pondělí 10. února 2020

Moderní mateřství aneb o tom, co za nás internet nevyhledá



Máme škatulky. Na všechno. Přesně víme, jak by naše děti měly vypadat, co by měly jíst, jak by se měly oblékat a jak si hrát. Víme to, protože hodně času trávíme brouzdáním na internetu a sosáním všemožných informací. Protože člověk přece musí být informovaný, je 21.století! Jsme tak dobře informovaní, že kolikrát víme nejen to, co bychom měly dělat my, ale co by měly dělat i ostatní mámy. A nebojíme se to říct. Je přece to 21.století. A my máme milion škatulek, do kterých bychom se měly všechny vejít. A ono to dost dobře nejde.. A pak se z toho hroutíme..


"Ty mami, jak jsi věděla, co máš dělat, když jsem se narodila? Myslím, jak jsi třeba věděla, kdy mám začít chodit na nočník?" ptala jsem se jednou mojí mámy. "No, sešla jsem o 3 patra dolů za Danou (maminčina kamarádka, toho času už dvojnásobná máma) a zeptala se jí nebo babičky. Nebo jsem to prostě obkoukala, když jsme seděly před barákem na pískovišti. Ale ve většině případů jsem to prostě nechala být a ono to nějak vyplynulo :-).

Moje máma to možná měla o dost těžší tím, že musela každý den vařit, prát plenky a všude chodit pěšky. Moje máma ale taky neměla internet a místo něj skutečný, offline život. Komunitu lidí, se kterými se každý den potkávala. Před barákem u pískoviště. A zatímco řešila s ostatními maminkami nové vzory z Burdy, já kolem běhala a hrála si. Tu na indiány, tu na princezny, tuhle jsme skákaly gumu nebo pletly věnce z pampelišek. A bylo nám hezky. Nikdo neznal pojem Montessori, přesto by z nás Marie myslím měla radost. :-)



Dnešní svět je jiný. Neříkám horší, nebo lepší. Jiný. Rychlejší. A taky osamocenější. Když jsem poprvé před více jak 7 lety odešla z kanceláře plné lidí na dovolenou, které se říká mateřská, ani ve snu by mě nenapadlo, jak sama si najednou budu připadat. Byla jsem první máma z naší party. Martin od pondělí do pátku pracoval 200 km daleko a jezdil jen na víkendy. A já, abych přehlušila samotu, začala jsem hledat ten sociální kontakt na internetu.

Napadlo vás někdy, proč mají mateřská fóra takový úspěch? Proč se zakládaly mamablogy a teď i mamaprofily na IG? Protože my mámy jsme na těch internetech (jak by řekla moje babi :-) mnohem víc, jak kdokoliv jiný. Řada z nás nemá možnost sejít o 3 patra níž za Danou, ani prosedět celý den na dětském hřišti. A kdy dát dítě na ten nočník nám řekne "sasanka02" z Modrýho koníka nebo mamablogerka. Nebo si to přečtem v Blesku. Anebo v nějaké chytré výchovné knížce vysoce oceňovaného dětského psychologa.

Věci, které byly dřív naprosto běžné, jasné a intuitivní dnes podrobujeme rozsáhlé analýze dat, čteme výzkumy, názory, zkušenosti a ve finále stejně podlehneme reklamě. Sedíme doma za klávesnicí a jsme schopné se do krve pohádat kvůli ergonomickému nosítku, očkování nebo barefoot botám. Jsme matky, manželky, manažerky, pediatričky, podiatričky, psycholožky i expertky na zdravou výživu.




Jen možná někdy zapomínáme, že by místo toho všeho bylo lepší, kdybychom raději vyběhly s dětmi ven. Do bláta. Nechaly je skákat v kalužích a nepřemýšlely nad tím, jestli ty nový holínky jsou dostatečně eko bio ergo fair trade nebo jestli z té louže náhodou nechytne podivuhodnou nemoc, jejíž jméno budeme po večerech googlit na internetu. Že bychom místo hodinového zkoumání Montessori dřevěných novinek na rozvoj jemné, hrubé či polohrubé :-) motoriky třeba mohly jít s dětmi stavět bunkry. Anebo, že bychom místo sofistikovaného animačního programu prostě dětem řekly, ať se chvilku jen tak nudí. Protože se dost možná ani nudit neumí.

