neděle 20. října 2019

A jaký to vlastně je, mít 3 děti?



Jedna z nejčastějších otázek, jaké kdy dostávám, je právě tato. Hned poté se mě lidi ptají, jestli je to velký rozdíl mít 2 nebo 3 děti a jak to zvládám. Tak jsem si řekla, že vám o tom konečně napíšu, když už mám za sebou (úspěšně či méně úspěšně) celý rok jako "trojmáma" :-).

Je asi 6.30 ráno. Martin budí Nelinku, které se za žádnou cenu nechce z postele. Zkouší ji u postele pouštět její oblíbenou písničku od Mig 21 "Chci ti říct" v naději, že ji to probere. Hugo sedí na záchodě a volá, že není toaletní papír a Bertík? Ten se právě probudil a dožaduje se mléka, resp. prsa. Už popáté od půlnoci!! A přesně podle toho vypadám i já. Zatímco slyším Martina zvyšovat hlas na Nelču, která stále (i po 20 minutách) sedí na posteli a odmítá cokoli dělat, Hugo si naopak řekl, že ráno je ideální čas na oblíbené aktivity - třeba tu, kdy leží nahý uprostřed pokojíčku a hraje si s autem. A jak to všechno dopadá? Většinou bouchnou nervy, Nelča jde do školy se snídaní v ruce, Huga nakonec obleče jeden z nás a Albert mezitím podniká sebevražedné mise na jídelním stole nebo (v lepším případě) jde rozkramařit půl spíže..

Ano, i tohle je život se 3 dětmi :-).

A to třetí už se ztratí...

Často slyším takový ten "vtip", jakože třetí dítě se vám doma přece už ztratí v tom počtu. No, tak dámy a pánové, neztratí! Je to další plnohodnotný člen domácnosti, který má svůj rozum, potřebuje nakrmit, přebalit/převlíknout, zabavit, uspat a taky si hrát, nejlíp s vámi. Potřebuje čisté oblečení a kvalitní jídlo 5x denně. Potřebuje pomazlit a utěšit, když je mu ouvej. A taky potřebuje zachránit! To když vyběhne před domem na silnici nebo když se zrovna rozhodne spolknout kus plastelíny. O:-)

Někdo tvrdí, že největší rozdíl je mezi prvním a druhým dítětem. Někdo zase říká, že největší rozdíl je mezi nultým a prvním dítětem. A já bych řekla, že je to úplně jedno, protože rozdíl je to vždycky, a to zásadní. :-)

Mami, ty se mu věnuješ víc!

Jedna z nejnáročnějších věcí, kterou jako rodiče zažíváme je rozdělení pozornosti. Kdo máte dvě děti, asi mi dáte za pravdu, že to kolikrát není jednoduché. A co teprve, když jsou tři. Mám pocit, že ať děláme, co děláme, vždycky má jeden z nich pocit, že se mu věnujeme málo nebo na něj nemáme čas. A samozřejmě absolutně nutně něco potřebuje zrovna v momentě, kdy řešíme něco s bráchou či ségrou. Hlavně starší dva - Neli s Hugem, spolu dost soutěží o pozornost a když jdu třeba s Neli do kina a děláme si holčičí odpoledne, Hugo to obrečí a naopak. Až dostane Bertík trochu víc rozumu, hádám, že to bude ještě těžší.

A tohle je vlastně i jeden z důvodů, proč jsme si řekli, že nám tři děti pravděpodobně stačí :-D. Nedovedeme si myslím oba představit, jak bychom se dokázali ještě věnovat třeba čtvrtému tak, aby měl občas každý z nich mámu či tátu jen pro sebe.



Vysoká škola logistiky.. a kulturistiky!

Jestli mě přes den něco fakt vyčerpává, tak jsou to nekonečné přesuny sem a tam. Už jednou jsem psala, že funguju jako mama taxi a nejbližších asi tak 10 let se to nezmění :-D. Jedna taková cesta do odpoledního kroužku znamená v praxi asi následující:

