. Ve vteřině mi to došlo! Že napodobuje moje knižní okénka, které občas natáčím, i když jsou doma. Jakým vzorem pro ní jsem a budu, když mě uvidí se neustále nakrucovat před zrcadlem a fotit outfity? Snažím se svoje děti držet od většiny technologie a dopřát jim fakt volnost dětství bez tabletů a mobilů a přitom jsem to právě já, která má ten mobil často v ruce.. :-( Tohle je věc, na které chci opravdu víc zapracovat..

Časový limit

Přiznám se bez mučení, byla jsem hodně moc online. Tak moc, že se mi to fakt nelíbilo. Teď jsem si nastavila limit 3 hodiny denně. Zdá se vám to stále moc? A to mám jen na to, abych tam postla svoje věci, zhlédnu svoje nejbližší a odepisuju na zprávy a komentáře. Poslední dobou třeba už moc nestíhám koukat na fotky ve feedu. A stejně mi to večer často píše, že jsem přešvihla limit.

Druhá věc je, že jakmile si na sebe ušijete nějakou věc, nastavíte laťku, pak už ji musíte vždy přeskakovat, a to je sakra náročné. Co tím myslím? Natáčíte 30 videí denně plné tipů? Odepisujete vždy na vše? A pak to najednou přestanete dělat a lidé vám píšou, proč není to a ono, že to předtím bylo lepší, že se ten profil zhoršil, že už to není taková inspirace apod. Jj, čtenář je tvor zhýčkaný (myšleno v dobrém samozřejmě O:-)).

Dobrá pověst nade vše

A je tak strašně jednoduché, aby vám ji někdo pošpinil. Vlastně to jde skoro lusknutím prstu. Třeba tuhle, když mi někdo psal, že existují jakési anonymní skupiny, kde se pomlouvají blogerky a influencerky. Dokonce i ony mezi sebou. A věřte, jakkoli silné se před vámi tváříme, tohle zabolí každou z nás. Ono je strašně snadné říct, že s tím musíte počítat, protože jste vidět. Je snadné napsat, že někdo neumí přijímat kritiku. Já si taky myslela, jak jsou někteří zbytečně citliví.. Do té doby, než přišel první hejt mně :-D..

Vezměte si to na sebe. Jak by vám bylo, kdyby vám někdo napsal, že v tom či onom vypadáte otřesně? Že špatně vychováváte svoje děti? Že jste "namyšlená kr...."? Věřte mi, vás by to bolelo taky. Protože vůči těmto věcem nikdo z nás není imunní, to bychom museli být všichni bez citu. Jediné, co se s tím dá dělat je překousnout to, snažit se nebrat si to tak osobně a pořád si říkat, že tohle víc vypovídá o tom druhém člověku, nikoli o vás..

Je fakt rozdíl, když vám někdo napíše - tohle se mi úplně nelíbí nebo panebože, vypadáš v tom naprosto otřesně..

A měla bys to dělat takhle!

Což je další z těch stinných stránek tohoto všeho. Najednou si musíte zvyknout, že se k vám vyjadřují úplně cizí lidé. Ti, co vás v životě neviděli, ale úplně nejlíp ví, jak máte žít, jak máte vychovávat svoje děti, jak je máte uspávat, co jim máte vařit, jaký plínky máte kupovat, co máte recyklovat nebo jak se máte oblíkat.

Lucko, myslis ten post opravdu vazne? Zamyslela ses nad dopady toho, co jsi napsala? Jak vychováváš své děti????

Paneboze a proc neuspavate vsechny deti dohromady? Ony potrebuji obejmout a vasi blizkost!

Nechapu, proc nekupujete prirodni plenky nebo nelatkujete! Mate jit prikladem!


A úplně nejlíp to ví ti, kteří mají třeba jen jedno dítě a manžela ve 4 doma z práce. A nebo nemají děti vůbec :-). Tlak, velký tlak, abyste dělali věci "správně", jenže tohle pro každého znamená něco jiného. Dost lidí má totiž pocit, že se ke všemu musí vyjádřit, protože můžou a protože jste vidět. A právě proto s tím (údajně) musíte počítat. A pak se stane, že přijde Martin z práce domů a najde mě tu naštvanou, s blbou náladou. Proč? Protože mě naštvalo cosi imaginárního ve virtuálním světě. Ve světě, kde polovina věcí není skutečných. Proč? Ptám se sama sebe...

Tady vám ještě prozradím, že jsou témata, kterých se my blogerky tak trochu bojíme a většinou se do nich nechceme moc pouštět. Protože víme, že to vyvolá velké emoce a ne vždy jsou pozitivní.