V kontextu celého života našich dětí je ve finále jedno, jestli měly látkové plenky nebo pampersky, jestli jedly ze skleničky nebo eko bio chia raw od farmáře, jestli nosily nejnovější módní kolekce z biobavlny nebo věci po Pepíkovi od sousedů.

To nejdůležitější, co můžeme dětem dát, je náš čas.




Ten, který strávíme spolu a bude nám dobře. Kdybych si měla z dětství vybavit ty nejhezčí vzpomínky, pak to bude moje máma, která mě vždy při usínání držela za ruku. Můj táta, se kterým jsem si tak strašně ráda vždycky povídala o všem možném. Můj děda, se kterým jsme po večerech na chatě hledali na obloze Velký vůz. A moje babička a vůně linoucí se z její kuchyně, kde jsme právě společně dopekly linecké cukroví.

Dnešní svět je báječný! Na dosah ruky máme milion informací, a to je dobře. Jen, nenechme si tím vším vzít to základní - naši mateřskou intuici. Nenechme v sobě pomalu zabít to, co je nám vlastní. Řiďme se víc srdcem a tím, co potřebují naše děti a ne tím, co povídala Zuza či Luca na internetech. Inspirujme se, ale nesnažme se za každou cenu vecpat do nějakých společenských tabulek. Tam se stejně nikdo z nás nikdy nevejde. Na to je mateřství příliš široký. Stejně jako naše náruč, která tu vždy bude pro ty naše prďolata.

Mateřství není hon za dokonalostí, mateřství je ta nejpřirozenější věc na světě, už desítky tisíc let.



Lucka








SHARE:

17 komentářů

  1. Krásně a pravdivě napsané. Milé dnešní maminky, vůbec vám mateřství v době internetu nezávidím a jsem ráda, že jsem své děti vychovávala už před 20 lety. V dnešní době bych se z toho asi zbláznila �� a Vás Lucko moc ráda sleduji ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc!! Proto právě nerada hodnotím, jestli to bylo dřív těžší nebo ne, každá doba má svoje a ta dnešní taky není leckdy jednoduchá. O:-)

      Vymazat
  2. Luci úžasnej článek, ke kterému absolutně nemám, co dodat ♥ Mohu jen souhlasit!

    OdpovědětVymazat
  3. Je těžké najít balanc, myslím, že si to dnes uvědomuje stále více lidí a to nejen maminky. Ta doba je uspěchaná, neosobní, žene lidi tempem, kterému mnozí nestačí, přehlcuje informacemi a vysává z nich vlastní intuici. Těžko hodnotit, jestli je to dobrá, nebo špatná doba. Musíme se v tom naučit žít, stejně jako všechny generace před námi. Pěkný článek, podobné úvahy mám dnes a denně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za tento komentář, cítím to totiž úplně stejně ♥ Všechno je strašně rychlý a i ten tlak na děti a výkon je někdy příliš :-(

      Vymazat
  4. Super, bezvadně píšeš! Víc článku, Luci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc! ♥ Já bych tak ráda psala, jen najít víc toho času :-(