Nakrmit Bertíka, oblíct Bertíka, nabalit věci pro Huga na fotbal, nabalit věci pro Neli na sokol, nabalit věci Bertíkovi, kdyby měl hlad, žízeň, kdyby se pos..., kdyby se polil atd. Naházet věci do auta, vzít autosedačku s Bertíkem, složit do kufru kočár. Dojet do školy, vytáhnout Bertíka, jít vyzvednout Neli,  jít do sámošky naproti pro rohlík (takový rituál), pobalit její věci do auta, dát tam obě děti, jet do školky. Tam vybalit dvě děti, vyzvednout Huga, pobalit jeho věci a kolo (protože bez kola odmítá jet) a dosoukat se k autu. Naskládat do auta tři děti, řešit konflikt mezi Neli a Hugem o to, kdo nastoupí dřív, vybalit celý kufr s kočárem, dát tam kolo, nabalit celý kufr s kočárem. Ufff, už toho máte plný kecky, že? Já taky :-D.. A to jsme ještě ani nedorazili do kroužků.. :-D :-D

Náklady aneb potřebujeme autobus

Děláme si z toho teda legraci, ale myslím přijde doba, kdy naznáme, že bude nejlepší pořídit místo rodinného vozu multivan. Minimálně ne do každého auta se vám dozadu vejdou tři autosedačky (ještě líp na isofix) a my třeba museli pořizovat auto nové. Stejně tak bydlení - to původní už by nám asi velikostně nestačilo. Teď jsme strašně rádi, že bude mít každý svůj pokojíček, svoje soukromí a už  to minimalizuje řadu bojů. O:-)

A to ani nemluvím o nákladech na jídlo, které už taky začínáme hodně pociťovat. No a jakmile bude i Bertík chodit do školky / školy, mít kroužky, jezdit na lyžáky, myslím se to ještě znásobí..

Vztah a my dva

A tohle je možná vůbec nejsložitější část. Nebudu lhát, zažili jsme období, který bylo hodně náročný. Nee, nerozváděli jsme se, to ne. Ale potkávali jsme se jen mezi dveřmi a oba byli neustále nabručení a nějak spolu neuměli komunikovat. Vlastně bych řekla, že jsme my dva jako pár na chvíli úplně přestali existovat :-(. Bylo to v době, kdy mně zřejmě dojely poporodní hormony a dostavila se šílená únava (cca po 3 měsících). Můj muž byl unavený taky, chodil z práce pozdě (já pořád sama) a tak se často stávalo, že jsme spolu naprosto zbytečně vedli války o to, kdo je jako unavený víc a kdo si může nebo nemůže stěžovat. 

Postupem času se to pomalu zlepšilo, i když ta brutální únava je stále. U mě teď obzvlášť, protože Bertík se rozhodl, že se v noci bude kojit snad každou hodinu :-(. 

S tím časem pro sebe ale bojujeme stále. Jasně, řeknete si, že si musíme dělat čas jen pro sebe, že je to pro vztah důležitý atd atd. To víme všichni. Ale kdo vám pohlídá tři děti, myslím takto malé?? To už není zdaleka tak jednoduchý. Jednou za uherský rok se nám podaří dostat na chvíli do kina, kde tak maximálně usneme. O:-) A to prostě stejně nestačí. Potřebovali bychom myslím oba tak týdenní ozdravné lázně :-D. Pevně věřím, že jak Bertík povyroste, bude to lepší a lepší..

Což mi zas a znova připomíná jednu hodně důležitou pravdu: "Vztah musí být postaven na opravdu pevných základech, aby přežil děti." :-D




Ale abych to vzala i za druhý konec! Mít hodně dětí vás taky strašně moc věcí naučí. Tuhle jsem seděla na oslavě mojí kamarádky, když její kamarádka, co má jedno dítě vyprávěla, jak je ze všeho vystrašená, že se bojí očkování, bojí se malýho někomu dát, bojí se, aby věci dělala správně. Studuje nejnovější články na téma mateřství, debatuje s ostatními apod. A já se jen v duchu musela usmívat. Nemyslím to vůbec špatně! Zkušenosti jsou nepřenosné... Ale na tohle já zkrátka vůbec nemám čas. Naučila jsem se prioritám, vím, co řešit mám a co naopak můžu pustit z hlavy. Proto se taky nikdy neúčastním bojů typu kojení, barefoot, nošení, látkování, znakování apod. Přijde mi, že jsou v životě mých dětí mnohem důležitější věci než to, jestli jsem někoho třeba nosila apod. 

Nejsem perfektní a vůbec mi to nevadí!