Jednou mi přišla nabídka na spolupráci ohledně očkování. Byla to vakcína, kterou mají naočkovanou všechny naše děti a nikdy jsem s tím neměla problém. Ani jsem tu nabídku nedočetla do konce a už jsem psala zamítavou odpověď. Proč? Protože jsem se bála, jakou reakci by tohle vyvolalo a já se nechci ve svém volném čase s někým hádat..Chci, aby mně i vám bylo tady hezky. 

A jaký rozměr mají vaše spoďáry?

Musíte být k dispozici. Odepisovat, protože právě to vás a váš blog dělá tím, čím je. Komunikace se čtenáři. A já to miluju! Opravdu jo, jsem strašně ráda, když mi napíšete, poradíte, podpoříte nebo se na něco zeptáte. Ovšem najednou se začne stávat i to, že vám někdo píše s věcmi, které si může jedním klikem vygooglit a je naštvaný, když mu neodpovíte.

Lucko, zarizujeme nove bydleni a tak bych vas chtela pozadat, abyste mi vyfotila vasi kuchyn. Chceme neco podobneho. A prosim ze vsech uhlu, z druhe strany na IG neni videt! To vzadu, co tam máte, to je komora? A jak je velká? Prosím o foto i toho! A mohla byste mi změřit ty dveře?

Lidé po vás chtějí, abyste měřili obvod pyžama, fotili svoji kuchyň ze všech úhlů, hledali ve fakturách přesný typ podlahy nebo jim zjišťovali, kolik stojí půjčení auta na Sardinii. Jen proto, že jste tam před skoro 2 lety byli. Nebo, a to mě nejednou trochu vyděsilo, spekulují a dle střípků si skládají obraz toho, kde bydlíte a asi tak před rokem po mně někdo chtěl, abych mu napsala, kam chodí Hugo do školky.

Jednou mi jedna paní napsala strašně rozezlenou zprávu na IG, že se teda poprvé odhodlala nějaké blogerce napsat, dala si s tím práci a já jsem jí už 2 dny neodepsala! Že je to otřesný, že je to všechno fake a pozlátko, a že bych se snad měla stydět. Paní jsem se omluvila za svou nereakci, ale musela ji vysvětlit, že ve složce nepřečtené zprávy jich mám jen na IG aktuálně 50, k tomu 10 nevyřízených pracovních mailů, 3 prošlý deadliny a k tomu taky 3 děti, manžela a domácnost.. že se to prostě občas stane, ale nic osobního v tom fakt není..

Absolutně nemám problém s tím, abych někomu poradila, řekla naši zkušenost. A občas i něco změřím, dohledám, pošlu odkaz, dělám, co je v mých silách.. Ale opravdu nemůžu fungovat místo Googlu :-).



A už mě s tím blogem neštvi!

Autor věty je můj muž. Ten, který mě před více jak 3 lety zapsal na kurz blogování a postrčil mě k tomu, abych se do tohohle virtuálního světa vrhla. Ten, který mi vždy držel palce a s foťákem v ruce často trpělivě snáší moje výtky typu: "A ty nevidíš, že mám tady tlustý nohy/blbý vlasy/odstávající tričko?" Ano, i on toho má občas plné zuby, poslední dobou vlastně dost často. To když přijde unavený večer z práce domů a já mu strčím na krk na 3 děti, protože musím jít vyřídit maily, postnout fotku nebo odepsat na komentáře. Nebo když místo rodinného odpoledne jdeme o víkendu fotit nebo si sednu a natáčím stories, který jsem slíbila. I on mi někdy řekne, že už ho to s... a ať jdu s celým IG a blogem do .... (víte kam :-D).

On celý ten virtuální svět poměrně dost zasahuje i do našeho rodinného života. Není to věc, kterou děláte od do a o víkendu máte klid.

IG = marketing?

Poslední dobou dost intenzivně cítím, že se třeba z Instagramu stal obrovský marketingový nástroj. Nejen, ze strany firem, který by za jedny trenky někdy chtěly, abyste jim ruce líbali, ale i ze strany jiných tvůrců. Najednou vidím spoustu těch, co si teď zakládají profily za účelem reklamy a berou to jako business a jdou si dost tvrdě za svým. A to prosím nejen my ženy.