      Vymazat
  5. Jsou mámi, které tráví celý den na internetu, diskutují a jejich děti si hrají s mobily. Jsou mámi, které budou tvrdit, že to co dělají oni je jediná správná cesta - pouze bio, látkovky, žádný kočárek, jenom nosit atd. Pak jsou mámi, které čtou tyto rady a řídí se jimi, i když ve skrytu duše si myslí, že to není ono, ale píše to ta a ta a má takovou sledovanost, tak to musí být pravda. No a pak jsou mámi, které se řídí zdravím rozumem a na internet kašlou.
    Já patřím spíš do té poslední skupiny. Na mateřskou jsem nastoupila před skoro už 12 lety. Jediné co jsem před porodem na netu hledala byl kočárek. Jelikož jsme měli letní dítě, tak jsem hledala informace, který kočerek má nejdelší korbičku, abych tam to svoje koťátko mohla mít ještě v 7 či 8 měsících, když nesedí a necpala ho do sportovního kočárku předčasně.
    Jinak jsem byla v mém okolí skoro jediná mamka. Kamarádka sice také měla v té době dítě, ale na procházky nechodila, dítě ze začátku spávalo na balkéně i 4 hodiny v kuse, ona zatím doma něco poklidila a pak sjížděla internet - hledala neustále nějaké nové oblečení, bio jídlo, projížděla diskuze, neustále něco objednávala, kupovala a prodávala atd. Večer pak chodila běhat, aby zhubla. Když šla nedejbože se mnou na procházku, tak po chvilce remcala, že se jí malá budí. Prostě nebyla zvyklá spát za jízdy a když byla na procházce, tak jí spala max. 2 hodiny a ona pak nemohla na net.
    Já chodila každý den 2x denně za každého počasí (tedy skoro za každého - když moc mrzlo, tak pouze v poledne) ven. Vždy dopoledne a pak odpoledne. Před procházkou jsem stihla uvařit i něco málo poklidit. Když děti vyrostly a pršelo, tak jsem byla jediná, která chodila s dětmi v dešti ven. Děti si hráli na Prasátko Pepu a skákali v loužích.Skoro celý den jsem byla s dětmi sama, ale nějak mě to nevadilo. Mám ráda svůj klid - bez toho aby mi někdo neustále říkal, že to dělám blbě, že její dítě už chodí a to moje ne, že oni mají toto a proč to nemám. Prostě mě to nebavilo.
    Ona dnešní doba je jiná. Když mladí žijí v jednom domě s rodiči či praročici, tak jsou divní. Místo pro radu k mamce či babičce jsou pro radu k paní/slečně XY, které má nejvíc sledujích na sociální síti. Ona přece musí být ta nej. Nevěří ani doktorům a raději svoje problémi řeší s ostatními matkami. Jako např. maminka, která nenechala dítě očkovat proti tetanu a pak se její dítě tetanem nakazilo. Ona místo toho, aby podala antibiotika, které jí předepsala paní doktorka, se radila s ostatními matkami na internetu a jak to dopalo všichni víme. Možná, kdyby celé dny nečuměla na internet, mohlo být její dítě zdravé a né prožívat x dní v nemocnici a kdoví jaké následky si do života odnese.
    L.

    OdpovědětVymazat
  6. Dobrý den Lucko,
    článek je krásný a myšlenka je perfektní a já se s ní 100% ztotožňuji. Jen to tedy nevěřím vám. Mám vás moc ráda, ale to co tam píšete, si často protiřečí s tím co děláte vy. Ano, na IG je vidět, jak moc se dětem věnujete, ale jste to vy, kdo jim vyhledává například Montessori aktivity ... viz vaše články a tipy na výrobu věcí/dekorací. Stále se ženete za tím, být perfektní,a i když ukazujete, že je u vás bugr a nezvládáte to, přijde mi to už jako forma zviditelnění se nebo spíše honba za uznáním. Víte, že to funguje. Už se ztratila ta pravá Lucie. Karolína Št.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Karolíno, i tohle je vlastně dnešní doba. Sedíme doma, v pohodlí domova, anonymně za klávesnicí, ale přesně víme, jak žije druhý, co víc, vidíme mu do hlavy, jak se cítí a přemýšlí.

      Víte, když budu jen přidávat krásné fotky, napíšete, že si hraju na dokonalost a nevěříte mi. Když občas ukážu, že máme taky bordel a žijeme úplně stejně, jak kdokoliv jiný, je to dle vás kalkul. Když budu postovat nezajímavé/škaredé fotky, koukat na to určitě nebudete. Když napíšu 2!! články na téma Montessori za snad celou dobu blogu (plstěné kuličky a drátky), abych ukázala, že se dá krásně vyhrát i s málem, napíšete, že od rána do večera nedělám asi nic jiného. Když jsme s dětmi už 2 měsíce zavření doma, protože jsou nemocní a já se je snažím (rozhodně NE celý den) zabavit a natočím na IG, s čím si rádi hrajeme, tak je to taky špatně.

      Možná byste mi spíš měla napsat, jak to teda mám dělat O:-).Dost možná by pak ten blog ale zůstal prázdný.