A to je taky takový dnešní rozmar. Všude se na vás valí informace a tlak na novopečenou maminku je takový, že snad musí být superžena, supermatka, supermanželka a kdo ví, co ještě. Možná, že se o to můžete pokusit s jedním dítkem, ale se třema je to prostě utopie. Pomalu si tak (dost těžce teda :-D) zvykáte na to, že doma prostě je a bude bordel, přestože vám chodí každý týden paní na úklid (nejlepší investice ever a hrdě se k tomu hlásím). Přijmete fakt, že vaše děti nemusí být neustále čisté a vystajlované od hlavy až k patě a když ráno najdete dvě stejné ponožky, které si bez protestu oblečou, tak slavíte malé vítězství. Nemáte výčitky, když k večeři není eko bio raw chia strava, ale dostanou chleba s máslem a sýrem a hrnek mléka :-). A dokonce si postupně i zvyknete na fakt, že jste ve školce na černé listině, protože jako vždy zapomenete kostým na karneval, napéct koláčky na akci nebo donést balík kapesníků. Ty brďo, teď mi došlo, že my ho tam ještě fakt nedonesli.. :-D

Jo a ještě, a to je neméně důležitý, dovolíte si občas bez výčitek brečet únavou. Odpustíte si i to, že někdy se cítíte úplně nejlíp, když se před všemi zavřete na záchodě (a předstíráte hodně dlouhé střevní potíže :-D) a taky jste k sobě víc tolerantnější, když ráno opět neudržíte nervy na uzdě a řvete na děti, že nestíháte. To se prostě stane. Nikdo není dokonalý.. Ani my mámy ne..


Teď to snad skoro vypadá, že život se 3 dětmi není žádný med a že bych do toho znova nešla.. Tak to ale každopádně není!! Děti jsou dar a my si to s Martinem říkáme každý den. Tuhle jsme šli večer do postele a ještě předtím něco řešili, oba unavení, vyčerpaní. Lehli jsme si každý na ten svůj dvaceticentimetrový konec postele a mezi námi byly všechny děti. V tom pološeru jsme se na sebe podívali a můj muž se na mě usmál. Nemusel říkat vůbec nic.. Bylo mi to naprosto jasný. Ať je to sebenáročnější, ten kopec trojnásobné lásky za to nekonečně stojí...


xxx

P.S. Ale postel, tu bychom každopádně potřebovali větší.. :-D

Za fotky děkuji naší skvělé Nicole Kotrbové.


SHARE:

29 komentářů

  1. Perfektní článek! Rozesmál mne i dojal :-) Mám dva cvrčky a jste pro mne superhrdina už jen tím, že si na nic nehrajete 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Super clanek... Mame 3 a pul letou holcicku a 8 mesicni dvojcata a kazdy den usinam s vycitkami, ze tu holcicku zanedbavam... A s tim hlidanim je to pravda pravdouci, tuhle smecku nikdo hlidat nechce :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uff, to máte mega náročný! Víte vy, jak jste skvělá, že to zvládnete?? Bohužel mámy se neumí rozdělit na tři kousky, to prostě nejde. Děláte maximum, co jde. Tak výčitky zažeňte pryč :-*

      Vymazat
  3. Ten konec mi vehnal slzy do očí <3 krásný!

    OdpovědětVymazat
  4. Vyborny clanek!!! �� pravdivy! Zatim mam deti dve (3roky a 7mesicu) a uz ted pocituji ze je fakt nsrocny se venovat obema stejne.. Ale v planu jsou 3 tak uvidime �� posledni odstavec me rozbrecel, ale pohled na tu vasi posledni fotku to je nadhera.. Pro me jste proste dokonala rodinka i se vsemi temi nedokonalostmi ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju hrozně moc. Náročný to je každopádně, ale každá vteřina (a i slza vyčerpání) za to neskonale stojí :-).

      Vymazat
  5. Mame taky tri. 6let, 4,5 a 4 mesice..... doma skoro na chlup stejny.... sirka postele na miru 240cm :)) ne nejsme fanaticky vyznavaci co-sleepingu. Ale odmitame vstavat 10×za noc kvuli curani,piti,zombiekum pod posteli a kojeni....clovek uz si ten nocni turismus v rannim nevyspalym deliriu kolikrat nepamatoval, jenom se probudil jak po tezky party rozlamanej v cizi posteli :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jee, to máte skoro jako my (myslím děti a věk). Postel vám upřímně závidím, my máme klasiku 180 a teda když se tam nastěhují všichni, tak jsem ráno jako praštěná něčím po hlavě (někdy teda doslova :-D)).

      Vymazat
  6. Krásně jsi to shrnula, ze všech úhlů a stran pohledů taky ze strany každého člena rodiny a nakonec ze srdce. Pravdivé, čtivé a dojemné. Držím pěsti a přeji klidnou noc.