Co mě osobně trochu mrzí je, že se stále nestalo pravidlem, že je reklama na sítích označována. Dokonce stále častěji slyším názor od ostatních, že to značit nebudou, protože pak čtenáře akorát naštvou a ti tu reklamu přeskočí (a tím pádem budou nižší čísla a taky pak uvidíte, kolik té reklamy tam vlastně je, a že je to u někoho skoro v každém postu). Tenhle pohled úplně nesdílím. Jednak proto, že reklama by se zkrátka značit měla (stejně tak, jako v televizi, časopise, rádiu apod.), ale pak i proto, že čtenář často nemá šanci poznat, že jde o placený post/stories. Věřte mi, nepoznám to kolikrát ani já, a to se v tom pohybuju.

Navíc mám pocit, že se kamsi pomalu vytrácí i jakási zodpovědnost vůči čtenářům/sledovatelům. Neříkám, že u všech! Ale jsou tací, co vám jeden den např. prezentují zázračné pilulky na zhubnutí, další den skvělé šumivé tablety a další den úžasné detoxikační pytlíčky, krabičky, fit programy apod. Bez toho, aniž by skutečně tušili, jestli to funguje a jestli to náhodou nemůže být i zdraví škodlivé nebo minimálně k ničemu. Jinými slovy cílem je prodat, co na tom, že ten produkt nemá účinek, že není kvalitní apod.? Co na tom, že třeba nějaká maminka šetří poslední svoje peníze z mateřské a utratí je za předražené vitamíny? Argumentem je, že lidi jsou přece soudní a musí vědět, co chtějí. No, nemusí..

Jednou jsem slyšela i názor, že IG teď frčí a nikdo neví, co bude za pár let, tak je přece potřeba toho využít, vyždímat z toho co nejvíc. Zaskočilo mě to, protože takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela a skutečně to takto nastavené nemám. 

Čísla čísla čísla

Všichni je řeší! A kdo je neřeší, kecá! :-D Ano, dřív bylo mnohem jednodušší na IG uspět. S novým algoritmem je to prakticky nemožné. Buď musíte dělat velké soutěže nebo vás musí sdílet ostatní. Dříve "stačilo" mít hezké fotky, inspirativní obsah a lidé si vás našli, dnes ani ti, co vás sledují, nemusí vidět vaše posty. Tak to prostě je, ale proč nad tím plakat? Ony ty podmínky jsou sice blbý, ale pro všechny STEJNÝ!

Jednu dobu byl trend zakládat IG skupiny, které mají za cíl vzájemné komentování. Prostě si blogerky a blogeři navzájem stále dokola komentují fotky a tím by měly být jejich posty "viditelnější" i pro ostatní. A není na tom nic špatného, sama jsem v takové skupině kdysi byla. No vydržela jsem to týden. Jednak proto, že to znamenalo být neustále přilepená na telefonu a pak proto, že jsem byla nucená komentovat věci a fotky, které jsem třeba ani komentovat nechtěla.

Pak je tu ale jiná věc, a to je kupování followerů. Já vím, slyšeli jste o tom už tisíckrát, ale ono se to fakt stále děje. A co mě osobně někdy trochu zamrzí je, že u některých to jde hůře poznat, protože si kupují i ty srdíčka. Nebo to nakoupili kdysi v minulosti a už se to číslo s nimi táhne. Je to asi jako všude jinde v životě, jsou ti, co to dělají férově a pak ti, co to férově prostě nedělají. Jednou se mi stalo, že jsem měla být s někým takovým v jedné kampani a věděla jsem, že ten člověk za stejný výstup obdržel úplně jiné (mnohem vyšší) ohodnocení. A to jen proto, že měl nakoupené číslo. Reálně měl totiž ještě méně sledovatelů, jako já.

Tuhle mi jedna čtenářka psala takovou moc milou zprávu, jak má ráda můj profil, že si na nic nehraju, jsem upřímná a není to jen samá reklama. Že stejně tak ráda sleduje osobu XY, která je stejná. A já měla nutkání jí to napsat. Že sice ona osoba je určitě skvělá, ale asi tak 50% sledovatelů má nakoupených a reklamu neznačí jen proto, že se objevuje prakticky v každém postu. A že je to hodně dobře zaplacená reklama.. 

Ale víte co? Nenapsala jsem nic.. Proč? Nepřísluší mi tohle řešit a psát o komkoliv cokoliv. Byť mě tato nespravedlnost (nebo jak to nazvat) vždy zamrzí, každý si volíme nějakou cestu, já si zvolila jinou. Jsou profily, které by si zasloužily mnohem více sledujících. A pak jsou i ty, které jich mají hodně a jsou koupení. Je to někdy nespravedlivé, ale je to tak. Za sebe říkám, že jediný způsob, jak to chci dělat a jak je to podle mě i dlouhodobě udržitelné, je dělat to upřímně a férově. Ta cesta bude delší a mnohem náročnější, ale nebude mi blbé se na sebe ráno podívat do zrcadla.. A taky se mi nestane, že by mě to pak semlelo úplně.