      Píšu 4 roky, za tu dobu jsem tu sdílela tolik upřímných a osobních článků, jako skoro nikdo. Dřív jsem třeba psala víc o cestování a různých akcích s dětmi, no od té doby, co jsme se přestěhovali, skoro ani jeden. Víte proč? Protože většinu času od jara do podzimu naše děti lítají kolem baráku s kamarády a já jsem za to šťastná.♥ Teď bohužel nemůžou. Tak vymýšlíme mimo jiné aktivity doma. Je to špatně? Jak to tedy děláte vy, když máte třeba 2 měsíce 3 nemocné děti doma?? Protože naše děti se neumí nudit od rána do večera 2 měsíce v kuse. :-(

      Vymazat
  7. Dobrý den,
    ale i Vy se neustále honíte za uznáním - proto jste si založila IG i blog. Proto dáváte fotky svých dětí na síť nebo z jakého jiného důvodu může člověk dávat fotky dětí na IG a veřejně sdílet svoje soukromí. Tohle já prostě nepochopím. Proč hlavně maminky dávají fotky svých dětí a nejenom svých dětí takto veřejně na internet. Proč se takto musí zviditelnit. To prostě nechápu.
    I Vy chcete být dokonalá. IG ja zaplavený fotkami krásných žen, jejich rodinek, domácí pohody - vše je pečlivě připravené, aby fotky byli dokonalé.

    Co mi ale moc hlava nebere je to, že Váš muž byl od vás 200 km daleko a vy jste zůstala v Praze a do Brna jste se přestěhovali až teprve nedávno.
    Co Vám bránilo sbalit kufry a jet tam dříve. Byla jste na mateřské. Píšete :

    Byla jsem první máma z naší party. Martin od pondělí do pátku pracoval 200 km daleko a jezdil jen na víkendy. A já, abych přehlušila samotu, začala jsem hledat ten sociální kontakt na internetu.

    Takže stačilo jít za manželem a bylo vyřešeno. Ale asi Vám to takto vyhovovala. Mě by tento způsob života nevyhovoval. Každý to máme ale nastavené jinak.

    Nic proti Vám, jen tento způsob prostě nechápu. Já osobně bych se za mužem přestěhovala, když bych byla na mateřské a on pracoval jinde. V dnešní době to jde, naši rodiče takové možnosti neměli.

    Kateřina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den Katko,

      víte, co zase nechápu já? Proč někdo chodí číst blog nebo sledovat něčí Instagram, když je vlastně proti tomu? Proč pak někdo sedne k počítači a napíše kousavý komentář s cílem do někoho bodnout? Je ten člověk šťastný? Spokojený sám se sebou? To jsou zase otázky, které si občas kladu já.

      Jinak můj IG a prezentace na něm určitě nemá za cíl býti dokonalou a hodně lidí to snad i vidí. Na druhé straně - jaké fotky tedy máme prezentovat? Ty, kde nám to nesluší? Ty, kde vypadáme hrozně a všude kolem nás je jen bordel? Kvůli tomu třeba vy chodíte na IG? Abyste se na to dívala? Nebo tam chodíte pro inspiraci? Já to druhé a hodně dalších lidí to má stejně.. proto ty hezké fotky vznikají.. A ty, kteří se mi z nějakého důvodů nelíbí a nesouzním s nimi, nesleduji. A je mi celkem jedno, co tam prezentují.

      Jinak k tomu uznání.. On je každý rád, když se mu ho někdy dostane. Člověk, který chodí do práce je rád, když ho pochválí šéf. Žena je ráda, když ji partner řekne, že jí to sluší poté, co se hezky obleče. Mámy říkají svým dětem, že ten obrázek, se kterým se tak malovaly, je hezký atd atd.. Takže ano, i my blogerky jsme rády, když nám někdo napíše, že jsme ho třeba v něčem inspirovaly nebo s něčím pomohly. Důležité je, aby to člověk primárně dělal proto, že mu to dělá radost a ne kvůli ostatním. A já to tak naštěstí mám :-).

      A ke stěhování.. Naše dcera se v roce 2012 narodila bohužel předčasně. Několik týdnů jsem s ní strávila v nemocnici a když nás pustili, následovalo milion pravidelných kontrol na neurologii, očním, v rizikové poradně, fyzioterapii. Každý den jsme 4x cvičili Vojtu. Byla jsem ráda, že mám pomoc blízko a chtěla se přestěhovat, až se to vše stabilizuje. A druhý důvod byl mnohem jednodušší. V Praze jsme rekonstruovali byt a ten ještě nebyl hotový. Po roce jsem se za manželem přestěhovala a víc jak 5 let jsme žili v Praze, odkud jsme se minulý rok zase všichni vrátili zpět do Brna. Možná je někdy lepší nesoudit, když o tom člověk nic neví..

      Mějte hezký víkend, L.

      Vymazat

Blog Design Created by pipdig