    OdpovědětVymazat
  7. Super článek! Zrovna ležím v posteli po boku těch svých dvou lásek (3.5 roku a 3 měsíce) . Taťku máme opět pracovně mimo a já opět padám únavou po celodenním maratonu.. Rozesmála jste mě i dojala. Je to sice boj, ale krásnej ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak. Občas si člověk musí ulevit, někdy i pobrečet a jede se dál. Stojí to za to ♥♥♥

      Vymazat
  8. Tak to nemá chybu, krásně napsané. Lucko, Ta realita, emoce, ty starosti, povinnosti a radosti... usmívám se u toho jako Jelimánek 😀. Děkuji za příjemné, upřímné počtení

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já moc děkuji za tak hezký komentář! Opravdu ♥♥♥

      Vymazat
  9. Krasny clanok��Pisete, ze nie ste perfektna, ale ste☝️Ja mam co robit s jednym dietatom, stale sa lutujem, ze sa s nou neda nikam ist, lebo bojkotuje kocar a ma histericke revy...ale viem, ze mozu byt aj ine starosti, ked citam tento vas clanok...klobuk dole, mate moj obdiv, drzte sa��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuu! Ale ono je to tak, že i s jedním je to záhul, prostě člověk spoustu věcí zažívá poprvé,vše je nové. První dcera měla podobné výlevy taky a bylo to dost vyčerpávající, držte se. A vydržte, ono to pomine ♥

      Vymazat
  10. Nádherný článek, konec mě dohnal k slzám.
    Velice Vám fandím. Jste úžasná žena.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci moc děkuju! Úžasná určitě ne (bohužel :-D). Ale dělám, co můžu a jak můžu ♥♥

      Vymazat
  11. Lucka, skvele napísané, veľmi príjemné
    čítanie ��a hlavne pravdivé! vždy by sme totiž všetky nakoniec do toho aj tak predsa opäť išli..�� Silvia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Silvi moc děkuju! Určitě jo! Já nelituju ani vteřiny. Tohle je nejvíc, co jsem si v životě mohla přát ♥

      Vymazat
  12. akoby ten clanok bol o nas. vo vsetkych bodoch (akurat jazdime uz 9miestnym busom ;), nam sa po troch malych detoch este narodili dvojicky,takze aktualne mame dve deti na prvom stupni zs, skolkarku a rocne dvojicky :) (no a dvojcata su este kapitola sama o sebe). clanok potesil, ze nie sme v tom sami, my by sme tiez nemenili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neneee, spadla mi brada! No tak to je hustý! Pardon za ten výraz :-D. Máte můj obdiv!! Jak se to proboha dá všechno zvládnout? To musím říct doma, možná máme ještě rezervy :-D. ♥♥♥

      Vymazat
  13. Super članok, konečne mamina kt. Sa na nič nehrá.
    S manzelom sme sa po 10 rokoch rozhodli po 2 dievcatach ešte pre ďaľsie deti. Veľka rodina je mega super❤️ Veľkačky teraz už 13 a 12r. Su mi pomocníčky a maľuchy 3.5 a 3 mes. Su pre nas veľkým potešením.
    S odstupom času neriesim veľa veci. Najdolezitejšie je komunikacia a spoločné stráveny čas.
    Všetko dobré prajem

    OdpovědětVymazat
  14. Krasny clanok, Lucka. U nas je to podobne, 3 male deti (6, 4 a 2 roky), plus do toho sa kazdy rok stahujeme kvoli manzelovej praci. Niekedy aj cez pol sveta�� trocha mi chyba taky ten ozajstny domov, ale nemenila by som za nic na svete. Velka rodina= vela zabavy��

    OdpovědětVymazat
  15. Luci, moc krásný článek..v mnohém jsem se našla a to mám děti dvě :)) jste skvělá a moc ráda čtu vaše články i váš IG!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Moc hezky clanek :) Jsme se s manzelem zasmali oba, take mame tri deti a nasli jsme se v nekterym vecem take :)

    OdpovědětVymazat
  17. Tenhle článek by měl být povinnou četbou pro všechny maminky více dětí...díky, že neděláš ze své rodinu dokonalou skupinu, díky, že jsi upřímná, díky, že jsem vlastně normální :D
    Článek mě pobavil i dojal .... Děkuji

    OdpovědětVymazat

Blog Design Created by pipdig