Jak rychle uspět na Instagramu?

Na druhé straně ale musím říct, že ne každý profil je předurčen pro to, aby měl desetitisíce či statisíce sledovatelů.. Nevím, jak to popsat, aby to teď nevyznělo blbě, ale.. Jednoduchý klíč k tomu, jak u nás uspět je dle mého (a s kýmkoli se o tom bavím, tak říká to stejné) založen především na skvělé vizáži, poslední dobou mám dojem, že i několika plastických operacích, značkovém oblečení a kabelkách nebo určité kontroverzi či nejlépe kombinace obojího. Nejsem ani jedno :-). Vím, že nikdy nedosáhnu statisíců čtenářů a upřímně? Vůbec mi to nevadí! To není žádné klišé typu "no jooo, to říká každá, to určitě", opravdu jsem s tím naprosto v pohodě. Nikdy jsem si veřejně nestěžovala, že mám malá čísla, že chci překonat nějakou hranici apod.. Raději mít mnohem méně čtenářů, ale těch, co si ke mně chodí počíst, pro inspiraci a ne proto, aby se zase koukli, co šíleného jsem dělala, koho zase urazím či co nového jsem si nechala upravit apod. To je i důvod, proč hodně z těch velkých a všemi oblíbených profilů nesleduju, nemá mi to co předat.

Tuhle mi moje máma řekla takovou zajímavou věc. "Já vás nechápu, tady za komunismu nebylo nic, a přesto jsme tak strašně toužili po tom se odlišit, být jiní, výjimeční. Vy máte dnes všechno a přesto když otevřu IG, snažíte se být jedna jako druhá." 

Pokud si i vy stále dokola lámete hlavu nad tím, proč nemáte vyšší čísla apod., vykašlete se na to! Zbytečně to jen ubírá sil a demotivuje. K čemu ty několikanásobně vyšší čísla jsou? Udělá nás to šťastnějšími v tom opravdickém životě? Budou díky tomu moje děti zdravější nebo šťastnější? A co když zítra zruší IG?? Nebo to je proto, aby byly lepší spolupráce? Přestože nemám nějak známý a velký profil, chodí mi krásné nabídky, které už leckdy nejsou založeny jen na číslech. O to víc si toho vážím. Všechno zkrátka není jen o číslech. Proto je sledujte, ale nenechte se jimi pohltit..



Co říct závěrem? Já tenhle svůj koníček miluju! Nechci ho hanit! Je to takové moje čtvrté dítě, které jsem vypiplala od plenek a troufnu si říct k prvním krůčkům a mám ho ráda. Pomáhá mi uniknout občas z toho mateřského kolotoče, vypsat se nebo i sdílet vzájemnou podporu. Jen chci, abyste věděli vše. I tady je obrovská konkurence, boj o čísla, pomluvy, nátlak firem, ztráta soukromí, kolikrát i nepochopení vašeho nejbližšího okolí a tlak, pod který se velice snadno můžete dostat.

Myslete na to, až budete zase koukat na nějakou tu krásnou, vymazlenou IG fotku a říkat sami sobě, co děláte špatně, že nejste tak dobří, úspěšní, výkonní apod.. Ona každá mince má dvě strany. A u tohoto virtuálního světa to platí dvojnásobně..

Protože i tady se může stát, že vás ten tlak semele a ráno vstáváte se staženým žaludkem. Stalo se to nejednou i mně... Nebo se možná jen do tohohle virtuálního světa nehodím :-)


Lucka









SHARE:

29 komentářů

  1. Skvely clanok. Toto by malo byt povinne citanie pre vsetkych. Klobuk dole za taketo uprimne slova ❤️ Ste super.

    OdpovědětVymazat
  2. ❤❤❤ Moc děkuji za tento článek. Z časových důvodů jsem zredukovala čtení blogů a pravidelně čtu jen ten Váš. A potvrdilo se mi, že to byla správná volba��

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je tak trefné! Nenechte se semlít anebo odradit. Veškerý svůj čas máte ve svých rukou a nedovolte, aby Vám jiní určovali, jak s ním vynaložit. Každý musí chápat, že když máte 3 děti, není možné fungovat jako "bezstarostná" studentka. Nezáleží na množství příspěvků, ale na kvalitě. Děláte to dobře. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji hrozně moc!!!! Myslím, že poslední dobou jsem si hodně věcí nastavila lépe a je to opravdu lepší :-)

      Vymazat
  4. Taky moc děkuju. :-) Ze začátku jsem opravdu bloggerkami trochu opovrhovala a říkala si, že si z focení dětí dělají byznys. Potom jsem sama budováním svého profilu (firemního), zjistila, kolik to dá práce. Mám přes 1000 sledujících za 2 měsíce, ale tady na IG si ode mě ještě nikdo nic nekoupil!!!!Druhá strana mince a jediná věc, kterou jste snad v tomto článku nezmínila, je ta, že my, matky dětí, co nejsme blogerky, ale jsme podnikatelky, dáme měsíčně spoooustu věcí bloggerkám zdarma a pak jen vzdycháme, že to nepřineslo žádný další obchod :-/ Připadá mi totiž, že ty insta matky chtějí jen soutěžit a mít vše zdarma. Zpátky ale k první větě. Už jsem pochopila, že vaše práce je řehole a taky se dost často stydím sama za sebe, když lítám s telefonem v ruce a dělám, jak můj muž říká, marketing, místo toho, abych se věnovala dětem :-/ Moc díky za tento příspěvek! Opravdu klobouk dolů, že jste to řekla nahlas :-)

    OdpovědětVymazat
  5. CupCakes Veronika17. června 2019 22:37

    Luci krasne napsane, je fajn znat i druhou stranu IG. Mam rada Vasi uprimnost, lidskost a cistotu. I ja si, a je to celkem casto, rikam, proc mam tak malo sledujicich, jak je mozne, ze mi jich behem tydne spadne o 100 dolu. Pak si reknu, ze vlastne nelovim lidi, jen si nekde potrebuji ulozit ukazku prace. Na Ig nesnasim tu neuprimnost, to verejne lhani. Diky sve praci jsem se setkala s mnoha blogery a jen s hrstkou bych sla na kafe. Mam rada uprimnost a svet by mel byt uprimny.
    Luci, preji Vam hodne sily a nadseni!

    OdpovědětVymazat
  6. No už dávno jsem pochopila, že nakonec je to práce jako každá jiná....se svými klady i zápory. Nicméně, co stále nechápu je zapojování dětí do této práce.
    Je toto v souladu s naším nejlepším vědomím a svědomím? Ať už z hlediska tvůrců,tak i sledovatelů.
    Na to si ale asi každý musí najít odpověď sám.

    OdpovědětVymazat
  7. Lucie, napsala jste skvělý článek. Díky za upřímnost a pohled na věc ❤️

    OdpovědětVymazat
  8. Super článek!!!! Doufám, že se dostane speciálně k těm pomlouvacím slepicím. Má to hlavu a patu a je krásně napsaný, a vlastně pojmenovaný, co žere nás všechny... :-) Díky za to.

    OdpovědětVymazat
  9. Wow!!!!to me posadilo na pr..el!!dekuji za otevreni oci,je to velmi smutne.Ale diky tento radkum jsem pochopila a ujistila se,ze mam vlastne bajecny zivot.

    OdpovědětVymazat
  10. Do dnešního dne jsem o Vás nevěděla,až podle odkazu jiné IG maminky. Článek jsem přečetla místo obědové pauzy, ale i přesto máte novou sledující :-)
    Moc pěkně napsané a hlavně se spoustou věcí souhlasím, byť jsem obyčejná pracující žena, co má IG pro zábavu.
    Těhotná už nebudu, puberťáci 14 a 11 nikoho nezajímají a hlavně oni sami už nechtějí abych je zveřejňovala. Takže co nám zbývá, cestování z finančních důvodů pouze po ČR, jen občas a to netáhne, plastiky podstupovat nehodlám, fit recepty nepěstuji a cvičení mě nebaví. Prostě dál zůstanu tou obyčejnou ženou, co ráda peče, budu číst knížky které mě baví a občas vyfotím něco co mi udělá radost, přiznejme si že i já přemýšlím jak by ta fotka mohla vypadat dobře, ale především si nechám IG jako zdroj inspirace a možnosti sdílet lidi co něco umí mezi další.
    Přeju hodně úspěchů, málo nenávisti, která se poslední dobou opravdu rozmáhá a co nejméně nevyžádaných rad.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den Lucko, skvěle napsáno.
    Renata J.

    OdpovědětVymazat
  12. No, řekněme si upřímně, nazývat blogování a budování virtuálního instagramového profilu prací? Najděte si něco skutečně prospěšného, kdy budete opravdu něco "konat" a ne pouze zbytečně přehlcovat virtuální prostor. Radost ze skutečné práce, třeba i manuální, vás musí těšit přece mnohem více než natáčení stories, která další den ani neexistují. A pokud s krmením profilu přestanete, nikdo si toho ani nevšimne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, děkuji za komentář a váš čas. Minimálně mě to donutilo k zamyšlení. Pokusím se odpověď shrnout do několika bodů:

      1. Já dělám prospěšnou (i manuální) práci už 6,5 let. Starám se o 3 malé děti. Vím, že se to v dnešní společnosti moc nenosí, ale i to je práce, na plný úvazek, vlastně 24/7. A dělám ji ráda, přestože mám úplně jiné vzdělání a měla jsem zcela odlišné ambice ještě před pár lety.

      2. Když by nebyli čtenáři, uživatelé sociálních sítí (třeba jako vy), nebyly by ani blogy, blogerky, spolupráce a reklama.

      3. Blogy a sociální sítě beru vlastně jako součást zábavního průmyslu, nebo jak to nazvat. Stejně jako někdo kouká v televizi na Ulici, poslouchá v rádiu ranní show, čte lifestyle magazín, tak někdo chodí číst blogy a koukat na sociální sítě. Jediný rozdíl je možná v tom, že herci seriálu, moderátorovi nebo redaktorovi by tohle zřejmě nikdo nenapsal, přestože jeden díl seriálu taky trvá hodinu a pak už si na něj nikdo nevzpomene. Jsou mnohem více anonymní, kdežto my tu dáváme všanc mimo jiné i svoje soukromí.

      4. Stejně, jako i v jakékoliv jiné práci, i tady jsou lidé, kteří to dělají skvěle, upřímně a mají co předat a pak ti, co ne. Znám spoustu inspirativních blogů, kam si chodím pro recepty, tipy na výlety s dětmi, módní inspiraci a jsem ráda, že za mě třeba někdo něco vyzkoušel apod. Ušetří mi to čas.

      4. Cílem článku nebylo z blogování dělat raketové inženýrství, ale poukázat na to, že každá mince má dvě strany.

      Je mi jasné, že váš názor nezměním, ale měla jsem potřebu se k tomu vyjádřit.

      Přeji jen to dobré, Lucka

      Vymazat
  13. Článek dobrý,určitě pravdivý,ale čas strávený s dětma a hlavně to,jak rychle rostou,ten už se nenavrátí,max.si ho můžete zopakovat.Sleduji Vás ráda,obdivuji,ale na jednu stranu také trochu nechápu.��Ale je to volba každého z nás.Krásný večer .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to máte zcela jistě pravdu. Proto jsem si vybrala koníček (kterým si tedy občas teď i přivydělám), který můžu dělat z domova, nemusím nikam odcházet, časově ho mohu přizpůsobit dětem a zároveň mít u toho aspoň trochu pocit, že se realizuju. :-)

      Vymazat
  14. No napsáno hezky, ale co teď čekáte že bude? Že vám všichni budou tleskat, omlouvat se a litovat vás “blogerky”? Dřív byly blogy o zábavě, nových informacích a radosti. Dnes jen o penězích. Na to, abyste uspěla musíte mít peníze, drahé oblečení, doplňky, vše značkové, jinak vás nikdo sledovat nebude. A jelikož nemáte dost, tak se hrnete do těch slavných spoluprácí, abyste měli ještě víc a vše zadarmo. A to má být ta slavná práce. Jen pár blogerek si udrželo tvář a drží si svůj standart a já je rada sleduju. Vy ale mezi nima určitě nejste. Nevím proč byste měly být inspiraci pro ostatní maminky, víte kolik děla v dnešní době mateřská? Zkuste si jeden měsíc využít z penez jako ostatní matky a pak můžete být obdivovaná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý anonyme,

      já ale nečekám vůbec nic :-) Cílem článku nebylo ani jedno z toho, co popisujete. Cílem bylo ukázat, že ne vše je zadarmo a každá mince má dvě strany. Myslím, že je na každém, co si z článku odnese. Někdo pocit, že je to super věc, někdo pocit, že by to za tu cenu nikdy dělat nechtěl a někdo asi i to, co popisujete vy. To už bohužel moc neovlivním.

      Aby člověk v tomto světě rychle uspěl, určitě to takto jde snáze. Jenže je potřeba si uvědomit, že kde není poptávka, není nabídka. O úspěchu dané blogerky rozhodujete VY, čtenáři. To je jako bych si stěžovala, že není fér, kdo vyhrál volby, protože já ho nevolila. Já ne, ale dalších XY lidí jo, tak to je. Výhodou tohohle ale je, že pokud mi někdo nemá co předat nebo mě štve, sledovat ho nemusím, je to jednoduché. Znám spoustu blogů, které byly vybudovány bez jakéhokoliv pozlátka a jsou úspěšné. Super je, že to může zkusit opravdu každý! Na druhé straně, i na těchto blozích je nyní reklama. :-)

      Blog mám více jak 3 roky, za tu dobu jsem napsala bezmála 200 článků, no sponzorovaných nebo těch, které jsem psala proto, že jsem vám chtěla představit něco, co jsme dostali, bylo zhruba 20. Zdá se vám to moc? Představa, že tu sedím a vesele inkasuju desetitisíce je celkem úsměvná. Stejně jako to, že máme snad všechno v životě s manželem zadarmo. Věřte nebo ne, docela dlouho jsme oba studovali, makali na sobě, pracovali rozhodně víc, než 8h denně, můj muž během toho, co se narodily děti udělal poměrně náročné zkoušky, které zabraly 3 roky (3 roky intenzivního učení po nocích, zatímco na mně bylo vše ostatní). Ano, možná máme v životě štěstí, ale rozhodně je za námi vidět kus práce. A stejně jako ostatní lidé, i my máme na bedrech hypotéku a přemýšlíme, jestli můžeme či nemůžeme jet na dovolenou apod..

      Nikdy, opravdu nikdy jsem neposuzovala kohokoliv dle peněz. Vážím si lidí dle toho, jací jsou, nikoliv proto, jestli něco mají. Všechny maminky, které musí vyžít jen z mateřské mají můj neskonalý obdiv, respekt. I ty se snažím podpořit, když mi třeba napíšou. Nedávno jsem takto třeba někomu poslala kočárek, vozím oblečení a hračky do domovů, přispívám na projekty apod. Víc pro to asi bohužel udělat nemůžu.

      Ovšem představa, že blogovat může jen někdo, kdo je snad v hmotné nouzi, protože má lidem co předat, tak tu opravdu nesdílím.

      Přeji vám hezké léto!
      Lucka

      Vymazat
    2. Tak to nedělejte, nikdo Vás nenutí �� Instagram děláte protože chcete. Nechápu jak si můžete stěžovat. Běžte do normální práce, kterou budete potřebovat a pak si můžete stěžovat jak jste unavená.

      Vymazat
    3. Ano, dělám, protože chci a protože mě baví :-). Jen je potřeba říct nahlas, že ne vše je tady růžové, stejně jako v čemkoliv jiném, co děláte.. Stejně tak bych vám mohla napsat, ať si zkusíte tedy vybudovat nějaký úspěšný/oblíbený profil (neříkám, že zrovna můj je!) a pak můžete kritizovat.

      A já v normální práci jsem. Možná jste to nepostřehla, ale mám 3 malé děti. A to je dokonce práce 24/7 :-)

      L.

      Vymazat
  15. Krásně napsané, děkuju Luci...umíte velmi dobře dostat myšlenky na papír (palec nahoru!!!)! Jste skvělá taková...jaká jste!!! Krásné léto Vám i celé vaší prima family smečce! Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc Luci, vážím si toho! Krásné léto i vám!

      Vymazat
  16. Ty vaše odpovědi na ´hejty´ jsou snad ještě lepší než samotný článek. Obdiv k vašemu nadhledu, i když je mi jasné, že jste ty rozvážné věty nevytáhla na první dobrou jako králíka z klobouku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Na první dobrou asi ne, na první dobrou je mi to vždy především líto. Ale nad odpovědí zas nepotřebuju dumat hodiny. Upřímně necítím k nikomu nějakou nenávist či cokoli negativního, že bych to musela hodit na papír/internet. Moji rodiče mi byli obrovskými vzory a učiteli v tom, že ačkoli s někým nesouhlasím, vždy se to dá říct slušně a konstruktivně. :-)

      Vymazat
  17. Neberte to osobně, ale přijde mi to tak trochu jako zvrhlost vystavovat svoje děti i v těch nejchoulostivějších věcech všem na očích. Jakmile kdokoliv umístí fotku čehokoliv na internet, tak tam ta fotka je navěky. Nikdy člověk netuší, kdo si fotku prohlíží, kdo si ji stáhne a co s ní pak dělá. Obzvláš fotky dětí bych nikdy v životě na internet nedala. Mám svoje děti ráda a nechci je vystavovat zbytečnému nebezpečí nebo šikaně. Proto také fotky svých dětí nikam nedávám. Sice to tak nevypadá, ale občas se dá podle střípku z fotek hodně toho poskládat o rodině - kde žije, jak se má, kam chodí atd. A to může zavánět přůšvihem. Asi jsem paranoidní, ale je to tak.
    Jo, malé děti na internetu táhnout, jsou roztomilé, vždy upravené, ale...
    Co se s fotkami stane za x let, až budou děti velké, až spolužáci náhodou najdou jejich fotky a začnou je kvůli nim šikanovat, protože maminka jejich fotku vystavila v roce na nočníčku na instagramu či popsala nějaký zážitek na blogu (nebo nedej bože je vyfocená jak je kojí - sice je to přirozené, ale pro puberťáka účiná zbraň na vydírání). Tohle mi hlava prostě nebere.
    Blogovat či mít IG je každého věc, ale občas by se maminky mohliy zamyslet, jak to bude působit později na jejich děti.
    Ná Váš blog občas zajdu, máte ho krásný, ale...
    Já osobně bych toto děla nemohla. Mám ráda svoje soukromí a nerada se zbytečně zviditelňuji a o tom vlastně blog a hlavně IG je. Neb Vy ( né osobně, ale je tím myšleno blogerky)se vlastně každý den předvádíte - co máte nového, kde jsem byly, co jste dostaly. Prostě Vám to pohladí sebevědomí, že Vás někdo sleduje - nejste jenom ta upracovaná ženská, která se stará o rodinu, děti, manžela, domov, chodí do práce. Každé srdíčko Vám zvedne sebevědomí, že jsem dobrá.
    Ráda jsem chodila třeba na blog Markéty Baletkové - krásné fotky, spousta inspirace na ruční práce, ale přestala. Právě ona byla obětí virtuální šikany a po dost otřesné přescelce přestala blog psát. Sice má IG, ale již nepřispívá tak často a také její nápady na zútulnění domova tam chybí.
    Irituje mě Váše definice práce teď - že vlastně pracujete 24/7. Také jsem byla na mateřské, ale popsat mateřskou jako práci, to bych nedokázala. Pro mě to bylo jedno z nejkrásnějších období, jaké jsem měla. Byla to krásná dovolenou - jo sice člověk se musí starat o děti 24/7 a nejenom o děti, ale i o domácnost a manžela, ale prostě mateřskou bych k práci nepřirovnala. Pokud to tak cítíte, tak Vás lituji. Pro mě je definice práce úplně jiná - je to chodit do zaměstnání na 8 a více hodin každý den a pak zvládat ještě domácnost, děti atd. Protože tohle je pro mě práce. Mateřská dovolená (jak je u nás definovaná) je pro mě něco kouzelného, obohacujícího a možnost trávit první 3 roky doma s dítětem beru jako zázrak a né práci. Pokud to tak člověk cítí, tak asi není něco v pořádku. Přirovnat výchovu dětí k práci mě docela šokuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,

      do jisté míry máte pravdu. Vystavovat děti je opravdu riziko. Na druhé straně mám sourozence, který je už skoro v pubertálním věku a vidím, že naše děti prostě budou žít internetem, budou mít sociální sítě a budou součástí tohoto světa. Už jen proto, že to dělají děti okolo, ve škole a chtějí být součástí party. Takže mým úkolem není je od virtuálního světa separovat, ale ukázat jim, jak se v něm bezpečně pohybovat. Naše děti zkrátka vyrůstají v této době a ne před 20 lety. Myslím a doufám, že snad žádné fotky na nočníku apod. nevystavuji a cokoli by mi přišlo na hraně nebo dětem vadilo, tak zkrátka smažu.

      K definici mateřství, prosím vás, to zase neberte tak vážně a doslovně, je to poslání, naplnění. Termín práce je spíš použit proto, že řada lidí to považuje za skutečně dovolenou a já si teda třeba zase dovolenou představuji jinak.. Není třeba být v šoku :-) Některé z nás se rozhodnou být s dětmi doma třeba až do dospělosti (když např. muž dělá kariéru), tak tyto ženy byste označila jak? Že nepracují? Dovolenkují? Já je vnímám naprosto rovnocenně.

      P.S. U takovýchto komentářu mě vždy mrzí jediná věc, že pisatel/ka se nikdy nepodepíše :-(

      Lucka

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig